Elektrický kontakt je místo dotyku dvou vodičů, jímž prochází elektrický proud.

Přechodový odpor kontaktů

Protože žádná kontaktní plocha není absolutně rovná, dvě kontaktní plochy se dotýkají zlomkem své celkové plochy a elektrický proud tedy prochází jen určitými body. Tak vzniká první složka přechodového odporu kontaktů – úžinový jev.

Na povrchu každého materiálu (mimo zlata) se tvoří vrstvička oxidů, která má jiné vlastnosti než původní kov. V případě, že by byla vrstvička oxidů velmi tenká (např. jedno molekulová), mohl by jí elektrický proud pronikat tzv. tunelovým jevem a chování takové vrstvy by bylo velmi podobné chování čistého kovu. Reálně je ale vrstva oxidů mnohem větší a dochází tak ke vzniku druhé složky přechodového odporu kontaktů – odporu přechodových vrstev.

Materiály na výrobu kontaktů

Požadavky na kontaktové materiály

• odolnost proti erozi a působení el. oblouku
• velká tvrdost
• dobrá elektrická a tepelná vodivost
• malý přechodový odpor
• odolnost proti oxidaci

Materiály

• čisté kovy: měď, nikl
• vysokotavitelné kovy: wolfram, molybden
• vzácné kovy: zlato, stříbro, platina a jejich slitiny s iridiem a palladiem
• spékané materiály: AgW, WAgNi, AgC, AgNi, WCuNi

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu elektrický kontakt na Wikimedia Commons
• Téma Kontakt ve Wikicitátech