A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Pojmem Rus (v češtině často chybně zaměňován s pojmem Rusové, což je však současný východoslovanský národ), starorusky Рѹсь; rusky, ukrajinsky, bělorusky: Русь (Rus); staroseversky: Garðar; řecky: Ῥῶς (Rhos)) jsou obecně označováni etnickým původem nebo svými předky lidé skandinávského původu, kteří zhruba mezi 8.–11. stoletím obchodovali nebo podnikali nájezdy na říčních trasách mezi Baltským a Černým mořem. Proto jsou v pramenech v anglickém jazyce často označováni jako „Vikingští Rusové“ („Viking Rus“). Vědecký konsensus[1] je takový, že Rusové pocházeli okolo 8. století z východního pobřeží dnešního Švédska a že má jejich jméno stejný původ jako kraj Roslagen ve Švédsku (staroseversky Rōþin, kde þ zní podobně jako th v anglickém thing). V 18. století němečtí historici a filologové Gottlieb Siegfried Bayer a August Ludwig von Schlözer, kteří oba pracovali na Petrohradské akademii věd, hovořili o skandinávském původu Rusů. Odkazovali se na Pověst dávných let (12. století) a Letopisy bertinské (9. století). Alternativní tzv. antinormanská hypotéza je podporována relativně malou skupinou vědců z Ruska a některých dalších států bývalého Sovětského svazu.
Původ názvu
Jméno Rus je v současnosti zachováno v názvu Ruska a Běloruska, je však rovněž součástí mnoha místních jmen v oblastech Novgorodu a Pskova a v podobě Rōs (Ῥῶς) přešlo i do řečtiny.[2] Rus je obecně považováno za převzaté z baltofinského Ruotsi („Švédsko“).[2][3][4] O vzniku pojmu Rus/Ruotsi existují dvě hypotézy, které se však vzájemně nevylučují. Podle jedné je odvozen přímo ze staroseverského rōþer, ve významu veslování, odvody k loďstvu atd., nebo prostřednictvím Rōþin, což je starší název pro švédskou přímořskou oblast Roslagen.[2][3][5]
Finské a ruské formy jména obsahují koncové -s odhalující původní složeninu, kde prvním prvkem bylo rōþ(r)s- (před neznělou souhláskou, þ se vyslovuje jako th v anglickém thing).[2] Kořen rōþs- se vyskytuje nejen v Ruotsi a Rusʹ, ale také ve staroseverských složeninách róþsmenn a róþskarlar, kde obojí znamená „veslaři“[5] a v moderním švédském názvu pro obyvatele Roslagenu – rospiggar,[6] který se odvozuje ze staroseverského *rōþsbyggiar („obyvatelé Rōþinu“).[7] Samotné jméno Roslagen je tvořeno tímto kořenem a tvarem množného čísla podstatného jména lag, což znamená „týmy“, v odkazu na týmy veslařů odváděných k loďstvu švédských králů.[6][8]
Z uvedených dvou kompatibilních hypotéz reprezentovaných róðr nebo Róðinn se moderní vědci přiklánějí k první z nich, protože v dané době oblast označovaná druhým termínem, Roslagen, zůstávala řídce osídlena a postrádala demografickou sílu potřebnou k tomu, aby vynikla ve srovnání s přilehlým srdcem Švédska, údolím Malaren. V důsledku toho je původ ve slovních spojeních, jako je róþs-menn a róþs-karlar, považován za nejpravděpodobnější. Navíc forma róþs-, z níž pocházejí Ruotsi a Rusʹ, není odvozena přímo ze staroseverského róðr, ale z jeho dřívější protoseverské formy roðz[9] (rothz).[10]
Historie
Skandinávští Rusové se usazovali mezi Slovany a povolžskými Ugrofiny v oblasti horní Volhy a vytvářeli diasporu obchodníků a nájezdníků, kteří obchodovali s kožešinami a otroky za hedvábí, stříbro a jiné komodity dostupné na východě a na jihu. Kolem 9. století měli na říčních trasách do Černého moře nejasnou, ale významnou roli ve formování Kyjevské Rusi a postupně se asimilovali s místním slovanským obyvatelstvem. Rovněž rozšířili své pole působnosti mnohem dále na východ a na jih mezi Prabulhary a Chazary na trasách ke Kaspickému moře. Kolem 11. století bylo slovo Rus stále častěji spojováno s Kyjevským knížectvím a termín Varjagové (Varingové) se stal běžným termínem pro Seveřany, kteří cestovali po řekách.
O varjažských Rusech je však málo skutečností jistých. Je to do značné míry proto, že ačkoli byli po dlouhou dobu a na velké vzdálenosti aktivní, písemné záznamy o jejich činnosti jsou velmi řídké a téměř nikdy nepocházejí od nich samotných. Předpokládá se, že písmo jim poskytli Slované z náboženských důvodů, ale k tomu došlo až po delší době od jejich rané historie. Slovo Rus v původních zdrojích však neznamená vždy totéž jako mezi dnešními učenci. Jako obchodní diaspora se varjažští Rusové intenzivně mísili s finským, slovanským a turkickým obyvatelstvem a je zřejmé, že se jejich zvyky a identita postupně značně lišily.
Dalším klíčovým důvodem sporů o původu Rusů je pravděpodobnost, že v 9. a 10. století hráli roli ve formování státu ve východní Evropě (nakonec dali své jméno Rusku a Bělorusku), což je učinilo podstatnými pro současnou národní historii Ruska, Ukrajiny, Švédska, Polska, Běloruska, Finska a pobaltských států.
Antinormanská hypotéza
Jiní (zejména ruští) vědci je považují za Slovany či slavizované Roxolany (tj. původně sarmatské „Světlé Alany“) na základě etymologie pojmenování Rus z pojmenování Rosomani („Lidé Rusi“) v kronice Getica od ostrogótského historika Jordanese ze 6. století.[11] Dle tohoto modelu pochází pojmenování Rus z 6. století od Rosomanů, slavizovaných Roxolanů a zakladatelů Ruského chanátu, a poté přešlo v 9. století na Varjagy, zakladatele Kyjevské Rusi, a nakonec na Švédsko.
Za sovětského režimu byla tato alternativní tzv. antinormanská hypotéza téměř opuštěna. Později však její podpora výrazně vzrostla zejména v reakci na nacistickou propagandu, která měla dokazovat na základě normanské hypotézy nadřazenost germánské rasy. Antinormanská hypotéza je v současnosti podporována zejména vědci z Ruska a některých dalších států bývalého Sovětského svazu.
Odkazy
Související články
- Severní Germáni
- Seveřané
- Stará severština
- Vikingové
- Normané
- Varjagové
- Skandinávie
- Vinland
- Rus (historické území)
- Východní Slované
- Kyjevská Rus
- Rusové
- Cesta od Varjagů k Řekům
- Askold a Dir
- Rurik
- Oleg
- Normanská teorie
Reference
- ↑ The Vikings at home . Dostupné online.
- ↑ a b c d https://archive.org/details/svensketymologis00hell/page/668/mode/2up 668
- ↑ a b Stefan Brink, 'Who were the Vikings?', in The Viking World, ed. by Stefan Brink and Neil Price (Abingdon: Routledge, 2008), pp. 4–10 (pp. 6–7).
- ↑ "Russ, adj. and n." OED Online, Oxford University Press . . Dostupné online.
- ↑ a b Русь in "Vasmer's Etymological Dictionary" online
- ↑ a b https://archive.org/details/svensketymologis00hell/page/654/mode/2up 654
- ↑ https://archive.org/details/svensketymologis00hell/page/654/mode/2up 654f
- ↑ https://archive.org/details/svensketymologis00hell/page/339/mode/2up 339
- ↑ Může být psáno i roðʀ, ʀ a z jsou však zaměnitelné.
- ↑ Larsson, Mats G. (1997). Rusernas rike in Vikingar i österled. Atlantis, Stockholm. ISBN 91-7486-411-4. pp. 14–15.
- ↑ BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. Stěhování národů a východ Evropy. Praha: Vyšehrad, 2013. 557 s. ISBN 978-80-7429-306-1. S. 239.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rus na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk