A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Galileo Ferraris | |
---|---|
Narození | 31. říjen 1847 Livorno Ferraris nebo Itálie |
Úmrtí | 7. února 1897 (ve věku 49 let) Turín |
Místo pohřbení | Monumental Cemetery of Turin |
Národnost | Sardinské království |
Alma mater | Turínská univerzita |
Povolání | fyzik, vynálezce, politik a elektrotechnik |
Funkce | senátor Italského království |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Galileo Ferraris (31. října 1847 – 7. února 1897 Turín) byl italský fyzik, elektrotechnik, jeden z průkopníků systémů přenosu elektrické energie a vynálezce asynchronního motoru (třífázového indukčního motoru).[1][2][3][4] Publikoval rozsáhlou a úplnou monografii o experimentálních výsledcích získaných o transformátorech s otevřeným magnetickým obvodem, které navrhli energetičtí inženýři Lucien Gaulard a John Dixon Gibbs. Do historie se tak zapsal Ferrarisovým principem, využívaným například v elektroměrech.
Životopis
Ferraris se narodil v Livornu Vercellese (Sardinské království) a získal magisterský titul v oboru strojírenství. Stal se asistentem technické fyziky poblíž italského průmyslového muzea v Regalu.
Objevná činnost a patenty
Ferraris nezávisle zkoumal v roce 1885 točivé magnetické pole. Experimentoval s různými typy asynchronních elektromotorů (asynchronních elektrických motorů) – motorů poháněných střídavým proudem. Jeho výzkum a studie vyústily ve vývoj alternátoru, který lze považovat za asynchronní elektromotor pracující v opačném směru, aby se mechanická (rotační) energie přeměnila na elektrickou (jako střídavý proud).
Dne 11. března 1888 zveřejnil Ferraris svůj výzkum v novinách Královské akademie věd v Turíně (o dva měsíce později získal americký patent Nikoly Tesly, Sériové číslo 252,132). Jeho alternátory fungovaly tak, že vytvářely systémy střídavých proudů, které byly navzájem fázově posunuty a jejich činnost závisela na rotujícím magnetickém poli. Výsledný zdroj polyfázové (vícefázové) energie brzy našel široké přijetí. Vynález polyfázového (vícefázového) alternátoru je klíčovým objevem v historii elektrifikace, stejně jako výkonový transformátor. Tyto vynálezy umožnily ekonomický přenos energie po drátech na značné vzdálenosti. Vícefázová energie také umožňovala využití vodní energie (prostřednictvím vodních elektráren ve velkých přehradách) na odlehlých místech. Bylo umožněno přeměnit mechanickou energii padající vody na elektřinu, která pak mohla být přiváděna k elektromotoru na jakémkoli vzdáleném místě, kde musela být prováděna mechanická práce. Tato všestrannost vynálezu vyvolala rozvoj sítí pro přenos energie na všech kontinentech světa.
V roce 1889 pracoval Ferraris v italské průmyslové škole elektrotechniky, v první škole toho druhu v Itálii, která byla následně začleněna do Polytechnické univerzity v Turíně (Politecnico di Torino). V roce 1896 se Ferraris připojil k Italské elektrotechnické asociaci (Associazione elettrotecnica italiana; AEI) a stal se prvním národním prezidentem organizace.
Ferraris neomezil své výzkumné zájmy pouze na elektřinu. Zkoumal také základní vlastnosti dioptrických přístrojů a zdokumentoval teorie a aplikace v této oblasti, zejména v lékařství.[5]
Pomníky
Město Turín si považuje objevy, které Ferraris učinil. V Královském průmyslovém muzeu v Turíně je instalován příspěvek připomínající jeho vědecké a průmyslové úspěchy. Navíc byla na počest Ferrarise pojmenována jeho jménem avenue.[6]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Galileo Ferraris na anglické Wikipedii.
- ↑ Alternating currents of electricity: their generation, measurement, distribution, and application by Gisbert Kapp, William Stanley, Jr. Johnston, 1893. p. 140.
- ↑ Larned, J. N., & Reiley, A. C. (1901). History for ready reference: From the best historians, biographers, and specialists; their own words in a complete system of history. Springfield, Mass: The C.A. Nichols Co.. p. 440. 1888, Galileo Ferraris, in Italy, and Nikola Tesla, in the United States, brought out motors operating by systems of alternating currents displaced from one another in phase by definite amounts and producing what is known as the rotating magnetic field.
- ↑ The Electrical engineer. (1888). London: Biggs & Co. p., 239. cf., "... new application of the alternating current in the production of rotary motion was made known almost simultaneously by two experimenters, Nikola Tesla and Galileo Ferraris, and the subject has attracted general attention from the fact that no commutator or connection of any kind with the armature was required."
- ↑ Nichols, E. L. Physical Review. s.l.: s.n., 1897. Kapitola NOTE. Galileo Ferraris, s. 505–506.
- ↑ G. Reimer (1886). Die Fortschritte der Physik (tr., The progress of physics), Volume 35. Berlin etc.: Deutsche physikalische Gesellschaft etc.. Page 354.
- ↑ Mappa di Torino – Corso Galileo Ferraris
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Galileo Ferraris na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk