A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Klaus Hasselmann | |
---|---|
Narození | 25. října 1931 (92 let) Hamburk |
Alma mater | Univerzita v Göttingenu Hamburská univerzita Společnost Maxe Plancka |
Povolání | fyzik, meteorolog, vysokoškolský učitel, oceánograf a klimatolog |
Zaměstnavatelé | Hamburská univerzita Max Planck Institute for Meteorology Společnost Maxe Plancka German Climate Computing Centre |
Ocenění | James B. Macelwane Medal (1964) Sverdrup Gold Medal Award (1971) Körberova evropská vědecká cena (1990) Vilhelm Bjerknes Medal (2002) BBVA Foundation Frontiers of Knowledge Award (2009) … více na Wikidatech |
Rodiče | Erwin Hasselmann |
Funkce | místopředseda (Global Climate Forum; do 2018) |
Web | mpimet |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Klaus Ferdinand Hasselmann (* 25. října 1931, Hamburk) je německý oceánograf a meteorolog. Za své modely vývoje klimatu získal v roce 2021 Nobelovu cenu za fyziku, spolu se Syukuro Manabem a Giorgio Parisim.[1] Proslavil se zejména tzv. Hasselmannovým modelem klimatické variability. Ten na základě numerických simulací spojoval vývoj počasí a klimatu. Dokázal, že vývoj klimatu lze modelovat navzdory zdánlivě chaotické povaze počasí. Hasselmann k tomu použil Feynmanových diagramů z kvantové teorie pole.[2] Definoval též způsoby, jak dokázat vliv člověka na klima.
Život
Jeho otec Erwin Hasselmann byl ekonom a novinář aktivní v německé sociální demokracii. Kvůli tomu rodina po uchopení moci nacisty, roku 1934, v době, kdy byly Klausovi tři roky, emigrovala do Spojeného království. Žili ve Welwyn Garden City severně od Londýna, v komunitě převážně židovských německých emigrantů, ačkoli sami Hasselmannové Židé nebyli. Dočkali se přitom pomoci anglických kvakerů. Hasselmann doposud tvrdí, že angličtina je jeho prvním jazykem.
Jeho rodiče se vrátili do Hamburku v roce 1948, ale Klaus zůstal v Anglii, aby dokončil střední školu. V srpnu 1949, ve věku osmnácti let, se i on vrátil do Hamburku. Po absolvování praktického strojařské kurzu v letech 1949 až 1950 se v roce 1950 zapsal na univerzitu v Hamburku ke studiu fyziky a matematiky. Absolvoval roku 1955 prací o izotropní turbulenci. Doktorát z fyziky získal v letech 1955 až 1957 na Univerzitě v Göttingenu a na Institutu Maxe Plancka. V roce 1963 se habilitoval (získal titul docenta).
Byl odborným asistentem na univerzitě v Hamburku od roku 1957 do roku 1961 a odborným asistentem a docentem na Institutu pro geofyziku a planetární fyziku na Kalifornské univerzitě v San Diegu od roku 1961 do roku 1964. Od roku 1966 byl profesorem geofyziky na univerzitě v Hamburku. V letech 1967 až 1968 byl hostujícím profesorem na univerzitě v Cambridgi a v letech 1970 až 1972 profesorem na Oceánografickém institutu Woods Hole v Massachusetts. V roce 1972 se stal profesorem teoretické geofyziky na univerzitě v Hamburku, kde se také stal ředitelem Ústavu pro geofyziku. Od února 1975 do listopadu 1999 byl zakládajícím ředitelem Institutu Maxe Plancka pro meteorologii v Hamburku.
Poté se začal značně angažovat v otázkách spojených s globálním oteplováním. Roku 2001 založil Evropské klimatické fórum. O změně klimatu prohlásil: „Hlavní překážkou je to, že si politici a veřejnost neuvědomují, že problém je docela řešitelný. Máme technologie a vše je jen otázka investic do těchto technologií (…) Myslím, že je docela možné reagovat na klimatický problém a vyřešit jej bez zásadního dopadu na náš způsob života.“
Soukromý život
Od roku 1957 je ženatý s matematičkou Susanne Hasselmannovou (rozenou Bartheovou), s níž úzce spolupracoval i profesně. Jeho manželka byla vedoucí vědeckou pracovnicí Institutu Maxe Plancka pro meteorologii, který on řídil. Mají tři děti.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klaus Hasselmann na anglické Wikipedii.
- ↑ ‚Přispěli k pochopení nahodilosti a chaosu.‘ Nobelovu cenu za fyziku mají Američan, Němec a Ital. iROZHLAS . Český rozhlas . Dostupné online.
- ↑ Hasselmann, Klaus. www.aldebaran.cz . . Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Klaus Hasselmann na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk