A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Lékařská fakulta Univerzita Palackého v Olomouci | |
---|---|
Facultas Medicinae Faculty of Medicine and Dentistry | |
Vedení fakulty | |
Děkan | prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D. |
Proděkan | doc. MUDr. JUDr. Dušan Klos, Ph.D., LL.M. |
Proděkan | Prof. MUDr. Martin Doležel, Ph.D. |
Proděkan | prof. RNDr. Hana Kolářová, CSc. |
Proděkan | doc. MUDr. Eva Klásková, Ph.D. |
Proděkan | MDDr. Iva Voborná, Ph.D. |
Proděkan | prof. Mgr. MUDr. Milan Raška, Ph.D. |
Proděkan | prof. MUDr. Josef Zadražil, CSc. |
Předseda AS | Prof. MUDr. Tomáš Papajík, CSc. |
Tajemník | Ing. Jana Valíková |
Statistické údaje k roku 2012 | |
Studenti | 2175[1] |
Základní informace | |
Motto | Mente et corde |
Barva | |
Datum založení | 1782 |
Datum zrušení | 1873 |
Datum obnovení | 1946 |
Status | veřejná[2] |
Kontaktní údaje | |
Adresa | Hněvotínská 3 775 15 Olomouc |
Telefon | 585 632 009 |
lekarska.fakulta@upol.cz | |
Souřadnice | 49°35′11″ s. š., 17°14′12″ v. d. |
Oficiální web | |
https://www.lf.upol.cz/ |
Lékařská fakulta (LF) Univerzity Palackého v Olomouci (UP) byla obnovena jako součást této univerzity v roce 1946, svou činnost zahájila v roce 1947. Roku 2008 se z ní vyčlenila nová Fakulta zdravotnických věd UP.
Historie
Vyučování lékařství bylo zahájeno na filosofické fakultě v roce 1753. Spolu s přestěhováním univerzity do Brna v roce 1778 byla zřízena katedra ranhojičství a babictví. Když se univerzita vrátila v roce 1782 zpátky do Olomouce, tak došlo k úplné separaci této katedry od mateřské filosofické fakulty a vzniku Direktoria pro ranhojičství a babictví. Dvouletý kurz vyučovali dva lektoři. První za plat 600 zlatých vyučoval základy botaniky, chemie, klinické kolegium a praktické znalosti vnitřních nemocí. Druhý, s platem 500 zlatých, vyučoval všeobecné ranhojičství a babictví (jezuité, kteří toto vyučovali dříve, dostávali 300 respektive 200 zlatých; pro srovnání: profesor práva Josef Vratislav Monse dostával 900 zlatých).[3]
Prvními vyučujícím samostatných lékařských studií Olomouckého lycea (škola přišla v letech 1782–1827 o univerzitní status) byli Dr. Anton Sebald a Dr. Gottlieb Amadeus Feichter. V roce 1783 bylo rozhodnuto o rozšíření výuky na civilní a polní ranhojičství, přičemž byl přijat třetí vyučující, chirurg Friedrich Gottfried Wetzel, který se stal profesorem anatomie s platem 400 zlatých. Proměnila se i výuka: v prvním roce se vyučovalo všeobecné a zvláštní ranhojičství, v druhém chirurgické operace, bandážování a porodnictví, přičemž po dobu celého roku probíhala praktická výuka v nemocnici Svatého Joba a Lazara (nedaleko dnešní vily Primavesi). Výuka probíhala v němčině.[3] Pětiměsíční praktický kurz babictví se vyučoval jak německy, tak i částečně česky (velká část studentek německy neuměla).
Předpokladem pro lékařské studium bylo absolvování jednoletého kurzu gramatiky či tří let obecného vyučování a tří let učňovství u praktikujícího lékaře, což se dokazovalo doporučujícím dopisem. Absolventi olomouckých lékařských studií nezískali doktorský titul.[4]
V roce 1809 byla ustavena katedra léčiv (Arzneikunde) a o rok později katedra anatomie. V Olomouci vyučovali čtyři profesoři: profesor teoretické, praktické a klinické chirurgie; profesor porodnictví; profesor veterinářství a profesor teoretické medicíny. Počet studentů se postupně navyšoval z průměrně 40 ročně v letech 1787–1812 na 100 ročně v letech 1825–1834 (nepočítaje studentky porodnictví). V této době v Olomouci studoval medicínu druhý nejvyšší počet studentů v rakouských zemích (po univerzitě ve Štýrském Hradci).[4]
Po navrácení univerzitních privilegií v roce 1827 došlo k prodloužení lékařského studia na tři roky. Současně byla také ustavena katedra farmaceutických přírodních dějin a chemie. Lékařské studium bylo součástí univerzity, netvořilo však samostatnou fakultu a jeho absolventi nebyli promováni k univerzitním gradům.[4]
Lékařské studium bylo v roce 1849 vyděleno ze svazku univerzity, přečkalo tak i dekret o zrušení univerzity z roku 1860 a bylo uzavřeno až v roce 1873, přičemž poslední rigorózní zkoušky se konaly v školním roce 1874/75. Za dobu samostatného působení studium absolvovalo 679 lékařů a 2463 porodních báb.
Studium medicíny bylo obnoveno v roce 1946.
Vedení fakulty
- prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D. – děkan
- doc. MUDr. JUDr. Dušan Klos, Ph.D., LL.M. - statutární zástupce děkana, proděkan pro legislativu, vnitřní organizaci a vnější vztahy
- prof. RNDr. Hana Kolářová, CSc. – proděkanka pro studium Všeobecného lékařství 1. – 3. ročníku
- prof. MUDr. Josef Zadražil, CSc. - proděkan pro specializační vzdělávání
- doc. MUDr. Eva Klásková, Ph.D. – proděkanka pro studium Všeobecného lékařství 4. – 6. ročníku
- MDDr. Iva Voborná, Ph.D. – proděkanka pro studium Zubního lékařství a Dentistry
- prof. Mgr. MUDr. Milan Raška, Ph.D. – proděkan pro zahraniční vztahy a General Medicine
- Prof. MUDr. Martin Doležel, Ph.D. -proděkan pro vědecko-výzkumnou činnost
- Prof. MUDr. Tomáš Papajík, CSc.– předseda Akademického senátu LF UP
- Ing. Jana Valíková – tajemnice
- doc. MUDr. JUDr. Dušan Klos, Ph.D., LL.M. - statutární zástupce děkana, proděkan pro legislativu, vnitřní organizaci a vnější vztahy
Pracoviště
Kliniky
- I. chirurgická klinika
- II. chirurgická klinika – cévně transplantační
- I. interní klinika – kardiologická
- II. interní klinika – gastro-enterologická a hepatologická
- III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická
- Dětská klinika
- Hemato-onkologická klinika
- Kardiochirurgická klinika
- Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny
- Klinika chorob kožních a pohlavních
- Klinika nukleární medicíny
- Klinika plicních nemocí a tuberkulózy
- Klinika pracovního lékařství
- Klinika psychiatrie
- Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace
- Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie
- Klinika zubního lékařství
- Neurochirurgická klinika
- Neurologická klinika
- Oční klinika
- Onkologická klinika
- Ortopedická klinika
- Otolaryngologická klinika
- Porodnicko-gynekologická klinika
- Radiologická klinika
- Traumatologická klinika
- Urologická klinika
Ústavy
- Ústav biologie
- Ústav farmakologie
- Ústav fyziologie
- Ústav histologie a embryologie
- Ústav imunologie
- Ústav molekulární a klinické patologie
- Ústav lékařské biofyziky
- Ústav lékařské genetiky
- Ústav lékařské chemie a biochemie
- Ústav mikrobiologie
- Ústav molekulární a translační medicíny
- Ústav normální anatomie
- Ústav patologické fyziologie
- Ústav veřejného zdravotnictví
- Ústav soudního lékařství a medicínského práva
Ostatní pracoviště
- Centrum pro práci s laboratorními zvířaty
- Centrum pro výuku cizích jazyků
- Centrum pro výuku infekčního lékařství
- Centrum simulátorů, telemedicíny a praktických dovedností
- Centrum pro výuku urgentní medicíny
- Onkologické centrum Olomouc
- Správa budov
- Knihovna Lékařské fakulty
Seznam děkanů obnovené lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
- 1946–1948 prof. MUDr. Oktavián Wagner
- 1948 prof. MUDr. Václav Vejdovský, DrSc.
- 1948–1950 prof. MUDr. František Lédl
- 1950–1953 prof. MUDr. Gustav Lejhanec, DrSc.
- 1953–1954 prof. MUDr. Jaromír Hrbek, DrSc.
- 1954–1958 prof. MUDr. Václav Vejdovský, DrSc.
- 1958–1960 prof. MUDr. Bruno Schober, CSc.
- 1960–1962 prof. MUDr. Vladimír Pelikán, DrSc.
- 1962–1965 prof. MUDr. Jiří Lenfeld, CSc.
- 1965–1969 prof. MUDr. Miroslav Obručník, CSc.
- 1969–1976 prof. MUDr. Aleš Kučera
- 1976–1980 doc. MUDr. Václav Švec, CSc.
- 1980–1986 prof. MUDr. Jaromír Kolařík, CSc.
- 1986–1989 prof. MUDr. Jiří Pohanka, CSc.
- 1990–1994 prof. MUDr. JUDr. Lubomír Neoral, DrSc.
- 1994–2000 prof. MUDr. PhDr. Jana Mačáková, CSc. (dvě období)
- 2000–2004 doc. MUDr. Čestmír Číhalík, CSc. (dvě období, rezignoval)
- 2004–2011 prof. MUDr. Zdeněk Kolář, CSc. (dvě období)
- 2011–2019 prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D. (dvě období)
- 2019–2023 prof. MUDr. Josef Zadražil, CSc.
- 2023–2027 prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D.
Reference
- Padesát let. Z dějin obnovené univerzity, Olomouc, Vydavatelství UP 1996.
- ↑ Výroční zpráva o činnosti UP za rok 2012 . Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07.
- ↑ Přehled vysokých škol v ČR - 1. Veřejné vysoké školy . Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky - MŠMT.cz. Dostupné online.
- ↑ a b KAISERLICH-KÖNIGLICHE MÄHRISCH-SCHLESISCHE GESELLSCHAFT DES ACKERBAUES, DER NATUR- UND LANDESKUNDE HISTORISCH-STATISTISCHE SECTION. Schriften der Historisch-Statistischen Section der K.K. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. : Winiker, 1857.
- ↑ a b c Richard Zimprich: Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren, Langer Vertrag 1974
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lékařská fakulta Univerzity Palackého na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Lékařská fakulta Univerzity Palackého na Facebooku
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk