A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Pražské komunikace | |
---|---|
Základní údaje | |
Právní forma | státní podnik |
Datum založení | 1. dubna 1963 |
Adresa sídla | Pod šancemi 444/1, Praha, 190 00, Česká republika, Česko |
Identifikátory | |
IČO | 00063274 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pražské komunikace byl komunální, koncernový a poté státní podnik v hlavním městě Praze. Byl zřízen 1. dubna 1963 a jeho hlavními činnostmi byla správa a údržba pozemních komunikací a komplexní systém sběru a zpracování odpadu v hlavním městě Praze. V letech 1977–1989 byly koncernovým podnikem Dopravního podniku hl. m. Prahy. V roce 1994 byly v rámci privatizace transformovány v akciovou společnost Pražské služby, z Pražských komunikací byla předtím opakovaně vyčleněna Technická správa komunikací hl. m. Prahy. Z obchodního rejstříku byly Pražské komunikace po likvidaci vymazány v roce 2006.
Historie
Po roce 1945 byla správa komunálního hospodářství, mostů, přívozů, koupališť, fontán i věžních hodin řízena Ústředním národním výborem hlavního města Prahy.[1]
Zřizovací listinou z 15. dubna 1949 vznikly Technické služby hl. m. Prahy jako komunální podnik.[2] Roku 1951 vznikl podnik Čistění města, který měl tři základní provozy: čištění města a odvoz odpadu, provoz speciálních dílen a závod Spalovna Vysočany.[2]
1. dubna 1963 byl zřízen podnik Pražské komunikace, do nějž bylo nově začleněno i známé pražské družstvo dlaždičů Lastra.[2] V roce 1965 byla vysočanská spalovna převedena do komunálního podniku Pražské teplárny.[2] V roce 1976 měly Pražské komunikace přes 2600 zaměstnanců a členily se na šest závodů.[2]
K 1. červenci 1967 byla z Pražských komunikací poprvé vyčleněna Technická správa komunikací hl. m. Prahy jako samostatná organizace. V roce 1977 se Pražské komunikace staly součástí Dopravního podniku hl. m. Prahy, koncernového podniku, paralelně s ním se stala součástí DPP i Technická správa komunikací jako koncernová účelová organizace,[2] dokud nebyla v roce 1987 TSK zrušena a činnosti týkající se správy komunikací, dopravního značení a zeleně začleněny v rámci DPP zpět do Pražských komunikací, zatímco odborná správa mostů, tunelů a kolektorů přešla do nově vytvořeného Závodu inženýrských objektů (ZIO).[1] K 1. červenci 1989 pak byla TSK znovu vyčleněna, resp. transformována v samostatnou příspěvkovou organizaci města.
K 1. listopadu 1989 byl kombinát Pražské komunikace vyčleněn z DPP jako samostatný státní podnik,[2] podle obchodního rejstříku vznikl státní podnik Pražské komunikace ke dni 3. července 1989 na základě zakládací listiny vydané Národním výborem hlavního města Prahy dne 29. června 1989 pod č. 13/15/P.
Roku 1994 transformací státního podniku Pražské komunikace vznikla akciová společnost Pražské služby.[2] Státní podnik Pražské komunikace byl rozhodnutím Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR ze 30. září 1993 privatizován metodou vložení privatizovaného majetku do akciové společnosti s následujícím rozdělením akcií: 61 % bezúplatný převod na hl. město Prahu za podmínky zabezpečení dostavby spalovny Malešice a zabezpečení jejího následného provozu, 34 % kuponová privatizace, 3 % Restituční investiční fond, 1 % Nadační investiční fond, 1 % dočasně ponecháno ve vlastnictví FNM pro případné restituce. Podkladem byl privatizační projekt předložený vedením podniku. Původní privatizační projekt a prakticky všechny konkurenční privatizační projekty předpokládaly vyčlenění spalovny Malešice do samostatného podniku, avšak tyto varianty byly zamítnuty, protože rozestavěná stavba, před privatizaci financovaná ze státního rozpočtu, v době privatizace nebyla schopna samostatné ekonomické existence a nemohla být proto privatizována jako samostatná jednotka. Nebyly schváleny ani privatizační projekty, které eliminovaly přímý vlastnický vliv hlavního města Prahy, neboť na podniku se základním předmětem činnosti, který přímo ovlivňuje ekologii města a zajišťuje základní funkce vymezené zákonem o odpadech a obecním zřízení, by město mělo mít podle stanoviska ministerstva přímou účast. Ministrova odpověď na interpelaci ovšem mimo jiné potvrzuje, že malešická spalovna byla zpočátku stavěna bez stavebního povolení a zčásti na cizích pozemcích podléhajícím nevypořádaným restitučním nárokům.[3]
Definitivně vymazán z obchodního rejstříku byl státní podnik Pražské komunikace 4. listopadu 2006 po dořešení převodu majetku, restitučních nároků a vypořádání majetku neřešeného privatizačními a transformačními projekty.
Reference
- ↑ a b Technická správa komunikací v Praze slaví 50 let Archivováno 12. 1. 2018 na Wayback Machine., Internetový zpravodaj Komunikace a doprava, 10. 12. 2013, Blanka
- ↑ a b c d e f g h Historie Archivováno 11. 9. 2015 na Wayback Machine., Pražské služby a.s.
- ↑ Odpověď na interpelaci poslance Zdeňka Vorlíčka na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického ve věci postupu Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky při privatizaci Pražských komunikací s.p., Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, I. volební období, tisk 1875 A, ministr Jiří Skalický, 8. srpna 1995
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk