A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Dětská hra má závažné důsledky pro všechny oblasti duševního života dítěte. Probíhá při ní velmi významný kognitivní a sociální vývoj dítěte. V minulosti proběhlo již několik pokusů o utřídění dětské hry podle jejího obsahu. Mezi základní patří dělení podle vývojové psycholožky Charlotte Bühlerové z roku 1935. Bühlerová navrhuje čtyři kategorie her; jsou to hry funkční, fiktivní, receptivní a konstruktivní.[1] V roce 1962 rozdělil dětskou hru švýcarský vývojový psycholog Jean Piaget do tří stádií; senzomotorická hra, symbolická hra a hra s pravidly.[2][3] Oba autoři se řadí mezi vývojové psychology a jejich teorie jsou si velmi blízké. Dělení, které lze považovat za alternativní, zpracovali Kenneth H. Rubin, Greta G. Fein a Brian Vandenberg, později také Helen Bee. Předpokládají, že dětská hra postupuje sedmi stádii; senzomotorická hra, první předstíravá hra, reorientace k objektům, náhražková předstíravá hra, sociodramatická hra, uvědomění rolí a hra s pravidly.[4][5] Významný přínos do psychologie přinesly také teorie hry od německého psychologa Erika Eriksona a ruského psychologa Lva Vygotskyho.[6] Teorie jsou propojené a navazují na sebe, popřípadě jedna rozvíjí druhou.
Dělení podle Charlotte Bühlerové
Charlotte Bühlerová byla psycholožkou, kterou řadíme mezi moderní teoretiky. Kladla důraz na důležitost senzomotorické hry pro správný vývoj dítěte.[7]
Funkční hra
Funkční hra se u dítěte objevuje jako první. Spočívá v konání určité primitivní dovednosti či funkce, jako je například kopání či tleskání, může zahrnovat i jemnější pohyby rukou.
Fiktivní hra
Fiktivní hra se objevuje zpravidla během druhého roku života. Hlavní náplní této hry je předstírání či fantazie, kdy děti přidělují předmětům, se kterými si hrají, určitou roli. Od tohoto období nastupuje do hry stále větší symbolika, čímž dítě stále více uplatňuje svou představivost.
Receptivní hra
Receptivní hra nastupuje brzy poté, co se začne vyskytovat fiktivní ha, někdy dokonce současně. Při tomto typu hry dítě naslouchá příběhu nebo sleduje události na obrázku.
Konstruktivní hra
Koncem druhého roku života dítěte se objevuje konstruktivní hra, která obsahuje kreslení, hraní si s kostkami, s pískem a nebo s jinými přírodními materiály.
Dělení podle Jeana Piageta[8]8" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj
Senzomotorická hraeditovat | editovat zdroj
Senzomotorická hra se podle Piageta objevuje u dítěte do zhruba dvou let. Hlavním zájmem opakovaných aktivit dítěte jsou předměty okolo něj a fyzický pohyb. Děje se zde přechod od objevování ke hře právě s objekty, které má dítě okolo sebe. U poznávání předmětů okolo sebe dítě využívá všech smyslově-pohybových strategií, které mu jsou dostupné.
Symbolická hraeditovat | editovat zdroj
Symbolická hra se u dítěte začne rozvíjet ve věku zhruba od dvou let. Umožňuje dítěti předstírat, vytvářet si fiktivní scénáře a hrát si podle nich. U tohoto typu hy nejsou potřeba reálné předměty, jako tomu bylo u prvního tyu. Pokud přítomny jsou, stávají se symbolem - dostávají nějaký význam, které jim dítě určí.
Alternativní vývojové tříděníeditovat | editovat zdroj
Toto třídění zpracovali Kenneth H. Rubin, Greta G. Fein a Brian Vandenberg, později také Helen Bee.
Senzomotorická hraeditovat | editovat zdroj
Zahrnuje prvních 12 měsíců života. Obsahuje zkoumání předmětů, manipulování s nimi. Odpovídá Piagetově senzomotorické hře, liší se dobou trvání - u Piageta to byly dva roky, tito autoři však považují její délku pouze dvanáctiměsíční.
První předstíraná hraeditovat | editovat zdroj
Hra, která se objevuje počátkem druhého roku. Dítě začíná užívat předměty k takovému účelu, ke kterému mají být užívány, avšak zapojují předstírání - např. si češou vlasy hřebínkem panenky apod. Orientace dítěte zůstává stále na své tělo.
Reorientace k objektůmeditovat | editovat zdroj
Dítě mezi 15-21 měsíci začíná zaměřovat předstíranou hru k hračkám nebo k druhým lidem. To znamená, že bude česat vlasy hřebínkem panenky panence, či své sestře apod.
Náhražková předstíravá hraeditovat | editovat zdroj
Nastupuje ve věku dvou až tří let. Dítě začíná dávat předmětům jiné významy, než jaké doopravdy mají - představují si například, že kus dřeva je autíčko, panenka apod.
Sociodramatická hraeditovat | editovat zdroj
Objevuje se obvykle ve věku pěti let; děti začínají vstupovat do rolí a předstírat, že jsou někdo jiný, např. postavička z pohádky či slavná zpěvačka.
Uvědomění rolíeditovat | editovat zdroj
Děti si zhruba ve věku šesti let uvědomují, jaké role mají druzí lidé, a je schopno si vědomě naplánovat, jak si bude hrát.
Hry s pravidlyeditovat | editovat zdroj
Objevují se od sedmi až osmi let výše. Stejně jako u Piageta děti postupně nahrazují předstíravé hry hrami s pevně danými pravidly. Později v životě se tyto hry objevují pod pojmem sport a často se mohou stát trvalým životním zájmem.
Odkazyeditovat | editovat zdroj
Referenceeditovat | editovat zdroj
- ↑ FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 384 s. ISBN 80-7178-063-4.
- ↑ VALSINER, Jaan; CONNOLLY, Kevin J. Handbook of Developmental Psychology. s.l.: SAGE, 2002. ISBN 9781446265024.
- ↑ SPODEK, Bernard; SARACHO, Olivia N. Children's Play and Early Childhood Education: Insights from History and Theory. Journal of Education online. SAGE, 1995-10-01 cit. 2022-05-07. Dostupné online.
- ↑ BEE, Helen L. The developing child. 6. vyd. s.l.: Harper Collins, College Publishers, 1992. Dostupné online. ISBN 9780065012521.
- ↑ MUSSEN, Paul. Handbook of Child Psychology, Socialisation, Personality and Social Development. 4. vyd. s.l.: Wiley, 1983. ISBN 9780471090656.
- ↑ GILS, Jan van. Several Perspectives on Children's Play: Scientific Reflections for Practitioners. s.l.: Garant, 2007. Dostupné online. ISBN 9789044121834.
- ↑ WODWARD, William R. Portraits of pioneers in psychology. s.l.: Psychology Press, 2011. 352 s. ISBN 9781848728967.
- ↑ FROMBERG, Doris Pronin; BERGEN, Doris. Play From Birth to Twelve and Beyond: Contexts, Perspectives, and Meanings. s.l.: Psychology Press, 1989. ISBN 9780815317456.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk