A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Univerzita Camerino | |
---|---|
Università degli Studi di Camerino | |
latinsky Universitas Camerinensis | |
![]() Logo | |
![]() Vévodský palác (Palazzo Ducale) v Camerinu, sídlo rektorátu univerzity a právnické fakulty | |
Zkratka | UNICAM |
Rok založení | 1336 |
Typ školy | státní univerzita |
Vedení | |
Rektor | Flavio Corradini |
Počty akademiků (k roku 2011) | |
Studentů celkem | 10 000 |
Další informace | |
Sídlo | Camerino |
Zeměpisné souřadnice | 43°8′9,2″ s. š., 13°4′6,8″ v. d. |
http://www.unicam.it/ | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Univerzita Camerino (italsky Università degli Studi di Camerino, zkráceně UNICAM, latinsky Universitas Camerinensis), založená roku 1336 za pontifikátu papeže Benedikta XII. jako studium generale, se nachází ve střední Itálii ve starobylém městě Camerino v provincii Macerata (region Marche).
Historie
Nejstarší historie
Camerino bylo centrem vzdělávání již kolem roku 1200, přičemž se zde nabízelo studium lékařských, právních a literárních věd. Italský středověký spisovatel a právník Cino da Pistoia, který v letech 1319 – 1321 pobýval v oblasti Marche, ve svém díle hovoří o hojnosti právnických škol v tomto regionu.[1]
Univerzitní město
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bc/Universit%C3%A0_di_Camerino_logo.jpg)
Na základě žádosti camerinského vládce Gentile II. da Varano papež Řehoř XI. vydal 29. ledna 1377 (necelé dva týdny poté, kdy přesunul papežské sídlo z Avignonu zpět do Říma ) bulu, v níž je stanoveno, že bakalářské, magisterské a doktorské tituly z univerzity v Camerinu, přiznané z moci papeže, mají být uznávány v celém křesťanském světě.[1] Camerino se na základě tohoto rozhodnutí stalo oficiálně univerzitním městem. Camerinští studenti byli osvobozeni ode všech poplatků a daní a nesmělo být proti nim nic podniknuto v případě, že by propuklo nepřátelství mezi Camerinem a jejich rodnými městy. Studenti (i se svými služebníky a doprovodem) měli neomezené právo svobodně vstupovat do města, žít v něm a taktéž jej kdykoli opouštět.
Nový věk
V roce 1727 vydal papež Benedikt XIII. bulu „Liberalium disciplinarum“, na základě které byla reformována camerinská univerzita, nyní nazvaná Universitas Studii Generalis. Tato univerzita měla čtyři fakulty: teologickou, právnickou, matematickou a lékařskou (na níž bylo možno získat titul doktora medicíny i doktora filozofie). V roce 1753 císař František I. Lotrinský potvrdil, že tituly z camerinské univerzity musí být uznávány v celé Svaté říši římské a zároveň spojil úřad rektora univerzity v Camerinu s udělením titulu hraběte.[1] Vyučování na univerzitě bylo přerušeno pouze v době napoleonských válek. Po jejich skončení byl na základě dekretu papeže Pia VII. z 30. 9. 1816 chod univerzity prozatímně obnoven. Trvalé obnovení univerzity bylo potvrzeno bulou papeže Lva XII. „Quod Divina Sapientia“ v roce 1824.
V roce 1870, po sjednocení Itálie, univerzita v Camerinu byla prohlášena „svobodnou univerzitou“. Od roku 1958 je Univerzita Camerino oficiálně státní univerzitou.
Fakulty a studenti
Univerzita Camerino se děli na pět fakult:
- Právnická fakulta – se sídlem v Camerinu
- Přírodní vědy a technika – se sídlem v Camerinu a Ascoli Picenu (obor nutriční biologie má sídlo v San Benedettu del Tronto)
- Fakulta architektury a designu – se sídlem v Ascoli Picenu (součástí studijního programu jsou též restaurátorské obory)
- Farmacie – se sídlem v Camerinu
- Biologie a veterinární medicína – se sídlem v Camerinu a Matelice[2]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1b/UNICAM_2012_%281%29.jpg/220px-UNICAM_2012_%281%29.jpg)
Součástí univerzity jsou vysokoškolské koleje, menza, sportovní areály, knihovny, muzea a botanické zahrady.
Počet studentů ve všech oborech a studijních programech dosahuje 10 000.[3] V Camerinu studují nejen italští studenti, ale i početná komunita studentů zahraničních. Do Camerina přicházejí jak studenti z evropských zemí na základě vzdělávacího programu Evropské unie Erasmus, tak i z dalších světadílů v rámci jiných projektů či programů. Camerino je jediným městem v Itálii, kde počet studentů převyšuje počet místních obyvatel – na 100 obyvatel připadá zhruba 140 studentů.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c History & Heritage University of Camerino: 7 centuries of history . Camerino: University of Camerino . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ University Schools . Camerino: University of Camerino . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Università di Camerino . München: Universität der Bundeswehr . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-03. (německy)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Univerzita Camerino na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk