A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Univerzita v Pavii | |
---|---|
Logo | |
Aula magna | |
Datum založení | 13. dubna 1361 |
Vedení | |
Rektor | Fabio Rugge |
Počty akademiků | |
Studentů celkem | 23 849 (2020) |
Další informace | |
Zeměpisné souřadnice | 45°11′12,3″ s. š., 9°9′21,1″ v. d. |
Členství | Coimberská skupina, ORCID, Asociace evropských univerzit, Evropský kampus městských univerzit, Netval Research Universities Network a Koalice pro pokrok v hodnocení výzkumu |
portale | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Univerzita v Pavii (Università degli Studi di Pavia, UNIPV nebo Università di Pavia; latinsky Alma Ticinensis Universitas) je univerzita se sídlem v Pavii v italské Lombardii. Doklady o zdejší škole jsou již z roku 1361, což z ní činí jednu z nejstarších univerzit světa. Až do konce 19. století byla jedinou univerzitou v okolí Milána a celé Lombardie.[1]
V současné době má 18 kateder a 9 fakult. Nemá hlavní kampus, její budovy jsou rozptýleny po městě, pročež se město Pavia někdy označuje jako „městský kampus“. Studuje zde více než 20 000 studentů z Itálie a celého světa.
Univerzita nabízí více než 80 vysokoškolských programů, více než 40 magisterských programů a asi 20 doktorských programů, z toho 8 v angličtině.[1] [2] Každoročně sem nastupuje asi 1500 zahraničních studentů.[3]
Univerzita provozuje několik kulturních a vědeckých institucí jako Univerzitní historické muzeum, botanickou zahradu, výzkumná centra, knihovny a univerzitní tiskárnu. Univerzita je také spojena s nemocnicí Policlinico San Matteo, kde praktikují studenti medicíny.
Univerzita v Pavii je členkou skupiny COIMBRA a Asociace evropských univerzit. Účastní se také programu Erasmus, který umožňuje výměny studentů s různými univerzitami v Evropě.[4]
Dějiny
Edikt vydaný franckým králem Itálie Lotharem I. (vládl 818–55) zmiňuje existenci vyšší školy v Pavii již v roce 825.[5] Tato instituce se věnovala hlavně církevnímu a civilnímu právu a teologii a byla zřejmě hlavním vzdělávacím centrem severní Itálie.
V roce 1361 císař Karel IV. tuto instituci oficiálně uznal jako studium generale a udělil jí stejná privilegia, jaké měly univerzity v Paříži a Boloni. To zde umožnilo vyučovat kanonické a civilní právo, filozofii, medicínu a svobodná umění. Školu pak rozšířil a obnovil milánský vévoda Gian Galeazzo Visconti,[6][7] který v roce 1389 získal od papeže Bonifáce IX. povolení učit i teologii.[8] Ve středověku zde v oblasti práva, filozofie a literatury působili významní učitelé jako Baldo degli Ubaldi, Lorenzo Valla a Giasone del Maino.
Následkem italské války v letech 1521-6 byla univerzitu v roce 1524 zavřena.[5][9] Po znovuotevření univerzity v 16. století zde působili vědci jako Andrea Alciato a Gerolamo Cardano. Během následující španělské nadvlády výzkumná a vzdělávací činnost univerzity stagnovala, ale stále zde pracovali prominentní učenci jako Gerolamo Saccheri.
Obnova univerzity bylo částečně následkem osvícenských iniciativ Marie Terezie a Josefa II. ve druhé polovině 18. století. Došlo k masivní obnově výukových programů a výzkumu a vznikly některé struktury, které si univerzita zachovala dodnes.[5] Významní učitelé a vědci spojení s pavijskou univerzitou té doby byli například chemik Luigi Valentino Brugnatelli, fyzik Alessandro Volta, básník Ugo Foscolo, dramatik Vincenzo Monti, právník Gian Domenico Romagnosi, přírodovědec Lazzaro Spallanzani, matematik Lorenzo Mascheroni a anatom Antonio Scarpa.[5]
Během 19. století a začátku 20. století v Pavii učili tři nobelisté - lékař Camillo Golgi, chemik Giulio Natta a fyzik Carlo Rubbia. Kromě zde učili významní matematici Eugenio Beltrami, Felice Casorati a Luigi Berzolari. V roce 1912 na univerzitě v Pavii Carlo Forlanini objevil první účinný lék na tuberkulózu - umělý pneumotorax. V 60. letech 20. století byla k fakultám přibyla Ekonomická a obchodní fakulta a Inženýrství.
Dalšími prominentní vědci univerzity v době od poloviny 20. století byli například Pasquale Del Giudice a Arrigo Solmi v oboru historie práva, Contardo Ferrini a Pietro Bonfante na římském právu, Luigi Cossa a Benvenuto Griziotti pro ekonomii, Giacinto Romano ve středověké a moderní historii a Plinio Fraccaro v dějinách starověku.[5]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku University of Pavia na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-20.
- ↑ a b c d e Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-15.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ : ISBN 978-1855325043. OCLC 36143257
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Univerzita v Pavii na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk