Vojislav Šešelj
1. předseda SRS
Úřadující
Ve funkci od: 1991
Stranická příslušnost
Členství	Srbská radikální strana
Narození	11. října 1954 (69 let) Sarajevo, Jugoslávie
Choť	Jadranka Šešeljová
Děti	4 (Nikola, Aleksandar, Mihailo, Vladimir)
Sídlo	Sarajevo a Bělehrad
Alma mater	Univerzita v Sarajevu
Profese	politik, vysokoškolský učitel, voják, spisovatel a advokát
Náboženství	Srbská pravoslavná církev
Ocenění	Řád Srbské republiky Řád hvězdy Karadjordjevićů
Podpis
Webová stránka	http://www.vseselj.com/
Commons	Vojislav Šešelj
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojislav Šešelj (* 11. října 1954 Sarajevo) je srbský nacionalistický politik, odsouzený válečný zločinec, právník a zakladatel i předseda Srbské radikální strany, až do roku 2008 nejsilnější politické strany Srbska. Patřil k výrazným postavám jugoslávsko-srbské politiky 90. a raných nultých let.

Doma i v zahraničí vzbudil pozornost kromě svého fanatického nacionálního radikalismu též tím, že jako jeden z mála činitelů z dob jugoslávské občanské války a kosovské války obviněných z válečných zločinů Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), se soudu dobrovolně a promptně vydal (2003), přičemž si vymohl, aby se hájil sám a na svou obhajobu ani nepovolal žádného svědka. Soud s ním vedený se neúměrně dlouho vlekl, byl špatně připraven,^[1][2][3] důkazní stránka byla vágní. Okolnosti a průběh jeho široce sledovaného a kritizovaného procesu vyvolaly podezření, že v pozadí byly také motivy politické, snaha jeho „odklizením“ určitým způsobem ovlivnit srbskou politickou scénu a napomoci zvenčí novému prozápadnímu směřování země.^[4][5]

Vzdělání a osobní život

Narodil se v rodině bosenských Srbů v Sarajevu, kde i vystudoval práva a v roce 1979 se stal doktorem věd; obhájil svoji práci o spojení marxismu a občanské společnosti. Byl asistent profesora na Sarajevské univerzitě.^[6]

Je ženatý a má čtyři syny.

Politická kariéra

Antikomunistou

V roce 1984 byl odsouzen v politickém procesu za kritiku komunistického režimu a kontrarevoluční aktivity k osmi letům odnětí svobody, ale v roce 1986 byl z vězení propuštěn. Po svém propuštění udržoval kontakty se srbským antikomunistickým exilem a v roce 1989 jej Momčilo Đujić, vůdce četniků z druhé světové války, povýšil do hodnosti vojvody.

V opozici vůči Miloševičovi

V roce 1989 byl Šešelj spolu s Vukem Draškovićem^[6] a Mirko Jovićem spoluzakladatelem Srbské národní obnovy. Od ní přešel k radikálnějšímu Srbskému četnickému hnutí. Jugoslávský stát však odmítl registrovat stranu s takovým názvem, a tak později Šešelj představil nový subjekt s názvem Srbská radikální strana. Ve volbách v roce 1992 získala Šešeljova strana 27 % hlasů. Sám Šešelj se vypravil do Borova Sela v Chorvatsku během tamní války za nezávislost a veřejně podporoval genocidu chorvatského obyvatelstva. Až do roku 1998 byla jeho strana v opozici vůči Miloševićově vládě, v letech 1994 a 1995 byl Šešelj za své opoziční aktivity dokonce vězněn.

Členem Miloševičovy vlády

Během občanské války v Jugoslávii podporoval Republiku srbskou v Bosně^[7] a organizoval nábor srbských dobrovolníků. Podporoval politiku Slobodana Miloševiće v Kosovu, a to i během operace NATO vůči Jugoslávii a stal se místopředsedou Miloševićovy vlády.^[zdroj⁠? Jeho vztah ke Slobodanu Miloševićovi však byl dlouhodobě problematický a postupem času se zhoršoval. O vlivné manželce jugoslávského prezidenta Miloševiće dokonce v televizi prohlásil, že není žena.^[6]

Šešelj deklaroval, že ve volbách v roce 2007 hodlá kandidovat za svou stranu.^[zdroj⁠?

Před soudem ICTY

V únoru 2003 na něj vydal Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii zatykač a Šešelj na něj reagoval tím, že se 24. února 2003 soudu sám vydal. Trvalo však další více než čtyři roky (listopad 2007), než vůbec proces s ním začal.

Odmítl všechna obvinění a chtěl se jako vystudovaný právník hájit sám, ale soud mu proti jeho vůli přidělil obhájce. V reakci na to a další postupy soudu, se kterými nesouhlasil, začal v 10. listopadu 2006 držet protestní hladovku a vysadil léky. Hladovkou se chtěl domoci svých požadavků, mezi něž patřilo: odvolání jemu přidělených obhájců, povolení návštěv jeho manželky a dětí, uznání jeho poradního týmu, zrušení limitu 800 slov pro jeho stížnosti, překládání soudních materiálů z angličtiny do srbštiny či odvolání, podle jeho názoru podjatých, soudců. Jeho zdravotní stav byl vážný a lékaři varovali, že pokud by v hladovce pokračoval, tak by brzy zemřel.^[8] 8. prosince 2006 soud jeho požadavky uznal a Šešelj hladovku ukončil.^[9] V listopadu 2014 byl ze zdravotních důvodů (rakovina) propuštěn na svobodu za podmínky, že se k soudu vrátí na vyzvání.^[10]

31. března 2016 byl Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii zcela zproštěn obžaloby.^[11] Rozhodnutí, vydané jen týden po odsouzení jiného srbského radikála, Radovana Karadžiče, vyvolalo velké překvapení a ostrou kritiku, jak v balkánských státech (zejména v Chorvatsku, které Šešeljovi vzápětí zakázalo vstup na své území), tak na mezinárodním poli.^[12][13]

Mechanismus pro mezinárodní trestní tribunály (MICT), agentura OSN, která je následnickou agenturou Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, se však proti rozsudku odvolal a odvolací tribunál nakonec odsoudil Šešelje 11. září 2018 k deseti letům odnětí svobody za zločiny proti lidskosti.^[14] Protože ale již seděl ve vyšetřovací vazbě tribunálu po dobu 11 a třičtvrtě roku, byl tento trest tedy splněn a Šešelj už zůstal na svobodě.

Odkazy

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• BADAR, Mohamed Elewa; FLORIJANČIČ, Polona. The Prosecutor v. Vojislav Šešelj: A Symptom of the Fragmented International Criminalisation of Hate and Fear Propaganda. International Criminal Law Review. 2020, roč. 20, čís. 3, s. 405–491. Dostupné online. ISSN 1567-536X. (anglicky) 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojislav Šešelj na Wikimedia Commons