Édouard Balladur
14. premiér Francie (162. předseda vlády Francie)
Ve funkci: 29. března 1993 – 17. května 1995
Prezident	François Mitterrand
Předchůdce	Pierre Bérégovoy
Nástupce	Alain Juppé
Ministr financí Francie
Ve funkci: 20. března 1986 – 12. května 1988
Prezident	François Mitterrand
Předseda vlády	Jacques Chirac
Předchůdce	Pierre Bérégovoy
Nástupce	Pierre Bérégovoy
Stranická příslušnost
Členství	Unie pro lidové hnutí Sdružení pro republiku
Narození	2. května 1929 (95 let) Smyrna, Turecko Turecko
Národnost	Arméni
Choť	Marie-Josèphe Delacour
Děti	4
Sídlo	Marseille (od 1935)
Alma mater	École Nationale d'Administration (1955–1957) Pařížský institut politických věd Thiersovo lyceum Univerzita Paula Cézanna
Profese	ekonom a politik
Náboženství	Arménská katolická církev
Ocenění	velkokříž Řádu Ouissam Alaouite (1993) Osoba roku Financial Times (1993) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky velkokříž Národního řádu za zásluhy … více na Wikidatech
Commons	Édouard Balladur
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Édouard Balladur (* 2. května 1929 Smyrna) je francouzský konzervativní politik arménského původu narozený v Turecku. Jeho rodina emigrovala do Francie roku 1935, v jeho šesti letech. V letech 1993–1995 byl premiérem Francie. V letech 1986–1988 byl ministrem financí ve vládě Jacquese Chiraca. Byl představitelem konzervativní politické strany Rassemblement pour la République (která roku 2002 spoluvytvořila nový pravicový subjekt Union pour un Mouvement Populaire). Roku 1995 kandidoval na prezidenta, skončil na třetím místě. Byl považován za politika, který na francouzské pravici oslabil gaullismus.

Politická kariéra

Svou politickou kariéru začínal po boku Georgese Pompidoua, nejprve byl jeho poradcem, když zastával funkci premiéra, poté, co se Pompidou stal prezidentem, stal se Balladur zástupcem jeho kancléře a nakonec i kancléřem (1973–1974). Po angažmá v prezidentském paláci se z politiky načas stáhl, ale vrátil se do ní v 80. letech jako podporovatel a poradce Jacquese Chiraca, který formoval novou stranu. To mu zajistilo i funkci v první vládě, kterou Chirac sestavil.

Obě pravicové vlády, jejichž byl členem, musely vládnout pod levicovým prezidentem Françoisem Mitterrandem a Balladur byl považován za specialistu na tuto situaci. Jako premiér se vyznačoval umírněným přístupem, zpětně byla ovšem kritizována především jeho role při genocidě ve Rwandě roku 1994.

O jeho politickém osudu nakonec rozhodl především vztah se Chiracem. Roku 1995, kdy Balladur vedl vládu jako premiér, nejprve Chiracovi slíbil podporu v prezidentských volbách. Později se ale rozhodl, že bude kandidovat sám. Chirac však ve volbách zvítězil a Balladura ihned odvolal z funkce premiéra. Chirac si spor vzal velmi osobně, zrušil s Balladurem přátelství a pravicové politiky, kteří ve volbách roku 1995 podporovali Balladura, tzv. Balladuriens (k nimž patřil mj. i Nicolas Sarkozy), odstavil z funkcí.

Vyznamenání

Stát	Stuha	Název	Datum udělení
Francie Francie		velkodůstojník Řádu čestné legie[1]	2008
		velkokříž Národního řádu za zásluhy
Itálie Itálie		velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[2]	1973, 1. října
Polsko Polsko		velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[3]	2005, 6. ledna
Rakousko Rakousko		velká čestná dekorace ve zlatě s hvězdou Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[4]	1972

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Édouard Balladur na Wikimedia Commons
• Heslo v encyklopedii Britannica
• Encyklopedické zdroje na Answers.com
• Profil na Monsieur-Biographie.com

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Premiéři Francie
Michel Debré (1959–1962) • Georges Pompidou (1962–1968) • Maurice Couve de Murville (1968–1969) • Jacques Chaban-Delmas (1969–1972) • Pierre Messmer (1972–1974) • Jacques Chirac (1974–1976) • Raymond Barre (1976–1981) • Pierre Mauroy (1981–1984) • Laurent Fabius (1984–1986) • Jacques Chirac (1986–1988) • Michel Rocard (1988–1991) • Édith Cressonová (1991–1992) • Pierre Bérégovoy (1992–1993) • Édouard Balladur (1993–1995) • Alain Juppé (1995–1997) • Lionel Jospin (1997–2002) • Jean-Pierre Raffarin (2002–2005) • Dominique de Villepin (2005–2007) • François Fillon (2007–2012) • Jean-Marc Ayrault (2012–2014) • Manuel Valls (2014–2016) • Bernard Cazeneuve (2016–2017) • Édouard Philippe (2017–2020) • Jean Castex (2020–2022) • Élisabeth Borneová (2022–2024) • Gabriel Attal (od 2024)