A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Miroslav Zavadil | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSSR | |
Ve funkci: 1964 – 1968 | |
Poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
Ve funkci: 1969 – 1986 | |
Poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
Ve funkci: 1988 – 1989 | |
Poslanec České národní rady | |
Ve funkci: 1971 – 1976 | |
Předseda Ústřední rady odborů | |
Ve funkci: 1987 – 1989 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Narození | 9. ledna 1932 Přerov Československo |
Úmrtí | 15. listopadu 2005 (ve věku 73 let) Praha Česko |
Profese | politik, havíř a komunista |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Miroslav Zavadil (9. ledna 1932[1] Přerov[2] – 15. listopadu 2005 Praha[3]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a poslanec České národní rady a Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. V roce 1968 i 1989 představitel konzervativního křídla KSČ.
Biografie
Pocházel z dělnické rodiny. Narodil se v Přerově. Pracoval jako horník v dolech v ostravsko-karvinském revíru.[2]
V letech 1963–1968 působil jako předseda Ústředního výboru Československého svazu mládeže. Zvolen byl na sjezdu ČSM v roce 1963 a opět v roce 1967.[4][5] Byl zetěm vlivného politika éry před rokem 1968 Drahomíra Koldera.[6]
Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[7][8]
Vrchol jeho politické kariéry nastal po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za normalizace. Během srpna 1968 a v měsících bezprostředně po něm patřil do ultralevicové kolaborační frakce KSČ zvané jodasovci (podle politika Josefa Jodase). Tato skupina ale postupně ztrácela pozice s tím, jak se sovětská místa reorientovala na spolupráci s centrističtějšími představiteli KSČ.[9] Zastával po dvacet let četné stranické a státní posty. V letech 1970–1971 byl vedoucím tajemníkem Ústředního výboru Národní fronty v České socialistické republice. V období let 1972–1975 působil jako generální ředitel cestovní kanceláře Čedok. V letech 1975–1984 zastával post ústředního tajemníka Ústředního výboru Svazu československo–sovětského přátelství. V letech 1984–1987 byl velvyslancem Československa v SSSR. Roku 1982 mu byl udělen Řád práce.[4]
Na XI. všeodborovém sjezdu v dubnu 1987 byl zvolen předsedou Ústřední rady odborů.[10]
K roku 1968 se zmiňuje coby politický pracovník ÚV KSČ z volebního obvodu Přerov.[11] XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XIV. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem ÚV KSČ. Členem ÚV KSČ ho opětovně zvolil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. V období duben–říjen 1988 byl kandidátem předsednictva ÚV KSČ, od října 1988 do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ. Předtím od února 1987 do dubna 1988 zastával post člena sekretariátu ÚV KSČ.[4]
Dlouhodobě působil i v nejvyšších zákonodárných sborech. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Přerov). Zde setrval až do konce volebního období v roce 1971.[12] Ve volbách roku 1971 byl zvolen do České národní rady, kde zasedal do konce funkčního období ČNR v roce 1976. Pak byl ve volbách v roce 1976 a opět ve volbách v roce 1981 znovu zvolen poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po volbách v roce 1986 se stal poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v roce 1988 v doplňovací volbě poté, co zemřel poslanec Antonín Himl. Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na poslanecký post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[13][14][15][16][17]
V prvních dnech po vypuknutí sametové revoluce patřil v rámci vládnoucích struktur komunistického režimu ke stoupencům tvrdého kurzu a podporoval silové získání vlivu na Československou televizí. Prohlásil: „na nás se hrne kontrarevoluce a tady si budeme vykládat, kdo co, na jakou kompetenci, kdo co může, nebo nemůže….Jde o naši existenci, o naše životy, o tuto komunistickou stranu, o socialismus. Tak jednejme.“[18]
Roku 1990 odešel do předčasného důchodu a zůstal přesvědčeným komunistou s kritickým pohledem na polistopadový politický vývoj. Až do smrti však zůstal po vyloučení z KSČ v únoru 1990 nestraníkem.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Miroslav Zavadil . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ a b World Marxist Review. : Progress Books, 1988. Dostupné online. S. 65. (anglicky)
- ↑ a b Petr Anev, Matěj Bílý (eds): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921-1989) L-Z ; Nakladatelství Academia, 2018, ISBN 978-80-200-2960-7, str. 553-555
- ↑ a b c Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 . www.cibulka.net . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 528, 536.
- ↑ Miroslav Sígl: Zasvěceně o Mladém světě a Josefu Hollerovi . pozitivni-noviny.cz . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections . osaarchivum.org . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky)
- ↑ Josef JODAS (tzv. Jodasova skupina) . totalita.cz . Dostupné online.
- ↑ Skončil XI. všeodborový sjezd. Rudé právo. Duben 1987, roč. 67, čís. 91, s. 1. Dostupné online.
- ↑ 26. schůze . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík online. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky cit. 2012-02-26. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík online. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky cit. 2012-02-26. Dostupné online.
- ↑ 4. schůze online. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky cit. 2012-03-16. Dostupné online.
- ↑ Šmíd, Milan: Česká média a jejich role v procesu politické změny roku 1989 online. louc.cz cit. 2012-02-26. Dostupné online.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk