A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Neal Skupski | |
|---|---|
_(48199059472).jpg) Neal Skupski na French Open 2019 | |
| Stát |  Spojené království |
| Datum narození | 1. prosince 1989 (34 let)[1] |
| Místo narození | Liverpool, Spojené království[1] |
| Bydliště | Liverpool, Spojené království[1] |
| Výška | 180 cm[1] |
| Hmotnost | 82 kg[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 3 785 668 USD |
| Tenisová raketa | HEAD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 0–0 |
| Nejvyšší umístění | 932. místo (8. listopadu 2010) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 251–165 |
| Tituly | 15 ATP, 23 challengerů, 7 Futures |
| Nejvyšší umístění | 1. místo (14. listopadu 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (2022, 2023) |
| French Open | čtvrtfinále (2020, 2022, 2023) |
| Wimbledon | vítěz (2023) |
| US Open | finále (2022) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Turnaj mistrů | semifinále (2022) |
| Olympijské hry | 2. kolo (2020) |
| Smíšená čtyřhra | |
| Tituly | 2 |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | finále (2024) |
| French Open | čtvrtfinále (2021, 2022) |
| Wimbledon | vítěz (2021, 2022) |
| US Open | čtvrtfinále (2021) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | semifinále (2019) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 24. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Neal Skupski (* 1. prosince 1989 Liverpool) je britský profesionální tenista, deblový specialista a trojnásobný vítěz Wimbledonu, když dvakrát ovládl smíšenou a jednou mužskou čtyřhru. V letech 2022–2023 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se poprvé stal jako padesátý devátý hráč od zavedení klasifikace v březnu 1976 a třetí Brit po Jamiem Murraym a Joeovi Salisburym. V pěti obdobích na čele strávil třicet pět týdnů.[2]
Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál patnáct deblových turnajů včetně Wimbledonu 2023 a Madrid Masters 2022, Canada Masters 2022 a Paris Masters 2022 s Wesleym Koolhofem. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třicet titulů ve čtyřhře.[3] Jeho starším bratrem je tenista Ken Skupski, s nímž opakovaně nastoupil do čtyřhry.
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2010 na 932. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 na 1. místě.[1]
V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 skupinou finálového turnaje proti Nizozemsku. S Jamiem Murraym zvítězili ve čtyřhře proti páru Koolhof a Rojer, čímž přispěli k výhře Britů 2:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 7–4 ve čtyřhře.[4]
Velkou Británii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Do mužské čtyřhry nastoupil s Jamiem Murraym. Ve druhém kole však podlehli Japoncům Kei Nišikorimu a Benu McLachlanovi.
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP World Tour debutoval ve čtyřhře Kremlin Cupu 2013 v Moskvě. S bratrem Kenem Skupskim porazili ve čtvrtfinále nejvýše nasazenou dvojici Max Mirnyj a Horia Tecău. Ve finálovém utkání podlehli rusko-uzbeckému páru Michail Jelgin a Denis Istomin až po dramatickém supertiebreaku, který ztratili poměrem míčů 12–14. První titul v této úrovni tenisu přišel na montpellierském Open Sud de France 2018, kde opět se starším sourozencem zdolali v závěrečném duelu japonsko-francouzskou dvojici Ben McLachlan a Hugo Nys ve dvou setech. Navázali tak na týden starý triumf z francouzského challengeru v Quimperu.[5]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2014. S Američanem Bradleym Klahnem však v úvodním kole nenašli recept na zástupce ruského a kazašského tenisu Teimuraze Gabašviliho s Michailem Kukuškinem.[1][3]
Z travnatého finále na Nature Valley International 2018 v Eastbourne odešli poraženi od krajanů startujících na divokou kartu Luka Bambridge a Jonnyho O'Mary, z nichž ani jeden před turnajem nevyhrál na túře ATP žádný zápas.[6] Další finálová prohra následovala na antukovém Moselle Open 2018 v Metách od francouzských turnajových jedniček Nicolase Mahuta s Édouardem Rogerem-Vasselinem.[7] Druhou kariérní trofej přidal na vídeňském Erste Bank Open 2018 z kategorie ATP 500. Do deblové soutěže nastoupil s krajanem Joem Salisburym. Finálový duel proti americko-francouzskému páru Mike Bryan a Édouard Roger-Vasselin zvládli po dvousetovém průběhu. Jako dvojice přitom odehráli po Winston-Salem Open 2018 druhý turnaj v kariéře, s celkovou bilancí zápasů 6–1.[8]
Premiéra v sérii Masters přišla v závěru sezóny 2018, když jako poslední turnaj v roce odehrál pařížský Rolex Paris Masters po boku Američana Johna Isnera. Po výhře nad Kontinenem s Peersem je ve čtvrtfinále zastavila první světová dvojice Oliver Marach a Mate Pavić.[1][3]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 2 (1–1)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 2022 | US Open | tvrdý |  Wesley Koolhof
|
 Rajeev Ram Joe Salisbury
|
6–7(4–7), 5–7 |
| Vítěz | 2023 | Wimbledon | tráva | Wesley Koolhof
|
 Marcel Granollers  Horacio Zeballos
|
6–4, 6–4 |
Smíšená čtyřhra: 3 (2–1)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 2021 | Wimbledon | tráva | Desirae Krawczyková
|
Joe Salisbury Harriet Dartová
|
6–2, 7–6(7–1) |
| Vítěz | 2022 | Wimbledon | tráva | Desirae Krawczyková
|
 Matthew Ebden Samantha Stosurová
|
6–4, 6–3 |
| Finalista | 2024 | Australian Open | tvrdý | Desirae Krawczyková
|
 Sie Šu-wej Jan Zieliński
|
7–6(7–5), 4–6, |
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 34 (15–19)
|
