A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Yalkaparidon | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Podtřída | živorodí (Theria) |
Infratřída | vačnatci (Marsupialia) |
Řád | † Yalkaparidontia Archer, Hand & Godthelp, 1988 |
Čeleď | † Yalkaparidontidae Archer, Hand & Godthelp, 1988 |
Rod | † Yalkaparidon Archer, Hand & Godthelp, 1988 |
Druhy: | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Yalkaparidon je vyhynulý rod vačnatce. Jde o jediného zástupce čeledi Yalkaparidontidae a řádu Yalkaparidontia, jenž zároveň představuje jediný vyhynulý řád náležící ke korunové skupině vačnatců (Marsupialia).[1]
Systematika a fylogeneze
Rod Yalkaparidon byl vědecky popsán roku 1988, stejně jako jeho jediné dva známé druhy Y. coheni a Y. jonesi. Vyjma zubního materiálu se v případě Y. coheni dochovala i částečně disartikulovaná lebka (holotyp QM F13008). Typovou lokalitou se stalo naleziště Riversleigh na severozápadě dnešního Queenslandu. Yalkaparidon představuje zástupce korunové skupiny vačnatců, zřejmě linie Australidelphia.[2] Fosilní nálezy jsou datovány do spodního až středního miocénu, přičemž chronologicky mladším druhem je Y. jonesi.[3]
Popis & paleoekologie
Yalkaparidon představoval nezvyklého zástupce vačnatců. Šlo o malé zvíře, jehož lebka měřila asi 5 cm. Extrémně odvozené podoby nabýval chrup: celkový zubní vzorec je redukován na I 3/1, C 1/0, P 3/3, M 3/3, přičemž první horní a dolní řezák se nápadně zvětšily a během života zvířete zjevně neustále dorůstaly, zatímco stoličky získaly „zalambdodontní“ podobu. Ve srovnání s původním tribosfénickým vzorem došlo u těchto molariformních zubů ke ztrátě hrbolku zvaného protoconus na horních stoličkách a drticí plošky talonidu u dolních stoliček. Mezi zbývajícími ostrými hrbolky na skusné ploše zubů se pak utvářely hřebeny připomínající tvar písmene V. Zalambdodontní chrup je typický spíše pro afrosoricidní savce, jistou podobnost ve stavbě molariformních zubů nicméně Yalkaparidon vykazuje i se stále žijícími vakokrty (Notoryctemorphia). Neexistují však žádné důkazy, jež by podporovaly příbuznost mezi těmito dvěma skupinami vačnatců.[4][3]
Morfologie chrupu svědčí pro konzumaci relativně měkké potravy (měkkých bezobratlých), při jejímž zpracování však hrály roli i mohutné přední zuby.[4] Jedna z hypotéz představila možnost, že se Yalkaparidon živil vejci, přičemž řezáky se hodily k probodnutí vaječné skořápky.[5] Studie z roku 2009 naopak představila hypotézu, podle níž se Yalkaparidon mohl živit larvami dřevokazného hmyzu podobně jako madagaskarská poloopice ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis) nebo vakoveverky rodu Dactylopsila. Tito savci nejprve pomocí svých zvětšených řezáků vytvoří otvor ve dřevě a následně odtud za pomoci prodlouženého prstu vytáhnou měkké hmyzí larvy; ve svých ekosystémech tak nahrazují datlovité ptáky. Srovnávací anatomie lebek nasvědčuje, že i Yalkaparidon vyvinul konvergentní evolucí podobné chování a potravní preference.[5] Pokud je toto tvrzení pravdivé, je možné, že Yalkaparidon byl v kompetičním vztahu s vakoveverkami. Vzájemná konkurence mezi oběma skupinami vačnatců o specifickou ekologickou niku mohla být vysvětlením, proč řád Yalkaparidontia ve středním miocénu mizí z fosilního záznamu.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ ELDRIDGE, Mark D B; BECK, Robin M D; CROFT, Darin A. An emerging consensus in the evolution, phylogeny, and systematics of marsupials and their fossil relatives (Metatheria). Journal of Mammalogy. 2019-05-23, roč. 100, čís. 3, s. 802–837. Dostupné online . ISSN 0022-2372. DOI 10.1093/jmammal/gyz018.
- ↑ ARCHER, Michael; HAND, Suzanne; GODTHELP, Henk. A New Order of Tertiary Zalambdodont Marsupials. Science. 1988-03-25, roč. 239, čís. 4847, s. 1528–1531. Dostupné online . ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.239.4847.1528. (anglicky)
- ↑ a b c BLACK, K. H.; ARCHER, M.; HAND, S. L. The Rise of Australian Marsupials: A Synopsis of Biostratigraphic, Phylogenetic, Palaeoecologic and Palaeobiogeographic Understanding. In: TALENT, J. A. Earth and Life. : Springer, 2012. Dostupné online. S. 1020–1021, 1031. (anglicky)
- ↑ a b KEMP, Thomas Stainforth. The Origin and Evolution of Mammals. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2005. S. 211–212. (anglicky)
- ↑ a b BECK, Robin M. D. Was the Oligo-Miocene Australian metatherian Yalkaparidon a ‘mammalian woodpecker’?: YALKAPARIDON AS A ‘MAMMALIAN WOODPECKER’. Biological Journal of the Linnean Society. 2009-04-21, roč. 97, čís. 1, s. 1–17. Dostupné online . DOI 10.1111/j.1095-8312.2009.01171.x. (anglicky)
Externí odkazy
- Taxon Yalkaparidon ve Wikidruzích
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk