A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Češi v Uzbekistánu představují zanedbatelnou národnostní menšinu. Poprvé se zde ve větším počtu objevili na konci 19. století.
Historie
Ruské impérium
Po dlouhou dobu bylo pro Čechy uzbecké území příliš vzdáleno nejen geograficky, ale i kulturně či nábožensky. Od 18. století bylo pak součástí Ruského impéria a přiděleno pod Turkestánskou gubernii, což zemi Evropanům kulturně přiblížilo, do 19. století pak zemi patrně navštívil jen malý počet obchodníků či cestovatelů.
Zejména ve druhé polovině 19. století pak dochází k přesídlení nevelkého počtu Čechů do oblastí pozdějšího Kazachstánu a Uzbekistánu. Jedním z prvních v Uzbekistánu přítomných krajanů byl hudebník Václav Lejsek, který se po příchodu do Střední Asie začal zajímat o národní uzbeckou hudbu, následně zde působil jako kapelník a učitel hudby. V roce 1890 vydal notovou knihu s motivy saratovských, kyrgyzských a tatarských písní v úpravě pro dechovku a pro klavír. Lejsek se stal také jedním z organizátorů sborového umění v Taškentu, kde žil až do své smrti v roce 1935.[1][2]
Na začátku 20. století žilo v asijské části Ruska asi něco málo přes 50 Čechů, většinou vzdělanějších osob žijících ve větších městech.[3] Přítomnosti Čechů na uzbeckém území napomohla též první světová válka. Jelikož byl Uzbekistán vzdálen bojištím východní válečné fronty a byla tak minimalizován šance na útěk, byli sem posíláni zběhové a váleční zajatci z rakousko-uherské armády. Byly mezi nimi mj. také stovky českých vězňů,[4] včetně řady intelektuálů. Významnou část symfonického orchestru vzniklého v roce 1915 v zajateckém táboře v Taškentu pod vedením F. Sedláčka tvořili čeští hudebníci.[1] Po vzniku československých legií v Rusku roku 1917 se ze zdejších táborů zajatci hojně hlásili a následně se dále zapojili do bojů po boku carské armády.
Bolševická revoluce a ruská občanská válka
Po říjnové revoluci vznikla v táboře v Kokandu bolševická organizace, ke které se připojilo více než 40 Čechů a Slováků z řad válečných zajatců. Později na jejím základě vznikla též československá komunistická organizace, v jejímž čele stál Arnošt Kužela (Ernst Kuzhelo, 1890–1934), český rolník a horník, který se později stal velitelem jednotek Rudé armády v uzbeckých městech Andižan a Fergana.[1][3] Tito čeští a slovenští komunisté pak bojovali s Rudou armádou během ruské občanské války proti monarchistům a republikánům (bělogvardějci), přičemž na zdejších bojištích došlo i k bratrovražedným střetům mezi Čechy a Slováky na obou stranách fronty.
Sovětský svaz
Poté, co počátkem 20. let 20. století začali být váleční zajatci evakuováni z nově vzniklé Uzbecké SSR v rámci SSSR, do Československa. Někteří se však rozhodli zůstat v Turkestánu a jiní se sem po pobytu ve vlasti opět vrátili. Jedním z nejvýznamnějších z nich byl architekt Jaroslav Haazenkopf (Yaroslav Gaazenkopf, 1888–1944)[5] se na pozvání místních úřadů vrátil do Taškentu a přijal zde sovětské občanství. Spolupodílel se pak na stavebním rozvoji Taškentu, městském plánování, návrzích městských parků a zastával též funkci hlavního agronoma uzbeckého hlavního města. Jeho dcera O. Haazenkopf se posléze rovněž stala architektkou a navrhla řadu výškových budov v taškentské čtvrti Chilanzar.[1]
V letech 1930, a 1934 až 1936 žil v Taškentu český levicový spisovatel a novinář Julius Fučík.[6] Jeho texty o pobytu v Uzbekistánu jsou zahrnuty v knize V zemi, kde zítra znamená již včera[1] o jeho cestách po Sovětském svazu. Od roku 1982 fungovalo v Taškentu Muzeum Julia Fučíka, ale posléze bylo uzavřeno.[7][8]
V roce 1926 bylo v Uzbecké SSR evidováno 146 Čechů a Slováků,[9] v roce 1959 potom 180,[10] v roce 1979 130 a roku 1989 94 Čechů a Slováků.[1]
Nezávislý Uzbekistán
Česká přítomnost v Uzbekistánu se v letech 2000 až 2010 týká především ekonomickou migrací: do roku 2014 existovalo v této zemi asi dvacet společných podniků s účastí českého kapitálu, především v potravinářském, textilním, lehkém a farmaceutickém průmyslu.[11] Čeští studenti navštěvují Uzbekistán v rámci výměnných pobytových programů.[12]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Чехи в Узбекистане na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Чехи в Узбекистане | Посольство Чешской Республики в Ташкенте . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-19.
- ↑ Железная дорога, танец . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-18.
- ↑ a b Кужелло Э. Ф. . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-19.
- ↑ Bílé místo historie. V asijské poušti umírali Čechoslováci, jejich hroby jsou neznámé. Aktuálně.cz . 2020-02-21 . Dostupné online.
- ↑ Чехи в Узбекистане | Посольство Чешской Республики в Ташкенте. mzv.gov.cz . . Dostupné online.
- ↑ Улица Фучика . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22.
- ↑ Tashkent Retrospective . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-03.
- ↑ BOČKARJOV, Aleksandr I. Nejvíc patří Fučík naší mládeži : Rozhovor Světa v obrazech s ředitelem Muzea J.Fučíka v Taškentu A.I. Bočkarjovem. vufind.ucl.cas.cz. Dostupné online . ISSN 0039-7032. (Czech)
- ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей. . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-20.
- ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей. online. cit. 2020-06-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-24.
- ↑ Узбекистан – Чехия: крепкие экономические связи | Botschaft der Republik Usbekistan online. cit. 2020-06-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-05.
- ↑ Посол Чехии: Отношения с Узбекистаном приобретают доверительный характер online. 2014-10-15 cit. 2020-06-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-21.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- BONNAUD, R.. K vítězné svobodě 1914-1918-1928: album fotografií z dějin zahraničního i domácího odboje československého. V Praze: Péčí a nákladem Památníku Odboje, 1928, s. 40. Dostupné online
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk