Antonín Pikhart
Antonín Pikhart ze sbírek Národního muzea v Praze
Rodné jméno	Anton Method Pikhart
Narození	7. dubna 1861 Třebíč Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	13. prosince 1909 (ve věku 48 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	nefritida
Pseudonym	Al Fred
Povolání	soudce, překladatel
Alma mater	německá univerzita Karlo-Ferdinandova
Témata	španělská literatura
Manžel(ka)	Olga Theofila Pikhartová
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Pikhart (7. dubna 1861 v Třebíči^[1] – 13. prosince 1909 Praha^[2])^[3] byl moravský překladatel ze španělštiny a němčiny. Jeho manželkou byla Olga Theofila Pikhartová.

Život

Antonín Pikhart pocházel ze smíšené česko-německé rodiny hostinského Antona Pikharta a Amalie rozené Vorlické.

V Praze vystudoval Právnickou fakultu německé univerzity Karlo-Ferdinandovy.^[4] Po studiích pracoval jako soudce městského soudu v Praze. Literárně vystupoval jako A. Pikhart. V roce 1891 se oženil^[5] s Olgou Hausmannovou.

Patřil mezi průkopníky překladu autorů Latinské Ameriky ze španělštiny, ke znalcům katalánské literatury – do češtiny převedl mimo jiné dvě divadelní hry katalánského dramatika Àngela Guimerà^[6], pořídil první novodobý překlad Dona Quijota přímo ze španělštiny. Taktéž jako první pořídil český překlad nějakého díla latinskoamerické literatury, konkrétně románu María kolumbijského spisovatele Jorge Isaacse.^[6]

Zemřel předčasně na otravu krve po návratu z italské dovolené.^[7]

Dílo

Překlady

• Kniha písní – Heinrich Heine; úvod a poznámky napsal Arnošt Kraus. Praha: Jan Otto, 1892
• Proroctví a jiné novely – Pedro Antonio de Alarcón. Praha: František Šimáček, 1894
• Doňa Luz – Juan Valera. Praha: F. Šimáček, 1894
• Osud – Rafael Altamira. Praha: F. Šimáček, 1895
• Posvátný úkol – Tomás Carretero. Praha: F. Šimáček, 1895
• Tři španělské povídky: Ptáče ve sněhu – Armando Palacio Valdés; Nový dům – Carlos Frontaura; Kohout Ulyses – José Zahonero. Praha: J. Otto, 1895
• Povídky o dětech – Armando Palacio Valdés. Praha: F. Šimáček, 1896
• Karnarská Svatá a jiné povídky – Emilia Pardo Bazánová. Praha: J. Otto, 1896
• Zelený pták; Parsondes – Juan Valera. Praha: F. Šimáček, 1896
• Byl to světec! – Luis Coloma. Praha: F. Šimáček, 1897
• Maličkosti – Luis Coloma. Praha: F. Šimáček, 1897
• Jeho milovaný žák – Juan Ochoa. Praha: F. Šimáček 1897
• Nazarín – B. Pérez Galdós. Praha: J. R. Vilímek, 1897
• Dva veselé příběhy španělské: Dlouhé noci v Kordově – Narciso Campillo; Hlupák na trhu – Antonio de Valbuena. Praha: J. Otto, 1897

• Vybrané novelly španělské – přeložili A. Pikhart: Osud; Slib – Manuel Martinez Barrionuevo. Karel Funk: Remogue; Ditě pluku; Povýšení Reggovo; Poslední noc; Neřesti kapitánovy – Federico Urrecha. Praha: J. Otto, 1897
• Lazarillo z Tormes – Diego Hurtado de Mendoza. Praha: J. Otto, 1898
• Spravedlnost: španělská povídka – Manuel Martinez Barrionuevo. Praha: J. Otto, 1898
• Idyla nemocného – Armando Palacio Valdés. Praha: J. Otto, 1898
• Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – Miguel de Cervántes Saavedra. Praha: J. Ottto, 1899
• Don Juan Tenorio: nábožensko fantastické drama o dvou dílech – Don José Zorrilla. Praha: J. Otto 1902
• Chalupa – Vicente Blasco Ibáňez. Praha: Máj, 1903
• Paní Cornelia; Podvodný sňatek – Miguel de Cervantes Saavedra. Praha: J. Otto, 1903
• Třírohý klobouk – Pedro Antonio de Alarcón. Praha: J. Otto, 1904
• Marná chlouba – Vicente Blasco Ibanez. Praha: Máj, 1907
• V nížině: drama o třech jednáních – Àngel Guimerà; z katalánštiny. Praha: Máj, 1907
• Tajemství: román – Emilie Pardo Bazánová. Praha: Politika, 1907
• Básně – svaté Teresy de Jezus, sv. Juana de la Cruz, Rodrigueza del Padron, dona José Zorilly a Ricarda Gila. Jindřichův Hradec: V. Dobr., 1907
• María: jihoamerický román – Jorge Isaacs; illustrovali K. V. Muttich a Karel Vavřina. Praha: J. Otto, 1908
• Moře a nebe: tragedie o třech dějstvích – Àngel Guimerà; z katalánštiny. Praha: J. Otto, 1909
• Don Juan Manuel – Ramón del Valle-Inclán; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 41. Praha: J. R. Vilímek, 1913
• Léčitel – Manuel Ugarte; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 42. Praha: J. R. Vilímek, 1913
• Slib – Martinez Barrionuovo; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 45. Praha: J. R. Vilímek, 1913
• Na ullojském zámku – Emilie Pardo Bazánová. Praha: J. Otto, 1916
• José – Armando Palacio Valdés. Praha: J. Otto, 1920

Jiné

• Starošpanělský zpěvník: anthologie lyrických básní španělských ze století XV.–XVII. – sestavil ze svých překladů. Praha: J. Otto 1905
• Španělský sborník. Díl I – sestavil a přeložil. Praha: Dědictví Komenského, 1908

Odkazy

Reference

Literatura

• Antonín Pikhart: (1861–1909): soupis osobního fondu – zpracovala Martina Mašínová. Praha: Památník národního písemnictví, 1997

Související články

• Armando Palacio Valdés

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Pikhart na Wikimedia Commons
• Autor Antonín Pikhart ve Wikizdrojích
• Antonín Pikhart v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Knihovna Národního muzea:PIKHART, ANTONÍN, 1861–1909^{[nedostupný zdroj}
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Pikhart
• Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Pikhart Antonín *1861

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.