A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Bernard Reder | |
---|---|
Narození | 29. června 1897 Černovice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 7. září 1963 (ve věku 66 let) New York Spojené státy americké |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | sochař, grafik, architekt |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Bernard Reder (29. června 1897, Černovice (Bukovina) – 7. září 1963, New York) byl sochař, grafik a architekt.
Život
Narodil se v centru židovské a chasidské kultury v tehdejší Rakouské monarchii. Navštěvoval hebrejskou školu a do roku 1914 německojazyčné lyceum. V 17 letech byl povolán do vojenské služby v rakouské armádě a první světovou válku strávil v zákopech.
V letech 1919-22 studoval na pražské Akademii u profesorů A. Brömse, O. Španiela a J. Štursy a pak se vrátil do Černovice. Živil se jako kameník tesáním pomníků, kreslil, maloval akvarely a tiskl dřevoryty a ve volném čase sekal kamenné sochy v provizorním ateliéru, který mu zařídil otec. Roku 1924 se oženil s Gusti Korn.
Roku 1927 získal cenu v mezinárodní architektonické soutěži v Santo Domingo, v následujícím roce žil několik měsíců v Praze a měl první autorskou výstavu akvarelů a kreseb v galerii Krasoumné jednoty v Rudolfinu. Roku 1930 se v Černovici, která po válce připadla Rumunsku, vyostřily protižidovské nálady a znemožnily mu tam pokračovat v práci.
Reder se s manželkou přestěhoval do Čech a pronajal si opuštěný sklad a bývalý výstavní pavilon v továrním areálu na okraji Prahy. Za poslední uspořené peníze si koupil kamenné bloky a pracoval jako sochař a grafik. Spřátelil se s malíři Endre Nemesem a Jakubem Bauernfreundem, kteří ho seznámili s Dr. Jaromírem Pečírkou, šéfredaktorem Prager Presse Arne Laurinem, Willi Nowakem a Emilem Fillou.[1]
Emil Filla zařídil Rederovi první samostatnou sochařskou výstavu roku 1935 v SVU Mánes. Výstava, podrobně recenzovaná J. Pečírkou, se stala dobovou senzací a psaly o ní i deníky v Basileji, Vídni a Paříži.[2] Reder prodal většinu svých plastik soukromým sběratelům a byl nejméně na pět let finančně zajištěn. Jedním z kupců byl i bankéř Otto Petschek.
V letech 1935-36 podnikl cesty do Itálie a Španělska a strávil několik dní v ateliéru Aristide Maillola. O dva roky později ho Aristide Maillol pozval, aby se přestěhoval do Paříže. Tam si Reder pronajal malou vilu v Le Vesinet blízko Mailolla a předpokládal, že se v Paříži usadí trvale. Návštěvu v zahradě naplněné objemnými sochami žen později popsal kritik John Rewald slovy " pohyb soch byl uzavřen v hranatých blocích kamene, které téměř vyplnila nahá ženská těla svým obrovským zaobleným objemem. Uvědomoval jsem si jejich podivnou těžkou a kolosální krásu."[3] V roce 1940 představil 16 kamenných soch na autorské výstavě, která byla součástí výstavy československého umění v pařížské galerii Wildenstein.
Po obsazení Francie Reder čekal se svou ženou v úkrytu v Le Puy na americká víza, která mu byla přislíbena, ale ta nakonec nepřišla. V přístavu Marseille se mu podařilo spojit telegraficky s přítelem v Havaně a získal víza na Kubu. Na španělské hranici byl zatčen, uvězněn pro ilegální přechod a on i jeho žena strávili odděleni tři týdny v různých věznicích. Po propuštění a vypovězení ze Španělska se z Lisabonu přeplavil na podzim 1941 na Kubu. Čekal zde na americká víza a pracoval v pronajatém sklepě v Havaně. Postupně se kolem něj vytvořil okruh mladých umělců a na závěr pobytu zde měl dvě autorské výstavy. Místní výtvarní kritici o něm psali jako o "jednom z největších evropských umělců".[4]
Roku 1943 odcestoval do New Yorku, kde získal finanční stipendium, které mu umožnilo koupit si malý dům ve Forest Hills, kde si v garáži zřídil ateliér. Vytvořil zde z velkého pískovcového bloku své nejvýznamnější sousoší Zraněná žena, ale při sochařské práci se vážně zranil a na sedm měsíců mu částečně ochrnuly obě ruce. Celé sousoší dokončil až za tři a půl roku. V následujících letech se věnoval převážně kresbě a dřevořezu. Roku 1948 získal americké občanství.
Americké občanství získal roku 1948.
Jeho díla byla pravidelně vystavována ve Whitney Museum a roku 1949 v Philadelphia Museum of Art. Roku 1954 odjel do Itálie a pracoval jako sochař v Římě a později ve Florencii, kde měl roku 1956 samostatnou výstavu v Galleria d'Arte Moderno L'Indiano. Ta vyvolala značnou pozornost a nadšenou recenzi od prominentního amerického historika umění Johna Rewalda. Reder měl potom autorskou výstavu ve Whitney Museum v New Yorku a galerie poprvé ve své historii vyhradila jedinému umělci tři poschodí výstavních sálů.
Roku 1960 obdržel grant Fordovy nadace a roku 1962 byl jmenován členem americké Academy of Arts and Letters.
Bernard Reder zemřel v New Yorku roku 1963 ve věku 66 let.
Roku 1969 daroval stát Izrael Rederovo sousoší Zraněná žena lidu Dánska jako poděkování za pomoc při záchraně Židů před nacisty.[5]
Dílo
Reder čerpal inspiraci v židovském folkloru, řecké mytologii, Bibli a také v knize Francoise Rabelaise Gargantua a Pantagruel. Je citován jeho výrok, vztahující se k mládí v Bukovině: "Opilí fantazií jsme se již narodili".
Sochy, které vytvořil během pobytu v Praze v pískovci, jsou známy z dobových fotografií. Reder považoval za ideální uzavřený tvar blízký kouli a tesal robustní sochy tak, aby maximálně zdůraznil hmotnost. Jeho ženské figury se vyznačují mimořádně kyprými proporcemi. V recenzi jeho pražské výstavy napsal Johannes Urzidil: ..tato torza jsou naplněna veskrze elementární silou a smyslnou démonií…Na mysl přijdou mexické nebo transoceánské figury mrtvých, nejvíce ale paleolitická Venuše z Willendorfu, kterou je možno chápat jako ztělesnění instinktivního pramateřství[6]
Jeho Pařížskou výstavu vřelým dopisem ocenil Maillol "Jsem šťastný, že lidé v Paříži hovoří o Vašem velkém umění a jsem velmi potěšen. Víte, že jsem ve shodě s Vašimi idejemi a s Vaším úchvatným sochařstvím. Jsem přesvědčen, že v Americe, kde oceňují velikost, budete přijat s otevřenou náručí."Rederovy sochy z pařížské výstavy se podařilo ukrýt, ale všechny sochy zanechané v jeho ateliéru zničili nacisté.[3]
V USA si při tesání sousoší Zraněná žena poranil ramenní sval a v dalších letech se věnoval převážně grafice a malbě. Vytvořil také sérii rozměrných dřevorytů jako ilustrace Rabelaisova Gargantuy a Pantagruela.
V 50. letech se jeho malba stává více ornamentální a sochy tvoří přímou modelací ze sádry na železnou kostru a odlévá do bronzu. Komorní sochy modelované ve vosku a odlité v bronzu se vyznačují množstvím drobných detailů a větší popisností. Nejčastěji zobrazoval figury hudebníků, biblické motivy a náměty související s judaismem.
Koncem 50. let vytvořil také sérii futuristických architektonických modelů s budovami zavěšenými v prostoru.
Zastoupení ve sbírkách
- Whitney Museum of American Art
- Museum of Modern Art(MoMa)
- National Gallery of Art
- Brooklyn Museum
- New York Public Library
- Art Institute of Chicago
- Museu d'Arte Moderna in São Paulo, Brazil
- Hofstra University, Long Island, New York
- Soukromé sbírky: Joseph H. Hirschhorn, Vera G. List, Gertrude A. Mellon, John Rewald, Louis R. Wasserman.
Výstavy v Českých zemích
- 1935 SVU Mánes, Praha
- 1937 II. Zlínský salon, Studijní ústav, Zlín
- 2007 Bernard Reder: Sochy, kresby, dřevoryty, Tibor Honty: Fotografie, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice
Odkazy
Reference
- ↑ Endre Nemes, Pod příkrovem času, Akropolis Praha, 2003, s. 85-91
- ↑ John I.H. Baur: Bernard Reder, 1961, kat. Whitney Museum of American Art, New York, p. 112 (angl.)
- ↑ a b Baur J.I.H., 1961, s. 16
- ↑ Baur J.I.H., 1961, s. 18
- ↑ http://www.jetsetway.com/entries/wonderful-wonderful-copenhagen
- ↑ Johannes Urzidil, Život s českými malíři, ed. V. Musil, 2003, nakl. Fraktál, s. 376
- Článek je přeložen z anglické Wikipedie a doplněn informacemi ze zdrojů uvedených v odkazech.
Publikace
- John I.H. Baur: Bernard Reder, 1961, kat. 124 s., Whitney Museum of American Art, New York digitalizovaný katalog
- In Memoriam Bernard Reder, 1897–1963: An Exhibition of Sculpture and Graphic Works, 1964, World House Galleries
- World artists, 1950–1980, Marks C, 1984, 912 s., H.W. Wilson, New York, ISBN 0824207076, ISBN 9780824207076
- John Rewald: Bernard Reder, Printed by Vallecchi, 1954
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk