Bitva u Világoše - Zákldné pojmy z elektrotechniky

Kapitulace u Világoše byla závěrečná fáze maďarské revoluce z let 1848 a 1849, která byla potlačena vojsky Františka Josefa I. a zejména jeho spojence, ruského cara Mikuláše I.^[1] Poslední zbytky revoluční maďarské armády vedené Artúrem Görgeym nakonec 13. srpna 1849 kapitulovaly u rumunské obce Șiria (známější pod tehdejším maďarským názvem Világoš) před ruským generálem Paskevičem. Celá revoluce byla přes protesty ze zahraničí krvavě potlačena.

U Világoše se vzdalo 23 tisíc vojáků, 11 generálů a 1400 důstojníků. Rusové získali 129 děl, 29 praporů a 31 standart.^[2]

Hovorový význam

Slovo Világoš v češtině (ale hlavně ve slovenštině i srbštině^[zdroj?) zlidovělo; sousloví „dostat Világoš“ se používá ve smyslu „dostat výprask“, „drtivě prohrát“ či „dostat pořádně vynadáno“.^[3]

Reference

↑ Od národního probuzení k revolučnímu roku 1848; dejepis.com
↑ Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek prvý, nakladatel J.R.Vilímek,. : Kapitola Maďarská revoluce a Rusové (autor: Josef Jakub Toužimský), s. 400.
↑ dostat világoš | Čeština 2.0. Čeština 2.0. Dostupné online .

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kapitulace u Világoše na Wikimedia Commons

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Bitva_u_Világoše
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] Od národního probuzení k revolučnímu roku 1848; dejepis.com

[2] Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek prvý, nakladatel J.R.Vilímek,. : Kapitola Maďarská revoluce a Rusové (autor: Josef Jakub Toužimský), s. 400.

[3] stat világoš | Čeština 2.0. Čeština 2.0. Dostupné online .

[1]

[2]

[3]