Elektrifikace je proces úpravy nebo změny podstaty systému tak, aby ke své činnosti využíval elektrickou energii, nebo také plošné rozšíření používání elektrického proudu,^[1] resp. elektrické sítě.^[2] Obdobně utvořeným slovem je např. plynofikace.

Tímto pojmem se označuje zejména budování potřebné infrastruktury pro zásobování domů a továren elektrickou energií. Pro zavádění elektrické trakce na železnici^[3] se v české praxi často používá slovo elektrizace.

První veřejná elektrárna byla otevřena roku 1881 v Godalmingu. K elektrifikaci měst a obcí v Česku docházelo především před koncem 19. století (Žižkov 1889, Karlín 1895, Smíchov 1897) a v první polovině 20. století.^[4] Elektrifikace Československa byla slavnostně ukončena roku 1960.^[5]

Poslední elektrifikovanou obcí na území Česka se udává obec Hrčava^[6] v roce 1955. Avšak podle obecní kroniky byla Horažďovická Lhota elektrifikována v dubnu 1958.^[zdroj⁠?

Elektrifikace železničních tratí

Elektrifikace železničních tratí^[7] je proces, kdy je železniční trať vybavována pevnými trakčními zařízeními, která slouží pro napájení hnacích vozidel elektrickou energií. Trať, která je těmito prvky vybavena, se nazývá elektrifikovaná trať.

Elektrifikace (elektrizace) železničních tratí v Česku

V české technické praxi se pro elektrifikaci železničních tratí často používá specifický výraz elektrizace. Používal jej zakladatel české technické normalizace Vladimír List,^[8] je přítomen v názvu podniku Elektrizace železnic, založeného v roce 1954 a užívá se v některých dokumentech Správy železnic.^[9]

Na železnici v České republice se používají následující trakční soustavy:^[10]

• stejnosměrná 3 kV
• střídavá 25 kV, 50 Hz,

okrajově se zde používá též

• stejnosměrná 1,5 kV (Tábor – Bechyně, první elektrifikovaná trať na území dnešní ČR^[11])
• střídavá 15 kV, 16,7 Hz (Znojmo – Šatov – Retz, elektrifikace proběhla v letech 2008–2009,^[12] navazuje na rakouskou trakční soustavu 15 kV, 16,7 Hz, dříve 16 ²/₃ Hz).^[13]

Mezi pevná trakční zařízení patří:

• napájecí stanice, které jsou vybaveny elektrickým zařízením odpovídajícím příslušné napájecí soustavě
  • u stejnosměrného napájení typicky – třífázový transformátor a můstkový usměrňovač
  • u střídavého napájení typicky transformátor ve speciálním jednofázovém zapojení
• spínací stanice
• trakční (trolejové) vedení nebo napájecí (třetí) kolejnice.

Z celkem 9 487 km železničních tratí, které v roce 2013 provozoval tehdejší český státní provozovatel Správa železniční dopravní cesty, bylo 1 907 km dvoukolejných nebo vícekolejných, 7 557 km jednokolejných, elektrizovaných bylo 3 078 km (tj. necelá třetina), z toho 1 820 km stejnosměrnou soustavou (3 kV a 1,5 kV) a 1 305 km soustavou 25 kV 50 Hz.^[14]

Ke konci roku 2021 provozovala Správa železnic celkem 9 377 km železničních tratí,^{[pozn. 1]} z nichž 2 039 km bylo dvoukolejných nebo vícekolejných, 7 337 km jednokolejných, elektrizovaných bylo 3 217 km (tj. více než třetina), z toho 1 796 km stejnosměrnou soustavou (3 kV a 1,5 kV) a 1 383 km soustavou 25 kV 50 Hz.^[9]

Poznámky

Reference

Související články

• Zaniklé elektrárny v Česku

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu elektrifikace na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.