Fotografie mraků nebo fotografování mraků je fotografie oblačnosti nebo oblohy.

Historie

Jedním z prvních fotografů nebe byl belgický fotograf Léonard Misonne (1870–1943), který byl známý svými černobílými fotografiemi těžké oblohy a tmavých mraků.^[1]

Od počátku do poloviny 20. století americký fotograf Alfred Stieglitz (1864–1946) vytvořil sérii abstraktně expresionistických fotografií mraků s názvem Ekvivalent^[2] (1922–1931).^[3] Podle eseje o cyklu Phillips Collection "jsou základem těchto obrazů abstraktní ekvivalenty zkušeností, myšlenek a pocitů."^[4] V současné fotografii se tomuto tématu věnují fotografové jako jsou: Ralph Steiner, Robert Davies nebo Tzeli Hadjidimitriou.

Estetika

Obloha je na snímku součástí takzvaného třetího plánu, který je tvořen vzdálenějším obzorem (hory, lesy). Posunutím horizontu na horní okraj snímku (vysoký horizont) potlačíme vzdálenější objekty a zvýrazníme blízké objekty a popředí. Vyhneme se tak například nezajímavé obloze bez kresby. Umístění horizontu v dolní části snímku (nízký horizont) zdůrazňuje oblohu, prostor a dálky. Přítomnost a charakter mraků musí odpovídat a dokreslovat náladu snímku.

Někteří fotografové si vytvářejí takzvané "mrakotéky" – databáze různých typů oblohy a mraků, ze které následně čerpají při manipulaci s fotografiemi, případně fotomontáži. Autor tak může doplnit snímek s nevhodnou oblohou obrázkem z databáze. Známé jsou zásahy českého fotografa Jana Saudka, který kopíroval snímky dramatických oblak do svých klasických černobílých fotografií (portréty v krajině, cyklus s otevřeným oknem nebo známá zeď).^[5]

Technika

V černobílé a barevné fotografii se používá ke ztmavení příliš světlé oblohy polarizační filtr. Protože světlo odražené od mraků polarizováno není, nemá na něj polarizační filtr vliv, a ve výsledku dojde ke zvýšení kontrastu mezi mraky a oblohou.

K manipulaci s kontrastem se běžně používají barevné filtry. Žlutý filtr například ztmaví oblohu, a tím zvýší kontrast mezi ní a mraky (funguje na lepší zobrazení mraků proti modré obloze). Červené filtry mají ještě výraznější efekt, výrazně ztmavují oblohu a zdokonalují prokreslení mraků (světlých ploch). Při zpracování fotografií na počítači lze efekty barevných filtrů úspěšně simulovat pomocí funkce míchání kanálů při převodu barevné fotografie na černobílou.

Galerie

• 
  Fred C. Palmer: Západ slunce na Herne Bay, Kent, 1910–1916, fotografie pravděpodobně pořízená z okna jeho studia s využitím filtru zdůrazňující mraky; sluneční paprsky byly zvýrazněny kresbou na skleněný negativ
• 
  Vladimír Jindřich Bufka: Bez názvu (Krajina), 1908; vedle portrétů zaujímají v Bufkově díle nejdůležitější místo právě krajiny; zvláště pozoruhodná jsou jeho nokturna, považovaná za jeho specialitu, archiv Moravské galerie v Brně^[6]
• 
  Využití protisvětla ke zvýraznění obrysů mraků v krajinářské fotografii
• 
  Praha, Libeň, Rameno Vltavy, HDR, foto: Aktron

Odkazy

Reference

Literatura

• DUFEK, Antonín. Alfred Stieglitz. Praha: Odeon, 1990. ISBN 80-207-0078-1. 

• Davies, Robert; Christopher Bucklow; "Cloudscapes"; Lisbon (Portugal). Arquivo Fotográfico Municipal. (Lisboa, Portugal: Câmara Municipal, Cultura: Arquivo fotográfico, 1997) ISBN 972-97226-2-5
• Steiner, Ralph. Smith College. "In pursuit of clouds : images and metaphors"; Museum of Art. (Albuquerque, N.M.: Distributed by the University of New Mexico Press, ©1985) ISBN 0-9615132-0-9
• Hadjidimitriou, Tzeli. Time fading into clouds | O χρόνος χάθηκε στα σύννεφα. Texts from: N. Vatopoulos, N. Chronas, Tz. Hadjidimitriou, Metaichmio, 2003, ISBN 960-375-634-2

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fotografie mraků na Wikimedia Commons
• Official Home Page of Cloud Appreciation Society
• George Eastman House: Alfred Stieglitz: Equivalenty