A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Friedrich Miescher | |
---|---|
Rodné jméno | Johannes Friedrich Miescher |
Narození | 13. srpna 1844 Basilej, Švýcarsko |
Úmrtí | 26. srpna 1895 (ve věku 51 let) Davos, Švýcarsko |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Alma mater | Univerzita v Göttingenu |
Povolání | biolog, biochemik a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | Univerzita Tübingen Univerzita v Basileji |
Funkce | rektor University v Basileji |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Johannes Friedrich Miescher (13. srpna 1844, Basilej – 26. srpna 1895, Davos) byl švýcarský lékař a přírodovědec. Z jader bílých krvinek izoloval směs různých látek bohatých na fosfát, kterou pojmenoval nuklein a skrývaly se za ní nukleové kyseliny DNA a RNA. Je tedy považován za objevitele DNA. Svůj objev učinil v roce 1869 na půdě Tübingenské univerzity v Německu v laboratoři Felix Hoppe-Seylera. Miescherovi nebyl znám význam DNA ani její konkrétní struktura, ačkoliv se jednu chvíli domníval, že by mohla hrát roli v dědičnosti.[1]
Soukromí
Miescher pocházel z vědecké rodiny: jeho otec a jeho strýc byli profesoři anatomie na univerzitě v Basileji ve Švýcarsku. Jako chlapec byl plachý, ale inteligentní. Trpěl poruchou sluchu v důsledku tyfu. To nezastavilo jeho zájem o hudbu. Miescher sám studoval medicínu v Basileji. V létě roku 1865 Friedrich pracoval pro organického chemika Adolfa Steckera v Göttingenu. Jeho studia byla přerušena na rok, když se léčil z tyfu, ale v roce 1868 získal titul doktor medicíny.
Izolace DNA
Miescher cítil, že jeho částečná hluchota bude nevýhodou při jeho profesi lékaře, proto svůj zájem obrátil na fyziologickou chemii. Původně chtěl studovat lymfocyty, ale byl povzbuzen Felixem Hoppe-Seylerem (německý fyziolog a chemik, jeden ze zakladatelů oboru biochemie) ke studiu leukocytů obecně. Miescher měl zájem o studium chemie jádra. Lymfocyty byly obtížné získatelné v dostatečném množství ke studiu, zatímco o dalších leukocytech se vědělo, že jsou jedním z hlavních prvků v hnisu a mohly být tedy získány z nemocničních bandáží. Nicméně problémové bylo vymytí buněk z obvazů bez jejich poškození.
Friedrich přemýšlel nad různými roztoky solí, nakonec vyprodukoval jeden vzorek smícháním leukocytů se síranem sodným. Buňky následně přefiltroval. Vzhledem k tomu, že odstředivky se ještě nepoužívaly, buňky se mohly maximálně nechat usadit na dně kádinky. Pak se Miescher pokusil izolovat čistá jádra bez cytoplazmy. Podrobil vyčištěná jádra alkalické extrakci následované acidifikací. Výsledkem byl vznik sraženiny, kterou Miescher nazval „nuclein“ (nyní známý jako chromatin či vlastně DNA). Zjistil, že tento nuklein obsahuje fosfor a dusík, ale ne síru. To, že sraženina byla nebílkovinné povahy, dokázal aplikací proteolytického enzymu pepsinu – sraženina se nerozložila. Objev byl tak odlišný od pokusů v té době známých, že Hoppe-Seyler zopakoval celý Miescherův výzkum sám před jeho vlastním zveřejněním ve vědeckém časopise. Miescher pak pokračoval ve studiu fyziologie v laboratoři Carla Ludwiga v Lipsku po celý jeden rok. Pak se vrátil do Basileje, kde byl na místní univerzitě jmenován profesorem fyziologie. Miescher a jeho studenti se v následujících letech věnovali výzkumu chemie nukleových kyselin, ale jejich funkce zůstala ještě dlouho neznámá (viz Averyho-MacLeodův-McCartyho experiment). Miescher věřil, že nositelem dědičnosti jsou proteiny.
Jeho objev hrál důležitou roli při dalším určování nukleových kyselin jako nosiče dědičnosti. Nejdřív význam Miescherova objevu až tak zjevný nebyl, dokud Albrecht Kossel (německý fyziolog specializující se na fyziologickou chemii buňky, jádra a proteinů) neprovedl detailnější výzkum chemické struktury nukleinu.
Friedrich Miescher je také znám důkazem, že koncentraci oxidu uhličitého v krvi reguluje dýchání.
Miescher zemřel na tuberkulózu v roce 1895 ve věku 51 let.
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Miescher na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Miescher na anglické Wikipedii.
Literatura
- DAHM, R. Friedrich Miescher and the discovery of DNA. Dev Biol.. 2005, roč. 278, čís. 2, s. 274–88. Dostupné online. ISSN 0012-1606.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk