Jan Košťál (rektor) - Zákldné pojmy z elektrotechniky

Prof. Ing. Jan Košťál, DrSc.
Prof. Ing. Jan Košťál, DrSc.
Narození	27. prosince 1884; Lázně Bohdaneč ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. srpna 1963 (ve věku 78 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Kolín
Národnost	česká
Povolání	Rektor ČVUT
Choť	Anna Košťálová
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Košťál (27. prosince 1884, Lázně Bohdaneč – 13. srpna 1963, Praha) byl zakladatelem oboru spalovacích motorů v našich zemích a profesorem teorie a stavby spalovacích motorů na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1948–1949 byl jeho rektorem. Zároveň byl také posledním demokraticky zvoleným rektorem na "technice" před únorovým komunistickým pučem.

Život

Mládí

Narodil se jako druhý syn do rodiny Alexandra Košťála a Anny Košťálové v Lázních Bohdaneč u Pardubic. Jeho otec však brzy po jeho narození zemřel, proto jej vychovávala jeho matka společně se svou sestrou.

Díky své vysoké inteligenci šel do školy již v pěti letech spolu se svým o rok starším bratrem Alexandrem. Vystudoval klasické gymnázium v Chrudimi a strojní inženýrství na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze (dnešní České vysoké učení technické v Praze). Toto studium ukončil druhou státní zkouškou, kterou složil s vyznamenáním v roce 1906. Následně pokračoval ve svých studiích na curyšské polytechnice (1906-1907).

Zaměstnání

Po návratu ze Švýcarska koncem roku 1907 začal pracovat v ČKD (zkratka z Českomoravská-Kolben-Daněk) jako konstruktér v oddělení všeobecného strojírenství. Ačkoliv původně konstruoval parní, obráběcí a tvářecí stroje, zejména buchary, podařilo se mu přesvědčit ředitelství a správní radu továrny o významu a budoucnosti spalovacích motorů. Se zápalem se ujal této nové práce a samostatně nakreslil dodnes dochovaný motor o výkonu asi 30 kW (40 k).^[1]

Po první světové válce byla reorganizována Vysoká škola strojního inženýrství v Praze (ČVUT) a bylo tudíž nutno prohloubit učební plány a zavést nové disciplíny. Je tedy přirozené že roku 1920 byl Ing. Košťál povolán na tuto školu s povinností přednášet o spalovacích motorech. Řádným profesorem byl jmenován v roce 1921. Profesor Košťál dbal vždy na to, aby jeho přednášky byly obrazem současného pokroku v oboru spalovacích motorů všeho druhu.

Rovněž se velmi zasloužil o vybudování učebního běhu pro letectví, jako postgraduální studia při Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze. Osobně přednášel o letadlových spalovacích motorech a v letech 1929-1947 byl předsedou kuratoria pro řízení tohoto postgraduálního studia.^[1]

Při reorganizaci našeho školství v roce 1950 dal podnět k založení široké specializace pístových strojů a byl jejím vedoucím až do odchodu do důchodu v roce 1959.

V letech 1929-1930 byl děkanem Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze a ve studijním roce 1948-1949 byl rektorem Českého vysokého učení technického v Praze.

Navzdory svému ryze technickému zaměření se Ing. Košťál neobyčejně živě zajímal o výtvarné umění (zejména o malířství - on sám byl velice schopným portrétistou) a dobovou architekturou.

Osobní život

Roku 1916 se Jan Košťál oženil s Annou Ponetzovou s níž měl dvě děti, Věra a Alexandra Košťálovi. Se svou rodinou žil krátce v Karlíně avšak na začátku třicátých let se společně s manželkou rozhodli postavit pro svoji čtyřčlennou rodinu nový dům. Pro manžele Košťálovy tak nastalo neobyčejně tvůrčí období, kdy si vytvořili konkrétní představu o charakteru svého budoucího domu a Ing. Košťál dokonce vše zpracoval vlastním konstrukčním plánem (zde mohl plně využít své malířské i technické zkušenosti). Tento plán byl nakonec uplatněn v nově vybudované Osadě Baba. Plány nakonec upravil a dokončil architekt František Kerhart.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ČERVENKA, Oldřich. Vznik a vývoj oboru naftových motorů v ČKD Praha a osobnost profesora Košťála. Technický sborník.
↑ KŘÍŽOVÁ, Alena; ULRICH, Petr; ŠLAPETA, Vladimír. Slavné vily Prahy 6 Osada Baba 1932-1936. :

Literatura

Slavné vily Prahy 6 - Osada Baba 1932-1936

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Košťál na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Košťál (rektor)
Jan Košťál na stránkách ČVUT

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Jan_Košťál_(rektor)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[:0-1] ČERVENKA, Oldřich. Vznik a vývoj oboru naftových motorů v ČKD Praha a osobnost profesora Košťála. Technický sborník.

[2] KŘÍŽOVÁ, Alena; ULRICH, Petr; ŠLAPETA, Vladimír. Slavné vily Prahy 6 Osada Baba 1932-1936. :

[1]

[2]

Prof. Ing. Jan Košťál, DrSc.

Narození	27. prosince 1884 Lázně Bohdaneč Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. srpna 1963 (ve věku 78 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Kolín
Národnost	česká
Povolání	Rektor ČVUT
Choť	Anna Košťálová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–

České vysoké učení technické v Praze