Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. | Zásady ochrany osobných údajov. | OK, súhlasím
Electronic.sk | Základné pojmy: Elektrotechnika | Elektronika






...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Jan Viklef
 
Jan Viklef
NarozeníDesetiletí od 1320
Hipswell
Úmrtí31. prosince 1384
Lutterworth
Povoláníteolog, překladatel, filozof, překladatel Bible a spisovatel
Alma materMerton College
The Queen's College
Tématafilozofie, teologie, překlad a kněžství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
John Wycliffe (Thomas Kirby)

John Wycliffe (též Wyclif, Wycliff nebo Wickliffe), v češtině znám jako Jan Viklef, (asi 1320/1331[1]?31. prosince 1384) byl anglický filozof, realista novoplatonského zaměření[2], teolog na Oxfordské univerzitě a propagátor reforem římskokatolické církve. Velká část jeho učení byla oficiálně odsouzena coby hereze. Viklefovými myšlenkami se výrazně inspiroval Jan Hus.

Život

Pocházel z nepříliš bohatého anglosaského šlechtického rodu, který vlastnil pozemkový majetek v hrabství Yorkshire. Datum narození je nejisté, odhady badatelů se různí a pohybují se zhruba v rozmezí let 1320–1331. Sporné je též místo narození, buď tvrz ve vsi Wycliffu nad Teesou (Wycliffe-on-Tees), nebo šlechtické sídlo v městečku Hipswellu.[3]

Kolem roku 1345 přišel Viklef do Oxfordu, kde vystudoval a většinu života působil, nejprve jako člen Merton College a pak jako správce Balliol College.[2] V roce 1361 se stal mistrem svobodných umění, doktorem teologie roku 1372. V roce 1365 byl ustanoven „wardenem“, tj. dohlížitelem kněžského semináře (koleje) v Canterbury Hallu, ale v roce 1367 byl řízení koleje zbaven a vedení ústavu bylo svěřeno mnichům. Viklef se proti tomuto rozhodnutí odvolal k papeži Urbanovi V., ten však rozhodl v jeho neprospěch.[4]

V té době rostla nespokojenost anglických šlechticů se vzrůstem moci a majetku duchovenstva i s papežskou politikou. Přehnané finanční nároky papežské kurie a bohatství a privilegované postavení kléru budily proticírkevní náladu. Viklef vystoupil před širší veřejnost, když se parlament usnesl, že již papeži nebude odvádět lenní poplatek. Viklef toto usnesení obhajoval.[5] Papežové přesídlili roku 1309 do francouzského Avignonu a v tzv. stoleté válce mezi Anglií a Francií se stali spojenci nepřátelské Francie. Anglický parlament se snažil zabránit odlivu peněz do papežské pokladny a přijal zákony, které zakazovaly přijímat od papeže církevní úřady, platit mu za ně a uznávat výnosy jeho soudů. Papežská kurie odpověděla hrozbou církevní klatby.

V roce 1374 vyslal král Eduard III. do Brugg poselstvo, které tam mělo vyjednávat s plnomocníky papežskými o sporných otázkách. V čele poselstva stál králův syn Jan z Gentu, vévoda z Lancasteru, a jako jeho odborný poradce se jednání účastnil i Viklef. Jan z Gentu se stal Viklefovým ochráncem a k hmotnému zabezpečení mu poskytl faru v Lutterworthu (1374).[6] I jako držitel této fary však Viklef působil až do roku 1382 v Oxfordu.[2]

Ve svých spisech, zejména v traktátech De dominio divino (1373–1374) a De civili dominio (1370–1375), Viklef horlil proti papežskému zdaňování a obsazování anglických beneficií. Pokud mnišské řády přijaly zásadu chudoby, vlastní všechno své nezměrné bohatství neprávem. Církev se má vrátit k chudobě časů apoštolských, její veliký majetek jí nejen neprospívá, ale škodí, kněží se mají věnovat jen pastýřským povinnostem. Ve věcech světských moc králova není podřízena moci papeže a světská moc má právo odejmout kléru jeho statky.[7] V traktátu De civili dominio Viklef také napsal, že člověk žijící v hříchu nemůže nic užívat spravedlivě, a tedy nemá právo na majetek.[8] Pouze člověk, který je ve stavu milosti, je oprávněný k vykonávání vlády v církvi i ve státě.[9]

Již v této době se zvedl proti Viklefovi odpor z církevních kruhů, zejména z řad mnichů. Na stálé žaloby proti němu papež Řehoř XI. poslal na jaře r. 1377 do Anglie pět bul, v nichž arcibiskupa, univerzitu i krále vyzývá k ráznému zakročení. Tyto buly se však minuly téměř úplně svým účinkem. Dne 21. 6. 1377 zemřel král Eduard III. a jeho nástupce, teprve desetiletý Richard II., zpočátku zcela podléhal vlivu vévody z Lancasteru, Viklefova příznivce. Teprve v březnu r. 1378 byl Viklef povolán k arcibiskupovi na zámek Lambeth. Na shromáždění prelátů se však osobně dostavila matka krále Richarda II. a varovala přítomné, aby proti Viklefovi nic nepodnikali. Postrašení preláti proto jen zakázali Viklefovi, aby své názory šířil veřejně.[10]

V těchto letech vrcholilo Viklefovo tvůrčí úsilí. V traktátu De veritate sacre Scripture (1378) zdůrazňoval, že Písmo svaté je neomylný pramen učení Kristova, je to stěžejní norma, kterou je třeba poměřovat církev, tradici, koncily i papeže.[11] Asi v této době začaly z jeho popudu práce na prvním anglickém překladu Bible (tzv. Viklifovská bible, angl. Wycliffite Bible), není ovšem jisté, zda se sám do jejího překládání zapojil.[12]

V traktátu De ecclesia (1378) psal, že církev nepředstavují papež a duchovenstvo, nýbrž tvoří ji vyvolení Boží, jejichž hlavou je Kristus. Jestliže papež a preláti svým životem ukazují, že nepatří k vyvoleným Božím, nemohou duchovně vést církev Kristovu, ale jsou sborem satanovým. Viklef zde odmítl i odpustky, odpouštět hříšníku může jen Bůh, nikoliv kněz. V traktátu De potestate papae (asi 1379) odmítl božský původ papežství. Papež, který není opravdovým následovníkem Krista, je Antikrist. V traktátu De apostasia (asi 1379) tvrdil, že z církve Boží není možno člověka vyobcovat a člověk ji nemůže ani opustit, ledaže by to byla vůle Boží.[13]

V traktátu De eucharistia (asi 1379) vyslovil Viklef pochybnosti o dogmatu transsubstanciace (přepodstatnění), tj. o učení, že při mešní oběti dochází k přeměně chleba a vína v pravé tělo a krev Ježíše Krista, a to takovým způsobem, že po proměňování zůstávají vnímatelné vlastnosti chleba a vína (barva, chuť, vůně), ale podstata chleba a vína je nahrazena podstatou těla a krve Kristovy.[pozn. 1] Viklef vystoupil proti tomuto ztotožnění chleba (hostie) s Kristovým tělem, chtěl se vrátit k duchovnějšímu chápání eucharistie, jaké dle něho bylo v církvi prvotní. Hrozil se představy, že kněz „dělá tělo Boží" nebo že věřící mohou tělo Kristovo drtit zuby. Viklef věřil, že chléb a víno zůstanou i po pronesení konsekračních slov zachovány (tzv. remanence) a Kristus je v hostii přítomen svátostně a duchovně („jako duše v těle").[16][17][18]

Platné učení církve o eucharistii však bylo vyhlášeno papežem Innocencem III. jako dogma o transsubstaciaci roku 1215 (4. lateránský koncil) s obvyklým dodatkem, že každý, kdo by věřil a tvrdil jinak, je kacíř. Nepřátelé Viklefa, především z řad mnišských řádů, ho zasypávali obviněními z kacířství. Zatímco dříve byl často Viklefovi dáván titul venerabilis doctor („ctihodný doktor") nebo doctor evangelicus („evangelický doktor"), začíná být po roce 1379 stále častěji označován jako exsecrabilis seductor („zlořečený svůdce"). Viklef ale nemínil ustoupit a dne 10. 5. 1381 zveřejnil spis De eucharistia confessio, v němž i nadále hájil své názory o eucharistii.

Viklefovy myšlenky někteří kněží ve zjednodušené podobě zprostředkovávali širší veřejnosti a podnikali kazatelské cesty po celé zemi (lollardi). V roce 1381 vypuklo veliké selské povstání vedené Watem Tylerem. Viklef povstání zavrhoval, nicméně vina byla jeho odpůrci sváděna na něho, a to tím spíše, že v traktátu De blasphemia (1381) se dožadoval mírnějšího soudu vůči rebelům. Bylo též poukazováno na nespornou shodu mezi hesly rebelů a Viklefovým učením o pravé a nepravé vládě.[19]

V té době upadl v nemilost i vévoda Jan z Gentu a nemohl již Viklefa účinně chránit.[20] V květnu 1382 se sešlo shromáždění anglických prelátů a dne 21. 5. 1382 odsoudilo 29 článků z Viklefova díla, Viklef sám však v usnesení jmenován nebyl. Královským mandátem z 13. července 1382 bylo nařízeno odstranit z Oxfordu všechny přívržence Viklefových názorů. Také Viklef byl donucen Oxford opustit a od konce roku 1382 až do své smrti žil na své faře v Lutterworthu.[21]

Na této faře Viklef dokončil traktát Dialogus (1378–1383), v němž opět zdůraznil, že Kristus vyvolil duchovenstvo, aby se staralo o věci duchovní, a ne aby mělo starost o majetek a světské panování. Duchovní, kteří nešetří příkazů Kristových, jsou kněžími Antikristovými. Vedle řady polemických traktátů proti papeži, prelátům a mnichům zde vzniká i poslední velké Viklefovo dílo, Trialogus (1382–1383), který je souhrnem jeho teologických i filozofických názorů.[22]

Dne 28. 12. 1384 byl Viklef postižen při mši záchvatem mrtvice a 31. 12. 1384 na faře v Lutterworthu zemřel. I po jeho smrti pokračovalo tažení proti jeho názorům. V roce 1388 nařídil král Richard II., aby všechna Viklefova díla i pojednání jeho přívrženců byla konfiskována, nikdo je nesmí vlastnit ani opisovat. Anglický zákon z roku 1401 (De heretico comburendo) hrozil všem, jimž by bylo dokázáno šíření kacířských myšlenek, trestem smrti upálením.[23] Také v Praze arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka vydal v červnu 1410 příkaz shromáždit Viklefovy spisy a pak je nechal veřejně spálit na dvoře svého malostranského paláce (16. 7. 1410).[24]

Na kostnickém koncilu v roce 1415 bylo zatraceno 45 vět z Viklefových spisů.[25] Viklef byl prohlášen za kacíře a koncil nařídil, aby Viklefovy kosti byly vyňaty z posvěcené půdy a spáleny.[26] Došlo k tomu na jaře roku 1428, kdy na výzvu papeže Martina V. byly v Lutterworthu ostatky Viklefovy vykopány, spáleny a popel z nich byl vhozen do řeky Swiftu.[27]

Traktáty Jana Viklefa přinášeli do Čech studenti vracející se z anglických univerzit. To byl jeden z výsledků česko-anglických kontaktů, které zesílily po sňatku Anny Lucemburské s Richardem II. (Anna, dcera Karla IV., byla v Anglii velmi oblíbená, také se zastala povstalců a prosila o shovívavost při jejich potrestání.)

Viklefovy myšlenky silně ovlivňovaly české vzdělance na přelomu 14. a 15. století, a to jmenovitě např. Stanislava ze Znojma, Jana Husa, Jeronýma Pražského, Jakoubka ze Stříbra. Anglický viklefovec Petr Payne, který v únoru 1415 přišel do Prahy, se stal významnou postavou českého reformního hnutí. Mnoho z Viklefových názorů později převzala protestantská reformace.

Dílo

Wyklefovy kosti byly v roce 1428 spáleny. Z knihy Johna Foxe (1563)

V letech 1883–1922 vyšlo v Londýně 36 svazků Viklefových spisů (přetisk ve Frankfurtu v r. 1965).[28] Některá díla však ještě nejsou vydána. V Čechách se ujaly Viklefova odkazu všechny husitské směry a za dochování monumentálního Viklefova díla vděčíme do značné míry husitským písařským dílnám. Proto je v českých knihovnách zachováno více rukopisných opisů jeho děl než v Anglii.[29]

Některé důležitější práce

  • De logica (O logice), asi 1360.
  • Summa de ente (Suma o jsoucnu), asi 1362–1372.
  • De materia et forma (O látce a tvaru), asi 1370–1372.
  • Tractatus de benedicta incarnatione Verbi (Traktát o blahořečeném vtělení), 1372.
  • De dominio divino (O božím panství), 1373–1374.
  • De civili dominio (O civilním panství) ,1370–1375.
  • De veritate Sacrae Scripturae (O pravdivosti svatého Písma) , 1378.
  • De ecclesia (O církvi) , 1378.
  • De officio regis (O povinnostech krále) , asi 1379.
  • De potestate papae (O moci papeže) , asi 1379.
  • De apostasia (O odpadnutí) , asi 1379.
  • De eucharistia (O eucharistii), asi 1379.
  • De eucharistia confessio (Vyznání o eucharistii), 10. 05. 1381.
  • De blasphemia (O rouhání) , 1381.
  • Summa theologiae (Suma teologická) .
  • De contrarietate duorum dominorum (O protikladnosti dvou pánů), 1382.
  • De Cruciata. Contra bella clericorum (O křížové výpravě. Proti kněžským válkám), asi 1383.
  • Dialogus sive Speculum Ecclesiae Militantis (Dialog aneb Zrcadlo církve bojující), 1378–1383.
  • De perfectione statuum (O zdokonalení stavů), 1383.
  • De triplici vinculo amoris (Trojnásobný svazek lásky), 1383.
  • De citationibus frivolis (O bezpodstatných předvoláních), asi 1383.
  • Trialogus (Rozhovor tří), 1382–1383.
  • Opus evangelicum (Evangelické dílo), 1383–1384.

České překlady

  • WYCLIFFE, John. Mistra Jakoubka ze Stříbra Překlad Viklefova dialogu. Přeložil Jakoubek ze Stříbra. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1909, XXXVIII, 197 s.
  • KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. Kniha obsahuje český překlad následujících Viklefových spisů:
    • Dialogus sive Speculum Ecclesiae Militantis (Dialog aneb Zrcadlo církve bojující), výňatek v novočeském překladu na str. 102–111.
    • Summa de ente (Suma o jsoucnu), výňatek na str. 113–131.
    • De citationibus frivolis (O bezpodstatných předvoláních), str. 133–143.
    • De contrarietate duorum dominorum (O protikladnosti dvou pánů), str. 145–156.
    • De Cruciata. Contra bella clericorum (O křížové výpravě. Proti kněžským válkám), str. 159–180.
    • Z biblických komentářů, str. 183–198.
    • Trialogus (Rozhovor tří), výňatek na str. 201–211.
  • MOLNÁR, Amedeo, ed. Slovem obnovená: čtení o reformaci. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977. 265 s., s. obr. příl. Kniha obsahuje:
    • De civili dominio (O civilním panství), krátký výňatek na str. 21–22.
    • De veritate Sacrae Scripturae (O pravdivosti svatého Písma), výňatek na str. 22–23.
    • Dialogus sive Speculum Ecclesiae Militantis (Dialog aneb Zrcadlo církve bojující), výňatek v překladu Jakoubka ze Stříbra, str. 23–25.

Odkazy

Poznámky

  1. Jde o proměnění podstaty chleba v podstatu těla Kristova a podstaty vína v podstatu jeho krve, které podle učení římskokatolické církve se děje při mši svaté konsekračními slovy kněze, a to mocí božskou. Transsubstanciací zaniká podstata chleba i vína a nastupuje na jejich místo podstata těla a krve Ježíše Krista. Způsoby (tj. vlastnosti, podoba) chleba a vína zůstávají však bez proměny, proto jeví se smyslům i po transsubstanciaci jako před ní.[14]
    Při svátosti oltářní nesluší se užívat soudu smyslů. Mimo vlastností chleba a vína věřící nic jiného očima, hmatem, čichem ani chutí nevnímá. Tyto vlastnosti však již nespočívají na podstatě chleba a vína, ale jakýmsi zázračným a nepochopitelným způsobem samy o sobě jsou, poněvadž podstata chleba a vína po pronesení konsekračních slov zanikla a přeměnila se v Tělo Páně.[15]

Reference

  1. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s.
  2. a b c KUŤÁKOVÁ, Eva a kol. Slovník latinských spisovatelů. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1984. 718 s.
  3. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s.
  4. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s.
  5. KADLEC, Jaroslav. Církevní dějiny: Skriptum pro stud. účely Cyrilometodějské bohoslovecké fak. v Litoměřicích. 3. , Vrcholný a pozdní středověk. 2., přeprac. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1975. 168 s.
  6. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. Viz s. 11–16.
  7. KADLEC, Jaroslav. Církevní dějiny: Skriptum pro stud. účely Cyrilometodějské bohoslovecké fak. v Litoměřicích. 3. díl, Vrcholný a pozdní středověk. 2., přeprac. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1975. 168 s. Viz str. 125.
  8. KENNY, Anthony. Stručné dějiny západní filosofie. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2000. 515 s. Katarze; sv. 6. ISBN 80-7207-374-5. Viz str. 241.
  9. STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury. Vyd. 1. Praha: Academia, 1987. 2 sv. (837 s., 16 s. barev. obr. příl.). Viz str. 52.
  10. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 27. V Praze: J. Otto, 1908, 902 s. Viz str. 228–230.
  11. LANE, A. N. S. Dějiny křesťanského myšlení. Překlad Jiří Bartoň. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1996. 286 s. ISBN 80-85495-47-3. Viz str. 124.
  12. Bruce M. Metzger: The Bible in Translations: Ancient and English Versions, s. 56-58.
  13. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. Viz s. 22–26.
  14. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 25. díl. V Praze: J. Otto, 1906. 995 s. cnb000277218. Heslo „Transubstanciace", autor Jan Ladislav Sýkora, str. 661.
  15. Katechismus z nařízení Sněmu Tridentského k pastýřům duchovním a z rozkazu Pia V., papeže římského na světlo vydaný. Překlad Jan Herčík. V Praze: Dědictví Sv. Prokopa, 1867. 602 s. cnb001105790. S. 214–215.
  16. LANE, A. N. S. Dějiny křesťanského myšlení. Překlad Jiří Bartoň. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1996. 286 s. ISBN 80-85495-47-3. Viz str. 125.
  17. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. Viz s. 26–27.
  18. MOLNÁR, Amedeo. Pohyb teologického myšlení: Přehledné dějiny dogmatu: Skripta pro stud. účely Komenského evangelické bohoslovecké fak. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1982. 440 s. Viz str. 142.
  19. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. Viz s. 28–31.
  20. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 27. V Praze: J. Otto, 1908, 902 s. Viz str. 228–230.
  21. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. Viz s. 32–34.
  22. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. Viz s. 35–37.
  23. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. Viz s. 37–39.
  24. ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 1998. 815 s. ISBN 80-85983-51-6. Viz str. 162.
  25. Denzinger, Enchiridion Symbolorum, 1957 (lat.), §§ 1151–1195 – dostupné též online
  26. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 27. V Praze: J. Otto, 1908, 902 s. Viz str. 228–230.
  27. KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. Viz s. 40.
  28. KUŤÁKOVÁ, Eva a kol. Slovník latinských spisovatelů. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1984. 718 s. Viz str. 353–354.
  29. MOLNÁR, Amedeo, ed. Slovem obnovená: čtení o reformaci. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977. 265 s., 32 s. obr. příl. Viz str. 22–23.

Literaturaeditovat | editovat zdroj

  • CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury I. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 422. 
  • KAŇÁK, Miloslav. John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce. Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s.
  • KVAČALA, Ján. Wiklef a Hus ako filosofi. Praha: Král. čes. spol. nauk, 1925. 91 s. Věstník Král. čes. spol. nauk. Tř. fil.-hist.-jazykozp.; 1924, 1.
  • LANE, A. N. S. Dějiny křesťanského myšlení. Překlad Jiří Bartoň. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1996. 286 s. ISBN 80-85495-47-3.
  • MOLNÁR, Amedeo. Pohyb teologického myšlení: Přehledné dějiny dogmatu: Skripta pro stud. účely Komenského evangelické bohoslovecké fak. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1982. 440 s.
  • MOLNÁR, Amedeo. Stárnoucí Jan Viklef a logika Písma svatého. In: Křesťanská revue, 1985, str. 56–65.
  • BONDY, Egon a Machovec, Martin, ed. Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku. Praha: Vokno, 1993. 254 s. Poznámky k dějinám filosofie; 4. ISBN 80-85239-24-8. Viz především str. 235–237.

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Jan_Viklef
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Úřad
Úmrtí v roce 2021
Ústřední vedení odboje domácího
Čechoslováci v cizinecké legii během války v Indočíně
Červen
Červenec
Česká advokátní komora
Česká strana sociálně demokratická
Česká Wikipedie
České království
Česko
Česko-slovenský rozhlas
Československo
Česko na Letních olympijských hrách 2020
Řád bratří kazatelů
Římské číslice
Řecko
Řeholník
Šablona:Britské princezny sňatkem
Šarlota Augusta Hannoverská
Škoda Felicia
Španělsko
Štefan Svetko
Švédsko
Železniční trať Plzeň – Furth im Wald
Žofie Antonie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
1. červen
1. říjen
1. august
1. březen
1. duben
1. február
1. júl
1. jún
1. január
1. květen
1. máj
1. prosinec
1. srpen
10. červen
10. březen
10. duben
10. jún
10. leden
10. roky 20. storočia
11. červen
11. červenec
11. august
11. duben
11. február
11. január
11. marec
11. prosinec
11. srpen
1118
12. červen
12. červenec
12. říjen
12. august
12. březen
12. duben
12. júl
12. január
12. máj
12. október
12. srpen
13. červen
13. říjen
13. august
13. duben
13. jún
13. květen
13. listopad
13. máj
13. marec
13. prosinec
13. září
1348
1389
14. červen
14. august
14. březen
14. duben
14. květen
14. leden
14. září
1410
1415
1435
1440
1469
1494
1498
15. únor
15. červen
15. červenec
15. říjen
15. březen
15. duben
15. január
15. květen
15. leden
15. září
1511
1521
1541
1566
1576
16. červen
16. august
16. březen
16. duben
16. február
16. květen
16. leden
16. marec
16. srpen
16. století
1621
1628
1632
1634
1650
1652
1656
1663
1667
1672
1675
1682
1683
17. únor
17. červen
17. červenec
17. říjen
17. august
17. březen
17. duben
17. leden
17. máj
17. marec
17. prosinec
17. srpen
17. století
1705
1706
1708
1709
1710
1711
1712
1715
1716
1717
1720
1723
1724
1725
1729
1730
1732
1733
1741
1742
1745
1746
1754
1756
1759
1761
1766
1772
1776
1782
1783
1784
1785
1786
1787
1788
1789
1790
1792
1793
1795
1796
18. červen
18. duben
18. listopad
18. marec
18. století
18. září
1803
1806
1808
1811
1814
1815
1816
1817
1818
1819
1820
1821
1826
1827
1832
1833
1834
1835
1836
1837
1838
1839
1840
1841
1842
1844
1845
1847
1848
1853
1854
1856
1858
1859
1860
1861
1862
1863
1865
1867
1868
1870
1871
1874
1875
1876
1877
1878
1879
1880
1881
1882
1883
1884
1887
1888
1889
1891
1892
1893
1896
1897
1899
19. červen
19. červenec
19. duben
19. jún
19. prosinec
19. srpen
19. století
19. storočie
19. září
1900
1901
1903
1904
1905
1906
1907
1908
1909
1910
1912
1913
1918
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1926 v športe
1927
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1935
1939
1941
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1952
1956
1957
1958
1960
1962
1963
1964
1967
1968
1969
1970
1971
1973
1977
1978
1981
1983
1984
1986
1987
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
2. únor
2. červen
2. červenec
2. říjen
2. apríl
2. duben
2. február
2. květen
2. leden
2. marec
2. prosinec
2. srpen
2. tisíciletí
2. září
20. červen
20. červenec
20. duben
20. január
20. květen
20. leden
20. listopad
20. roky 20. storočia
20. století
20. storočie
20. září
2000
2001
2002
2003
2005
2006
2007
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
2021
2022
21. červen
21. apríl
21. duben
21. květen
21. máj
21. marec
21. prosinec
21. storočie
22. únor
22. červen
22. červenec
22. říjen
22. apríl
22. březen
22. duben
22. február
22. júl
22. jún
22. listopad
22. máj
22. září
23. červen
23. červenec
23. duben
23. júl
23. květen
23. listopad
23. září
24. únor
24. červen
24. říjen
24. duben
24. květen
24. leden
24. marec
24. srpen
25. červen
25. duben
25. jún
25. květen
25. leden
25. srpen
25. září
26. únor
26. červen
26. apríl
26. duben
26. júl
26. jún
26. január
26. máj
26. září
27. červen
27. březen
27. duben
27. listopad
27. září
28. červen
28. duben
28. jún
28. leden
29. únor
29. červen
29. červenec
29. duben
29. január
29. květen
29. prosinec
29. srpen
29. září
2P/Encke
3. únor
3. červen
3. apríl
3. duben
3. júl
3. jún
3. január
3. leden
3. listopad
3. září
30. červen
30. červenec
30. říjen
30. apríl
30. duben
30. jún
30. marec
30. roky 20. storočia
31. červenec
31. říjen
31. júl
31. január
31. máj
31. srpen
4. únor
4. červen
4. červenec
4. říjen
4. duben
4. júl
4. leden
4. srpen
451
5. únor
5. červen
5. červenec
5. březen
5. duben
5. květen
5. srpen
5. září
529
6. červen
6. říjen
6. august
6. duben
6. február
6. listopad
6. marec
6. září
7. červen
7. říjen
7. březen
7. duben
7. február
7. leden
7. máj
7. prosinec
7. srpen
7. září
8. červen
8. červenec
8. apríl
8. august
8. duben
8. február
8. květen
8. leden
8. máj
8. marec
8. prosinec
8. srpen
8. září
9. červen
9. červenec
9. apríl
9. duben
9. júl
9. jún
9. květen
9. prosinec
9. srpen
Aaron Klug
Abdulhamid I.
Abdus Salam
Adam Ferguson
Adelheid Sasko-Meiningenská
Adolf Foehr
Adolf Parlesák
Aetius
Alžbeta II.
Alan Greenspan
Albánie
Albína Honzáková
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
Albrecht II. Habsburský
Aleksander Fredro
Alena Šrámková
Alessandra de Osma
Alexander Graham Bell
Alexandra, 2. vévodkyně z Fife
Alexandra Dánská
Alexandre Colonna-Walewski
Alexandr I. Pavlovič
Alfréd Wetzler
Alfredo Di Stéfano
Alice, vévodkyně z Gloucesteru
Allen Ginsberg
Alois Hadamczik
Alois Jedlička
Alois Kudrnovský
Alois Mezera
Alois Neruda
Alois Stompfe
Alois Vicherek
Amálie Hesensko-Darmstadtská
Amélie Sofie Hannoverská
Amharsko
Andrzej Wajda
Anglie
Anna Žofie Sasko-Gothajsko-Altenburská
Anna Žofie Schwarzbursko-Rudolstadtská
Anne, vévodkyně z Cumberlandu a Strathearnu
Antônio de Castro Mayer
Antonín Líman
Antonín Pikhart
Antonín Skřivan
Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
Antonio Sacchini
Anton Trón
Arnošt Fridrich Sasko-Kobursko-Saalfeldský
Atletika na Letních olympijských hrách 2012 – 400 metrů překážek ženy
Atlet Evropy
Attila
Augusta Hesensko-Kaselská
Augusta Reuss Ebersdorf
Augusta Sasko-Gothajská
Augustin Bartoloměj Hille
Auschwitz
Autorita (knihovnictví)
Avraham Firkovič
Básník
Běh na 400 metrů
Běh na 400 metrů překážek
Bělorusko
Březen
Barbora Krejčíková
Baron
Baron Prášil (kniha)
Beatles
Beat generation
Benito Mussolini
Ben Roy Mottelson
Betlémská kaple
Birgitte, vévodkyně z Gloucesteru
Bitva na Bílé hoře
Bitva na Katalaunských polích
Brazília
Brno
Burgtheater
Camilla, vévodkyně z Cornwallu
Carl Maria von Weber
Carl Wilhelm Scheele
Caroline, hanoverská princezna
Catherine, vévodkyně z Cambridge
Cebu
Challenger (raketoplán)
Charles de la Bédoyére
Choť
Chuck Berry
Cloris Leachmanová
Coburg
Commons:Featured pictures/cs
Convair B-36 Peacemaker
Corpus iuris civilis
Covid-19
Dítě
Důstojník
Důvod
Dana Hlaváčová
Dario Fo
Dave Bailey
David Attenborough
Desaťročie
Diamantová liga
Diecéze
Domažlice
Dominik Hrušovský
Donald Peterson
Duben
Dusty Hill
Eduard August Hannoverský (1767)
Eduard Belcredi
Eduard Bindas
Eduard Formánek
Electronic Arts
Elena Várossová
Eleonora Amálie ze Schwarzenberka
Elizabeth Bowes-Lyon
Encyklopedie
Erich Einhorn
Ernest Jucovič
Esther Williams
Etiopie
Evžen Vratislav z Mitrovic
Evropané
Exkomunikace
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně
Feodora Leiningenská
Ferdinand Albrecht II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
Ferdinand III. Habsburský
Fernão de Magalhães
Fernando Corbató
Fidel Castro
Figarova svatba
Filipíny
Florencie
Forenzní vědy
François-Édouard Picot
François Arago
Francie
Francouzská cizinecká legie
Francouzské království
Frank Finlay
Frank Lampard
František Antonín Gindl
František Benda
František Hála
František Hudeček
František Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský
František Kermer
František Matouš Klácel
František Nedvěd
František Nosál
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
František Tkadlík
František Vnuk
František Xaverský
Franz von Pillersdorf
Franz Xaver Winterhalter
Frederick Hopkins
Frederika Meklenbursko-Střelická
Frederika Pruská
Frederik III. Dánský
Fridrich II. Veliký
Fridrich Vilém II.
Friedrich Heidler
Gamesfarm
Gelasius II.
Gemeinsame Normdatei
Georges Dufrénoy
George Martin
Georgi Lozanov
Gian Galeazzo Sforza
Giovanni Battista Lampugnani
Girolamo Savonarola
Gottfried August Bürger
Grazia Deleddová
Gregoriánský kalendář
Gustav III. Švédský
Gustav Stresemann
Habsburská monarchie
Hannoverské princezny sňatkem
Hans Boesch
Heřman
Helena Waldecko-Pyrmontská
Hermína
Hilary Putnam
Hilda Múdra
Hlavní strana
Hoboj
Hostinec U Kaštanu
Hugh Hefner
Hunové
Ignaz Feigerle
IKEA
Ilona Svobodová
Indie
Indočína
Indočínská válka
Ingvar Kamprad
Irwin Rose
Islámský stát
Islamský kalendár
Itálie
Ivan Foustka
Jáchym Ondřej Šlik
Ján Eugen Kočiš
Ján Jesenský
Ján Maďar
Ján Podolák
Jérôme Lejeune
Július Binder
Jacob Hübner
Jacques Balmat
Jacques Offenbach
Jakub Stuart, vévoda z Cambridge
Jamato (1940)
James Stirling (architekt)
Janovy pašije
Jan Hýbl
Jan Hus
Jan Křtitel Pola
Jan Mikolášek
Jan Neruda
Jan Rudolf Demel
Jan Tomáš Kuzník
Jan Vianney
Jan Viklef
Jan z Lancasteru
Japonsko
Jaroslav Cejp
Jaroslav Kurzweil
Jean-Baptiste-Jacques Élie de Beaumont
Jean-Baptiste Charles Bouvet de Lozier
Jean-Marie Bachelot de La Pylaie
Jean Baptiste Perrin
Jean Moulin
Jiří Adamíra
Jiří Bělka
Jiří Družecký
Jiří III.
Jiří IV.
Jiří Levý
Jiří Prskavec
Jihoafrická republika
Jimmy Carter
Jindřich Černý (1930)
Jindřich Klečka
Jindřich V. Sálský
Jindřich XXIV. Reuss Ebersdorf
Johann Bernhard Fischer
Johann Nepomuk Kniebandl von Ehrenzweig
Johann Sebastian Bach
John Francis Wade
John Franklin
John George Kemeny
John Goodman
John Walker
Josef Babánek
Josef Beran
Josef Dostál (kajakář)
Josef II.
Josef Kemr
Josef Nesvadba
Josef Scheiwl
Josef Václav Myslbek
Joseph Martin Kraus
Juhani Aho
Jules Verne
Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská
Julija Pečonkinová
Julius II.
Juraj Králik (diplomat)
Justinián I.
Kókaku
Kanada
Kanoistika na Letních olympijských hrách 2020 – C1 slalom muži
Kapské Město
Karel Černý (scénograf)
Karel Emanuel II. Savojský
Karel František Pitsch
Karel Herfort (1871)
Karel Hromádka (fotbalista)
Karel I. Stuart
Karel III. Španělský
Karel IV.
Karel Kosík
Karel Ludvík Fridrich Bádenský
Karel Sokolář
Karl Korb von Weidenheim
Karolina Brunšvická
Karolina z Ansbachu
Karol Kállay (fotograf)
Kateřina II. Veliká
Kateřina Javůrková
Kateřina Siniaková
Katharine, vévodkyně z Kentu
Kensingtonský palác
Kent
Klášter
Klement Antonín Zahrádka
Klokan quokka
Kmotr
Kočičí oko (mlhovina)
Koncentrační tábor
Koncil
Konflikt v Tigraji 2020
Konstantin Feoktistov
Korunní princ
Kosmický raketoplán
Koupací vůz
Královna
Královna matka
Království Velké Británie
Kristýna Luisa Öttingenská
Kristián VIII.
Krvavé Boží tělo v Kladně
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Kryscina Cimanouská
Kultúra (spoločenské vedy)
Kurt Schwitters
Květa
Květen
Léon Bonnat
Ladislav Pavlovič
Lalibela
Legitimacy of Queen Victoria
Lehká atletika
Leopold Chalupa
Leopold I. Belgický
Leslie Nielsen
Letiště Václava Havla Praha
Letní olympijské hry 2020
Lev Stepanovič Ďomin
Lev Thun-Hohenstein
Liberec
Library of Congress Control Number
Lilek brambor
Lillian Hellman
Lionel Richie
Lipsko
Lisabon
Londýn
Lucie Bílá
Ludvík César, hrabě z Vexin
Ludvík I. Bavorský
Ludvík II. Hornobavorský
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
Ludvík Souček
Ludvík Vaculík
Ludvík XVI.
Luis-Joseph Papineau
Luisa Lehzenová
Luisa Markéta Pruská
Lukáš Krpálek
Lukáš Rohan
Lumír Ševčík
Luna 14
LZ 104
Móric Beňovský
Malíř
Mali
Marceline Desbordes-Valmorová
Marián Čunderlík
Maria, vévodkyně z Gloucesteru a Edinburghu
Maria Walewská
Marie Žofie Helena Beatrice Bourbonská
Marie Alexandrovna Romanovová
Marie Brabantská (1256)
Marie Hannoverská (1776)
Marie Kristina z Kentu
Marie Sasko-Altenburská
Marie z Tecku
Marilyn Monroe
Marina Řecká a Dánská
Markéta Vondroušová
Marko Ristić
Maroko
Mars Odyssey
Maryland
Matyáš František Chorinský z Ledské
Meghan, vévodkyně ze Sussexu
Mel Brooks
Metr
Metro ve Varšavě
Mety
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Michel Eugène Chevreul
Milan Šimečka
Milan Jíra (klavírista)
Milan Lasica
Milan Paumer
Milavče
Milenka
Miles Davis
Miloš Vacek
Miroslav Fiedler
Miroslav Jindra
Miroslav Lamač
Misionář
Mistrovství světa v atletice 2013
Mistrovství světa v atletice 2015
Mojang Studios
Mombasa
Monika zu Solms-Laubach
Mont Blanc
Moravský zemský sněm
Morton Feldman
Moses Mendelssohn
Moskva
Murray Rothbard
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní konvent
Následnictví
Němčina
Německo
Nacismus
Nadace Wikimedia
Napoleon Bonaparte
Narození
Nathaniel Wallich
Neal Cassady
Neapol
Neapolská operní škola
Neděle
Nemecko
Neteř
Neutronová bomba
New York
Nicole Kidmanová
Nikolaj Borisovič Delone
Nizozemci
Nobelova cena za fyziologii a lékařství
Nobelova cena za literatúru
Nový svět
Ojmiakon
Olbram Zoubek
Olympijské hry
Ontario (provincie)
Organizace spojených národů
Osecký klášter
Osmanská říše
Oswald Mathias Ungers
Othenio Abel
Pět neděl v balóně
Pařížská observatoř
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Papež
Paríž
Parlament
Patricia Nealová
Paul Berg
Pavel Hobl
Pavol Viboch
Peking
Peter Lax
Petr III. Portugalský
Petr Kolář (zpěvák)
Petr Rada (textař)
Pierre-Henri Cami
Pierre Méchain
Pius VI.
Ploutvonožci
Poledník
Polské království
Polsko
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Monarchie
Portál:Náboženství
Portál:Novověk
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Politika
Portál:Spojené království
Portál:Sport
Portugalsko
Pražská univerzita
Praha
Premiéra TV
Prima (televizní stanice)
Princ
Princess Royal
Princezna Diana
Princ z Walesu
Pruské království
Prvovýstup
Q58067
Q58067#identifiers
Q58067#identifiers|Editovat na Wikidatech
Radek Šlouf
Radek Dosoudil
Rakousko
Ralph David Abernathy
Ralph Waite
Regent
René Goscinny
Request for Comments
Richard Kaufmann
Robert Creeley
Robert Fogel
Robert King
Rok
Rudolf Jelínek
Rudolf Nováček
Rudolf Richter
Rudolf Turek
Rudolf Vrba
Ruské impérium
Rusko
Samson Rafael Hirsch
Sarah, vévodkyně z Yorku
SARS-CoV-2
Sasko
Sekretář (administrativa)
Senegal
Severní Amerika
Severný pól
Seznam britských králů
Seznam byzantských císařů
Seznam hlav ruského státu
Seznam představitelů Belgie
Seznam světového dědictví v Africe#Etiopie
Siegfried Lenz
Siloš Pohanka (hudobník)
Slalom na divoké vodě
Slovensko
SNAC
Socialistická federativní republika Jugoslávie
Sofie Řecká a Dánská
Sophie, hraběnka z Wessexu
Soubor:2019 ICF Canoe slalom World Championships 092 - Lukáš Rohan.jpg
Soubor:Caroline Bardua - Bildnis des Komponisten Carl Maria von Weber.jpg
Soubor:Duchknt.jpg
Soubor:Frederick Wilhelm II.png
Soubor:Friedrich Zweite Alt.jpg
Soubor:John Goodman by David Shankbone.jpg
Soubor:Lampard chelsea2.jpg
Soubor:LionelRichie0995-1000.jpg
Soubor:Lucie Bila.jpg
Soubor:Lukáš Krpálek - Rio 2016.jpg
Soubor:Nicole kidman3cropped.jpg
Soubor:Sir John Conroy, 1st Bt by Henry William Pickersgill.jpg
Soubor:Victoria duchess of Kent.jpeg
Soubor:Victoria Duchess of Kent 1861.jpg
Soubor:XB-36 first flight.jpg
Soubor:Zuzana Hejnová Moscow 2013.jpg
Sovětský svaz
Sovietsky zväz
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Spojené státy americké
Spoločnosť národov
Srážka vlaků u Milavčí
Stanislav II. August Poniatowski
Stanislav Vávra
Starověký Řím
Storočie
Story Musgrave
STS-6
Světová zdravotnická organizace
Svatá říše římská
Svatý Marek (Florencie)
Svatba
Tadeus Reichstein
Tallinn
Televize
Tenis na Letních olympijských hrách 2020
Tenis na Letních olympijských hrách 2020 – ženská čtyřhra
Tenis na Letních olympijských hrách 2020 – ženská dvouhra
Teodor Münz
Terry Cooper
Theodor Svedberg
Theo Adam
Thyra Dánská (1853–1933)
Thyra von Westernhagen
Tibor Šalát
Tigrajská lidově osvobozenecká fronta
Tikrít
Tomáš Fryčaj
Tomáš G. Masaryk
Tomáš Garrigue Masaryk
Tomáš Josef Povondra
Tovaryšstvo Ježíšovo
Turecko
Tycho de Brahe
Tympány
UNESCO
Univerzita Karlova
Uranienborg
Václavské náměstí
Václav Budovec z Budova
Václav Kalous
Václav Schuster
Václav Valeš (politik)
Vídeň
Výchova
Výstup do vesmíru
Vakcína proti covidu-19
Valéry Giscard d’Estaing
Vasco da Gama
Velha Goa
Velký pátek
Velkokníže
Vesuv
Viet Minh
Viktorie (britská královna)
Viktorie Adléta Šlesvicko-Holštýnská
Viktorie Luisa Pruská
Viktorie Sasko-Koburská
Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
Viktor Stretti
Vilém IV. Britský
Vilém Weiss
Vilemína Ernestina Dánská
Virgil Ivan Grissom
Virtual International Authority File
Vital Šyšov
Vivian Maierová
Vladimír Beneš (1921)
Vladimir Osipovič Bogomolov
Vladko Maček
Vojtech Adamec
Vojtech Mihálik
Vysílač Konstantynow
Vzducholoď
Vzducholoď Norge
Washington, D.C.
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikimedia Foundation
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wilhelm Gesenius
Wilhelm Grimm
William Duesbury
William George Horner
William Herschel
William R. King
Windsor
Wolfgang Amadeus Mozart
WorldCat
Západní Virginie
Zápalka (dřívko)
Zdeněk Netopil
Zikmund III. Vasa
Znojmo
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za chémiu
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za fyziku
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za fyziológiu alebo medicínu
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za literatúru
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za mier
Zuzana Hejnová




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk