A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jiří Kantůrek | |
---|---|
Narození | 13. března 1932 Písek |
Úmrtí | 2. července 1998 (ve věku 66 let) Praha |
Povolání | publicista, novinář a redaktor |
Choť | Eva Kantůrková |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jiří Kantůrek (13. března 1932 Písek – 2. července 1998 Praha) byl český disident, televizní publicista, novinář a v letech 1990–1992 poslední ústřední ředitel Československé televize.[1]
Před rokem 1968 pracoval v Československé televizi a jeho jméno je spojeno s řadu populárních pořadů tehdejší doby (Věc veřejná, Tváří v tvář, Jsme s vámi – buďte s námi). Podílel se jak na protiokupačním televizním vysílání po 21. srpnu 1968, tak na pořadu televizních komentátorů po smrti Jana Palacha. Proto byl vyloučen z KSČ a počátkem roku 1970 musel z televize odejít.
Jeho ženou byla prozaička a scenáristka Eva Kantůrková.
Život
Jiří Kantůrek se narodil 13. března 1932 v Písku. Vystudoval střední průmyslovou školu chemickou a dálkově Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.
Před rokem 1989
Vstoupil do KSČ a do poloviny šedesátých let pracoval v různých politických funkcích i manuálních profesích. Mimo jiné působil i jako předseda celozávodního výboru KSČ ve Strašnických gumárnách. Dále pracoval v průmyslovém oddělení Městského výboru KSČ v Praze a v období let 1963 až 1966 v aparátu Ústředního výboru KSČ v Praze jako osobní politický tajemník Antonína Kapka, kandidáta předsednictva ÚV KSČ.
V letech 1964 až 1967 působil Jiří Kantůrek jako redaktor týdeníku Kulturní tvorba, kde se věnoval vnitropolitickým tématům – zejména ideologickým, sociologickým a ekonomickým.
Koncem 60. let působil v redakci publicistiky a dokumentaristiky Československé televize. Jeho televizní besedy z cyklu Věc veřejná, které se vysílaly před rokem 1968, náležejí k vrcholům reformní televizní publicistiky a ilustrují počínající celospolečenské oživení.[2] Mezi jeden z posledních nezávislých pořadů z 21. srpna 1968 patří popis cesty po okupované zemi právě od Jiřího Kantůrka. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy se podílel na vysílání Československé televize z náhradního studia v kinu Skaut.[3]
V roce 1970 byl z televize propuštěn a nemohl vykonávat novinářskou profesi. Byl to trest za jeho odmítavý postoj k okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy. Až do konce osmdesátých let pracoval v různých stavebních a projektových organizacích.
Současně se věnoval práci v nezávislých občanských i mediálních iniciativách. Byl šéfredaktorem opozičního časopisu Alternativa, který vydávalo Hnutí za občanskou svobodu. Spolupracoval s rozhlasovými stanicemi Svobodná Evropa a Hlas Ameriky.
Od roku 1987 se podílel na využití tehdy nové technologie videa pro disent, neboť se v českých domácnostech začaly šířit videopřehrávače. Vznikl Originální videojournal, který využíval videokamery umístěné v ulicích a natočené záběry zpracovával v profesionálních studiích. Mezi lidmi, spojenými s jeho začátky, byl právě Jiří Kantůrek.
Po roce 1989
V roce 1989 se Jiří Kantůrek angažoval v předrevolučních aktivitách. Poslal telefonickou zprávu rozhlasové stanici Svobodná Evropa v červenci 1989, vystoupil na demonstraci 23. listopadu a moderoval demonstraci 27. listopadu 1989.
Po listopadu 1989 se stal televizním mluvčím Občanského fóra. Moderoval některé mítinky Občanského fóra v listopadu a prosinci 1989 a nadále spolupracoval s Hlasem Ameriky a Svobodnou Evropou.
V lednu 1990 se vrátil do Československé televize, v březnu 1990 se stal jejím ústřední ředitelem a tuto funkci vykonával až do rozpadu Československa v prosinci 1992 a zániku Československé televize.
V roce 1994 vstoupil do ČSSD a převzal od spisovatele Václava Erbena funkci tiskového mluvčího. Na sklonku života pracoval jako poradce jejího tehdejšího předsedy Miloše Zemana.
Dvakrát se neúspěšně pokusil o dráhu politika. V červnu 1996 kandidoval v Praze do Poslanecké sněmovny a na podzim 1996 kandidoval na Rychnovsku do Senátu. V obou případech neuspěl.
Zemřel 2. července 1998 v 66 letech na rakovinu.
Odkazy
Reference
- ↑ Zemřel publicista Jiří Kantůrek. Hospodářské noviny. 1998-07-03. Dostupné online .
- ↑ CYSAŘOVÁ, Jarmila. Česká televizní publicistika. Praha: Česká televize, 1993. Dostupné online. ISBN 80-85005-03-4. Kapitola Věc veřejná, s. 78.
- ↑ SÍGL, Miroslav. Byli jsme při tom. Praha: Klub novinářů Pražského jara '68, 1993. 127 s. Dostupné online. Kapitola Srpnové události 1968 a Československá televize, s. 70. Dostupné po registraci.
Externí odkazy
- HLAVATÝ, Pavel. Jiří Kantůrek – útržky z dob krizí. Český rozhlas. 2018-06-08. Dostupné online.ht
- HERTL, David. Jiřího Kantůrka v roce 1970 vyhodili z televize. Vrátil se jako ředitel. Český rozhlas Plus. 2022-09-01. Dostupné online.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk