A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Josef Vávra-Stařík | |
---|---|
Narození | 19. října 1902 nebo 29. října 1902 Lhota u Malenovic Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 26. srpna 1953 (ve věku 50 let) Věznice Pankrác, Praha Československo |
Příčina úmrtí | poprava |
Národnost | česká |
Povolání | učitel a politik |
Funkce | starosta (Zlín; 1945) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Vávra-Stařík, přezdívaný Stařík (12. října 1902 Lhota u Malenovic – 26. srpna 1953 Pankrácká věznice, Praha) byl český učitel a protinacistický a protikomunistický odbojář, první poválečný starosta Zlína. V roce 1953 byl za svou protikomunistickou činnost popraven.[1]
Životopis
Dětství a mládí
Narodil se 12. října 1902 v obci Lhota v okrese Zlín (tehdy známé jako Lhota u Malenovic) jako jedno ze čtyř dětí (Marie, František, Františka a právě Josef) otci Františkovi a matce Františce (roz. Smolíkové) do zemědělské rodiny. V Napajedlech absolvoval hospodářskou školu. V Hranicích na Moravě poté absolvoval vyšší lesnickou školu, nedlouho poté začal navštěvovat učitelský ústav ve slovenských Košicích. Od konce 20. let působil v různých oblastech Slovenska jako učitel. Během svého působení v Púchově poznal svoji budoucí ženu Marii. Od roku 1936 působil společně se svojí ženou na místní obecné škole v obci Dubňany na jižní Moravě.[2]
Protektorát a druhá světová válka
Byl členem agrární strany. Aktivní byl rovněž v různých spolcích, kdy se stal členem Moravsko-slovenské společnosti. Podílel se rovněž na chodu skupiny Národopisná Morava, přičemž spolupracoval s generálem ve výslužbě Josefem Šnajdárkem.[3] Při vzniku Slovenského štátu žádal říšského kancléře Adolfa Hitlera o připojení Slovácka k jeho území. Podílel se rovněž na arizaci židovských obchodů.[4]
V roce 1940 byl ministrem školství protektorátu Čechy a Morava Janem Kaprasem jmenován krajským osvětovým referentem. V souvislosti s nabytím nové funkce se přestěhoval do Starého Města u Uherského Hradiště. O rok později byl kvůli sporům v rámci organizace Národopisná Morava i sporům s německými úřady z funkce odvolán. Chvíli působil jako učitel v obci Studenec. V roce 1943 uprchl na Slovensko, neboť se pravděpodobně obával svého zatčení gestapem. Po útěku používal pseudonym Josef Dubňanský. Na Slovensku se věnoval tvorbě a malování dřevěného moravského folkloru. Zapojil se také do protinacistického odboje v rámci komunistické organizace v fungující kolem města Hlohovec. V rámci své odbojové činnosti pomáhal uprchlíkům, padělal doklady, šířil ilegální tiskoviny a shromažďoval zbraně. Krátce před Slovenským národním povstáním zastával jako zakladatel funkci organizačního vedoucího ilegálních výborů na západním a středním Slovensku.
V roce 1944 se spolupodílel na tvorbě 1. partyzánské brigádě Jana Žižky se sídlem v obci Sklabiňa. Stal se jejím výkonným důstojníkem a štábním kapitánem. Jeho jednotka byla v rámci odboje velmi aktivní a s Němci se střetla v bojích u řady slovenských i moravských měst, např. ve Vrútkách, Štiavniku, Rajeci, Uherskén Hradišti, Uherském Brodě či Napajedlech. V bojích byl dvakrát raněn a za své počínání dostal řadu vyznamenání a ocenění, jeho statečnost vyzdvihnul například sovětský velitel Dajan Bajanovič Murzin.
Po válce
V roce 1945 byl po osvobození Zlína zvolen jeho starostou.[5] Chvíli působil rovněž jako předseda místního Revolučního národního výboru. Funkce se vzdal již v červnu 1945, mimo jiné proto, že byl kritizován za svou minulost. Od té doby se zaměřil na adaptaci partyzánských jednotek na mírové podmínky. Začal tak působit jako likvidátor partyzánské brigády Jana Žižky a spoluzaložil Sdružení českých partyzánů. V něm se stal předsedou krajské organizace na Zlínsku. Byl rovněž zvolen členem ústředního vedení organizace v Praze a místopředsedou zemského vedení organizace. V partyzánském hnutí se po válce angažoval rovněž jako člen koordinačního výboru českých a slovenských partyzánů.
Ve Zlíně založil tzv. Partkol a stal se jeho předsedou. Šlo o svépomocný pracovní kolektiv partyzánů ve Zlíně, jehož ambicí bylo stát se ústřední sociální i ekonomickou základnou moravských partyzánů. V té době však již sílily tlaky československé vlády na začlenění Sdružení českých partyzánů pod sjednocený Svaz národní revoluce. Stařík byl tvrdě proti takovému kroku a s centrální mocí se dostával do čím dál častějších sporů. Mezi moravskými partyzány byl nicméně velmi oblíbený. Tlakem centrálních orgánů byl postupně ve všech organizacích zbaven prakticky všech funkcí. Během událostí během únorového komunistického puče se neúspěšně pokusil založit ve Zlíně krajský akční výbor Sdružení českých partyzánů, načež byl zbaven funkce předsedy Partkolu a vyloučen z partyzánského sdružení. V březnu 1948 kvůli obavám ze svého brzkého zatčení uprchl ze země.
Po útěku z Československa
Po útěku ze země pobýval v uprchlickém táboře Goetheschule v německém Řezně. V něm se potkal mimo jiné s odbojářem Miroslavem Chocem, který se do Československa vrátil již v dubnu 1948, a kterému měl Vávra předat jisté instrukce. Podílel se také na založení československé uprchlické organizace Český komitét. Odbojář Choc byl po vraždě Augustina Schramma v květnu téhož roku dopaden. Státní bezpečnost v případu jeho vraždy označila Staříka jako jednoho z hlavních pachatelů. V listopadu 1948 byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Ještě v srpnu 1948 se ale Vávra-Stařík přestěhoval do Paříže. Měl ovšem spory s exilovými organizacemi Československý komitét ve Francii i Radou svobodného Československa a přestože byl v komunistickém Československu odsouzen k trestu smrti, zastával krajně levicové názory. Někteří emigranti se dokonce domnívali, že jeho cílem je protikomunistický odboj v zahraničí rozkládat. Postupně začal zvažovat svůj návrat do Československa.
V rámci svého působení v zahraničí se podílel na založení odbojové organizace Světlana, v rámci které spolupracoval s Antonínem Slabíkem nacházejícím se v Československu.[6][7] Státní bezpečnost v té době nicméně tajně kontrolovala prakticky veškerou Vávrovu korespondenci a postupem času se jí podařilo do jeho blízkého okolí nasadit své agenty. Státní bezpečnost se rozhodla získat Vávru živého, k čemuž využila jeho plánovaný odchod do Jugoslávie. Při Vávrově cestě na jugoslávské velvyslanectví byl ve Vídni unesen.[8]
Po zadržení
Dne 2. listopadu 1949 byl vzat do vazby v Pánkrácké věznici, kde byl brutálně mučen, i přesto však urputně zapíral svou údajnou spolupráci s gestapem či podíl na vraždě Schramma.[9] Státní bezpečnost jej poté nicméně využila jako svědka v několika procesech včetně procesu s Miladou Horákovou. V srpnu 1953 byl po téměř čtyřech letech věznění v Pankrácké věznici popraven. Byl pohřben do společného hrobu na pražské Ďáblickém hřbitově. Po sametové revoluci byl v roce 1990 rehabilitován.
Jeho činnost je vzhledem k jeho názorům a působení považována za kontroverzní. O jeho životě navíc přetrvávají jisté pochyby vzhledem k různým verzím některých událostí.[10] Některá média například spekulovala o jeho zapojení do vraždy Jana Masaryka.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ Josef Vávra-Stařík (1902-1953) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz . . Dostupné online.
- ↑ PAŽOUTOVÁ, Markéta. Josef Vávra - Stařík jako člen 3. protikomunistického odboje. dk.upce.cz. 2010. Dostupné online .
- ↑ Kontroverzní člověk, spolupracovník StB i kolaborant, který chtěl připojit Slovácko ke Slovensku. Takový byl rodák z Lhoty u Malenovic Josef Vávra-Stařík. Zlín . 2023-12-22 . Dostupné online.
- ↑ Josef Vávra-Stařík | Politické procesy. www.politickeprocesy.cz . . Dostupné online.
- ↑ SKÁCEL, Petr. První poválečný komunistický starosta Zlína se názvu Gottwaldov nedožil. iDNES.cz . 2023-11-29 . Dostupné online.
- ↑ Případ Světlana. Výstava připomíná protikomunistický odboj se zastřenou identitou. ct24.ceskatelevize.cz . . Dostupné online.
- ↑ Špioni, láska k agentovi, útěky přes hranici. Výstava odhaluje příběh odbojové skupiny Světlana. iROZHLAS . 2018-12-08 . Dostupné online.
- ↑ WWW.ZLIN.ESTRANKY.CZ. Josef Vávra - Stařík ve studii Ú.S.T.R.. https://zlin.estranky.cz . . Dostupné online.
- ↑ Josef Vávra-Stařík se nikdy nepřiznal – ani ke spolupráci s gestapem, ani s StB, ale ani k vraždě. Plus . 2021-02-08 cit. 2024-04-20. Dostupné online.
- ↑ Panáček v říši mluveného slova online. 2005 cit. 2024-04-20. Dostupné online.
- ↑ Josef Vávra-Stařík: Tajemná postava českých dějin 20. století. Měl být jedním z vrahů Masaryka – G.cz. G.cz. 2022-04-26. Dostupné online cit. 2024-04-20.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk