A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Karel Chodounský | |
---|---|
Karel Chodounský (1887) | |
Narození | 18. května 1843 Studénka Rakouské císařství |
Úmrtí | 12. května 1931 (ve věku 87 let) Praha Československo |
Příčina úmrtí | kardiovaskulární onemocnění |
Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
Povolání | lékař, pedagog, autor a entomolog |
Ocenění | Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1929) |
Děti | Marie Chodounská Karel Chodounský[1] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Chodounský (18. května 1843 Studénka[2] - 12. května 1931 Praha[3][4]) byl český lékař, zakladatel české farmakologie a žák Jana Evangelisty Purkyně.
Kladl důraz na aplikaci výzkumu do praxe. Jako talentovaný pedagog vychoval generaci českých lékařů. Vyzdvihl význam sportu, organizoval horskou turistiku a horolezectví. Propagoval spolupráci Čechů s Poláky a Slovinci. Po vzniku ČSR zakládal farmakologický ústav v Brně. Jmenován profesorem Univerzity Karlovy a čestným doktorem Masarykovy univerzity.
Život
Narodil se ve Studénce na Mladoboleslavsku, v rodině vrchnostenského správce Petra Chodounského a jeho manželky Julie, rozené Svobodové.[2] Během studií medicíny pracoval tři roky v přírodovědných sbírkách Českého muzea, roku 1868 se stal asistentem Jana Evangelisty Purkyně. Poté z finančních důvodů na šest let opustil Prahu, aby se mohl věnovat soukromé lékařské praxi.[5]
Od konce 60. let publikoval články v Časopise českých lékařů. Roku 1877, po návratu do Prahy, převzal spolu s doktorem Maixnerem jeho redakci. Pod jejich vedením získal časopis vysokou úroveň a velkou oblibu v lékařských kruzích. Jako redaktor rovněž organizoval spolupráci českých a polských lékařů, zejména účast zástupců obou národů na kongresech. Chodounský také přispíval do Odborné pathologie a therapie,[6] lékařského slovníku a Živy. Prováděl chemické pokusy. Proslavil se studií o nachlazení, v níž dokazoval, že tato nemoc nepochází z chladu.[5] Experimentoval přitom i na sobě samém — během tří let se vystavoval podmínkám, které podle tehdejších názorů měly nachlazení vyvolat, aniž by onemocněl.[7]
Zabýval se i etikou pokusů na lidech: Podle jeho názoru je nutné přijmout riziko nepříznivých dopadů nových léčiv, protože jinak by nebyl možný pokrok a nemocní by nedostali potenciálně účinný lék. Uváděl příklad syfilis, kde dva léky úspěšně vyzkoušené na zvířatech měly závažné vedlejší účinky u lidí (včetně oslepnutí), ale následující přípravek (salvarsan) již nemoc vyléčil. Podmínkou ovšem je, že pacient musí být informován o využití nového postupu a musí s ním souhlasit. Pokusy, které prospívají vědě, ale nikoli samotnému pacientovi, smí výzkumník provádět jen sám na sobě (což Chodounský udělal v případě nachlazení).[7]
Roku 1884 se habilitoval na docenta v oboru balneologie a klimatoterapie.[6] 5. května 1895 byl jmenován mimořádným a 15. března 1902 řádným profesorem. Po vzniku Československa, ve věku 76 let, přednášel i na nově založené Masarykově univerzitě[8] a organizoval tam vznik farmakologického ústavu.[5] Za svůj přínos mu tato univerzita udělila čestný doktorát.[9]
Byl aktivním sportovcem a propagátorem sportu.[10] Do pozdního věku se věnoval lyžování, horské turistice a horolezectví. Pravidelné cesty do Alp ho sblížily se Slovinci.[5] V červnu 1897 v Praze založil český odbor Slovinského alpského družstva s cílem podporovat turistiku poskytováním informací, výcvikem horských vůdců, úpravou cest, pořádáním sbírek a přednášek.[11] Spolek, který měl brzy sto českých členů a vydával časopis Alpský věstník, otevřel roku 1890 pod horou Grintovec první českou chatu (Češka koča). Chodounský stál v čele po celou existenci družstva, které zaniklo roku 1914 po vypuknutí první světové války.[12]
Rodina a závěr života
Optimismus a svěžest si Chodounský udržel do vysokého věku, ačkoli ho postihly rodinné tragédie — během jeho života mu zemřela manželka Julie, rozená Chvátalová (1846–1927)[13], syn Karel (1876–1900)[14] i dcera-malířka Marie Chodounská (1871–1922)[15]. Podlehl dlouhé nemoci (ateroskleróza mozkových cév s komplikacemi),[5] pohřben byl na Malvazinkách.[9]
Význam
Chodounský byl zejména po roce 1918 velmi vážený a uznávaný jako zakladatel české farmakologie. Svým pedagogickým talentem zajistil kontinuitu mezi Purkyněm a lékařskou generací dvacátých let 20. století. Většina lékařů té doby byla jeho přímými nebo nepřímými žáky. Farmakologickou vědu orientoval na praktické využití při léčení.[8]
Získal řadu ocenění, mimo jiné Rytířský kříž řádu císaře Františka Josefa I. Čestný doktorát Masarykovy univerzity mu byl udělen r. 1929.[16]
Dílo
Knižně vydal např.:
- Diferenční slovník lékařský česko-polský a polsko-český (1884)
- Slovo o balneo- a klimatotherapii (1890)
- V slovanských Alpách (1896, 1900)
- Nastuzení (1898, 1900)
- O příčinách chorob vnitřních (1900)
- Sport (1903) Dostupné online — přednáška v Alpském klubu
- Farmakologie (1905)
- Jan Evang. Purkyně : Působení jeho pro rozvoj české kultury (1927)
Reference
- ↑ SOA Praha, Matrika narozených Votice 27, s. 81. Dostupné online.
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu, Bakov n. J. 12, 1835–1874, snímek 131
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Václava na Smíchově
- ↑ úmrtní oznámení. Národní listy. 14. 5. 1931, s. 7. Dostupné online.
- ↑ a b c d e DĚDEČEK, Josef. Prof. K. Chodounský. Národní listy. 1931-05-13, roč. 71, čís. 132, s. 1–2. Dostupné online .
- ↑ a b MUDr. Karel Chodounský. Světozor. 1884-08-01, roč. 18, čís. 33, s. 399–400. Dostupné online .
- ↑ a b Týdenní revue. V Živě. Národní listy. 1911-07-19, roč. 51, čís. 197, s. 1. Dostupné online .
- ↑ a b VONDRÁČEK, Vladimír. K pětaosmdesátinám prof. dra Karla Chodounského. Národní listy. 1928-05-18, roč. 68, čís. 138, s. 1. Dostupné online .
- ↑ a b MUDr. Karel Chodounský. Národní listy. 1911-07-19, roč. 71, čís. 133, s. 7. Dostupné online .
- ↑ Prof. dr. K. Chodounský sedmdesátníkem. Národní listy. 1897-06-25, roč. 53, čís. 134, s. 10. Dostupné online .
- ↑ MUDr. Karel Chodounský. Národní listy. 1897-06-25, roč. 71, čís. 133, s. 7. Dostupné online .
- ↑ PROCHÁZKA, Vladimír: Z historie českého horolezectví (www.horosvaz.cz)[nedostupný zdroj
- ↑ úmrtní oznámení, dostupné online v NK ČR. Žďár. 5. 3. 1927, s. 4. Dostupné online.
- ↑ úmrtní oznámení. Národní politika. 28. 10. 1900, s. 22. Dostupné online.
- ↑ Malířka Marie Chodounská zemřela. Lidové noviny. 9. 12. 1922, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Karel Chodounský - Encyklopedie Brna
Externí odkazy
- Autor Karel Chodounský ve Wikizdrojích
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Chodounský na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Chodounský
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk