A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Karel Lewit | |
---|---|
Karel Lewit | |
Narození | 25. dubna 1916 Lublaň Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 2. října 2014 (ve věku 98 let) Dobřichovice[1] |
Národnost | Češi |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Povolání | lékař školitel vysokoškolský pedagog |
Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
Titul | Prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc. |
Ocenění | čestný doktor Československý válečný kříž 1939 |
Choť | Iris Lewitová[2] |
Děti | Anita Bentley - Lewitová[3], Tibor Lewit, Clara-Maria Helena Lewitová (dříve Hermachová)[4], Jana Vovsová-Lewitová[3] |
Rodiče | MUDr. Egon Lewit, Hedvika Lewitová |
Web | www |
zakladatel oboru myoskeletální medicína[5] | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Lewit (25. dubna 1916, Lublaň – 2. října 2014, Dobřichovice) byl neurolog, zakladatel moderní funkční diagnostiky a léčby vertebrogenních onemocnění a manuální a reflexní terapie v bývalém Československu.[6]
Životopis (do roku 1939)
Otec Karla Lewita - MUDr. Egon Lewit pracoval v Lublani ve vojenské[2] nemocnici na infekčním oddělení. Od konce 1. světové války získal místo v Praze a tak se sem rodina přestěhovala. Karel Lewit tak od mala vyrůstal v ryze českém prostředí.[7] V roce 1934 absolvoval německé gymnázium ve Štěpánské ulici[7] v Praze a následně se zapsal ke studiu na lékařské fakultě.[8] Jeho židovský původ a poměry v tehdejším pomnichovském Československu v roce 1939 jej přinutily přerušit studium na medicíně [p 1]. Prahu opustil 13. března 1939 kdy odjel do Paříže,[p 2] kde mohl i jako lékař s nedokončeným studiem pracovat v nemocnici Bichat[7] (chirurgické oddělení, prof. Mondor [8]).
Druhá světová válka (1939 až 1945)
Ihned po vypuknutí války se přihlásil do zahraničního odboje.[7][9] V říjnu 1939 nastoupil v Agde do 1. pěšího pluku jako zdravotník.[7] V této funkci se účastnil ústupových "bojů" na Seině a Loiře. V červnu 1939 byl převelen do Anglie. [p 3] V Anglii působil až do roku 1944. V září 1944 byl převelen do Normandie jako příslušník Československé obrněné brigády. [p 4] Od října 1944 až do konce války byl přítomen obléhání Dunkerku,[7] kde bojoval v průzkumné četě.[2] V Británii se seznámil se svou budoucí manželkou Iris.[2] Za svou odbojovou činnost později získal prestižní vojenské vyznamenání "Zlatý kříž ČSR".[8] [p 5][p 6]
Po druhé světové válce (1946 až 1948)
Po skončení války byl Karel Lewit v červenci 1945 demobilizován a vrátil se do Československa. Studium na lékařské fakultě v Praze dokončil doktorátem v červenci 1946. Prakticky od roku 1946 se pak začal věnovat neurologii.[7] Nastoupil na neurologickou kliniku významného neurologa profesora akademika Kamila Hennera. [p 7] Za vedení asistenta Černého se Karel Lewit zaměřil na do té doby podceňovanou problematiku onemocnění páteře a plotének. Za vydatné pomoci profesora Jana Jirouta se zajímal o vyšetřovací techniky s využitím RTG záření (neuroradiologii). Tyto dva směry měly rozhodující vliv na jeho další profesní vývoj. [p 8]
Po roce 1948
Již od roku 1948 jej začaly zajímat tzv. manuální terapeutické techniky (manipulační a mobilizační léčba, experimenty s tzv. manuální trakcí).[7] Tyto techniky byly do té doby doménou vesměs nelékařských profesí (chiropraktici, osteopati, lidoví léčitelé).[7] Od roku 1951 začal s manipulační léčbou pod vlivem chiropraktických technik. Když poznal význam těchto technik v rámci rehabilitace, rozhodl se pro jejich vyučování. Svou činnost rozvíjel a zároveň od roku 1960 vyučoval na Neurologické klinice na Praze 10 (na bázi doškolovacího ústavu) pod vedením profesora Macka.[8] V roce 1954 společně s docentem Karlem Obrdou založil Rehabilitační společnost, později nazývanou Sekce pro Manuální medicínu, nyní Myoskeletální společnost.[8] V roce 1956 dosáhl vědecké hodnosti kandidáta věd.[6]
Od té doby Karel Lewit soustavně vyučoval a na základě svých zkušeností obohacoval techniky diagnostiky a léčby poruch pohybové soustavy (zpočátku manipulační techniky, posléze manuální medicínu a nakonec myoskeletální medicínu). Svůj původně "chiropraktický přístup" k poruchám pohybové soustavy postupně měnil přes osteopatický až po neuromuskulární techniku a techniku měkkých tkání.[8] [p 9]
Pražská škola
Karel Lewit postupem času dokázal zanalyzovat a prakticky prověřit metody "ne-lékařů" a vybudovat na jejich základech nový obor lékařské vědy ukotvený na jasných vědeckých základech.[7] Spolu s prof. Vladimírem Jandou, doc. Františkem Vélem a prof. Janem Jiroutem založili tzv. "Pražskou školu". Unikátní metodologii léčby (manipulační terapii) začal Karel Lewit propagovat především přednáškami a školeními lékařů, mimo ČSR také v Německu, Francii, Anglii, Americe, Austrálii, Bulharsku, Polsku a posléze i v Rusku. [8] Sepsal také první uznávanou učebnici manipulační terapie. Ta se stala mezinárodní učebnicí a od té doby vyšla v mnoha vydáních a jazycích, mimo jiné v němčině (7 vydání), angličtině (3 vydání), španělštině (2001), japonštině.[7][p 10]
"Víte, dnes jsme v zajetí zobrazovacích metod. Ale jemná, vycvičená ruka je nenahraditelná... A to je požehnání i prokletí - ty zobrazovací metody jsou prostě líp honorované. A taky operace... Ukážete doktorům na bolavé místo a už si brousej skalpely."K. Lewit
Po roce 1968
V roce 1968 byl navržen lékařskou fakultou hygieny na profesuru. Kvůli jeho politickým postojům k událostem v srpnu 1968 mu byl ale tento titul "pozdržen", takže profesorem byl jmenován až po "sametové revoluci" v roce 1990.[7] Po srpnových událostech v roce 1968 byl Karel Lewit donucen opustit svoji práci na neurologické klinice v Praze na Vinohradech. Našel přechodné útočiště ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, kde v roce 1974 za velmi obtížných podmínek uskutečnil Pražský kongres FIMM. V roce 1976 se rozhodl odejít jako penzista do ústraní. V Ústředním ústavu železničního zdravotnictví[11] pak pracoval do roku 1992.[6] [p 11]
Po roce 1994
V roce 1994 se Karel Lewit vrátil na neurologickou kliniku v Praze na Vinohradech. Od roku 1996 do roku 2012 pracoval na rehabilitační klinice Univerzity Karlovy v Praze v Motole, od roku 2008 v Centru komplexní péče (CKP) Dobřichovice. Působil i v Rehabilitačním ústavu Malvazinky a Centru fyzioterapie s.r.o v Praze na Zličíně.[8][p 12]
V roce 2006 profesor Karel Lewit obdržel čestný titul (honoris causa) na lékařské univerzitě v Lodži (Polsko).[12]
V létě 2012 definitivně ukončil svou ordinaci "neurologie a myoskeletální medicíny" v CKP Dobřichovice a odešel do důchodu.[6] Naposledy vydechl ve věku 98 let, 2. října 2014 v klidu svého domova.
"V každém jazyce, když někdo něčemu rozuměl, tak to pochopil. A když něco umí, tak to má vymakaný. Člověk se přirozeně v tom, co vidí, může mýlit, ale tomu, co si vomaká, rozumí. Ale dnešní věda říká pravý opak"
Nejznámější publikace [8]8" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj
Prof. Karel Lewit publikoval až do pozdního stáří.[15] Je autorem celkem asi 200 publikací.[p 13] Jeho nejznámější knihou je souhrnné pojednání nazvané Manipulační léčba v myoskeletální medicíně, které vyšlo v roce 2003 již v pátém zcela přepracovaném vydání. (U nás ji vydalo nakladatelství Sdělovací technika s.r.o.)[6]
- Lewit, K.: Manipulační léčba v myoskeletální medicíně, kterou napsal jako učebnici a zároveň byla také jeho doktorskou prací. Vydání např. v němčině (7 vydání), v angličtině (3 vydání), polštině, nizozemštině, švédštině, bulharštině, ruštině, italštině, japonštině, španělštině (2001).
- Lewit, K.: Prevence vertobrogenních poruch „diskopatie“ z hlediska manipulační léčby se zřetelem na dětský věk. Praha SZdN 1962
- Lewit, K.: Funkční dysmenorea a poruchy krajiny křížové. Prakt. Lék. 46, 1966, s. 822-826
- Lewit,K.: Manualterapie und Rehabilitation des Bewegungsapparates. In: Manuelle Medizin heute, s. 129-133. Berlin, Heidelberg, New York, Tokyo, Springer 1985
- Lewit, K.: Treatment of myofascial pain and other function disorders. In: Veroy, M, Merskey, H. Progress in Fibromyalgia and Myofasicial Pain, s. 375-392, Pain Research and Clinical Management Vol. 6, Elsevier, Amsterdam, London, New York, Tokyo, 1193
Konference k nedožitým stým narozeninámeditovat | editovat zdroj
Konference k nedožitým 100. narozeninám prof. Karla Lewita se uskutečnila v sobotu 23. dubna 2016 v Centru komplexní péče Dobřichovice. Jejími cíli bylo:[16]
- připomenout významnou osobnost prof. Lewita v oboru rehabilitace a to i na světové úrovni;
- upozornit na to, že jeho nadčasové myšlenky se stále rozvíjí a jsou používány k léčení mnoha pacientů v České republice i v zahraničí;
- prezentovat Nadační fond Karla Lewita.
Posláním Nadačního fondu Karla Lewita je:[16][17]
- uchovávat, spravovat a dále rozvíjet funkční způsob myšlení prof. Lewita ve vyšetření a léčbě pacientů;
- vzdělávat (pomocí přednášek a konferencí) odbornou i laickou veřejnost v oboru rehabilitace a fyzioterapie;
- zřídit a udržovat informační webové stránky;
- vydávat odborné publikace;
- udržovat profesní kontakty se zahraničními žáky prof. Lewita a jejich pokračovateli;
- vytvářet sítě vyškolených lékařů a fyzioterapeutů, kteří by v praxi ověřovali platnost diagnostiky a terapie funkčních poruch.
Kdo tomu nerozumí, myslí, že čaruju.K. Lewit
Při stejné příležitosti byla 23. dubna 2016 v Dobřichovicích slavnostně pojmenována (do té doby bezejmenná) lávka přes Berounku na lávku profesora Karla Lewita.[16]
-
V době rozvodněné Berounky
-
Detail informační cedule
-
Průhled na řeku
-
Celkový boční pohled
Odkazyeditovat | editovat zdroj
Poznámkyeditovat | editovat zdroj
- ↑ Na jaře roku 1939 mu chyběly tři semestry k dokončení lékařské fakulty [2]
- ↑ Rodiče Karla Lewita také utekli před nacismem do Francie. Ostatní příbuzní zahynuli v koncentračních a vyhlazovacích táborech.[2]
- ↑ Do Británie se dostal přes francouzské lázeňské přímořské letovisko Biarritz.[2]
- ↑ V rámci Československé obrněné brigády byl zařazen do druhého tankového praporu [2]
- ↑ Ke svým zážitkům a zkušenostem z války se Karel Lewit nerad vracel a proto se o nich nikde veřejně nevyjadřoval. [10] Z aktivní vojenské služby odešel Karel Lewit s hodností kapitána.[5]
- ↑ Informace v této kapitole (Druhá světová válka (1939 až 1945)) byly převzaty ze zdrojů [8] a [7]
- ↑ Na neurologické klinice profesora akademika Kamila Hennera působil Karel Lewit celkem 13 let[5]
- ↑ Informace v této kapitole (Po druhé světové válce (1946 až 1948)) byly převzaty ze zdrojů [8] a [7]
- ↑ Během své praxe Karel Lewit spolupracoval s osobnostmi, jako jsou např. J. Sachse, D.G. Simons, F. Greenman, F. Gaymans, F. Mitchell, M. Berger.[8]
- ↑ V češtině 4 vydání.[6]
- ↑ Profesor Karel Lewit během své praxe působil ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, Ústředním ústavu železničního zdravotnictví, Ústavu léčby hybných poruch v Třeboni.[8]
- ↑ Kromě jiných kurzů, v jejichž rámci přednášel, vyškolil v roce 1991 a 2001 nový instruktorský sbor u nás i na Slovensku.[6]
- ↑ Podrobnější seznam článků a publikací profesora Karla Lewita je uveden na stránkách CKP Dobřichovice (viz zdroj: [6])
Referenceeditovat | editovat zdroj
- ↑ https://www.pametnaroda.cz/cs/lewit-karel-20051107-0
- ↑ a b c d e f g h Prof. MUDr., DrSc. Karel Lewit (1916 - 2014) - Životopis: Boj proti nacismu pro mne nebyla jen otázka Židů online. Projekt: Příběhy 20. století, Instituce: Post Bellum cit. 2015-01-18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20.
- ↑ a b https://zdravi.euro.cz/clanek/na-pocest-profesora-karla-lewita-482444
- ↑ https://www.ckp-dobrichovice.cz/seminar/klinicka-konzultace-s-clarou-lewitovou-11/
- ↑ a b c Prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc. online. cit. 2015-01-18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20.
- ↑ a b c d e f g h Životopis prof. Karla Lewita online. Centrum komplexní péče Dobřichovice cit. 2015-01-17. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n PROCHÁZKA, Miroslav, MUDr. Sbohem pane profesore (vzpomínka na neurologa Karla Lewita). Roš chodeš, Věstník židovských náboženských obcí v českých zemích a na Slovensku. 11. 2014, roč. 76, čís. 5775, s. 13. Dostupné online. ISSN 68 121074 68.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m BÍLKOVÁ, Iva, Mgr. Prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc. online. Praha: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o. cit. 2015-01-12. Zdroj: web stránky: hrdinove.cz, ceskatelevize.cz, rozhlas.cz, informace získané při studiu VŠ u prof. Lewita. Dostupné online.
- ↑ https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/44279
- ↑ Na plovárně, Karel Lewit, Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi online. www.ceskatelevize.cz, 2009-12-20 cit. 2015-01-17. Dostupné online.
- ↑ LEWIT, Karel. Manipulačnní léčba v rámci léčebné rehabilitace. Ilustrace Gerda Istlerová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990. 428 s. ISBN 80-7030-096-5. Vyšlo též v Německu (1873, 1977, 1983, 1985), v Bulharsku (1981), Nizozemsku (1981), Velké Británii (1985).
- ↑ Professor Karel LEWIT, M.D., DSc. online. cit. 2015-01-18. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PŘIBYLOVÁ, Květa. prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc. (1916-2014); cvičení druhého ročníku katedry dokumentární tvorby FAMU online. www.youtube.com, 2014-10-13 cit. 2015-01-18. Dostupné online.
- ↑ PŘIBYLOVÁ, Květa. Vyhmátnout vomakat pochopit – dokument o prof. MUDr. Karlu Lewitovi, Dr.Sc. online. 2014-10-13 cit. 2015-01-18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20.
- ↑ SÜSS, Martin. Zemřel neurolog a specialista na myoskeletální medicínu prof. Lewit online. 2014-10-03 cit. 2015-01-18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20.
- ↑ a b c Konference ke 100. nedožitým narozeninám prof. Lewita online. Dobřichovice: Centrum komplexní péče cit. 2016-04-26. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-13.
- ↑ Úvod - Karel Lewit. www.karellewit.cz online. cit. 2017-09-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-09.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
- Známé osobnosti v Dobřichovicích
- Nejznámější metody fyzioterapie
- GENUS: Karel Lewit – pohledem Karla Smyczka
- Historie hiporehabilitace v ČR
- Myoskeletální medicína
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Lewit na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Lewit
- Karel Lewit na portálu Paměť národa
- Pražská škola - Prof. MUDr. Karel Lewit DrSc.; Prof. MUDr. Václav Vojta DrSc.; Doc. MUDr. František Véle CSc.; Prof. MUDr. Vladimír Janda DrSc. online. Dynamická Neuromuskulární Stabilizace cit. 2015-01-18. Dostupné online.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk