A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Církev římskokatolická v Česku | |
|---|---|
 | |
| Registrace v ČR | |
| Datum | 1. září 1991 |
| Statutární orgán | |
| Název | Česká biskupská konference |
| Sídlo | Thákurova 676/3 160 00 Praha 6 – Dejvice |
| Člen | Jan Graubner, předseda ČBK, od 1. května 2020 |
| Odkazy | |
| Web | http://www.cirkev.cz/ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Rejstřík církví a náboženských společností Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Římskokatolická církev (dle rejstříku ministerstva kultury Církev římskokatolická[1]) je největší organizovanou náboženskou skupinou v Česku. Při sčítání lidu v roce 2021 se k ní hlásilo 741 tisíc obyvatel.[2] V roce 2001 se k ní hlásilo 2 740 780 obyvatel (tj. 26,8 %). Podle sčítání lidu z roku 2011 se k ní hlásilo 1 083 899 obyvatel (tj. 10,37 %),[3] úbytek věřících ve statistice ovšem způsoben i tím, že mnoho lidí na otázku o náboženské víře neodpovědělo, protože byla nepovinná.[4] Podle sčítání účastníků bohoslužeb v roce 2019 minimálně jednou týdne chodí do kostela 375 tisíc obyvatel.[5] Největší zastoupení má v oblasti jižní a střední Moravy, nejmenší v severních Čechách.
Dějiny
Struktura
Římskokatolická církev působí v Česku v rámci 8 diecézí sdružených ve 2 církevní provincie, v jejichž čele stojí arcibiskupové-metropolité. Česká církevní provincie v Čechách sestává z arcidiecéze pražské (arcibiskup pražský je metropolita České církevní provincie s čestným označením primas český) a diecézí českobudějovické, královéhradecké, litoměřické a plzeňské. V rámci Čech existuje i titulární biskupství litomyšlské. Moravská církevní provincie na Moravě a ve Slezsku se skládá z arcidiecéze olomoucké (arcibiskup olomoucký je metropolita Moravské církevní provincie) a diecéze brněnské a ostravsko-opavské.
Zvláštní status má tzv. vojenský vikariát, který působí při jednotkách Armády České republiky po celém světě. Sídelní a pomocní biskupové diecézí obou provincií tvoří společně s biskupy apoštolského exarchátu pro katolíky východního obřadu Českou biskupskou konferenci, která má status právnické osoby a zastupuje celou katolickou církev v České republice.
Vzhledem ke svému masovému charakteru je římskokatolická církev jedinou církví v Česku, jejíž struktura farností funkčně pokrývá území celé země a která provozuje (ať už na úrovni celostátních, diecézních či řádových struktur) komplexní systém školských, charitativních a zdravotnických zařízení. Česká katolická charita je největší charitativní organizací České republiky. Římskokatolická církev či katolické řády a kongregace provozují řadu mateřských, základních a středních škol a případně mají patronát a podíl na vedení tří teologických fakult veřejných vysokých škol. Svatý stolec je u vlády České republiky diplomaticky zastoupen apoštolským nunciem.
Struktura diecézí a kněžstvo
| rok | diecézní | řeholní | celkem |
|---|---|---|---|
| 1925[6] | 5985 | ||
| 1937 | 4226 | ||
| # 1948 | 2934 | ||
| * 1955 | 2576 | ||
| * 1960 | 2321 | ||
| * 1965 | 2143 | ||
| * 1970 | 2022 | ||
| * 1975 | 1890 | ||
| * 1980 | 1739 | ||
| * 1985 | 1529 | ||
| * 1987 | 1462 | ||
| 1997[7] | 1170 | 483 | 1653 |
| 2000 | 1231 | 533 | 1764 |
| 2005 | 1296 | 626 | 1922 |
| 2008[8] | 1370 | 586 | 1956 |
| 2010[9] | 1850 | ||
| 2015 | 1750 | ||
| 2020 | 1739 | ||
| # 737 německých kněží po 2.sv. v. vysídleno.[10] * Pouze kněží se státním souhlasem, v 50. letech byla asi čtvrtina kněží vězněna, většina řeholních kněží internována, za normalizace bylo dle StB ilegálně působících kněží cca 90.[11] | |||
Základní strukturní jednotkou diecéze jsou farnosti, které se pro usnadnění správy sdružují do svazků. U České církevní provincie se nazývají vikariáty, na území Moravské církevní provincie pak děkanáty. Ještě za první republiky byla samostatnou farností s vlastním knězem prakticky každá jen trochu významná obec, ovšem komunistický režim pronásledováním a omezováním možností výchovy nového kněžstva dosáhl značné sekularizace společnosti. To je jedním z důvodů dnešního nedostatku kněží. Ten je ještě zvýrazněn tím, že velkou část dnešního kněžstva tvoří starci, kteří přesluhují daleko do důchodu, což je třeba zohlednit při jejich úkolování. Uchazečů o kněžské povolání je málo a posily z Polska a Slovenska nejsou tak velké, aby tento fakt vyrovnaly.
Proto došlo (dokonce i v nejzbožnějších oblastech Moravy) k připojování menších a méně významných farností k větším – farář tak často má ke své hlavní farnosti na starost i několik menších v okolí. Zatímco na Moravě je toto sdružování prováděno spíše jako dočasné, diecéze v Čechách je často formalizují a jednotlivé farnosti ruší a slučují (viz např. plzeňská diecéze). Pomocné síly v podobě kaplanů mají pouze velké farnosti (obvykle ty ve městech). Částečně mimo strukturu farností a diecézí stojí katolické řády a řeholní kongregace, částečně ve farnostech řády vypomáhají.
Katoličtí duchovní působí i v ozbrojených silách ČR a českých věznicích: v roce 2010 šlo o 14 vojenských kaplanů (z toho 10 kněží a čtyři trvalí jáhni), 1 kněze určeného pro spolupráci s policií, 10 vězeňských kaplanů a téměř stovka dobrovolníků docházejících do věznic.[12]
Řeckokatolická církev
Vedle římskokatolické církve slouží katolickým věřícím též řeckokatolická církev, která měla v roce 2021 8,309 členů dle sčítání lidu. Pro ně byl zřízen apoštolský exarchát v čele s biskupem-exarchou (od roku 2003 Ladislav Hučko) s 21 farnostmi po celé republice. Přestože je ohledně věrouky shodná s římskokatolickou církví a je spolu s ní součástí katolické církve pod vedením, liší se od ní liturgií (používá byzantskou liturgii) a zvyklostmi (mj. umožňuje kněžské svěcení ženatých mužů).
Věřící
| Rok | Římských katolíků v Česku dle sčítání lidu[13] |
|---|---|
| 1921 | 8 201 464 (81,97 %) |
| 1930 | 8 378 079 (78,49 %) |
| 1950 | 6 792 046 (76,35 %) |
| 1991 | 4 021 385 (39,03 %) |
| 2001 | 2 740 780 (26,79 %) |
| 2011 | 1 082 463 (10,37 %)[pozn. 1] |
| 2021 | 976 853 (9,28%)[14] |
Při posledním sčítání lidu z roku 2021 se k římskokatolické církvi v Česku přihlásilo 741 019 obyvatel a k obecnějšímu "katolík" 235 834.[14] Při sčítání lidu z roku 2011 to bylo 1 083 899 obyvatel (tj. 10,26 %)[15], což byl proti sčítání z roku 2001 pokles o 1,6 milionu věřících (tj. 60,45 %)[16] a proti sčítání z roku 1991 pokles o 2,9 milionu věřících (tj. 73,04 %)[17]. Tento rozdíl je vysvětlován jednak poklesem popularity tradičních náboženství ve srovnání s polistopadovou euforií, která v roce 1991 ještě působila, jednak přirozenou obměnou obyvatelstva: nejstarší ročníky obyvatel vykazují vůči statistice celé české populace silně nadprůměrný podíl jak praktikujících katolíků, tak lidí formálně se ke katolické církvi hlásících,[18] jednak velkým množstvím respondentů, kteří při sčítání v roce 2011 nechali tuto otázku nezodpovězenou.
Rozložení katolíků na českém území není samozřejmě rovnoměrné. Obecně lze říci, že venkov je mnohem religióznější než velká města, a že katolická církev má mnohem silnější pozici na Moravě než ve zbytku republiky. Na území Moravské církevní provincie činí podíl katolíků na veškerém obyvatelstvu 37,65 % oproti 19,69 % na území České církevní provincie (dle sčítání lidu 2001). Podle téhož zdroje je nejkatoličtější obyvatelstvo olomoucké arcidiecéze (41,39 % obyvatel se deklaruje za katolíky), těsně v závěsu je brněnská diecéze (39,37 %). Protipólem s nejmenším podílem katolíků je diecéze litoměřická (zde se ke katolické církvi hlásí pouze 12,8 % obyvatel)[19]
Statistiky úkonů duchovní správy
| rok | relativní počty (podíl dle ČSÚ[20]) | absolutní počty | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| křty vč. dospělých
ku narozeným |
sňatky vč. zplatnění ku všem sňatkům # | pohřby do země i kremace ku všem pohřbům | křty vč. dospělých | sňatky vč. zplatnění # | pohřby do země i kremace | |
| 1951[21] | 49,08 % | 44 826 | ||||
| 1952 | 45,14 % | 35 471 | ||||
| 1953 | ||||||
| 1954 | 55,20 % | 43,60 % | 58,30 % | 92 958 | 30 834 | 58 088 |
| 1955 | 67,00 % | 51,50 % | 74,60 % | 111 136 | 36 700 | 69 602 |
| 1967 | 48,28 % | 28,74 % | 54,28 % | 66 843 | 25 065 | 59 147 |
| 1968 | 51,17 % | 29,72 % | 53,29 % | 70 327 | 26 494 | 61 387 |
| 1970 | 54,14 % | 31,18 % | 52,11 % | 80 054 | 28 257 | 64 266 |
| 1975 | 38,82 % | 19,85 % | 49,56 % | 74 447 | 19 329 | 61 610 |
| 1980 | 29,89 % | 13,34 % | 40,72 % | 45 971 | 10 451 | 55 191 |
| 1985 | 25,68 % | 11,20 % | 34,16 % | 34 894 | 9 033 | 44 969 |
| 1988 | 24,93 % | 10,70 % | 32,41 % | 33 074 | 8 716 | 40 737 |
| 1994[22] | 25,75 % | 11,57 % | 22,71 % | 27 439 | 6 760 | 26 658 |
| 1995 | 32,15 % | 11,60 % | 23,64 % | 30 892 | 6 376 | 27 871 |
| 2000[23] | 29,13 % | 13,71 % | 28,94 % | 26 478 | 7 582 | 31 544 |
| 2005 | 23,16 % | 12,44 % | 25,60 % | 23 668 | 6 449 | 27 632 |
| 2010[24][25][26] | 19,76 % | 11,50 % | 22,23 % | 23 150 | 5 376 | 23 750 |
| 2015 | 19,28 % | 11,37 % | 20,28 % | 21 350 | 5 479 | 22 550 |
| 2017 | 18,01 % | 10,65 % | 19,00 % | 20 600 | 5 600 | 21 173 |
| 2019 | 9,68 % | 18,37 % | 19 932 | 5 274[27] | 20 642[28] | |
| 2020 | 13,20 % | 14 600[29] | ||||
| 2021[zdroj? | 16,43 % | 9,16 % | 16,23 % | 18 373 | 4 285 | 22 711 |
| 2022[30] | 17,75 %[zdroj? | 8,07 %[zdroj? | 17,19 %[zdroj? | 17 712 | 4 400 | 20 660 |
| # Církevní sňatek je svatba dvou katolíků, katolíka a jinde pokřtěného, katolíka a bez vyznání a také zpětné zplatnění dřívějších civilních sňatků. | ||||||
Hojně diskutovanou otázkou je, nakolik je hlášení se k církvi spjato s praktikováním katolické víry a nakolik jde pouze o formální deklaraci. ČBK zorganizovala v letech 1999, 2004 a 2009 sčítání účastníků bohoslužeb o první povelikonoční nedělní mši, což může být vnímáno jako celkový obraz průměrné pravidelné návštěvnosti katolických kostelů. V roce 1999 zašlo na mši o první povelikonoční neděli 414 539 věřících (bez litoměřické diecéze), v roce 2004 pak 405 446 (s litoměřickou diecézí). Sčítání návštěvnosti v roce 2009 uveřejnily jen dvě diecéze (královéhradecká a litoměřická), které zaznamenaly pokles o 5,9, respektive 5,0 procenta oproti roku 2004. V jednotlivých měřeních je znatelná klesající tendence v řádu stovek, v některých diecézích v řádu tisíců, a není tak výrazná, jako je tomu u dat ze sčítání lidu, kde je rozdíl v řádu milionů. Regionální rozdíly v návštěvnosti bohoslužeb víceméně kopírují rozdíly v počtu lidí hlásících se k římskokatolické církvi ve sčítání lidu (tj. v oblasti, kde se hlásí k římskokatolické církvi více obyvatel, též více obyvatel navštěvuje bohoslužby a naopak.[31] Církev odhaduje, že její nedělní bohoslužby navštěvuje 375 tisíc obyvatel, včetně těch, kteří se kvůli zaměstnání, vzdálenosti či chatrnému zdraví účastní jen v duchu či prostřednictvím médií.
V roce 2009, ve výzkumu agentury STEM, 30% dotazovaných, kteří se pokládají za římské katolíky, uvedlo, že církve považuje za neužitečné organizace.[32]
Katolická hnutí, organizace a akce
Významná katolická hnutí a spolky
- Asociace křesťanských sdružení mládeže
- Comunione e Liberazione
- Hnutí Fokoláre
- Hnutí Světlo-Život
- Hnutí za čistou lásku
- Hnutí za lepší svět
- Katolická charismatická obnova
- Kolpingovo dílo
- Komunita Emmanuel
- Kněžské bratrstvo svatého Petra
- Kněžské bratrstvo svatého Pia X. (tradicionalistické sdružení bez regulárního postavení uvnitř církve)
- Mariánské kněžské hnutí
- Vysokoškolské katolické hnutí
- Schönstattské hnutí
- Řád Božího hrobu – česká magistrální delegace
- Charita Česká republika
Osobní prelatura
Významné katolické akce
- Celostátní setkání mládeže
- Cyrilometodějské oslavy (hlavní pouť na Velehradě)
- Katolická charismatická konference
- Národní svatováclavská pouť
- Tříkrálová sbírka
Hospodářská situace
V důsledku čtyřicetiletého pronásledování ze strany komunistického režimu je hospodářská situace celé české církve velice špatná. Komunistický režim ji připravil o prakticky veškerý výdělečný majetek a finanční rezervy (částečně je zestátnil, částečně bez jakéhokoliv zákonného podkladu zabral). Církvi byla ponechána pouze většina kostelů a far. Od pádu komunismu byla zatím vrácen pouze nepatrný zlomek církevního majetku (většinou klášterní budovy), který byl zpravidla nevýdělečný a v katastrofálním stavu. Otázka restitucí dalšího majetku, včetně polností, lesů a dalších položek, je stále otevřená a dané položky chrání tzv. blokační paragraf.[33]
V současné jsou příjmy katolické církve v České republice tvořeny zejména státním příspěvkem na platy duchovních, státními příspěvky na opravu památek, dary od věřících a vlastním podnikáním. Obecně lze říci, že církev trpí obrovským nedostatkem financí. Jelikož však nehospodaří jako celek, ale převážně v rámci jednotlivých diecézí a řeholních společenství, existují zde velké místní rozdíly. Zatímco např. arcidiecéze olomoucká a diecéze brněnská těží z toho, že pokrývají oblasti s velkým podílem praktikujících věřících a jejich finanční situace je díky jejich pomoci únosná, jiné diecéze, zejména ty pokrývající silně ateistické oblasti (např. diecéze plzeňská a litoměřická) se neustále potácejí na hranici finančního kolapsu a nejsou schopny plnohodnotně udržovat ani klíčové církevní stavby či financovat základní náboženské činnosti.[34]
.jpg)
Některé české diecéze (českobudějovická, královéhradecká, plzeňská) začaly rozprodávat či pronajímat fary, pro něž nemají použití nebo (ještě častěji) na jejichž údržbu a opravy nemají peníze. V některých případech též převedly několik kostelů na nové majitele (obvykle občanská sdružení či obce), v případě plzeňské diecéze se jedná o desítky kostelů.[35]
Právě udržování církevních staveb, zejména kostelů, představuje pro většinu diecézí neúnosnou zátěž. Konec komunistického režimu zastihl církevní stavby většinou v katastrofálním stavu. Jelikož jde velmi často o významné kulturní památky, není možné je opravit svépomocí místních věřících a ceny oprav tak dosahují astronomických výšek, které si diecézní rozpočty nemohou dovolit. Ačkoliv stát je povinen na takovéto opravy přispívat, často tak nečiní, resp. tak sice činí, ale v naprosto nedostatečné míře. Dalším problémem je, že takovéto starší objekty už často nevyhovují zcela požadavkům kladeným na kostel v moderní době, ale jelikož jsou to památkově chráněné budovy, není možné je přestavovat a upravovat.[34]
Řády a řeholní kongregace
Obecně lze říci, že řeholní život není v České republice v dobrém stavu. Většina řádů a kongregací se dosud nevzpamatovala z těžkého pronásledování ze strany komunistického režimu – trpí přestárlostí a nedostatkem členů a finančních prostředků a nutností zrestaurovat zničené kláštery a klášterní domy, navíc často zbavené hospodářského zázemí. Pro některé nevelké mužské řády s vyšším podílem kněží je též vysilující, že vypomáhají v duchovní správě farností, která trpí chronickým nedostatkem kněžstva.
Obecně lze říci, že dosud se v Česku vzpamatovalo a do plně funkčního stavu vrátilo jen malé procento řádů a kongregací a (pokud pomineme ty zcela nové) – žádné neobnovilo svou činnost v rozsahu a významu z první republiky, či let 1945–1948. V roce 2006 žilo v České republice asi 1900 řeholnic a 825 řeholníků o průměrném věku necelých 53 let[36] (v roce 1950 to bylo asi 7800 sester a 1500 bratrů[37]).
V Česku působí řada mužských řeholí, jejichž nejvyšší představení tvoří Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice. Z nejvýznamnějších možno jmenovat například salesiány, jezuity, dominikány, premonstráty, františkány, karmelitány, křižovníky s červenou hvězdou a maltézské rytíře.
I početné ženské řehole působící v Česku vytvářejí zastřešovací a koordinační orgán, kterým je Konference vyšších představených ženských řeholí v České republice. Z aktuálně nejvýznamnějších řádů a kongregací je možno jmenovat františkánky, dominikánky, boromejky, vincentky, školské sestry Notre Dame, sestry svatého Kříže a paulínky.