A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Hrabě Lothar von Königsegg-Rothenfels | |
---|---|
![]() | |
Narození | 17. května 1673 Vídeň |
Úmrtí | 8. prosince 1751 (ve věku 78 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Kostel svatého Jeronýma ve Vídni |
Povolání | politik a diplomat |
Ocenění | Řád bílé orlice rytíř Řádu zlatého rouna |
Rodiče | Leopold Vilém z Königsegg-Rothenfelsu |
Funkce | Rakouský velvyslanec ve Francii |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Lothar Dominik hrabě von Königsegg-Rothenfels (Joseph Lothar Dominik Graf von Königsegg-Rothenfels) (17. května 1673, Vídeň, Rakousko – 8. prosince 1751, Vídeň, Rakousko) byl rakouský vojevůdce a diplomat původem z bavorské šlechtické rodiny. Od roku 1691 sloužil v císařské armádě a byl účastníkem dynastických válek první poloviny 18. století. Uplatnil se také jako diplomat, byl velvyslancem ve Francii, Polsku a Španělsku. V rakouské armádě dosáhl hodnosti polního maršála (1723) a byl nástupcem Evžena Savojského ve funkci prezidenta dvorské válečné rady (1736–1738). Získal Řád zlatého rouna (1731), aktivní vojenskou kariéru ukončil za války o rakouské dědictví, kdy byl zároveň státním ministrem a nejvyšším hofmistrem císařovny.
Životopis
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/92/Wappen_1594_BSB_cod_icon_326_011_crop.jpg/220px-Wappen_1594_BSB_cod_icon_326_011_crop.jpg)
Pocházel ze staré šlechtické rodiny ze Švábska, linie Königsegg-Rothenfels odvozovala své jméno od hradu Rothenfels v jižním Bavorsku, hraběcí titul náležel rodu od roku 1629. Byl synem říšského vicekancléře hraběte Leopolda Viléma von Königsegg-Rothenfels (1630–1694), vzdáleně byl též spřízněn s knížecí rodinou Hohenzollern-Hechingen. Jako nejmladší ze sedmi synů byl předurčen k církevní dráze a studoval na jezuitské koleji v Besançonu. V roce 1689 byl jmenován titulárním kanovníkem v Pasově a Salcburku, poté pokračoval ve studiích v Římě. Nakonec ale odmítl stát se knězem a v osmnácti letech se připojil k císařské armádě bojující v Uhrách proti Turkům.
Za války o španělské dědictví bojoval v Itálii pod velením prince Evžena Savojského, v roce 1702 byl povýšen na plukovníka a o rok později obdržel svůj vlastní pluk. V roce 1705 byl povýšen na generálmajora a o rok později se vyznamenal v bitvě u Turína, která byla rozhodujícím střetnutím války o španělské dědictví na italském území. Poté byl velitelem pevnosti v Mantově a v roce 1708 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V závěru války se zúčastnil mírových jednání a Rastattským mírem získala habsburská monarchie dnešní Belgii, tehdy pod názvem Rakouské Nizozemí, kde byl Königsegg v letech 1714–1717 vrchním velitelem. V roce 1716 byl povýšen na polního zbrojmistra. V letech 1717–1719 byl císařským velvyslancem ve Francii u dvora Ludvíka XV., poté přešel na post vyslance v Sasku a Polsku, které byly tehdy spojeny personální unií pod vládou Augusta II. (oficiálně zde nezastával diplomatickou funkci, ale hodnost nejvyššího hofmistra arcivévodkyně Marie Josefy, provdané za pozdějšího polského krále Augusta III.).[1] Z Drážďan byl odvolán v červnu 1722, ale fyzicky zde setrval až do října téhož roku (ve funkci vyslance u sasko-polského dvora jej nahradil český šlechtic František Karel Vratislav z Mitrovic). Během této diplomatické mise obdržel polský Řád bílé orlice. V letech 1722–1723 byl vrchním velitelem v Sedmihradsku a v roce 1723 byl povýšen do hodnosti polního maršála.[2] Poté se vrátil do diplomatických služeb a v letech 1725–1730 byl rakouským velvyslancem ve Španělsku. Po návratu z Madridu obdržel Řád zlatého rouna (1731), byl též císařským tajným radou. I když řadu let pobýval v zahraničí, udržoval spojení s císařským dvorem ve Vídni a patřil k důležitým prostředníkům řady příbuzných, včetně například vzdáleně spřízněných Valdštejnů[3]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/df/Josef_Lothar_Dominik_K%C3%B6nigsegg-Rothenfels.jpg/220px-Josef_Lothar_Dominik_K%C3%B6nigsegg-Rothenfels.jpg)
Za války o polské dědictví převzal vrchní velení v severní Itálii (1734), ale po několika vítězných střetnutích byl poražen v rozhodující bitvě u Guastally. Poté se se svým vojskem stáhl do Tyrolska a rezignoval na vrchní velení. Po smrti Evžena Savojského zastával funkci prezidenta dvorské válečné rady (1736–1738) a v roce 1737 velel pomocnému rakouskému sboru zapojenému do rusko-turecké války. V této válce se však příliš neosvědčil a v roce 1738 byl odvolán z čela dvorské válečné rady, byl však jmenován státním a konferenčním ministrem a nejvyšším hofmistrem císařovny Alžběty Kristýny. Po smrti Karla VI. získal znovu vlivné postavení za války o rakouské dědictví, kdy byl pověřen vypracováním plánů vojenského tažení proti Prusku a Francii. Stal se vojenským poradcem vrchního velitele Karla Lotrinského, v roce 1742 namísto něj krátce převzal i vrchní velení rakouské armády na Moravě a v Čechách. Spolu s Karlem Lotrinským velel v prohrané bitvě u Chotusic (1742), poté vedl jednání o stažení francouzské armády z Prahy. V roce 1744 byl krátce vrchním velitelem Vídně a poté velitelem v Rakouském Nizozemí. Aktivně se války zúčastnil naposledy v bitvě u Fontenoy (1745), v níž velel rakouskému sboru (vrchním velitelem spojeneckých vojsk byl ale britský královský princ vévoda z Cumberlandu). U Fontenoy byl zraněn a poté se vrátil do Vídně, na další události již neměl zásadní vliv, i když až do smrti zastával funkci státního a konferenčního ministra.
Během svého působení v Rakouském Nizozemí se v Bruselu v roce 1716 oženil s Marií Thérèse de Lannoy (1692–1750) z belgického šlechtického rodu, manželství zůstalo bez potomstva.
Jeho starší bratr hrabě Hugo František Königsegg-Rottenfels (1660–1720) byl biskupem v Litoměřicích, synovec Maxmilián Bedřich von Königsegg-Rothenfels (1708–1784) byl arcibiskupem v Kolíně nad Rýnem (1761–1784). Další synovec Kristián Mořic Königsegg-Rothenfels (1705–1778) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního maršála.
Odkazy
Literatura
- KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016 280 s. ISBN 978-80-7557-037-6
- KUBEŠ, Jiří: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2018 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 464 s. ISBN 978-80-7557-176-2
- VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský; Praha, 2002 848 s. ISBN 80-7185-380-1
Reference
- ↑ KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2016 s. 301–302 ISBN 978-80-7422-574-1
- ↑ Rakouští generálové 1680–1740
- ↑ HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740; Nakladatelství Lidové noviny, Praha, s. 345, 373 ISBN 978-80-7422-233-7
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk