A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Mistrovství Evropy ve fotbale 2020 EURO 2020 | |
|---|---|
 | |
| Podrobnosti turnaje | |
| Pořadatel | 11 zemí |
| Datum konání | 11. červen – 11. červenec 2021 |
| Počet týmů | 24 |
| Počet stadionů | 11 (v 11 městech) |
| Pořadí | |
| Vítěz |  Itálie(2. titul) |
| 2. místo |  Anglie
|
| Poražení semifinalisté |  Španělsko  Dánsko
|
| Statistika turnaje | |
| Počet zápasů | 51 |
| Počet gólů | 142 (2,78 na zápas) |
| Návštěvnost | 1 099 278 (21 554 na zápas) |
| Nejlepší střelec (střelci) |  Cristiano Ronaldo Patrik Schick(oba 5 gólů) |
| Nejlepší hráč | Gianluigi Donnarumma[1]
|
| Nejlepší mladý hráč | Pedri[2]
|
| ___________________________________________ | |
| ← 2016 | 2024 → |
Mistrovství Evropy ve fotbale 2020, označované též jako UEFA Euro 2020, Euro 2020 nebo Euro 2021[3][4], bylo 16. Mistrovství Evropy ve fotbale, mezinárodní mužský fotbalový turnaj konající se pravidelně každé čtyři roky pořádaný evropskou fotbalovou asociací UEFA. Měl se původně konat od 12. června do 12. července 2020, ale byl o rok odložen kvůli pandemii covidu-19 v Evropě.[5] Ač bylo konání turnaje přeloženo na rok 2021, zůstal mu původní název včetně letopočtu.[6]
Turnaj se konal od 11. června do 11. července 2021, poprvé v historii v 11 evropských městech v 11 různých zemích.[7] Finále a semifinále se již podruhé, poprvé od ME 1996, odehrálo na Wembley Stadium v Londýně, které má s 90 000 místy největší kapacitu ze všech hostitelských stadionů.[8][9] Úvodní zápas se odehrál na Stadio Olimpico v Římě, kde se domácí Itálie utkala s Tureckem.[10] Původně se měl turnaj hrát ve 13 různých městech, ale Brusel kvůli zpoždění se stavbou nového stadionu a Dublin kvůli nejisté přítomnosti diváků na tribunách přišly o pořadatelství.[11][12] Ze stejného důvodu jako v Dublinu, změnilo Španělsko své pořadatelské město z Bilbaa na Sevillu.[13]
Úřadujícím šampionem bylo Portugalsko, které vyhrálo Euro 2016.[14]
Naposledy a poprvé Itálie vyhrála Mistrovství Evropy v roce 1968.
Pořadatelství
Formát turnaje
Na tiskové konferenci 30. června 2012, den před finále Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, navrhl předseda UEFA Michel Platini, aby místo toho, aby Euro 2020 hostila jedna nebo dvě země, bylo rozšířeno do "12 nebo 13 měst" po celém kontinentu.[15] 6. prosince 2012 UEFA oznámila, že se turnaj bude konat v několika městech po celé Evropě u příležitosti 60. výročí turnaje.[16] Pořadatelské země tak neměly automaticky zajištěnou kvalifikaci na závěrečný turnaj.[17] UEFA toto rozhodnutí odůvodnila tím, že bylo logické v době finančních potíží napříč Evropou.[18] Rozšíření turnaje z 16 na 24 týmů by také mělo za následek zvýšené náklady pro samostatnou pořadatelskou zemi.[19]
Kandidatura
Seznam zemí, které podaly kandidaturu zveřejnila UEFA 26. dubna 2014 a finální rozhodnutí o pořadatelích oznámila 19. září 2014.[20] 2 země vyjádřily zájem o finálový balíček (pořadatelství semifinále a finále), ze kterých 1 byla úspěšná a 19 zemí kandidovalo na základní balíček (pořadatelství základních skupin a osmifinále nebo čtvrtfinále), ze kterých 12 bylo původně úspěšných.[21] Brusel přišel o pořadatelství 7. prosince 2017, kvůli zpoždění se stavbou nového stadionu, zápasy tak byly přesunuty do Londýna.[22] Dublin a Bilbao přišly o pořadatelství 23. dubna 2021, protože nemohly garantovat přítomnost diváků na tribunách kvůli pandemii covidu-19, zápasy tak byly přesunuty do Petrohradu, respektive Sevilly.[23]
| Úspěšná kandidatura pro pořadatelství zápasů semifinále a finále; později přidány zápasy základní skupiny a osmifinále | |
| Úspěšná kandidatura pro pořadatelství zápasů základních skupin a čtvrtfinále | |
| Úspěšná kandidatura pro pořadatelství zápasů základních skupin a osmifinále | |
| Úspěšná kandidatura pro pořadatelství zápasů základních skupin a osmifinále; později zrušeno | |
| Neúspěšná kandidatura |
| Země | Město | Stadion | Kandidatura | Výsledek |
|---|---|---|---|---|
| Anglie |
Londýn | Wembley Stadium | základní balíček, finálový balíček | semifinále a finále
základní skupiny a osmifinále (přidáno) |
 Ázerbájdžán |
Baku | Olympijský stadion | základní balíček | základní skupiny a čtvrtfinále |
 Belgie |
Brusel | (nový stadion) | základní balíček | základní skupiny a osmifinále (zrušeno) |
 Bělorusko |
Minsk | Dinamo Stadium | základní balíček | zamítnuto |
 Bulharsko |
Sofia | Národní stadion Vasil Levski | základní balíček | zamítnuto |
| Dánsko |
Kodaň | Parken | základní balíček | základní skupiny a osmifinále |
 Irsko |
Dublin | Aviva Stadium | základní balíček | základní skupiny a osmifinále (zrušeno) |
| Itálie |
Řím | Stadio Olimpico | základní balíček | základní skupiny a čtvrtfinále |
 Izrael |
Jeruzalém | Stadion Teddy | základní balíček | zamítnuto |
 Maďarsko |
Budapešť | Puskás Aréna | základní balíček | základní skupiny a osmifinále |
 Německo |
Mnichov | Allianz Arena | základní balíček, finálový balíček | základní skupiny a čtvrtfinále |
 Nizozemsko |
Amsterdam | Johann Cruyff Arena | základní balíček | základní skupiny a osmifinále |
 Rumunsko |
Bukurešť | Národní stadion | základní balíček | základní skupiny a osmifinále |
 Rusko |
Petrohrad | Krestovskij stadion | základní balíček | základní skupiny a čtvrtfinále |
 Severní Makedonie |
Skopje | Národní aréna Toše Proeski | základní balíček | zamítnuto |
 Skotsko |
Glasgow | Hampden Park | základní balíček | základní skupiny a osmifinále |
| Španělsko
|
Bilbao | San Mamés | základní balíček | základní skupiny a osmifinále (zrušeno) |
| Sevilla | La Cartuja | – | základní skupiny a osmifinále (přidáno) | |
 Švédsko |
Stockholm | Friends Arena | základní balíček | zamítnuto |
 Wales |
Cardiff | Millennium Stadium | základní balíček | zamítnuto |
Kvalifikace
Žádný z týmů neměl automaticky zajištěnou kvalifikaci na závěrečný turnaj, a tak se kvalifikačních bojů o 24 míst na finálovém turnaji zúčastnilo všech 55 členských zemí UEFA, včetně 11 hostitelských.[24] Pro pořadatelské země tak bylo možné, že se na závěrečný turnaj ani nedostanou.[25] Los kvalifikace proběhl 2. prosince 2018 v Dublinu.[26]
Skupinová fáze kvalifikace proběhla od března do listopadu 2019.[27] Po přijetí Kosova do UEFA v květnu 2016 bylo oznámeno, že 55 členů UEFA bude rozděleno do deseti kvalifikačních skupin, z nichž bude polovina pětičlenných a polovina šestičlenných.[28] Z každé skupiny postoupily první dva týmy, a tak se přes kvalifikační skupiny na finálový turnaj kvalifikovalo pouze 20 týmů z celkového počtu 24 míst.[29] Zbylé 4 místa bylo možno získat přes nově vytvořenou Ligu Národů UEFA.[30] Čtyři nejlepší týmy z každé divize, které se přes kvalifikační skupiny na závěrečný turnaj nedostaly, se utkaly v play-off.[31] Z každé divize se tak na finálový turnaj dostal jeden tým, který doplnil 20 přímých postupujících z kvalifikačních skupin.[32]
Kvalifikované týmy
Z celkového množství 24 kvalifikovaných týmů se 19 vrátilo z předchozího turnaje v roce 2016, včetně obhájce titulu Portugalska.[33] Na finálový turnaj se také dostaly Dánsko, Nizozemsko, Skotsko, Finsko a Severní Makedonie, přičemž poslední dva jmenované týmy se na Mistrovství Evropy ve fotbale objevily poprvé v historii.[34][35] Albánii, Irsku, Islandu, Rumunsku a Severnímu Irsku se nepodařilo kvalifikovat po účasti na předchozím turnaji v roce 2016.[36] Z 11 pořadatelských zemí se 7 kvalifikovalo přímo z kvalifikačních skupin.[37] Maďarsko a Skotsko se kvalifikovaly přes baráž, Rumunsko v baráži vypadlo a Ázerbájdžán byl eliminován již v kvalifikační skupině.[38][39]
