Mladogramatická škola byla skupina německých jazykovědců, kteří se na Lipské univerzitě na konci 19. století věnovali historicko-srovnávací lingvistice. Jedním z jejich přínosů byla hypotéza o zákonitosti hláskových změn, jež měla lingvistiku posunout na úroveň přírodních věd. Označení mladogramatikové, německy Junggrammatiker, původně posměšné, poukazovalo na jejich mladickou nezkušenost a polemickou bojovnost; skupina se k němu však později sama přihlásila.

V českém prostředí se přívrženci mladogramatické školy vyznačovali zejména důrazem na přirozený vývoj jazyka a jeho objektivní pozorování, v protikladu se snahami brusičů o umělé zásahy do vývoje jazyka.^[1] Mezi výrazné české představitele patřili Jan Gebauer, Oldřich Hujer a další.

Hlavní představitelé

• August Leskien (1840–1916)
• Berthold Delbrück (1842–1922)
• Hermann Paul (1846–1921)
• Hermann Osthoff (1847–1909)
• Karl Brugmann (1849–1919)
• Wilhelm Braune (1850–1926)
• Eduard Sievers (1850–1932)

Mladogramatická hypotéza

Hlásková změna podle mladogramatiků nastává zároveň (a bezvýjimečně) u všech slov, u nichž ji hláskové okolí umožňuje.

Příkladem takové pravidelné hláskové změny je u germánských jazyků Vernerův zákon, který pomohl vysvětlit nepravidelnost, která se týkala Grimmova zákona.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Neogrammarian na anglické Wikipedii a Junggrammatiker na německé Wikipedii.

Související články

• Karl Verner

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.