A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Nabatejci byli semitský arabský kmen pocházející od prvorozeného Izmaelova syna Nebajóta, který se usídlil ve 4. století př. n. l. na dřívějším území Edómu.[1]
Toto jsou jména Izmaelových synů, podle nichž jsou pojmenovány jejich rody: Izmaelův prvorozený Nebajót, Kédar, Adbeel a Mibsám. (Gn 25, 13 (Kral, ČEP))
Historie
Starověký kmen Nabatejců vytvořil poměrně rozsáhlou říši, jejíž největší rozkvět nastal v letech 85–62 př. n. l., a jež sahala na jihu asi po Teimân, na severu až po Damašek a na západě k Rudému moři.[1] Nabatejci byli pastevecký lid s hojnými stády velbloudů a ovcí, jenž byl však také svobodomyslný a bojovný. Zpočátku žili z loupežných výprav do sousedních zemí, přepadávali a loupili obchodní karavany a později sami rozvinuli výnosný obchod mezi Arábií a Indií. [1][2][3]
Ve spisech řeckého diplomata a historika Hieronyma z Cardie se roku 312 př. n. l. píše: "Východní provincie mezi Sýrií a Egyptem jsou obydleny Araby, kteří se nazývají Nabatejci. Žijí jako lupiči a dělají nájezdy na sousední země. Je těžké je vojensky zdolat, neboť žijí v bezvodé pustině, kopou cisterny, ale nikdo jiný neví, kde se tyto cisterny nacházejí.“[2]
Další písemná zmínka o Nabatejcích v Knize XIX „Biblioteca historica“ od Diodóra Sicilského (90–27 př. n. l.) uvádí žádost generálů (diadochů) Alexandra Velikého zaútočit v roce 315 př. n. l. na Petru.[1][4] Nabatejci také bojovali s Makabejci, s králi syrskými a z Římanů k nim pronikl Pompeius roku 63 př. n. l.[1]
Řím na přelomu letopočtu ovládal již skoro celý Blízký východ a Zajordánsko rozdělil do tří oblastí: severní Dekapolis zůstal nezávislým, centrální oblasti vládl Římany dosazený židovský král a jih zahrnoval nezávislé Nabatejské království s hlavním městem Petra.[5] Na severu v Sýrii na křižovatce karavanních cest se vzmáhalo nové obchodní centrum v poušti – Palmýra (arab.Tadmór), které kdysi dal vybudovat král Šalomoun. (1Kr 9, 18 (Kral, ČEP), 2Pa 8, 4 (Kral, ČEP)) Římané pak celé Zajordánsko, kromě Dekapole, zahrnuli do římské provincie Arabia s novým hlavním městem Bosra v Sýrii.[6]
Obchodníci
Nabatejci se stali úspěšnými obchodníky, kteří bohatli na monopolním obchodu s kadidlem a myrhou.[6] Nabyté znalosti mořských a karavanních cest Nabatejci využili k rozsáhlému obchodování také s kořením, parfémy, zvířaty, kovy (měď, železo), cukrem, slonovinou, perlami a bavlnou. Na Rudém moři byli však obávanými piráty. Těžili také minerály a z Mrtvého moře získávali asfalt, který vyváželi do Egypta, kde byl potřebný k balzamování zemřelých.[2]
Hlavní karavanní cesta dlouhá 2384 km spojovala jižní Arábii se středomořským přístavem Gaza. Bylo na ní 65 karavanních stanic s chrámem, jenž sloužil i jako banka, chovali se zde velbloudi, ovce a kozy; nacházely se tu cisterny s vodou, napajedla, lázně a hřbitovy. Na ochranu karavan byly kolem cesty rozloženy vojenské tábory a vystavěny strážní věže.[2]
Města
Slávu skalního města Petra pomohly založit objevené prameny vod, které umožnily vybudovat město uprostřed pouště na křižovatce starověkých obchodních cest. Město se skrylo v hradbě pískovcových skal, do nichž byly vytesány hrobky, chrámy a jiné budovy pro potřeby bohatých kupců.[7] Petra, někdejší edomské město Sela, (2Kr 14, 7 (Kral, ČEP), Iz 16, 1 (Kral, ČEP)) nabatejsky Reqem,[2] bylo zpočátku skladiště nakradeného zlata, drahých mastí, kadidla a dalšího zboží – jak uvádí první písemná zmínka o městě z roku 312 př. n. l..[3] Jako hlavní město Nabatejců se poté Petra stala sídlem králů, symbolem moci a bohatství.
Většina nabatejských měst ležících v Negevské poušti je zapsána na listinu Světového dědictví UNESCO: Šivta (Sobata), Avdat (Obodat), Elusa (Haluza) a Mamšit (Memphis).[3][2] Dalšími významnými městy byla Hegra (Madáin Sálih), rudomořský přístav Leuke Kome (Wadi Ainounah) na Kadidlové stezce a oáza Tayma v Saúdské Arábii.[2]
Králové
Královské Nabatejská dynastie si udržovala v uctivé vzdálenosti od sebe izraelské Hasmonejce i vládnoucí Římany ozbrojenými roztržkami, sňatky a placením tributu.[3] Matka židovského krále Heroda I. Velikého (Ukrutného) byla nabatejská princezna z Petry Cypros a jeho syn Héródes Antipas opustil svou ženu Phasaelis, dceru nabatejského krále Aretase IV. Philopatrise, aby žil s manželkou svého bratra Herodiadou. (Mk 6, 17–18 (Kral, ČEP)) Král Aretas IV. za to na něj vojensky vytáhl a zvítězil nad ním.[2] Dcera Herodiady Salome byla příčinou stětí hlavy svatého Jana Křtitele na hradě Machaerus.[2] Za vlády králů Aretase III. (87–62 př. n. l.) a Aretase IV. (9 př. n. l. – 40 n. l.), jenž měl přídomek "Přítel svého lidu", Nabatejské království dosáhlo svého vrcholu a rozprostíralo se od Jemenu až po Damašek.[2][4]
Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil, byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám. (2Kor 11, 32–33 (Kral, ČEP))
Kultura a jazyk
Nabatejci jako jeden z arabských kmenů mluvili starou arabštinou a také řecky, písmo však používali aramejské. Aramejština se později stala lingua franca celého Středního východu.[2] Nabatejci domy nestavěli, žili ve stanech. Kamenné domy byly podle nich příbytky bohů a Nabatejci věřili, že když člověk nebude k ničemu připoután, bude svobodný.[2] V divadlech však pořádali řecká představení, fasády zdobili výjevy z mytologie nebo vyobrazením vládců města.[3] V nabatejských stavbách se odrážejí prvky helénské, egyptské i asyrské architektury jako výsledek zkušeností z obchodních styků s jinými kulturami.[4] Nejslavnější stavba v Petře pojmenovaná jako Pokladnice je pravděpodobně hrobkou krále Areta IV.[2]
V demokratické nabatejské kultuře byly ženy rovnoprávné s muži a ve společnosti i v politice hrály důležitou úlohu. Ženy vedly obchody, vlastnily půdu a měly stejné právo na dědictví jako muž.[2]
Náboženství
Nabatejci uctívali jako hlavního boha Dusárese a bohyni al-Uzza, kterým byli v Petře zasvěceni dva chrámy.[1][2] Nabatejci věřili v posmrtný život, proto do skal tesali hrobky.[2] Mnohé nabatejské chrámy se nacházejí také v Jordánsku v údolí Wádí Rum.[2]Jejich pohanský pantheon[8] postupně splynul s božstvy řeckými a římskými. Od 4. století n. l. se mnoho Nabatejců stalo křesťany, řecká křesťanská kultura se rychle rozšířila, stavěly se nové kostely a také některé nabatejské chrámy byly přestavěny na kostely.[4][6] Skalní město Petra se stalo sídlem biskupa.[2]
Úpadek
Římané během vojenského tažení roku 25 př. n. l. odhalili tajemství nabatejského bohatství a začali stavět lodě, které byly vhodné k plavbě po Rudém moři a po Indickém oceánu, kterými poté začali převážet parfémy, kadidlo a koření do Evropy přes jimi ovládaný Egypt. Nové námořní cesty byly levnější, ceny vzácného zboží klesly a nabatejské karavanní cesty ztratily svůj původní monopolní význam. Poslední nabatejský král vládl ze syrské Bosry a Nabatejské království bylo roku 106 n. l. pohlceno Římem za císaře Trajána jako provincie Arabia Petraea.[2][5] Skalní město Petra zasypala velká zemětřesení roku 363 a 551 a po muslimské invazi roku 636 město zpustlo a bylo zaváto všudypřítomným pískem.[2][7]
Nabatejci se přizpůsobili, z obchodníků se stali zemědělci. Na sezónních tocích začali stavět přehrady, pěstovali vinnou révu a chovali ušlechtilé koně a oboje prodávali Římanům. Avšak po arabském vpádu se zhoršila bezpečnost v kraji, nabatejská sídla byla napadána bojovnými beduíny a tak poslední zbytky Nabatejců přešly k nomádskému způsobu života nebo se rozptýlily mezi okolní národy. Poslední zmínka o nich je z 10. století.[2]
Galerie
-
Nabatejský dům se zbytky cistern.
-
Nabatejská Pokladnice (Ad Deir) v Petře
-
Nabatejská brána - Mamshit
-
Klášter Ad Deir – Petra
-
Mada'in Saleh Al-Hijr Hegra
-
Nabatejský chrám – Avdat
-
Mince krále Arety IV.
-
Nabatejská keramika
-
Shivta – ruiny v Negevu
-
Nabatejský chrám – ruiny v údolí Wadi Rum
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f Ottův slovník naučný/Nabatejci – Wikizdroje. cs.wikisource.org . . Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u Jordánská Petra, Nabatejské království a Nabatejci | Jordánsko na Světadílech. jordansko.svetadily.cz . . Dostupné online.
- ↑ a b c d e Příběh tajemné Petry: loupežníci, kadidlo a strmý pád do dějin. skryté perly s Radynacestu.cz . . Dostupné online. (cz)
- ↑ a b c d Cesty a památky. www.cestyapamatky.cz . Start:2008- . Dostupné online.
- ↑ a b COJECO.CZ. Nabatejci – CoJeCo.cz. www.cojeco.cz . . Dostupné online.
- ↑ a b c Nabatejci – Dějiny. www.dejiny.cz . . Dostupné online.
- ↑ a b KRUMPHANZL, Filip. Království koření, zázrak uprostřed pouště: Nabatejci založili slávu Petry na vůních. epochaplus.cz . . Dostupné online.
- ↑ Panteon, pantheon – ABZ.cz: slovník cizích slov. slovnik-cizich-slov.abz.cz online. cit. 2023-01-01. Dostupné online.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nabatejci na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk