Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. | Zásady ochrany osobných údajov. | OK, súhlasím
Electronic.sk | Základné pojmy: Elektrotechnika | Elektronika






...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Nobelova cena za fyziologii a lékařství
 
Nobelova cena
za fyziologii a lékařství
Udělovánoza významné objevy na poli věd o životě a lékařství
Datum10. prosinec (každoročně)
MístoStockholm
ZeměŠvédsko
UdělujeNobelovo shromáždění
Karolinska Institutet
Cena
První ročník1901 – Německá říše Emil von Behring
Současný držitel2023 – USA/Maďarsko Katalin Karikóová
      USA Drew Weissman
Webwww.nobelprize.org
Seznam nositelů Nobelovy ceny
 

Nobelova cena za fyziologii a lékařství (švédsky Nobelpriset i fysiologi eller medicin,[p 1]) spravovaná Nobelovou nadací, je každoročně udělované ocenění za významné objevy na poli věd o životě a lékařství. Představuje jednu z pěti Nobelových cen vzešlých ze závěti švédského chemika a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela, sepsané v listopadu 1895. Nobel se zajímal o experimentální fyziologii a měl v úmyslu založit cenu podporující rozvoj vědeckých objevů pocházejících z laboratoří. Laureáti přijímají Nobelovu cenu vždy 10. prosince, jako připomínku dne zakladatelova úmrtí. Vedle medaile, která na líci vyobrazuje Nobelův profil – shodně jako u medailí za fyziku, chemii a literaturu –, je součástí ceny diplom a certifikát na peněžní obnos.

Mezi lety 1901 až 2023 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství obdrželo 227 osob, z toho 214 mužů a 13 žen. Prvním oceněným se v roce 1901 stal německý fyziolog Emil von Behring za „práce o léčení sérem a zvláště za použití séra proti záškrtu“. První ženskou nositelkou se roku 1947 stala pražská rodačka Gerty Coriová (spolu s manželem Corim) za objasnění „katalytické přeměny glykogenu“ známé jako Coriho cyklus.

V roce 2023 cena putovala do rukou americko-maďarské biochemičky Katalin Karikóové a amerického imunologa Drewa Weissmana „za jejich objevy týkající se modifikací nukleosidových bází, které umožnily vývoj účinných mRNA vakcín proti covidu-19“. Částku 11 milionů švédských korun (cca 23,2 milionů Kč) si tak rozdělili rovným dílem. Komise ocenila klíčové objevy dvojice vědců, které „zásadně změnily chápání interakce mRNA s naším imunitním systémem, přispěly k bezprecedentní rychlosti vývoje vakcín během jedné z největších hrozeb pro lidské zdraví v moderní době“. Laureáti vyřešili klíčový problém nespuštění bouřlivé imunitní reakce po vstupu mRNA do buněk díky zařazení nukleosidových analogů do vlákna ribonukleové kyseliny. Messengerová RNA nesoucí informaci pro tvorbu proteinů v ribozomech buněk, tak není rozpoznána jako tělu cizorodý element. V ribozomech se indukuje produkce proteinů ve formě ochranných specifických protilátek. Výzkumnící tím umožnili cestu k výrobě účinných mRNA vakcín.[1][2]

Některé z udělených cen byly vnímány kontroverzně. Jedna z nich byla předána v roce 1949 portugalskému neurologu Antóniu Egasu Monizovi za prefrontální leukotomii, a to navzdory protestům z lékařského prostředí. Roku 1952 ocenění obdržel biochemik Selman Abraham Waksman, jenž vedl soudní spor o patentová práva v rámci objevu streptomycinu, z nichž polovina připadla spoluobjeviteli Albertu Schatzovi, který ovšem cenu nezískal. V roce 1962 se laureáty za práce týkající struktury DNA stali James Dewey Watson, Francis Crick a Maurice Wilkins, aniž by výbor vyznamenal přínos souvisejících prací, například Oswalda Averyho a Rosalindy Franklinové. Vzhledem k zákazu nominovat zesnulé, hraje význam také časový úsek od objevu až k aplikaci. V roce 1966 se tak dočkal ceny laureát, jenž učinil daný objev před padesáti lety. Dalším limitujícím faktorem je možnost ocenění nejvýše tří osob na jeden rok. To zakládá možnost kontroverze, jak se od poloviny 20. století zvyšuje počet objevů v rámci spolupracujících týmů.

Pozadí

Nobel se zajímal o experimentální fyziologii a založil vlastní laboratoře tohoto zaměření.

Alfred Nobel se narodil 21. října 1833 ve Stockholmu do inženýrské rodiny.[3] V průběhu života se stal chemikem a vynálezcem, který zbohatl především díky 355 vynálezům, z nichž je nejslavnější dynamit.[4] Zajímal se o experimentální fyziologii a založil vlastní laboratoře tohoto zaměření ve Francii a Itáliiexperimentůmtransfuzí krve.

V souladu se zájmem o vědecké objevy finančně podporoval ruskou Pavlovovu laboratoř.[5]

V roce 1888 byl překvapen, když si ve francouzských novinách přečetl článek nazvaný „Obchodník se smrtí je mrtvý“. Ve skutečnosti se jednalo u úmrtí jeho bratra Ludviga Nobela, ale zpráva jej přiměla ke změně závěti.[6] V poslední vůli tak Nobel požadoval, aby byly jeho peníze využity na založení několika cen pro ty, kteří se zaslouží o největší přínos lidstvu ve fyzice, chemii, o mír, fyziologii nebo lékařství a literatuře.[7] Ačkoli během života sepsal několik závětí, poslední z nich je datovaná přibližně rok před jeho smrtí, kdy mu bylo šedesát tři let.[8] V důsledku spornosti poslední vůle, nebyl tento dokument oficiálně osvědčen norským parlamentem Stortingem až do 26. dubna 1897.[9]

Po smrti vynálezce došlo k založení Nobelovy nadace pro správu a nakládání s prostředky z pozůstalosti.[10] V roce 1900 vydala nadace ustanovení vyhlášená švédským králem Oskarem II.[11][12] Podle Nobelovy poslední vůle je švédská lékařská fakulta a vědecké pracoviště Karolinska Institutet zodpovědná za udělování ceny ve fyziologii a lékařství.[13] V současnosti se cena obvykle nazývá jen jako „Nobelova cena za lékařství“.[14]

Nominace a výběr

Významnou roli měl pro Nobela fakt, že cena bude udělována „za objev“ a také se zdůvodněním „za největší přínos lidstvu“.[15]

Ceremoniál udílení cen ve stockholmském koncertním sále, 2010

Podle pravidel závěti z listopadu 1895 mají právo nominace pouze kvalifikované osoby – vědci. Způsobilí k takovému úkonu jsou stálí členové – švédští a zahraniční členové Královské akademie věd (lékařské sekce),[16] univerzitní profesoři lékařství ve Švédsku, Dánsku, Norsku, Islandu a Finsku, dále pak profesoři vybraných zahraničních univerzit a výzkumných pracovišť. Právo navrhovat kandidáty mají také bývalí laureáti Nobelovy ceny.[17]

Do roku 1977 rozhodovali o nositelích všichni profesoři Karolinského institutu společně. Daný rok změna švédských zákonů vedla Institut k nutnosti přijetí dokumentů, jež měly zvýšit veřejný charakter ceny. Následkem toho vznikl právně nezávislý orgán obhospodařující ocenění – Nobelovo shromáždění. To je složeno z padesáti profesorů Karolinska Institutet, kteří každý rok volí pětičlenný Nobelův výbor (komitét) s úkolem zhodnotit nominace. Shromáždění dále volí sekretáře, jenž má na starost organizaci, a nakonec také vybírá deset pomocných členů, kteří se s výborem podílí na hodnocení nominovaných. Všechny nominace jsou komitétem rozděleny do šesti skupin: anatomie a histologie, všeobecná biologie, fyziologie a fyziologická chemie, patologie a patologická anatomie, lékařství, chirurgie a terapie, bakteriologie, etiologie a hygiena a imunologie.[16] V roce 1968 bylo přijato opatření, podle něhož se nesmí o cenu v jednom roce rozdělit více než tři osoby.[18]

V souladu se svým posláním výbor zhodnotí návrhy a vybere nominanty působící v základním výzkumu, jejichž práce zaznamenala významný přínos na poli aplikované vědy. Návrhy osob, které komitét doporučí k udělení ceny, postoupí Nobelovu shromáždění se závěrečnou zprávou. Shromáždění pak rozhoduje o návrzích výboru. Všechny stupně výběru, od nominace až po finální výběr, jsou drženy v tajnosti padesát let.[16]

Alexander Fleming (vlevo) přijímá Nobelovu cenu z rukou krále Gustava V., 1945

V důsledku preferování základního výzkumu před aplikovaným tak nebyl oceněn například americký neurochirurg Harvey Cushing, jenž popsal Cushingův syndrom, ani psychiatr Sigmund Freud, protože jeho psychoanalýza postrádala hypotézu testovatelnou experimentálně.[19] Veřejné očekávání udělení ceny Jonasu Salkovi nebo Albertu Sabinovi za vývoj vakcíny proti dětské obrně nebylo naplněno. Namísto toho se laureáty stali John Enders, Thomas Weller a Frederick Robbins za objev schopnosti viru poliomyelitidy růst v laboratorních podmínkách tkáňové kultury opice, což mělo zásadní vliv na eradikaci dětské obrny. Oceněn tak byl základní výzkum.[20]

Do konce 30. let 20. století byly ceny také udělovány pouze za fyziologii, ale v důsledku prohlubování oborové specializace, frekvence „fyziologických laureátů“ významně klesla. Posledními nositeli za výhradně fyziologický přínos se v roce 1963 stali Sir John Carew Eccles, Alan Lloyd Hodgkin a Andrew Fielding Huxley za „objev iontového mechanismu dráždění a útlumu centrálních a periferních oblastí membrán nervových buněk“.[21]

Obsah ceny

Laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství získává zlatou medaili, diplom obsahující zdůvodnění a finanční obnos.[22] K předání dochází na slavnostním ceremoniálu, po němž následuje banket.

Medaile

Medaile je vyražena ve švédské mincovně Myntverket[23] a registrována jako obchodní značka Nobelovy nadace. Na líci zobrazuje levostranný profil hlavy Alfreda Nobela. Medaile v oblastech fyziky, literatury, chemie a fyziologie a lékařství obsahují shodný avers: jméno, rok narození a úmrtí vynálezce zapsané v latině: NAT-MDCCC XXXIII OB-MDCCC XCVI. Před rokem 1980 se medaile vyráběla z 23karátového zlata. Od tohoto data je vyráběna z 18karátového zeleného zlata pokrytého 23karátovým zlatem.[24]

Revers medaile představuje vyobrazení sedící Nadané Medicíny, která drží otevřenou knihu v klínu a zachycuje proud vody prýštící ze skály, aby uhasila žízeň nemocné dívky. Součástí rubu je také citát z Vergiliovy Aeneidy.

latinsky[25] česky

Inventas vitam juvat
excoluisse per artes

Vynálezy zlepšují život
jenž je zkrášlován uměním

Diplom

Diplom udělený Werneru Forssmannovi, který byl s Cournandem a Richardsem oceněn mj. za objev katetrizace srdce, 1956

Diplom laureát přijímá přímo z rukou švédského krále. Každý kus je jedinečné grafické dílo určené pro konkrétního nositele a navržené oceňující institucí. V případě fyziologie a lékařství ji představuje shromáždění Karolinska Institutet. Realizací jsou pověřeni významní švédští kaligrafové a umělci.[26] Diplom obsahuje obrázek a text se jménem oceněného a zdůvodnění výběru dané osoby.[26]

Finanční obnos

Finanční obnos se mění v závislosti na možnostech Nobelovy nadace v daném kalendářním roce. Částka je vyplácena ve švédských korunách.[27] Při premiérovém udílení v roce 1901 nositel získal 150 782 korun (což k roku 2009 odpovídalo hodnotě 7 872 648 korun).[27] V roce 2009 pak výše odměny činila 10 000 000 korun.[27] V důsledku snížení rozpočtu pro rok 2012, získal tehdy každý laureát částku 8 miliónů korun,[28] a stejná výše odměny byla určena i pro rok 2014.[29] Pokud cenu obdrží dvě osoby jednoho oboru, pak je odměna rozdělena rovným dílem. Jestliže jsou tři ocenění, pak má výbor možnost rozdělit částku rovným dílem na třetiny, nebo jednomu přiznat polovinu a dvěma zbylým čtvrtinu celkové sumy.[30]

Ceremoniál a banket

Nobelovský banket, 2005

Ceny jsou předány na slavnostním ceremoniálu, na nějž navazuje banket.[31] Ten představuje honosnou událost za účasti švédské královské rodiny. Banket je plánován několik měsíců dopředu a jeho program, včetně večeře, udržován v tajnosti až do inkriminovaného večera. Odehrává se na stockholmské radnici. Nobelova nadace vybírá menu z ochutnávek jednotlivých šéfkuchařů s mezinárodní reputací. Večeře zahrnuje tři chody, po redukci původně šesti podávaných. Každý laureát má právo na doprovod šestnácti osob. Standardně se banketu účastní také švédský premiér, členové vlády a Nobelovy rodiny, stejně jako studenti.[32] V roce 2012 bylo na banket pozváno přes dva tisíce hostů.

Laureáti

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství.

Prvním oceněným v oboru fyziologie a lékařství se v roce 1901 stal německý fyziolog Emil von Behring,[33] který „objevil léčbu sérem a použil jej proti záškrtu. Otevřel tak novou cestu lékařské vědě a lékařům dal úspěšnou zbraň v boji proti nemoci a smrti“.[34][35] V roce 1902 cena směřovala do rukou britského bakteriologa Ronalda Rosse „za jeho práce o malárii, kterou prokázal jak vzniká nemoc v organismu, a tím položil základní kámen pro její úspěšný výzkum a léčbu“.[36] Objevil, že přenašečem malárie je komár (rodu Anopheles) a neúnavně pracoval na preventivních opatření nemoci v celosvětovém měřítku.[37][38] Roku 1903 obdržel ocenění dánský lékař Niels Ryberg Finsen, „za přístup k léčení nemocí, zvláště lupus vulgaris, pomocí koncentrovaných světelných paprsků, čímž ukázal novou cestu lékařské vědě“.[39][40] Zemřel necelý rok po udělení ceny ve čtyřiceti třech letech.[41] Ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov, jehož výzkum Nobel oceňoval a podporoval, převzal cenu roku 1904 jako uznání „za práce v oboru fyziologie trávení“.[42]

Zoologové Nikolaas Tinbergen (vlevo) a Konrad Lorenz získali cenu (s Karlem von Frischem) za objevy týkající se organizace a vyvolání individuálního a vzorového chování zvířat.[43]

Někteří z laureátů prováděli výzkum na širokém poli věd o životě, kterým vymezovali hranice, co lze ještě zahrnout pod deštník fyziologie nebo lékařství. V roce 1973 tak cenu získali zoologové Nikolaas Tinbergen, Konrad Lorenz a Karl von Frisch „za objevy organizace a vyvolání individuálního a sociálního vzorového chování“. Jednalo se o výzkum vzorců chování zvířat, za nějž by byla očekávanější cena na poli behaviorálních věd, než ve fyziologii či lékařství.[14] Tinbergen vyjádřil podiv nad Nobelovou cenou prohlášením, „o nekonvenčním rozhodnutí Nobelovy nadace ocenit tento rok cenou za fyziologii a lékařství tři muže, kteří byli až do té doby považováni za 'obyčejné diváky zvířat'“.[44]

Různí laureáti obdrželi Nobelovu cenu ze širokého spektra výzkumu, který se alespoň do jisté míry dotýkal lékařství či fyziologie. Do roku 2010 tak osm cen putovalo výzkumníkům za objevy signální transdukce skrze aktivaci G proteinů a druhých poslů. Třináct cen putovalo vědcům zkoumajícím neurobiologické téma[45] a třináct oceněných získalo cenu za výzkum intermediárního metabolismu.[46] Do roku 2014 si 207 osob rozdělilo ceny ve 105 ročnících.[47][48] Ženskými laureátkami se staly Gerty Coriová (1947), Rosalyn Yalowová (1977), Barbara McClintocková (1983), Rita Leviová-Montalciniová (1986), Gertrude Belle Elionová (1988), Christiane Nüssleinová-Volhardová (1995), Linda B. Bucková (2004), Françoise Barré-Sinoussiová (2008), Elizabeth H. Blackburnová (2009), Carol W. Greiderová (2009) a konečně May-Britt Moserová (2014).[49] Pouze jediná žena Barbara McClintocková získala cenu samostatně „za objev pohyblivých genetických jednotek“ (tzv. skákajících genů).[47][50] Trojice Mario Capecchi, Martin Evans a Oliver Smithies obdržela ocenění v roce 2007 „za vytvoření genových modifikací u myší použitím embryonálních kmenových buněk“.[51][52] Do roku 2012 získalo třicet osm laureátů cenu samostatně a podělilo se o ni třicet dva dvojic a třicet tři trojic (maximální počet oceněných).

V roce 2009 ocenění putovalo Američanům Elizabeth Blackburnové, Carol W. Greiderové a Jacku W. Szostakovi „za objevení ochrany chromozomů prostřednictvím telomer a objev enzymu telomerázy“. Rozdělili si tak částku 10 000 000 švédských korun.[53] Italská neuroložka a doživotní senátorka Rita Leviová-Montalciniová (* 1909), která přebrala cenu spolu se Stanleym Cohenem v roce 1986 „za objev nervového růstového faktoru (NGF)“, se dožila 103 let, když zemřela 30. prosince 2012.[48]

Faktor času a smrti

První ženskou nositelkou za fyziologii a lékařství se v roce 1947 stala pražská rodačka Gerty Coriová.

Vzhledem k délce časového intervalu u některých objevu, až do průkazu jejich významnosti prostřednictvím aplikací, mohou být někteří nositelé oceněni řadu let i desetiletí po svém inovátorském počinu. Jedním z omezujících faktorů je také podmínka, že cena nesmí být udělena zemřelé osobě.

Barbara McClintocková svůj objev „skákajících genů“ učinila v roce 1944, ještě před odhalením struktury molekuly DNA, a cenu obdržela až roku 1983. Podobně Francis Peyton Rous odhalil roli nádorových virů u kuřat v roce 1916, ale na ocenění musel čekat dalších padesát let, až do roku 1966.[54] Výzkumná práce nobelistky Carol Greiderové, která vedla k zisku ceny, se odehrála dvacet let před jejím obdržením. Vědkyně prohlásila, že je v medicíně výhodou, když potvrzení významnosti objevu zabere určitý časový úsek, jenž může trvat i mnoho let.[55] V roce 2009 došlo vůbec poprvé v nobelovské historii k ocenění více než jedné ženy během jediného roku.[56] Obě nobelistky také představovaly první dvě ženy v kategorii fyziologie a lékařství, jež sdílely jednu cenu společně.[57]

V říjnu 2011 vyhlásil Nobelův výbor laureátem kanadského imunologa Ralpha M. Steinmana, který byl již tři dny po smrti. Došlo k bezprecedentní situaci v historii cen, protože podle pravidel nesmí být laureát zesnulý.[58][59] Komitét pak vydal rozhodnutí, že udělení proběhlo „v dobré víře,“ kdy se jeho členové domnívali, že oceněný stále žije, a tak by měl zůstat stav (udělená cena) nezměněn.[60]

Kontroverze

Některé z cen byly vnímány kontroverzně. Prudké diskuse rozpoutala otázka, kdo měl obdržet Nobelovu cenu za objev inzulinu – hormonu snižujícího hladinu glukózy v krvi. Ocenění bylo uděleno v roce 1923[61][62] Fredericku Bantingovi a Johnu Macleodovi, což rozlítilo Bantinga, který považoval přínos druhého nositele za minimální. Macleod pracoval jako přednosta ústavu Torontské univerzity, ale na objevu se přímo nepodílel. Banting naopak označil Charles Besta, svého laboratorního spolupracovníka, za toho, kdo měl cenu také získat. Čestně mu pak přenechal polovinu obdržené finanční prémie. Macleod se o svou polovinu odměny podělil s biochemikem Jamesem Collipem, který se k výzkumnému týmu připojil později.[61] Někteří zastávají názor, že skutečně prvním vědcem, jenž izoloval inzulin se v roce 1916 stal rumunský profesor fyziologie Nicolae Paulescu z Lékařské a farmaceutické univerzity Carola Davila v Bukurešti, ačkoliv jeho látka pancrein byla nečistým vodným extraktem, nevhodným pro humánní medicínu.[63][64][65] Paulescu získal 10. dubna 1922 na svůj objev patent (č. 6254 (8322) „Pancreina şi procedeul fabricaţiei ei“ / „Pancrein a jeho způsob tvorby“), od rumunského ministerstva průmyslu a obchodu.[66][67][68]

Skandál a kontroverzi vyvolalo udělení Nobelových cen 2008 Haraldu zur Hausenovi (vpravo) za objev HPV a dvojici Françoise Barré-Sinoussiová a Luc Montagnier za objevení HIV.

V roce 1949, navzdory protestům z odborného lékařského prostředí, byl oceněn portugalský neurolog António Egas Moniz za vývoj lobotomie, kterou označoval jako prefrontální leukotomii, při léčbě některých psychóz. Úspěšnost terapie podpořil pouze desetidenní pooperační péčí. Díky značné publicitě spojené s Nobelovou cenou, byla tato metoda předepisována bez ohledu na stanovisko moderní lékařské etiky. Její příznivé výsledky byly publikovány v periodikách jako The New York Times. Odhaduje se, že než metoda ztratila na popularitě, bylo ve Spojených státech provedeno přibližně čtyřicet tisíc lobotomií.[69]

V roce 1952 se jediným laureátem stal Selman Abraham Waksman za objev antibiotika streptomycinu. Výbor opomněl přiznat zásluhy spoluobjeviteli Albertu Schatzovi,[70][71] který proti Waksmanovi vedl soudní spor ohledně tohoto objevu. Následně bylo Schatzovi přiznáno hmotné vyrovnání a dočkal se také oficiálního potvrzení statusu spoluobjevitele streptomycinu, z čehož pro něj plynula část patentových práv. Nicméně, Nobelovu cenu nikdy neobdržel.[70]

Selman Abraham Waksman získal Nobelovu cenu za objev antibiotika streptomycinu, 1952

V roce 1962 byla cena udělena Jamesi D. Watsonovi, Francisi Crickovi a Maurici Wilkinsovi za práce o struktuře a vlastnostech DNA. Nobelův výbor neocenil přínos souvisejících prací, především Aleca Stokese a Herberta Wilsona. Z dalších potenciálních kandidátů se jednalo o Erwina Chargaffa, Oswalda Averyho a Rosalind Franklinovou (práce z rentgenové krystalografie DNA),[72] kteří svými výsledky přímo Watsonovi a Crickovi umožnili odhalit helikální strukturu dvoušroubovice. Avery ovšem zemřel v roce 1955 a Franklinová roku 1958, což u nich vyloučilo možnost pozdější nominace. Odtajněné nominační údaje ukázaly, že Franklinová nebyla na cenu nikdy navržena, ani během života.[73] Wilkinsovým jediným přínosem na objasnění struktury bylo ukázání klíčových rentgenových snímků Franklinové Watsonovi.[74] V důsledku hrubého zkreslení skutečnosti, kterého se Watson v knize The Double Helix dopustil na Franklinové při popisování tohoto objevu, začala být vědkyně považována za klasickou oběť sexismu ve vědě.[75][76] Neoceněný a zahořklý Chargaff napsal dopis ostatním vědcům o svém rozčarování na poli molekulární biologie.[74]

V roce 2008 ocenění směřovalo do rukou Haralda zur Hausena za objev lidského papilomaviru způsobujícího rakovinu děložního hrdla a Françoise Barré-Sinoussiové spolu s Lucem Montagnierem za objev viru HIV.[77] Kontroverzi vyvolaly dohady, jestli se o popsání viru způsobující AIDS, zasloužil více Robert Gallo nebo Luc Montagnier. Výsledkem bylo neuznání Gallova přínosu a neudělení mu ceny.[78][79] Dalším skandálem se stalo vyšetřování Haralda zur Hausena z možného finančního profitu na vývoji vakcíny v rámci preventivního očkování před rakovinou děložního hrdla. Společnost AstraZeneca, výrobce dvou vakcín proti této zhoubné nemoci, sponzorovala částkami miliónů dolarů[80] firmy Nobel Media a Nobel Web, spojené s Nobelovou cenou a mohla mít finanční prospěch z ceny udělené Hausenovi. Podle Times Online, dvě osoby zapojené do volby Hausena, měly silné vazby na firmu AstraZeneca.[81]

Omezení počtu laureátů

Videozáznam oznámení nositelů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství pro rok 2009

Opatření omezující nejvyšší počet oceněných v každé oblasti na tři osoby za jeden rok bylo zavedeno v roce 1968. Způsobilo však kontroverzní odezvu.[18][82] Od 50. let byl v kategorii fyziologie a lékařství patrný trend udělování cen většímu počtu laureátů, než jediné osobě.

V prvních padesáti letech získalo ocenění 59 osob. V období 1951–2000 se jednalo o více než dvojnásobný počet 113 osob. Jednou z příčin nárůstu se mohl stát rozmach mezinárodní vědecké obce po druhé světové válce, který vyústil ve větší počet vědeckých pracovníků podílejících se na objevech. Biomedicínský výzkum také začal směřovat k výraznější týmové spolupráci a umenšil dřívější atomizovaný vědecký výzkum.[20] U objevů, na kterých se podíleli členové více než trojčlenného týmu, jsou někteří z nich automaticky vyřazeni pro maximální hranici tří oceněných.[15][54]

Neudělení ceny

Nobelova cena za fyziologii a lékařství nebyla od svého založení v roce 1901 udělena devětkrát, a to v letech 1915–1918, 1921, 1925 a 1940–1942. První světová válka způsobila čtyřnásobnou absenci oceněných (1915–1918) a v důsledku druhé světové války se cena nerozdávala třikrát (1940–1942).[48] V roce 1939 Hitlerova Třetí říše zakázala Gerhardu Domagkovi ocenění přijmout.[83] Medaili a diplom pak německý patolog převzal roku 1947. Nikoli však již finanční obnos.[48][84]

Odkazy

Poznámky

  1. Oficiální název ceny zní v doslovném překladu „Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství“. V českojazyčném prostředí se vžil i méně přesný překlad obsahující spojku „a“ namísto „nebo“, a to ve formě „Nobelova cena za fyziologii a lékařství (medicínu)“.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nobel Prize in Physiology or Medicine na anglické Wikipedii.

  1. Nobelovu cenu za medicínu získali vědci za výzkum vedoucí k vývoji mRNA vakcín proti covidu. ČT24 . Česká televize, 2023-10-02 . Dostupné online. 
  2. Nobelovu cenu za lékařství získají vědci, kteří položili základy pro vývoj vakcíny proti covidu-19. iROZHLAS . Český rozhlas, 2023-10-02 . Dostupné online. 
  3. Levinovitz, Agneta Wallin. : , 2001. S. s. 5. 
  4. Levinovitz, Agneta Wallin. : , 2001. S. s. 11. 
  5. Feldman, Burton. : s.n., 2001. S. ss. 237–238. 
  6. GOLDEN, Frederic. The Worst And The Brightest online. Time Warner, 16 October 2000 cit. 2010-04-09. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-11. 
  7. History – Historic Figures: Alfred Nobel (1833–1896) online. BBC cit. 2010-01-15. Dostupné online. 
  8. Sohlman, Ragnar. s.l.: s.n., 1983. S. s. 13. 
  9. Levinovitz, Agneta Wallin. s.l.: s.n., 2001. S. s. 13. 
  10. The Nobel Foundation online. nobelprize.org cit. 2010-06-22. 
  11. AFP, "Alfred Nobel's last will and testament", The Local(5. října 2009): přístup 20. ledna 2010.
  12. Levinovitz, Agneta Wallin. s.l.: s.n., 2001. S. s. 26. 
  13. Nobel Prize History — online. Infoplease.com, 13 October 1999 cit. 2010-01-15. Dostupné online. 
  14. a b Levinovitz, Agneta Wallin. s.l.: s.n., 2001. S. s. 112. 
  15. a b LINDSTEN, Jan, Nils Ringertz. The Nobel Prize in Physiology or Medicine, 1901-2000 online. Nobelprize.org, 26 June 2001 cit. 2010-06-21. Dostupné online. 
  16. a b c Češi a vědecké Nobelovy ceny, Jindra, J., akademický bulletin, oficiální časopis Akademie věd ČR, 12.3.2012
  17. FOUNDATION BOOKS NATIONAL COUNCIL OF SCIENCE. Nobel Prize Winners in Pictures. s.l.: Foundation Books, 2005. Dostupné online. ISBN 81-7596-245-3. S. viii. 
  18. a b Levinovitz, Agneta Wallin. s.l.: s.n., 2001. S. s. 17. 
  19. Feldman, Burton. s.l.: s.n., 2001. S. s. 238. 
  20. a b BISHOP, J. Michael. How to Win the Nobel Prize: An Unexpected Life in Science. s.l.: Harvard University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0-674-01625-4. S. ss. 23–24. 
  21. Feldman, Burton. s.l.: s.n., 2001. S. s. 239. 
  22. Tom Rivers. 2009 Nobel Laureates Receive Their Honors | Europe| English online. .voanews.com, 10 December 2009 cit. 2010-01-15. Dostupné online. 
  23. Medalj – ett traditionellt hantverk online. Myntverket cit. 2007-12-15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-18. (švédsky) 
  24. The Nobel Medals online. Ceptualinstitute.com cit. 2010-01-15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-19. 
  25. The Nobel Medal for Physiology or Medicine online. Nobelprize.org cit. 2010-06-16. Dostupné online. 
  26. a b The Nobel Prize Diplomas online. Nobelprize.org cit. 2010-01-15. 
  27. a b c Prize Amount And Market Value Of Invested Capital Converted Into 2009 Year's Monetary Value PDF. The Nobel Foundation cit. 2010-08-03. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-15. 
  28. Nobel prize amounts to be cut 20% in 2012 online. CNN, 11 June 2012 cit. 2012-12-14. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-09. 
  29. SAMPLE, Ian; GANI, Aisha. Nobel prize in physiology or medicine for finding brain’s ‘you are here’ cells. The Guardian online. 2014-10-06 cit. 2014-10-09. Dostupné online. (anglicky) 
  30. SAMPLE, Ian. Nobel prize for medicine shared by scientists for work on ageing and cancer online. London: Guardian, 5 October 2009 cit. 2010-01-15. Dostupné online. 
  31. Pomp aplenty as winners gather for Nobel gala online. The Local, 10 December 2009 cit. 2010-06-22. Dostupné online. 
  32. Nobel Laureates dinner banquet tomorrow at Stokholm City Hall online. DNA, 9 December 2009 cit. 2010-06-18. Dostupné online. 
  33. Feldman, Burton. s.l.: s.n., 2001. S. s. 242. 
  34. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1901 Emil von Behring online. Nobelprize.org cit. 2010-07-01. Dostupné online. 
  35. Emil von Behring: The Founder of Serum Therapy online. Nobelprize.org cit. 2010-07-01. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-13. 
  36. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1902 Ronald Ross online. Nobelprize.org cit. 2010-06-20. Dostupné online. 
  37. Sir Ronald Ross online. Encyclopædia Britannica cit. 2010-06-20. Dostupné online. 
  38. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1902 Ronald Ross online. Nobelprize.org cit. 2010-06-21. Dostupné online. 
  39. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1903 Niels Ryberg Finsen online. Nobelprize.org cit. 2010-07-01. Dostupné online. 
  40. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1903 Niels Ryberg Finsen - Award Ceremony Speech online. Nobelprize.org cit. 2010-07-01. Dostupné online. 
  41. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1903 Niels Ryberg Finsen - Biography online. Nobelprize.org cit. 2010-06-21. Dostupné online. 
  42. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1904 Ivan Pavlov online. Nobelprize.org cit. 2010-06-16. Dostupné online. 
  43. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1973 online. Nobel Foundation cit. 2007-07-28. Dostupné online. 
  44. TINBERGEN, Nikolaas. Ethology and Stress Diseases online. nobelprize.org, 12 December 1973 cit. 2010-06-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-27. 
  45. Nobel Prizes in Nerve Signaling online. Nobelprize.org cit. 2010-06-16. Dostupné online. 
  46. The Nobel Prize Awarders online. Nobelprize.org. cit. 2008-11-21. Dostupné online. 
  47. a b Facts on the Nobel Prize in Physiology or Medicine online. Nobelprize.org cit. 2010-06-19. Dostupné online. 
  48. a b c d Nobel Prize Facts online. Nobelprize.org cit. 2010-06-15. Dostupné online. 
  49. Women Nobel Laureates online. Nobelprize.org. cit. 2008-11-21. Dostupné online. 
  50. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1983 Barbara McClintock online. Nobelprize.org cit. 2010-06-21. Dostupné online. 
  51. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2007 Mario R. Capecchi, Sir Martin J. Evans, Oliver Smithies online. Nobelprize.org cit. 2010-06-20. Dostupné online. 
  52. HANSSON, Göran K. The 2007 Nobel Prize in Physiology or Medicine - Advanced Information online. Nobelprize.org cit. 2010-06-26. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-16. 
  53. WADE, Nicholas. 3 Americans Share Nobel for Medicine online. nytimes.com, 5 October 2009 cit. 2010-06-22. Dostupné online. 
  54. a b Levinovitz, Agneta Wallin. s.l.: s.n., 2001. S. s. 114. 
  55. DREIFUS, Claudia. On Winning a Nobel Prize in Science online. nytimes.com, 12 October 2009 cit. 2010-06-22. Dostupné online. 
  56. HARMON, Katherine. Work on Telomeres Wins Nobel Prize in Physiology or Medicine for 3 U.S. Genetic Researchers (Update) online. Scientific American, 5 October 2009 cit. 2010-06-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-11. 
  57. Cancer researchers win the Nobel Prize in medicine online. Discovery News, 5 October 2009 cit. 2010-06-22. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-12. 
  58. Nobel winner died days before award announced online. CNN, 3 October 2011 cit. 2011-10-03. Dostupné online. 
  59. Montreal-born scientist dies before Nobel honour online. CBC News, 3 October 2011 cit. 2011-10-03. Dostupné online. 
  60. Ralph Steinman Remains Nobel Laureate online. The Nobel Foundation, 3 October 2011 cit. 2011-10-04. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-05. 
  61. a b Judson, Horace. s.l.: s.n., 2004. S. 291. 
  62. SHALEV, Baruch Aba. 100 years of Nobel prizes. s.l.: Americas Group, 2002. Dostupné online. ISBN 0-935047-37-9. S. 73. 
  63. The American Institute of Nutrition. Proceedings of the Thirty-first Annual Meeting of the American Institute of Nutrition. Journal of Nutrition. 1967, s. 509. Dostupné online. 
  64. PAULESCO, N.C. Recherche sur le rôle du pancréas dans l'assimilation nutritive.. Archives Internationales de Physiologie. 1921, 31 August, s. 85–103. 
  65. LESTRADET, H. Le 75e anniversaire de la découverte de l'insuline. Diabetes & Metabolism. 1997, s. 112. Dostupné online. 
  66. MURRAY, Ian. Paulesco and the Isolation of Insulin. J Hist Med Allied Sci. 1971, s. 150–157. Dostupné online. DOI 10.1093/jhmas/XXVI.2.150. PMID 4930788. 
  67. MURRAY, Ian. The search for insulin. Scott. Med. J.. 1969, s. 286–293. Dostupné online. PMID 4897848. 
  68. PAVEL, I. The Priority of N.C. Paulescu in the Discovery of Insulin. s.l.: Academy of the Socialist Republic of Romania, 1976. 
  69. EL-HAI, Jack. The Lobotomist: A Maverick Medical Genius and His Tragic Quest to Rid the World of Mental Illness. s.l.: Wiley, 2005. ISBN 0-471-23292-0. S. 14. 
  70. a b AINSWORTH, Steve. Streptomycin: arrogance and anger. The Pharmaceutical Journal. 2006, s. 237–238. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21.  Archivovaná kopie. www.pharmj.com online. cit. 2012-12-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-21. 
  71. Wainwright, Milton "A Response to William Kingston, "Streptomycin, Schatz versus Waksman, and the balance of Credit for Discovery"", Journal of the History of Medicine and Allied Sciences – Volume 60, Number 2, April 2005, pp. 218–220, Oxford University Press.
  72. U.S. NATIONAL LIBRARY OF MEDICINE. The DNA Riddle: King's College, London, 1951–1953 online. USA.gov cit. 2010-06-19. Dostupné online. 
  73. FREDHOLM, Lotta. The Discovery of the Molecular Structure of DNA – The Double Helix online. Nobelprize.org, 30 September 2003 cit. 2010-06-16. Dostupné online. 
  74. a b Judson, Horace. No Nobel Prize for Whining online. New York Times, 20 October 2003 cit. 2010-06-23. Dostupné online. 
  75. HOLT, Jim. Photo Finish: Rosalind Franklin and the great DNA race. online. The New Yorker, 28 October 2002 cit. 2010-06-19. Dostupné online. 
  76. Brenda Maddox. The double helix and the 'wronged heroine'. Nature. 23 January 2003, s. 407–408. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-17. DOI 10.1038/nature01399. PMID 12540909. 
  77. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2008 Harald zur Hausen, Françoise Barré-Sinoussi, Luc Montagnier online. Nobelprize.org cit. 2010-06-20. Dostupné online. 
  78. Cohen J, Enserink M. Nobel Prize in Physiology or Medicine. HIV, HPV researchers honored, but one scientist is left out. Science. 2008, s. 174–5. DOI 10.1126/science.322.5899.174. PMID 18845715. 
  79. ENSERINK, Martin, Jon Cohen. Nobel Prize Surprise. Science Now. AAAS, 6 October 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-12.  Archivovaná kopie. news.sciencemag.org online. cit. 2012-12-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-12. 
  80. Výbor pro udílení Nobelovy ceny je vyšetřován kvůli korupci, Novinky.cz, 15.12.2008
  81. CHARTER, David. AstraZeneca row as corruption claims engulf Nobel prize online. timesonline.co.uk, 19 December 2008 cit. 2010-06-22. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (Archived by WebCite at )
  82. Levinovitz, Agneta Wallin. s.l.: s.n., 2001. S. s. 61. 
  83. Levinovitz, Agneta Wallin. s.l.: s.n., 2001. S. s. 23. 
  84. WILHELM, Peter. The Nobel Prize. s.l.: Springwood Books, 1983. Dostupné online. ISBN 0-86254-111-5. S. 85. 

Související článkyeditovat | editovat zdroj

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Nobelova_cena_za_fyziologii_a_lékařství
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Úřad
Úmrtí v roce 2021
Ústřední vedení odboje domácího
Čechoslováci v cizinecké legii během války v Indočíně
Červen
Červenec
Česká advokátní komora
Česká strana sociálně demokratická
Česká Wikipedie
České království
Česko
Česko-slovenský rozhlas
Československo
Česko na Letních olympijských hrách 2020
Řád bratří kazatelů
Římské číslice
Řecko
Řeholník
Šablona:Britské princezny sňatkem
Šarlota Augusta Hannoverská
Škoda Felicia
Španělsko
Štefan Svetko
Švédsko
Železniční trať Plzeň – Furth im Wald
Žofie Antonie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
1. červen
1. říjen
1. august
1. březen
1. duben
1. február
1. júl
1. jún
1. január
1. květen
1. máj
1. prosinec
1. srpen
10. červen
10. březen
10. duben
10. jún
10. leden
10. roky 20. storočia
11. červen
11. červenec
11. august
11. duben
11. február
11. január
11. marec
11. prosinec
11. srpen
1118
12. červen
12. červenec
12. říjen
12. august
12. březen
12. duben
12. júl
12. január
12. máj
12. október
12. srpen
13. červen
13. říjen
13. august
13. duben
13. jún
13. květen
13. listopad
13. máj
13. marec
13. prosinec
13. září
1348
1389
14. červen
14. august
14. březen
14. duben
14. květen
14. leden
14. září
1410
1415
1435
1440
1469
1494
1498
15. únor
15. červen
15. červenec
15. říjen
15. březen
15. duben
15. január
15. květen
15. leden
15. září
1511
1521
1541
1566
1576
16. červen
16. august
16. březen
16. duben
16. február
16. květen
16. leden
16. marec
16. srpen
16. století
1621
1628
1632
1634
1650
1652
1656
1663
1667
1672
1675
1682
1683
17. únor
17. červen
17. červenec
17. říjen
17. august
17. březen
17. duben
17. leden
17. máj
17. marec
17. prosinec
17. srpen
17. století
1705
1706
1708
1709
1710
1711
1712
1715
1716
1717
1720
1723
1724
1725
1729
1730
1732
1733
1741
1742
1745
1746
1754
1756
1759
1761
1766
1772
1776
1782
1783
1784
1785
1786
1787
1788
1789
1790
1792
1793
1795
1796
18. červen
18. duben
18. listopad
18. marec
18. století
18. září
1803
1806
1808
1811
1814
1815
1816
1817
1818
1819
1820
1821
1826
1827
1832
1833
1834
1835
1836
1837
1838
1839
1840
1841
1842
1844
1845
1847
1848
1853
1854
1856
1858
1859
1860
1861
1862
1863
1865
1867
1868
1870
1871
1874
1875
1876
1877
1878
1879
1880
1881
1882
1883
1884
1887
1888
1889
1891
1892
1893
1896
1897
1899
19. červen
19. červenec
19. duben
19. jún
19. prosinec
19. srpen
19. století
19. storočie
19. září
1900
1901
1903
1904
1905
1906
1907
1908
1909
1910
1912
1913
1918
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1926 v športe
1927
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1935
1939
1941
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1952
1956
1957
1958
1960
1962
1963
1964
1967
1968
1969
1970
1971
1973
1977
1978
1981
1983
1984
1986
1987
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
2. únor
2. červen
2. červenec
2. říjen
2. apríl
2. duben
2. február
2. květen
2. leden
2. marec
2. prosinec
2. srpen
2. tisíciletí
2. září
20. červen
20. červenec
20. duben
20. január
20. květen
20. leden
20. listopad
20. roky 20. storočia
20. století
20. storočie
20. září
2000
2001
2002
2003
2005
2006
2007
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
2021
2022
21. červen
21. apríl
21. duben
21. květen
21. máj
21. marec
21. prosinec
21. storočie
22. únor
22. červen
22. červenec
22. říjen
22. apríl
22. březen
22. duben
22. február
22. júl
22. jún
22. listopad
22. máj
22. září
23. červen
23. červenec
23. duben
23. júl
23. květen
23. listopad
23. září
24. únor
24. červen
24. říjen
24. duben
24. květen
24. leden
24. marec
24. srpen
25. červen
25. duben
25. jún
25. květen
25. leden
25. srpen
25. září
26. únor
26. červen
26. apríl
26. duben
26. júl
26. jún
26. január
26. máj
26. září
27. červen
27. březen
27. duben
27. listopad
27. září
28. červen
28. duben
28. jún
28. leden
29. únor
29. červen
29. červenec
29. duben
29. január
29. květen
29. prosinec
29. srpen
29. září
2P/Encke
3. únor
3. červen
3. apríl
3. duben
3. júl
3. jún
3. január
3. leden
3. listopad
3. září
30. červen
30. červenec
30. říjen
30. apríl
30. duben
30. jún
30. marec
30. roky 20. storočia
31. červenec
31. říjen
31. júl
31. január
31. máj
31. srpen
4. únor
4. červen
4. červenec
4. říjen
4. duben
4. júl
4. leden
4. srpen
451
5. únor
5. červen
5. červenec
5. březen
5. duben
5. květen
5. srpen
5. září
529
6. červen
6. říjen
6. august
6. duben
6. február
6. listopad
6. marec
6. září
7. červen
7. říjen
7. březen
7. duben
7. február
7. leden
7. máj
7. prosinec
7. srpen
7. září
8. červen
8. červenec
8. apríl
8. august
8. duben
8. február
8. květen
8. leden
8. máj
8. marec
8. prosinec
8. srpen
8. září
9. červen
9. červenec
9. apríl
9. duben
9. júl
9. jún
9. květen
9. prosinec
9. srpen
Aaron Klug
Abdulhamid I.
Abdus Salam
Adam Ferguson
Adelheid Sasko-Meiningenská
Adolf Foehr
Adolf Parlesák
Aetius
Alžbeta II.
Alan Greenspan
Albánie
Albína Honzáková
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
Albrecht II. Habsburský
Aleksander Fredro
Alena Šrámková
Alessandra de Osma
Alexander Graham Bell
Alexandra, 2. vévodkyně z Fife
Alexandra Dánská
Alexandre Colonna-Walewski
Alexandr I. Pavlovič
Alfréd Wetzler
Alfredo Di Stéfano
Alice, vévodkyně z Gloucesteru
Allen Ginsberg
Alois Hadamczik
Alois Jedlička
Alois Kudrnovský
Alois Mezera
Alois Neruda
Alois Stompfe
Alois Vicherek
Amálie Hesensko-Darmstadtská
Amélie Sofie Hannoverská
Amharsko
Andrzej Wajda
Anglie
Anna Žofie Sasko-Gothajsko-Altenburská
Anna Žofie Schwarzbursko-Rudolstadtská
Anne, vévodkyně z Cumberlandu a Strathearnu
Antônio de Castro Mayer
Antonín Líman
Antonín Pikhart
Antonín Skřivan
Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
Antonio Sacchini
Anton Trón
Arnošt Fridrich Sasko-Kobursko-Saalfeldský
Atletika na Letních olympijských hrách 2012 – 400 metrů překážek ženy
Atlet Evropy
Attila
Augusta Hesensko-Kaselská
Augusta Reuss Ebersdorf
Augusta Sasko-Gothajská
Augustin Bartoloměj Hille
Auschwitz
Autorita (knihovnictví)
Avraham Firkovič
Básník
Běh na 400 metrů
Běh na 400 metrů překážek
Bělorusko
Březen
Barbora Krejčíková
Baron
Baron Prášil (kniha)
Beatles
Beat generation
Benito Mussolini
Ben Roy Mottelson
Betlémská kaple
Birgitte, vévodkyně z Gloucesteru
Bitva na Bílé hoře
Bitva na Katalaunských polích
Brazília
Brno
Burgtheater
Camilla, vévodkyně z Cornwallu
Carl Maria von Weber
Carl Wilhelm Scheele
Caroline, hanoverská princezna
Catherine, vévodkyně z Cambridge
Cebu
Challenger (raketoplán)
Charles de la Bédoyére
Choť
Chuck Berry
Cloris Leachmanová
Coburg
Commons:Featured pictures/cs
Convair B-36 Peacemaker
Corpus iuris civilis
Covid-19
Dítě
Důstojník
Důvod
Dana Hlaváčová
Dario Fo
Dave Bailey
David Attenborough
Desaťročie
Diamantová liga
Diecéze
Domažlice
Dominik Hrušovský
Donald Peterson
Duben
Dusty Hill
Eduard August Hannoverský (1767)
Eduard Belcredi
Eduard Bindas
Eduard Formánek
Electronic Arts
Elena Várossová
Eleonora Amálie ze Schwarzenberka
Elizabeth Bowes-Lyon
Encyklopedie
Erich Einhorn
Ernest Jucovič
Esther Williams
Etiopie
Evžen Vratislav z Mitrovic
Evropané
Exkomunikace
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně
Feodora Leiningenská
Ferdinand Albrecht II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
Ferdinand III. Habsburský
Fernão de Magalhães
Fernando Corbató
Fidel Castro
Figarova svatba
Filipíny
Florencie
Forenzní vědy
François-Édouard Picot
François Arago
Francie
Francouzská cizinecká legie
Francouzské království
Frank Finlay
Frank Lampard
František Antonín Gindl
František Benda
František Hála
František Hudeček
František Josias Sasko-Kobursko-Saalfeldský
František Kermer
František Matouš Klácel
František Nedvěd
František Nosál
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
František Tkadlík
František Vnuk
František Xaverský
Franz von Pillersdorf
Franz Xaver Winterhalter
Frederick Hopkins
Frederika Meklenbursko-Střelická
Frederika Pruská
Frederik III. Dánský
Fridrich II. Veliký
Fridrich Vilém II.
Friedrich Heidler
Gamesfarm
Gelasius II.
Gemeinsame Normdatei
Georges Dufrénoy
George Martin
Georgi Lozanov
Gian Galeazzo Sforza
Giovanni Battista Lampugnani
Girolamo Savonarola
Gottfried August Bürger
Grazia Deleddová
Gregoriánský kalendář
Gustav III. Švédský
Gustav Stresemann
Habsburská monarchie
Hannoverské princezny sňatkem
Hans Boesch
Heřman
Helena Waldecko-Pyrmontská
Hermína
Hilary Putnam
Hilda Múdra
Hlavní strana
Hoboj
Hostinec U Kaštanu
Hugh Hefner
Hunové
Ignaz Feigerle
IKEA
Ilona Svobodová
Indie
Indočína
Indočínská válka
Ingvar Kamprad
Irwin Rose
Islámský stát
Islamský kalendár
Itálie
Ivan Foustka
Jáchym Ondřej Šlik
Ján Eugen Kočiš
Ján Jesenský
Ján Maďar
Ján Podolák
Jérôme Lejeune
Július Binder
Jacob Hübner
Jacques Balmat
Jacques Offenbach
Jakub Stuart, vévoda z Cambridge
Jamato (1940)
James Stirling (architekt)
Janovy pašije
Jan Hýbl
Jan Hus
Jan Křtitel Pola
Jan Mikolášek
Jan Neruda
Jan Rudolf Demel
Jan Tomáš Kuzník
Jan Vianney
Jan Viklef
Jan z Lancasteru
Japonsko
Jaroslav Cejp
Jaroslav Kurzweil
Jean-Baptiste-Jacques Élie de Beaumont
Jean-Baptiste Charles Bouvet de Lozier
Jean-Marie Bachelot de La Pylaie
Jean Baptiste Perrin
Jean Moulin
Jiří Adamíra
Jiří Bělka
Jiří Družecký
Jiří III.
Jiří IV.
Jiří Levý
Jiří Prskavec
Jihoafrická republika
Jimmy Carter
Jindřich Černý (1930)
Jindřich Klečka
Jindřich V. Sálský
Jindřich XXIV. Reuss Ebersdorf
Johann Bernhard Fischer
Johann Nepomuk Kniebandl von Ehrenzweig
Johann Sebastian Bach
John Francis Wade
John Franklin
John George Kemeny
John Goodman
John Walker
Josef Babánek
Josef Beran
Josef Dostál (kajakář)
Josef II.
Josef Kemr
Josef Nesvadba
Josef Scheiwl
Josef Václav Myslbek
Joseph Martin Kraus
Juhani Aho
Jules Verne
Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská
Julija Pečonkinová
Julius II.
Juraj Králik (diplomat)
Justinián I.
Kókaku
Kanada
Kanoistika na Letních olympijských hrách 2020 – C1 slalom muži
Kapské Město
Karel Černý (scénograf)
Karel Emanuel II. Savojský
Karel František Pitsch
Karel Herfort (1871)
Karel Hromádka (fotbalista)
Karel I. Stuart
Karel III. Španělský
Karel IV.
Karel Kosík
Karel Ludvík Fridrich Bádenský
Karel Sokolář
Karl Korb von Weidenheim
Karolina Brunšvická
Karolina z Ansbachu
Karol Kállay (fotograf)
Kateřina II. Veliká
Kateřina Javůrková
Kateřina Siniaková
Katharine, vévodkyně z Kentu
Kensingtonský palác
Kent
Klášter
Klement Antonín Zahrádka
Klokan quokka
Kmotr
Kočičí oko (mlhovina)
Koncentrační tábor
Koncil
Konflikt v Tigraji 2020
Konstantin Feoktistov
Korunní princ
Kosmický raketoplán
Koupací vůz
Královna
Královna matka
Království Velké Británie
Kristýna Luisa Öttingenská
Kristián VIII.
Krvavé Boží tělo v Kladně
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Kryscina Cimanouská
Kultúra (spoločenské vedy)
Kurt Schwitters
Květa
Květen
Léon Bonnat
Ladislav Pavlovič
Lalibela
Legitimacy of Queen Victoria
Lehká atletika
Leopold Chalupa
Leopold I. Belgický
Leslie Nielsen
Letiště Václava Havla Praha
Letní olympijské hry 2020
Lev Stepanovič Ďomin
Lev Thun-Hohenstein
Liberec
Library of Congress Control Number
Lilek brambor
Lillian Hellman
Lionel Richie
Lipsko
Lisabon
Londýn
Lucie Bílá
Ludvík César, hrabě z Vexin
Ludvík I. Bavorský
Ludvík II. Hornobavorský
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
Ludvík Souček
Ludvík Vaculík
Ludvík XVI.
Luis-Joseph Papineau
Luisa Lehzenová
Luisa Markéta Pruská
Lukáš Krpálek
Lukáš Rohan
Lumír Ševčík
Luna 14
LZ 104
Móric Beňovský
Malíř
Mali
Marceline Desbordes-Valmorová
Marián Čunderlík
Maria, vévodkyně z Gloucesteru a Edinburghu
Maria Walewská
Marie Žofie Helena Beatrice Bourbonská
Marie Alexandrovna Romanovová
Marie Brabantská (1256)
Marie Hannoverská (1776)
Marie Kristina z Kentu
Marie Sasko-Altenburská
Marie z Tecku
Marilyn Monroe
Marina Řecká a Dánská
Markéta Vondroušová
Marko Ristić
Maroko
Mars Odyssey
Maryland
Matyáš František Chorinský z Ledské
Meghan, vévodkyně ze Sussexu
Mel Brooks
Metr
Metro ve Varšavě
Mety
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Michel Eugène Chevreul
Milan Šimečka
Milan Jíra (klavírista)
Milan Lasica
Milan Paumer
Milavče
Milenka
Miles Davis
Miloš Vacek
Miroslav Fiedler
Miroslav Jindra
Miroslav Lamač
Misionář
Mistrovství světa v atletice 2013
Mistrovství světa v atletice 2015
Mojang Studios
Mombasa
Monika zu Solms-Laubach
Mont Blanc
Moravský zemský sněm
Morton Feldman
Moses Mendelssohn
Moskva
Murray Rothbard
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní konvent
Následnictví
Němčina
Německo
Nacismus
Nadace Wikimedia
Napoleon Bonaparte
Narození
Nathaniel Wallich
Neal Cassady
Neapol
Neapolská operní škola
Neděle
Nemecko
Neteř
Neutronová bomba
New York
Nicole Kidmanová
Nikolaj Borisovič Delone
Nizozemci
Nobelova cena za fyziologii a lékařství
Nobelova cena za literatúru
Nový svět
Ojmiakon
Olbram Zoubek
Olympijské hry
Ontario (provincie)
Organizace spojených národů
Osecký klášter
Osmanská říše
Oswald Mathias Ungers
Othenio Abel
Pět neděl v balóně
Pařížská observatoř
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Papež
Paríž
Parlament
Patricia Nealová
Paul Berg
Pavel Hobl
Pavol Viboch
Peking
Peter Lax
Petr III. Portugalský
Petr Kolář (zpěvák)
Petr Rada (textař)
Pierre-Henri Cami
Pierre Méchain
Pius VI.
Ploutvonožci
Poledník
Polské království
Polsko
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Monarchie
Portál:Náboženství
Portál:Novověk
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Politika
Portál:Spojené království
Portál:Sport
Portugalsko
Pražská univerzita
Praha
Premiéra TV
Prima (televizní stanice)
Princ
Princess Royal
Princezna Diana
Princ z Walesu
Pruské království
Prvovýstup
Q58067
Q58067#identifiers
Q58067#identifiers|Editovat na Wikidatech
Radek Šlouf
Radek Dosoudil
Rakousko
Ralph David Abernathy
Ralph Waite
Regent
René Goscinny
Request for Comments
Richard Kaufmann
Robert Creeley
Robert Fogel
Robert King
Rok
Rudolf Jelínek
Rudolf Nováček
Rudolf Richter
Rudolf Turek
Rudolf Vrba
Ruské impérium
Rusko
Samson Rafael Hirsch
Sarah, vévodkyně z Yorku
SARS-CoV-2
Sasko
Sekretář (administrativa)
Senegal
Severní Amerika
Severný pól
Seznam britských králů
Seznam byzantských císařů
Seznam hlav ruského státu
Seznam představitelů Belgie
Seznam světového dědictví v Africe#Etiopie
Siegfried Lenz
Siloš Pohanka (hudobník)
Slalom na divoké vodě
Slovensko
SNAC
Socialistická federativní republika Jugoslávie
Sofie Řecká a Dánská
Sophie, hraběnka z Wessexu
Soubor:2019 ICF Canoe slalom World Championships 092 - Lukáš Rohan.jpg
Soubor:Caroline Bardua - Bildnis des Komponisten Carl Maria von Weber.jpg
Soubor:Duchknt.jpg
Soubor:Frederick Wilhelm II.png
Soubor:Friedrich Zweite Alt.jpg
Soubor:John Goodman by David Shankbone.jpg
Soubor:Lampard chelsea2.jpg
Soubor:LionelRichie0995-1000.jpg
Soubor:Lucie Bila.jpg
Soubor:Lukáš Krpálek - Rio 2016.jpg
Soubor:Nicole kidman3cropped.jpg
Soubor:Sir John Conroy, 1st Bt by Henry William Pickersgill.jpg
Soubor:Victoria duchess of Kent.jpeg
Soubor:Victoria Duchess of Kent 1861.jpg
Soubor:XB-36 first flight.jpg
Soubor:Zuzana Hejnová Moscow 2013.jpg
Sovětský svaz
Sovietsky zväz
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Spojené státy americké
Spoločnosť národov
Srážka vlaků u Milavčí
Stanislav II. August Poniatowski
Stanislav Vávra
Starověký Řím
Storočie
Story Musgrave
STS-6
Světová zdravotnická organizace
Svatá říše římská
Svatý Marek (Florencie)
Svatba
Tadeus Reichstein
Tallinn
Televize
Tenis na Letních olympijských hrách 2020
Tenis na Letních olympijských hrách 2020 – ženská čtyřhra
Tenis na Letních olympijských hrách 2020 – ženská dvouhra
Teodor Münz
Terry Cooper
Theodor Svedberg
Theo Adam
Thyra Dánská (1853–1933)
Thyra von Westernhagen
Tibor Šalát
Tigrajská lidově osvobozenecká fronta
Tikrít
Tomáš Fryčaj
Tomáš G. Masaryk
Tomáš Garrigue Masaryk
Tomáš Josef Povondra
Tovaryšstvo Ježíšovo
Turecko
Tycho de Brahe
Tympány
UNESCO
Univerzita Karlova
Uranienborg
Václavské náměstí
Václav Budovec z Budova
Václav Kalous
Václav Schuster
Václav Valeš (politik)
Vídeň
Výchova
Výstup do vesmíru
Vakcína proti covidu-19
Valéry Giscard d’Estaing
Vasco da Gama
Velha Goa
Velký pátek
Velkokníže
Vesuv
Viet Minh
Viktorie (britská královna)
Viktorie Adléta Šlesvicko-Holštýnská
Viktorie Luisa Pruská
Viktorie Sasko-Koburská
Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
Viktor Stretti
Vilém IV. Britský
Vilém Weiss
Vilemína Ernestina Dánská
Virgil Ivan Grissom
Virtual International Authority File
Vital Šyšov
Vivian Maierová
Vladimír Beneš (1921)
Vladimir Osipovič Bogomolov
Vladko Maček
Vojtech Adamec
Vojtech Mihálik
Vysílač Konstantynow
Vzducholoď
Vzducholoď Norge
Washington, D.C.
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikimedia Foundation
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wilhelm Gesenius
Wilhelm Grimm
William Duesbury
William George Horner
William Herschel
William R. King
Windsor
Wolfgang Amadeus Mozart
WorldCat
Západní Virginie
Zápalka (dřívko)
Zdeněk Netopil
Zikmund III. Vasa
Znojmo
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za chémiu
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za fyziku
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za fyziológiu alebo medicínu
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za literatúru
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za mier
Zuzana Hejnová




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk