Obiter dictum (lat. „řečeno na okraj“, mn. č. obiter dicta), v justičním slangu obíčko^[1][2], je ta část rozhodnutí, která shrnuje další argumenty a která není autoritativní. Je uváděna pouze pro dokreslení a může mít v případě, že je součástí zrušovacího rozhodnutí, význam jako vodítko pro další rozhodování soudu nižší instance.

Příklad: „Kasační stížnost byla podána opožděně (= ratio decidendi), avšak nemohla by zřejmě uspět ani v případě, že by byla včasná, neboť stěžovatel se domáhá rozhodnutí ve věci, jež je vyňata z pravomoci soudů (= obiter dictum).“

V precedenčních systémech je závaznou částí precedentu pouze ratio decidendi, argumentace obiter dictum precedenční účinky nemá.^[3]

Důvody použití

Podle právníka Davida Kosaře se obiter dicta používají hlavně v těchto případech:^[1]

1. „vyjádření názoru soudu (který cítí potřebu vytvořit do budoucna jasné vodítko) na spornou otázku v případě, kdy se k meritu věci nedostal, např. kvůli tomu, že věc byla zamítnuta již z procesních důvodů;
2. když soud považuje za nutné reagovat na konkrétní námitku účastníka (jednu z mnoha), i když kauza byla rozhodnuta již na námitce předchozí;
3. když soud chce osvětlit kontury svého rozhodnutí tím, že poukáže (v obiter dictu) na případy, ve kterých by rozhodl opačně;
4. když si soud není jistý v kramflecích, a proto uvádí dodatečné důvody pro ospravedlnění závěru, ke kterému došel;
5. prokázání erudice a rozhledu soudce (někdy přecházející až v exhibicionismus).“

Reference

Související články

• Rozhodnutí
• Ratio decidendi

Externí odkazy

• ŠIMÍČEK, Vojtěch. Hoď tam ještě obíčko!. JINÉ PRÁVO . 2008-04-14. Dostupné online. 
• ŠIMÍČEK, Vojtěch. Nepatřičné obiter dictum o talárech advokátů. JINÉ PRÁVO . 2010-04-08. Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.