Opoziční smlouva - Zákldné pojmy z elektrotechniky

Opoziční smlouva (plným názvem Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou) je označení dohody o spolupráci mezi ČSSD a ODS po předčasných sněmovních volbách v roce 1998. Aktéry dohody byli tehdejší předsedové obou stran Václav Klaus (ODS) a Miloš Zeman (ČSSD). Smlouva zaručila podporu menšinové vládě Miloše Zemana po celé funkční období 1998–2002. Smlouva byla později doplněna tzv. Tolerančním patentem z 26. ledna 2000, který umožnil dohodu ohledně přijetí státního rozpočtu a vyústil ve změnu volebního systému do Poslanecké sněmovny.

Pozadí uzavření spolupráce

Předčasným volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky roku 1998 předcházela úřednická vláda Josefa Tošovského. Tu prezident Václav Havel jmenoval po rozpadu koalice ODS, KDU-ČSL a ODA v roce 1997. MF DNES odhalila existenci tajných švýcarských kont, ze kterých docházelo k nelegálnímu financování ODS. Tehdejší místopředsedové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip vystoupili s požadavkem na odstoupení Václava Klause z vedení ODS. Ten byl v té době na návštěvě v Sarajevu, proto se této události říká tzv. „Sarajevský atentát“^[1]. Klausovi odpůrci byli donuceni k odchodu z ODS a založili si vlastní stranu – Unii svobody (US).^[2]

Cíle opoziční smlouvy

Volby přinesly v polovině června toho roku následující výsledky: ČSSD (předseda Miloš Zeman) 32,3 % a 74 mandátů ve dvousetčlenné sněmovně, ODS (předseda Václav Klaus) 27,7 % a 63 mandátů, KSČM (předseda Miroslav Grebeníček) 11 % a 24 křesel, KDU-ČSL (předseda Josef Lux) 9 % a 20 mandátů, Unie svobody (předseda Jan Ruml) 8,6 % a 19 mandátů. Utvoření centristické koalice vítězné sociální demokracie se dvěma menšími pravostředovými stranami (teoreticky většina 113 křesel z 200) bránila nepřijatelnost osoby sociálnědemokratického lídra Miloše Zemana v očích obou potenciálních partnerů, pravicovou koalici (teoreticky 102 křesel z 200) zase zhatily vážné osobní rozpory mezi vůdci pravicových stran. K jistému překvapení českých i zahraničních pozorovatelů se pak na počátku července 1998 dohodli na spolupráci ČSSD a ODS, ačkoli se před volbami prezentovali jako ostří rivalové a jejich užší spolupráce se zdála vyloučená.

Vzhledem k povolebnímu rozložení sil zvolili její signatáři nestandardní řešení – smlouvu mezi vládní a opoziční stranou, že vládě nevysloví nedůvěru. Strany se v rámci opoziční smlouvy zavázaly:

respektovat právo vítězné strany sestavit vládu a formalizovaly postup pro realizaci tohoto respektu (opuštěním poslaneckých lavic při hlasování o důvěře)
respektovat právo poražené strany být vládě opozicí
respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu ČR
respektovat právo opoziční strany na obsazení míst vedoucích kontrolních orgánů, ve smlouvě jmenovaných
nevyvolat v průběhu volebního období PS hlasování o nedůvěře vládě ani takové hlasování nepodpořit
předložit takový návrh Ústavy a souvisejících zákonů, které by posílily význam výsledků soutěže politických stran
konzultovat způsob řešení zahraničně-politických a vnitropolitických otázek před jejich projednáváním v Parlamentu ČR, s přednostním zřetelem na stabilitu, prosperitu a postavení České republiky ve světě
neúčastnit se jednání a dohod s třetími stranami, vedoucími k oslabení pozic dle opoziční smlouvy

Signatáři

Smlouvu podepsali v Praze 9. července 1998 v pěti vyhotoveních:

Za Českou stranu sociálně demokratickou:

předseda Miloš Zeman
místopředsedkyně Petra Buzková
předseda poslaneckého klubu Stanislav Gross
místopředseda Vladislav Schrom
místopředseda Ivo Svoboda
místopředseda Zdeněk Škromach
statutární místopředseda Vladimír Špidla
předseda senátorského klubu Zdeněk Vojíř

Za Občanskou demokratickou stranu:

předseda Václav Klaus
místopředseda Miroslav Beneš
místopředsedkyně Libuše Benešová
předseda senátorského klubu Milan Kondr
místopředseda Ivan Langer
místopředseda Miroslav Macek
předseda poslaneckého klubu Vlastimil Tlustý

Citáty

„	Já jsem byl aktivním účastníkem řešení volebních výsledků v roce 1996 i 1998 a nakonec i 2002. Pořád někdo démonizuje, a já nevím proč, takzvanou opoziční smlouvu, což byl fakticky jen sexy název. To byla pouze politická smlouva, jakých se v politické realitě uzavírají na celém světě desítky. Zapomíná se na to, že první opoziční smlouva byla podepsána v roce 1996. Já jsem u toho seděl a tahal jsem za jiný konec provazu než o dva roky později. Tehdejší koalice získala ve volbách 99 mandátů a o pár místností vedle jsme s Milošem Zemanem uzavírali opoziční smlouvu za přítomnosti Václava Havla, který ji fakticky nadiktoval. Zeman dostal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny. Nechápu, jak na to někdo pozapomněl už v roce 1998 a zapomíná na to do dneška. Rozdíl byl jenom jediný. V roce 1996 byla tato opoziční smlouva dělána se souhlasem a z iniciativy prezidenta a ve druhém případě to vzniklo za zády prezidenta. Jinak v tom nebyl žádný jiný rozdíl. Dehonestace té druhé chvíle a zamlčování té první je také takovou smutnou historií.	“
— Prezident Václav Klaus pro týdeník Euro^[3]

„	Opoziční smlouva poškodila českou politiku fatálně, na tom se s Václavem Klausem v subjektivních názorech samozřejmě neshodneme. Jeden fakt je ale zcela objektivní- v tomto období začala na obchodech se státem zázračně bohatnout do té doby málo známá společnost Agrofert.	“
— Bývalý politik Ivan Pilip pro zpravodajský server 24zprávy.com^[4]

Kritika

Řada kritiků opoziční smlouvu označovala za koalici. Jako bonmot (satiricky) se význam sousloví často vysvětloval tak, že opoziční smlouvě se říká opoziční, protože je „o pozicích“.^[5] Hanlivě se označovala též jako oposmlouva (opo- konotuje význam 'opičí', srov. opočlověk).

S opoziční smlouvou je spojena řada kauz.^[6] Vláda Miloše Zemana například bez výběrového řízení rozhodla o výstavbě dálnice D47. Výstavbu dálnice později prověřoval Nejvyšší kontrolní úřad. Ve své zprávě pak uvedl řadu nedostatků, které zakázku prodražily.^[7] Mezi další sporné aktivity patřil například plánovaný nákup letounů JAS-39 Gripen. Podle nezávislé organizace Transparency International mohla vláda jiným řešením ušetřit peníze.^[8]

Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 Klaus, tehdy už jako prezident, vyzýval k úvahám o velké koalici.

Odkazy

Reference

↑ Jak si Zeman a Klaus rozdělili Česko. Před 19 lety vznikla opoziční smlouva. Český rozhlas Radiožurnál. 2017-10-09. Dostupné online .
↑ Doleva, nebo s Klausem. Před 20 lety ČSSD podepsala opoziční smlouvu s ODS. iDNES.cz . 2018-07-09 . Dostupné online.
↑ Neviditelný pes, 30. 5. 2006
↑ 24zprávy.com, 9. 7. 2018. www.24zpravy.com . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-11.
↑ Např. http://www.novinky.cz/archiv/Index/Politika/576.html Archivováno 12. 8. 2007 na Wayback Machine.
↑ Aféry opoziční smlouvy. www.opozicnismlouva.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-19.
↑ NKÚ zjistil nedostatky související s dokumentací, územní připraveností a se systémem financování realizace výstavby dálnice D47. www.nku.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-12.
↑ Kavalírská jízda na gripenu skončila ostudou

Literatura

Lubomír Kopeček: Deformace demokracie? Opoziční smlouva a česká politika 1998 - 2002, Barrister 2015, s. 340. ISBN 978-80-7485-031-8.
Zdeněk Koudelka: Opoziční smlouva – nový prvek politického systému, Politologický časopis 4/1998, s. 462-467.
Erik Tabery: Vládneme, nerušit – Opoziční smlouva a její dědictví, Paseka, Praha 2006, ISBN 80-7185-446-8 , ^{[nedostupný zdroj}
Václav Žák: Opoziční smlouva a nulová tolerance, Listy, Archivováno 26. 8. 2013 na Wayback Machine., 4/2006
Karel Hvížďala: Profil nového prezidenta: O třech tvářích a bradách Miloše Z., Insider, 26.1.2013
Jiří Pehe, Václav Žák: Prospěla takzvaná opoziční smlouva české demokracii?, Literární noviny, 20.5.2002

Externí odkazy

Dílo Opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS ve Wikizdrojích
Vládneme, nerušit – dokument České televize z roku 2007

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Opoziční_smlouva
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] Jak si Zeman a Klaus rozdělili Česko. Před 19 lety vznikla opoziční smlouva. Český rozhlas Radiožurnál. 2017-10-09. Dostupné online .

[2] Doleva, nebo s Klausem. Před 20 lety ČSSD podepsala opoziční smlouvu s ODS. iDNES.cz . 2018-07-09 . Dostupné online.

[3] Neviditelný pes, 30. 5. 2006

[4] 24zprávy.com, 9. 7. 2018. www.24zpravy.com . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-11.

[5] Např. http://www.novinky.cz/archiv/Index/Politika/576.html Archivováno 12. 8. 2007 na Wayback Machine.

[6] Aféry opoziční smlouvy. www.opozicnismlouva.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-19.

[7] NKÚ zjistil nedostatky související s dokumentací, územní připraveností a se systémem financování realizace výstavby dálnice D47. www.nku.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-12.

[8] Kavalírská jízda na gripenu skončila ostudou

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Sociální demokracie

Dějiny sociální demokracie	Protistátoprávní prohlášení • Prosincová generální stávka 1920 • Národní strana práce (1938) • Národní hnutí pracující mládeže • Rada svobodného Československa • Klub sociálních demokratů Občanského fóra • Bohumínské usnesení • Opoziční smlouva • Lánská schůzka

Předsedové	Josef Boleslav Pecka (1878–?) • Josef Hybeš (1887–1893) • Josef Steiner (1893–1905) • Antonín Němec (1905–1916) • Bohumír Šmeral (1916–1917) • Antonín Němec (1917–1924) • Antonín Hampl (1924–1938) • Zdeněk Fierlinger (1945–1947) • Bohumil Laušman (1947–1948) • Zdeněk Fierlinger (1948) • Blažej Vilím (1948) • Václav Majer (1948–1972) • Vilém Bernard (1973–1989) • Karel Hrubý • Slavomír Klaban (1989–1990) • Jiří Horák (1990–1993) • Miloš Zeman (1993–2001) • Vladimír Špidla (2001–2004) • Stanislav Gross (2005) • Jiří Paroubek (2006–2010) • Bohuslav Sobotka (2011–2017) • Milan Chovanec (2017–2018) • Jan Hamáček (2018-2021) • Roman Onderka (2021) • Michal Šmarda (od 2021)

Související články	Právo lidu • Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR • Česká strana národně sociální • Klub poslanců sociálně demokratické orientace • Dělnická tělocvičná jednota • Cíl (firma) • Masarykova demokratická akademie • Mladí sociální demokraté • Lidový dům • Idealisté.cz