Otokar Kruliš-Randa
Nově zvolený předseda ÚJČŠ Ing. h. c. O. Kruliš-Randa, gen. ředitel Báňské a hutní spol.
Narození	28. dubna 1890 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. února 1958 (ve věku 67 let) věznice Mírov Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov[1]
Povolání	inženýr, podnikatel a manažer
Choť	Helena Lusumová
Děti	dcery Helena, Eva, Anděla
Rodiče	Otokar Kruliš-Randa a Anděla Kruliš-Randa
Příbuzní	Jan Kruliš (děd)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otokar Kruliš-Randa (28. dubna 1890, Praha – 14. února 1958, věznice Mírov) byl český průmyslník, vzděláním stavební inženýr.

Život

Studoval na Reálném gymnáziu v Ječné ulici, poté pokračoval ve studiu stavebního inženýrství na ČVUT. Přerušil jej kvůli první světové válce, během níž sloužil v Tyrolsku a Mukačevu.^[2]

V roce 1927 se stal generálním ředitelem Báňské a hutní společnosti a od roku 1939 zastával post prezidenta Ústředního svazu průmyslníků v Čechách a na Moravě. Působil také na Vysoké škole báňské v Příbrami, kde mu byl roku 1931 udělen čestný doktorát technických věd. Věnoval se šachu, v letech 1940–1945 byl předsedou Ústřední jednoty československých šachistů.

V roce 1940 koupila Krulišova rodina velkostatek Defurovy Lažany. Žila tam za druhé světové války. Poté byl však Kruliš-Randa vzat do vazby a v roce 1946 obviněn ze spolupráce s nacisty. Mezi jiným bylo projednáváno, že protektorátní president Hácha navrhl v roce 1941 Heydrichovi Kruliše na funkci předsedy vlády. Ten jeho kandidaturu odmítl s tím, že se stýká s židovskými kruhy. V roce 1946 byl ještě zproštěn obžaloby.^[3]

V letech 1948 až 1949 byl však vězněn za napomáhání k opuštění republiky, do roku 1950 pak byl v pracovním táboře. V roce 1953 byl opět zatčen za velezradu a poté odsouzen k 11 letům vězení.^[2] Konce trestu se nedožil – 14. února 1958 zemřel v mírovské věznici. V roce 1969 byl rehabilitován.

Krulišova sbírka

Kruliš-Randa byl sběratelem prvotisků a bohemikálních rukopisů. Jeho knihovna čítající přes 4600 svazků byla umístěna na zámku Defurovy Lažany.^[4] Po konfiskaci majektu byla sbírka rozdělena, většinu získala Státní studijní knihovna v Plzni. Sbírka převážně středověkých rukopisů je uchována v Knihovně Národního muzea.^[5]

Rodina

Otokar Kruliš-Randa byl z matčiny strany vnukem právníka, rektora Univerzity Karlo-Ferdinandovy Antonína rytíře Randy (1834–1914) a z otcovy strany vnukem architekta Jana Kruliše (1829–1903).^[6]

V roce 1916 se oženil s Helenou Lusumovou, měli spolu tři dcery. Jeho vnukem je politik a advokát Jan Šula, někdejší předseda ČSNS.^[7]

Krulišova vila

Tzv. Krulišovu vilu si Otokar Kruliš nechal postavit v Praze 5 (Na Pavím vrchu 1949/2). V roce 1948 byla vila znárodněna a je v majetku Ministerstva vnitra.^[8]

Reference

Literatura

• ŘEHÁČEK, Karel. Konfiskace majetku Otokara Kruliše-Randy a jeho rodiny po roce 1945. In: Sborník prací z historie a dějin umění : Klatovsko. Sv. 5. Klatovy : Galerie Klatovy / Klenová, 2008, s. 267–282.
• GRUND, Antonín. Otakar Kruliš-Randa bibliofil. Český bibliofil. 1939, roč. 11, č. 2, s. 88-91.
• BRODSKÝ, Pavel. Rukopisy Otakara Kruliše-Randy v Knihovně Národního muzea. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků. Praha : Národní knihovna, 1990, s. 19-30.
• DRAGOUN. Michal. Eduard Langer, Otokar Kruliš-Randa a středověké rukopisy jejich knihoven in: M. Dragoun. Soupis středověkých rukopisů Knihovny Národního muzea – doplňky ke katalogům F. M. Bartoše, J. Vašici a J. Vajse. Praha: Scriptorium, 2011.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otokar Kruliš-Randa na Wikimedia Commons