A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Předehra (ouvertura) je úvodní instrumentální část opery, činohry, hudebního cyklu apod.
Historie
Zpočátku šlo pouze o krátkou skladbu, která měla jediný účel, ohlásit začátek představení. V 17. století se obecně označovala jako sinfonia. Tyto první předehry byly zpravidla dvoudílné, při čemž první díl byl pomalý v sudém taktu a druhý díl rychlý, obvykle ve tříčtvrtečním taktu. Od tohoto počátku se vyvinuly další typy.
Francouzská ouvertura
Francouzská ouvertura byla obvyklým typem barokní předehry. Byla třídílná. V podstatě šlo o dosavadní předehru, ke které byl připojen ještě třetí díl, obsahující návrat k tématu prvního dílu. První část měla slavnostní až patetický ráz, druhá část měla často fugovanou formu. Poprvé se objevila v roce 1659 v baletu Alcidiane Jeana-Baptista Lully uvedeného v Paříži.
Baletní hudba z oper se zpravidla sestavovala do suit, které byly koncertně provozovány samostatně. Na úvod takové suity se hrála operní předehra. Skladatelé pak začali komponovat samostatné hudební suity bez vztahu k jakékoliv opeře. I ty byly zahajovány ouverturou. V dalším stupni vývoje pak komponovali i samostatné ouvertury bez jakéhokoliv pokračování.
Neapolská ouvertura
Alessandro Scarlatti v roce 1696 zavedl do praxe nový typ předehry, která se označovala jako neapolská. Měla rovněž třídílnou formu, ale první díl byl rychlý, druhý díl volný, zpěvný, zpravidla s jedním koncertním nástrojem a orchestrálním doprovodem. Třetí část byla opět rychlá a obvykle měla taneční charakter. Tento sled dílů se stal obvyklým nejen pro předehry, ale i pro instrumentální sonáty, koncerty a symfonie.
Klasická ouvertura
V průběhu 18. století se ouvertura oprošťuje od formální vázanosti a spíše se zajímá o tematickou vazbu na vlastní operu, či alespoň na její první dějství. To lze pozorovat již v operách Rameauových a Gluckových.
Předehry romantismu a současnosti
U Beethovena se předehra stává samostatným symfonickým dílem, které ve zkratce anticipuje děj. Podobně je tomu u většiny romantických oper i předeher komponovaných pro činohru. Formální stavba je zcela volná, jde o proud hudby, který má charakterizovat následující představení. Předehra pak velice často přechází do děje opery bez jakéhokoliv přerušení. Příkladem může být Wagnerův Tristan a Isolda.
Koncertní předehry
Z předeher původně vázaných na nějakou jinou hudební formu (operu, oratorium apod.) se postupně vyvinula samostatná hudební forma. Koncertní předehry jsou zpravidla druhem programní hudby. Mají za úkol hudebními prostředky popisovat přírodní krásy, hnutí duše, nebo i nějaký mimohudební děj. Jsou to tedy spíše menší symfonické básně.
Literatura
- Ulrich Michels: Encyklopedický atlas hudby. NLN 2000, ISBN 80-7106-238-3
- Temperley, Nicholas: Overture. The New Grove Dictionary of Music and Musicians, second edition, edited by Stanley Sadie and John Tyrrell, Macmillan Publishers, London 2001
- Riemann Musik Lexikon, Sachteil, Schott, Mainz 1967, S. 696–697
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu předehra na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk