Parlamentní volby na Slovensku 2012
Stát	Slovensko Slovensko
Druh voleb	parlamentní
Volební termín	10. března 2012
Předchozí volby	2010
Následující volby	2016
Volební účast	59,11 %
Počet kandidátů	26

Volby do Národní rady Slovenské republiky 2012 se konaly v sobotu 10. března 2012. Jejich konání schválila NR SR dne 13. října 2011. Stalo se tak následkem pádu vlády Ivety Radičové. Poměrným systémem s 5% uzavírací klauzulí bylo voleno všech 150 poslanců Národní rady v jednom volebním obvodě zahrnujícím celé Slovensko. Ve volbách zvítězil SMER-SD, který získal 44,41% a parlamentní většinu 83 mandátů. Na druhém místě skončilo KDH, jež získalo 8,82% a 16 mandátů. Na třetím místě skončilo hnutí OĽaNO se ziskem 8,55% a rovněž 16 mandátů. Volební účast činila 59,11%.

Výsledky voleb

Předčasných voleb do NR SR se z 4 392 451 oprávněných občanů zúčastnilo 2 596 443 voličů, kteří odevzdali 2 553 726 platných hlasů. Volební účast nakonec vystoupala na 59,11 %.^[1]

Volby s očekáváním vyhrála středolevicová strana SMER – sociálna demokracia. Hlas jí odevzdalo 44,41 % voličů, tedy více než jeden milion voličů a díky 83 získaným mandátům si zajistila nadpoloviční většinu v parlamentu.^[2] Druhé skončilo středopravicové Křesťanskodemokratické hnutí, které se ziskem 8,82 % obsadilo 16 mandátů. Stejný počet křesel mělo i třetí nejsilnější hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti, jež získalo 8,55 %. Následovala strana Most-Híd se ziskem 6,89 % hlasů, což jí přineslo 13 mandátů. Teprve na pátém místě se umístila bývalá nejsilnější pravicová strana SDKÚ-DS, které odevzdalo hlas 6,09 % oprávněných voličů, a získala tak 11 mandátů. Stejný počet poslanců měla i nejmenší parlamentní strana Svoboda a Solidarita, jež si vybojovala hlasy 5,88 % oprávněných voličů.^[2]

Před branami parlamentu zůstala nacionální Slovenská národní strana s 4,6 % a dále strana maďarské menšiny SMK-MKP se ziskem 4,3 %. Strana 99% - občiansky hlas, které předvolební průzkumy přisoudily až 16 mandátů, skončila se ziskem pouhých 1,6 % hlasů.

Ve volbách propadlo 493 450 tisíc platných hlasů, největším podílem od voličů SNS a SMK-MKP, které se do parlamentu nedostaly.^[2]

Slovenský tisk po volbách informoval, že za drtivé vítězství SMER-SD mohou samy středopravicové strany a jejich vzájemné neshody, které vyústily do předčasných voleb už po necelých dvou letech od nástupu vlády Ivety Radičové.^[3]

	SMER-SD	KDH	OĽaNO	Most-Híd	SDKÚ-DS	SaS
Volební lídr	Robert Fico	Ján Figeľ	Igor Matovič	Béla Bugár	Mikuláš Dzurinda	Richard Sulík
Počet hlasů	1 134 280	225 361	218 537	176 088	155 744	150 266
Podíl	44,41 % ▲	8,82 % ▲	8,55 % ▬	6,89 % ▼	6,09 % ▼	5,88 % ▼
Počet mandátů	83	16	16	13	11	11
Předchozí volby (2010)	34,8 % (62)	8,53 % (15)	nová strana	8,13 % (14)	15,42 % (28)	12,15 % (22)

Podrobné výsledky

Graf

Mapa

Kandidující politické subjekty

Ústřední volební komise

Předsedou Ústřední volební komise (ÚVK) byl pro následující volby vylosován Péter Nyilfa za SMK-MKP, místopředsedkyní Tatiana Janečková za SMER-SD.^[4]

Číselný seznam

Seznam zaregistrovaných stran s vylosovanými čísly:^[5]

1. Zelení
2. Kresťanskodemokratické hnutie
3. Strana demokratickej ľavice
4. Slovenská národná strana
5. OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti
6. Sloboda a Solidarita
7. PRÁVO A SPRAVODLIVOSŤ
8. NÁŠ KRAJ
9. Strana zelených
10. Ľudová strana Naše Slovensko
11. SMER - sociálna demokracia
12. Zmena zdola, Demokratická únia Slovenska
13. Národ a Spravodlivosť – naša strana
14. Komunistická strana Slovenska
15. Strana Rómskej únie na Slovensku
16. Most-Híd
17. 99% - občiansky hlas
18. Ľudová strana - Hnutie za demokratické Slovensko
19. STRANA +1 HLAS
20. Robíme to pre deti - SF
21. Obyčajní ľudia
22. Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana
23. Strana občanov Slovenska
24. Strana maďarskej koalície - Magyar Koalíció Pártja
25. Strana slobodné slovo – Nory Mojsejovej
26. Strana živnostníkov Slovenska

Předcházející události

Pád vlády

Do krize se pravicová vláda Ivety Radičové dostala kvůli nesouhlasu koaliční strany Svoboda a Solidarita s posílením pravomocí Evropského nástroje finanční stability (tzv. euroval).

Premiérka Iveta Radičová se rozhodla spojit hlasování NR SR dne 11. října 2011 o přijetí eurovalu s vyslovením důvěry svého kabinetu. Ze 124 přítomných poslanců hlasovalo PRO jen 55 poslanců z poslaneckých klubů SDKÚ-DS, KDH a Most-Híd spolu s poslanci Martinem Feckem (člen klubu SaS), Františkem Šebejem (člen OKS, poslanecký klub Most-Híd) a Andrejem Ďurkovským (nezařazený). Z poslanců tvořících vládní koalici se hlasování nezúčastnilo 18 členů klubu SaS, dále tři členové seskupení Obyčajní ľudia a tři členové frakce OKS v klubu strany MOST-HÍD.^[6]

Vláda Ivety Radičové tak po 15 měsících v úřadu padla.

Rozhodnutí o předčasných volbách

Po dohodě koalice a opozice přijali poslanci dne 13. října 2011 návrh ústavního zákona o konání předčasných parlamentních voleb na jaře 2012. Prezident republiky Ivan Gašparovič následně vládu odvolal, aby ji posléze mohl pověřit vedením státu do předčasných voleb.

Předvolební situace

Programy

V únoru 2012 proběhlo během konference "Politika trhu práce v programoch politických strán", kterou organizoval Inštitút zamestnanosti,^[7] hodnocení programů politických stran týmem odborníků. Zaměřovali se především na čtyři oblasti: řešení dlouhodobé nezaměstnanosti, sociální systém, propojování vzdělávání a trhu práce, institucionální ráme politiky trhu práce.^[8]

Celkové pořadí programů (v závorce výsledná průměrná známka):^[8]

• KDH (2,44): Začína to prácou / Cesta pre Slovensko
• SMER-SD (2,49): PROGRAMOVÉ ZAMERANIE NA VOLEBNÉ OBDOBIE 2012 - 2016
• SMK-MKP (2,57): A MEGOLDÁS PROGRAMJA
• SDKÚ-DS (2,60): Pre viac práce na Slovensku
• ĽS-HZDS (2,67): Národný, kresťanský a sociálny program pre Slovensko^{[nedostupný zdroj}
• Most-Híd (2,83): LEN ZODPOVEDNE, CSAK FELELŐSEN
• OĽaNO (2,97): Volebný program hnutia OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti
• SaS (3,10): Volebný program SaS pre budúce generácie
• 99 % (3,18): 9 + 9 priorít pre Slovensko (program)
• SNS (3,85): Nový volební program 2012 je nedostupný
• SSS-NM (4,28): Volebný program

Kampaň

Gorila

S celkovou situací na Slovensku silně otřásla kauza Gorila. Spis s krycím názvem Gorila, který na veřejnost unikl v prosinci 2011, údajně vypracovala Slovenská informační služba a zabývá se vlivem finanční skupiny Penta na slovenské politiky a tamní privatizaci. Spis má obsahovat i informace o financování stran SMER-SD, SDKÚ-DS, KDH a SMK-MKP. V současnosti je spis stále ve vyšetřování.^[9]

K první demonstraci došlo v Bratislavě dne 27. ledna 2012. Po celém Slovensku se pak protestovalo 3. února.^[10] Demonstrace zaznamenala města Košice, Zvolen, Žilina, Trenčín, Nitra, Prievidza, Prešov a Spišská Nová Ves. Největší protesty od listopadu 1989 ovšem zažila Bratislava. Na náměstí SNP v centru města se shromáždilo přes deset tisíc lidí. Dav se po projevech vypravil k Úřadu vlády SR, kde na budovu demonstranti házeli banány, vejce, dělobuchy a světlice. Po skončení oficiální části protestu se početná skupina demonstrujících vydala k budově parlamentu. Zde prolomila policejní zátaras a demonstrovala přímo před vchodem do NR SR. Po policistech lidé házeli vejce a dlažební kostky. Nakonec policie dav rozehnala pomocí vodního děla.^[11]

K dalším Anti-gorilím demonstracím docházelo průběžně až do času voleb. Vyvrcholením se stal protestní pochod den před volbami v pátek 9. března, kdy proti demonstrantům musela zakročit policie i slzným plynem.^[12]

Maďarská karta

Jako v předchozích volbách i v těchto, byť nikoli v takové míře, vytahovaly některé slovenské politické strany tzv. maďarskou kartu s cílem populisticky vzbudit v lidech strach nebo obavy, zároveň nabídnout řešení, a přesvědčit tak občany, aby jim odevzdali svůj hlas.

Odstartovala Mečiarova ĽS-HZDS, která podala podnět k Ústřední volební komisi na prošetření dvojjazyčných billboardů SMK-MKP.^[13]

Následně se předseda Slovenské národní strany Ján Slota obul do Andreje Hrnčiara, primátora města Martin, který se rozhodl kandidovat do parlamentu na kandidátce strany Most-Híd. Označil jej za „špinavého gaunera a zrádce slovenských zájmů.“^[14] SNS se tak snažila zviditelnit v očích veřejnosti, již od minulých voleb se totiž pohybovala na hranici zvolitelnosti a podle sociologů byla jedním z favoritů na vypadnutí z parlamentu.^[15] Deník SME.sk o SNS napsal: Ekonomický program je směsí ukradnutých téz použitých v naprosto nevhodném čase a populistikých nesmyslů, jejichž realizace by znamenala kolaps hospodářství. Tyto sliby jsou i na billboardech, na které přidali i otevřeně protiromská hesla.^[16]

Anna Belousovová, předsedkyně nacionální strany Národ a spravedlnost, zase prohlásila: „Slováci by nemali dopustiť, aby o výsledku volieb a smerovaní krajiny rozhodla maďarská a rómska menšina.“^[17]

Průzkumy

Veškeré předvolební průzkumy předvídaly vítězství levicové strany SMER – sociálna demokracia, která zvítězila i v předchozích dvou volbách v letech 2006 a 2010. Předseda strany Robert Fico oznámil, že i v případě, pokud by jeho strana získala nadpoloviční většinu poslanců, chce vládnout ve dvojkoalici s další standardní parlamentní stranou.^[18] Tou by mohlo být pravicové Křesťanskodemokratické hnutí,^[19] o jejich společné koalici se uvažovalo už po volbách 2010,^[20] ale nakonec dalo KDH přednost pravicové koalici. Sám předseda hnutí Ján Figeľ prohlásil, že velká koalice SMER-SD, KDH a SDKÚ-DS by nebyla po volbách špatným řešením. Mikuláš Dzurinda, bývalý premiér a současný předseda pravicové SDKÚ-DS, však povolební spolupráci se stranou SMER vyloučil. S Ficem nechtěla jít ani liberální Sloboda a Solidarita. Podobné stanovisko zaujala i strana Most-Híd, jejíž předseda Béla Bugár prohlásil, že pustí-li se pravicová strana do spolupráce s SMER-SD, znamená to její zničení.^[21]

Ještě na konci února přibližně 1,4 milionu oprávněných voličů nevědělo, komu odevzdají svůj hlas.^[22]

Tabulka