A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Politická sociologie je obor, který se zabývá vztahem politiky a společnosti, tj. jednak společenskými faktory, které ovlivňují politiku a zároveň působením politiky na společnost.[1] Je zároveň oborem, který na základě vztažení jednotlivých problémů k širšímu společenskému kontextu pomáhá porozumět politickým procesům. Mezi hlavní témata sociologie politiky nepochybně patří funkce a formy občanské společnosti a její mocenské struktury (vůdci elit, politické systémy a režimy, instituce, ústavy), celostátní politika, její procesy a působení jejích aktérů (politické strany, parlament, vláda), politická kultura, vztah sociálních nerovností a moci. Naopak do tematického okruhu politické sociologie nepatří zabývání se státovědní problematikou nebo politickou filosofií.[2]
Historie
Politická sociologie jako disciplinární odvětví sociologie vzniká ve 20. a 30. letech 20. století, kdy jejími hlavními představiteli byli zejména Gaetano Mosca a Vilfredo Pareto.[2] Avšak oficiálně se politická sociologie jako disciplína institucionalizuje až v roce 1959, kdy byl na IV. světovém sociologickém kongresu založen Výbor politické sociologie. Během sedmdesátých a osmdesátých let zájem o politickou sociologii významně rostl zejména v Německu, díky teorii o materialistickém pojetí společnosti Wilfrieda Röhricha a knize Soziologie der Politik Richarda Müncha, ve které se sociolog zabývá politickým jednáním.[3] V Čechách se politická sociologie významně opětovně rozvíjí v devadesátých letech (J. Fibich, L. Brokl, E. Pecka, J. Kabele), v předchozím období byla českými sociology (Z. Suda, Z. Strmiska, I. Bayer) udržována v zahraničí.[3]
Hlavní témata
Ústředním tématem politické sociologie je moc a to zejména ta politická, i veškerý politický život se točí kolem moci. Podle Maxe Webera má moc ten, kdo dokáže prosadit svou i proti vůli ostatních. Můžeme ji rozdělit podle rozsahu.
- Nejmenší rozsah – týká se moci v malých skupinách, jinak ji také můžeme nazývat mocí tradičního typu.
- Širší rozsah - zejména ve společenských organizacích, tedy například v průmyslových podnicích či v politických stranách. Podřízení se této moci je dobrovolné.
- Největší rozsah – jedná se o moc státní, která je univerzální a týká se všech obyvatel bez ohledu na jejich vůli a přání.[4]
Dalším pojmem, který automaticky přichází s mocí, je autorita. Rozdíl mezi autoritou a mocí je v tom, že autorita uplatňuje svůj vliv na základě nějakého nároku a uznané kompetence a převahy. Autorita se může odehrávat ve dvou prostředích, a to v malých skupinách (jinak také osobních či primárních) a velkých organizacích. Velmi často také bývá vázána na určitou pozici.[4] Mocí a autoritou se zabývalo mnoho autorů, ale co do činění s politickou sociologií jsou nejdůležitější Max Weber a Michel Foucault, podle kterého je moc úzce spojena s věděním a každý by k ní měl mít přístup. Podle Maxe Webera rozdělujeme autoritu na tři skupiny:
- Autorita tradiční – síla zvyku, jako příklad můžeme uvést například dědičnou vládu šlechtických rodů ve střední Evropě.
- Autorita charismatická – síla osobnosti, je proti tradici, například Ježíš či Adolf Hitler.
- Autorita racionálně legální – moc zákona, je legitimizovaná pravidly a omezeními, která mají podobu právních norem.[5]
Jinými slovy, politická sociologie se tradičně zabývala tím, jak sociální trendy, dynamiky a struktury nadvlády ovlivňují formální politický proces, stejně tak zkoumá, jak různé sociální síly spolupracují na změně politických zásad. Z tohoto pohledu můžeme vyhodnotit 3 hlavní teoretické vzorce – pluralismus, teorie elit a třídní analýza, která přesahuje marxistické analýzy.
- Pluralismus nahlíží na politiku hlavně jako na souboj mezi zájmovými skupinami, svobodná společnost je možná pouze v momentě, kdy o moc soutěží více uchazečů, kteří jsou si rovni.
- Teorie elit nám říká, že společnosti jsou vždy ovládány menšinou, neboli elitou, která činí hlavní rozhodování ve společnosti a soustřeďuje moc ve svých rukou.[6]
- Třídní analýza mapuje třídní strukturu a ustavování sociálních tříd a zdůrazňuje politickou moc kapitalistických elit.[7]
Pro současné politické sociology je nejdůležitější význam, povaha a rozdělení moci. Zabývají se také rozdělením politických systémů, zejména na takzvaně (vnějškově/formálně se zdající jako víceméně) demokratické a autoritářské.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ MÜLLER, Karel B. Politická sociologie: . Praha: Portál, 2008. 215 s. ISBN 978-80-7367-380-2. S. 9.
- ↑ a b MÜLLER, Karel B. Politická sociologie: . Praha: Portál, 2008. 215 s. ISBN 978-80-7367-380-2. S. 10.
- ↑ a b LINHART, Jiří; VODÁKOVÁ, Alena; PETRUSEK, Miloslav. Velký sociologický slovník II. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3. S. 1118.
- ↑ a b JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003. 231 s. ISBN 80-717-8749-3. S. 127.
- ↑ JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003. 231 s. ISBN 80-717-8749-3. S. 127–128.
- ↑ JODL, Miroslav. Teorie elity a problém elity: příspěvek dějinám a problematice politické sociologie. Praha: Victoria Publishing, 1994. 156 s. ISBN 80-856-0594-5. S. 31.
- ↑ KATRŇÁK, Tomáš. Třídní analýza a sociální mobilita. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 211 s. ISBN 80-732-5067-5. S. 6–7.
- ↑ GIDDENS, Anthony; SUTTON, Philip W. Sociologie. Praha: Argo, 2013. 1049 s. ISBN 978-80-257-0807-1. S. 904.
Literatura
- GIDDENS, Anthony; SUTTON, Philip W.. Sociologie. Praha : Argo, 2013. 1049 s. ISBN 978-80-257-0807-1
- JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 231 s. ISBN 80-717-8749-3
- JODL, Miroslav. Teorie elity a problém elity: příspěvek dějinám a problematice politické sociologie. 2. vyd., ve Victoria Publishing 1. Praha: Victoria Publishing, 1994, 156 s. Sociologická řada. ISBN 80-856-0594-5
- KATRŇÁK, Tomáš. Třídní analýza a sociální mobilita. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005, 211 s. Sociologická řada. ISBN 80-732-5067-5
- LINHART, Jiří, Alena VODÁKOVÁ a Miloslav PETRUSEK, Velký sociologický slovník, 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 2 sv. ISBN 80-7184-311-3
- MÜLLER, Karel B. Politická sociologie: . Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 215 s. ISBN 978-80-7367-380-2
- ŘÍCHOVÁ, Blanka. Přehled moderních politologických teorií. Praha : Portál, 2006. ISBN 80-7367-177-8. Kapitola Pluralismus, s. 141-157
Související články
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk