A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Prokop Maxa | |
---|---|
prof. Prokop Maxa | |
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1919 – 1919 | |
Čs. vyslanec v Nizozemsku | |
Ve funkci: 1920 – 1921 | |
Čs. vyslanec v Polsku | |
Ve funkci: 1921 – 1924 | |
Předchůdce | Vladimír Radimský |
Nástupce | Robert Flieder |
Čs. vyslanec v Bulharsku | |
Ve funkci: 1931 – 1939 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | realistická str. Čs. pokroková str. |
Narození | 28. května 1883 Manětín Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 9. února 1961 (ve věku 77 let) Praha Československo |
Profese | diplomat |
Commons | Prokop Maxa |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Prokop Maxa (28. května 1883 Manětín[1] – 9. února 1961 Praha[2])[3][4] byl český a československý diplomat, politik, člen realistické strany, organizátor Československých legií a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu pokrokovou.
Biografie
Byl profesorem na obchodní akademii a spojencem Tomáše Masaryka. Po roce 1900 byl členem České strany lidové (neboli realistické strany), později Československé strany pokrokové. Vedl její pražskou organizaci. Za první světové války působil v zahraničním odboji v Rusku, kde organizoval československé legie a podporoval Masarykovu koncepci československého státu. Tam pracoval ve vedení odbočky ČSNR na Rusi [5]. V roce 1917 se účastnil kongresu socialistických stran v Stockholmu, kde měl možnost osobně mluvit s představiteli domácí české politiky. V letech 1917–1918 byl místopředsedou Československé národní rady (odbočky ČSNR) v Petrohradě. V době, kdy napadené československé legie vojensky vystoupily proti bolševickému režimu, byl dočasně uvězněn ruskými komunistickými úřady.[6][2]
V roce 1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění[7] za Československou stranu pokrokovou. Mandát nabyl v květnu 1919, ale rezignoval na něj již v listopadu 1919. Byl profesí praporníkem československých legií.[8]
Brzy nato vstoupil do diplomatických služeb. Zastupoval ČSR coby vyslanec v Nizozemsku (1920–1921), Polsku (1921–1924) a Bulharsku (1931–1939). V mezidobí zastával vysoké funkce na ministerstvu zahraničních věcí.[2]
V roce 1939 po zániku Československa emigroval coby československý velvyslanec v Bulharsku do Francie.[9] Za druhé světové války působil opět v zahraničním odboji, nyní v Londýně, kde byl členem Státní rady Československé. Orientoval se na slovanskou vzájemnost a sbližoval se se Sovětským svazem. Byl předsedou Slovanského výboru. Po válce se vrátil do ČSR. Po únoru 1948 zůstal loajální vůči novému režimu. Vytvářel akční výbor Československé obce legionářské, což vedlo k začlenění této organizace do jednotné struktury nazvané Svaz bojovníků za svobodu, později oficiálně Svaz protifašistických bojovníků, v jehož ústředním výboru zasedal v letech 1951–1957.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 354.
- ↑ Archivovaná kopie. www.libri.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-05.
- ↑ Archivovaná kopie. www.cechoslovaci.com . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-30.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 45-47, s. 59-64, s.70
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 386.
- ↑ Prokop Maxa . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 236.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Prokop Maxa na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Prokop Maxa
- Prokop Maxa v Revolučním národním shromáždění roku 1919
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk