Radiotechnika je jeden z hlavních oborů elektrotechniky zabývající se přenosem informace pomocí elektromagnetického vlnění – radiových vln.

Vznik a využití

Za vznik radiotechniky lze považovat vynález vysokofrekvenčního LC oscilátoru netlumených elektromagnetických kmitů Heinricha Rudolfa Hertze ke konci 19. století. K průkopníkům v radiotechnice rovněž patří ruský fyzik Alexandr Stěpanovič Popov a italský fyzik Guglielmo Marconi.

Radiotechnika je využívána v obrovském množství lidské činnosti. Radiotechnická zařízení lze spatřit každodenně v běžném životě. Typickým příkladem využití radiotechniky v běžném životě je mobilní telefon, autorádio, televizní přijímač. Radiotechnika je využívána ke komunikaci v armádě, v telemetrii, k ovládání zařízení na dálku, v modelářství atd. K základním prvkům radiotechniky patří vysílač a přijímač.

Zájmová sdružení

Lidé, kteří se zabývají radiotechnikou, se nazývají radioamatéři. Mohou požádat o radioamatérskou licenci a získal od příslušného Českého telekomunikačního úřadu povolení k vysílání.^[1] Na světě existují různé zájmové radioamatérská sdružení provozující kolektivní radioamatérský sport.^[2]

Sdružují se také sběratelé historických přístrojů, v Česku např. ve spolku Historický radioklub československý. V Česku vychází od roku 1988 odborný časopis Radio Journal s periodicitou tří až čtyř čísel ročně.^[3] Šéfredaktorem je od roku 2019 (poprvé už v roce 2005) Pavel Boudný, specialista na rozhlasovou techniku a vysílače.^[4] Časopis vydává Historický radioklub československý.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu radiotechnika na Wikimedia Commons