A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
S-Bahn Berlin | |
---|---|
Bílé písmeno S zeleném kruhu | |
Základní informace | |
Délka sítě | 331 km |
Počet linek | 15 |
Počet stanic | 166 |
Datum otevření | 1. prosince 1930 |
Parametry | |
Rozchod koleje | 1435 mm |
Přívod proudu | přívodní kolejnicí se spodním odběrem |
Napětí | 750 Vss |
Vozy a zázemí | |
Nasazené typy vozů | ř. 480, 481/482, 485/885 |
Externí odkazy | |
OpenStreetMap | mapová data |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Berlínský S-Bahn je nejstarším z S-Bahnů v Německu. Jeho síť měří 331 km a zahrnuje 166 stanic. Roční počet přepravených cestujících od sjednocení pravidelně stoupá a v roce 2006 dosáhl 375 milionů.[1] S-Bahn provozuje společnost S-Bahn Berlin GmbH, která je 100% vlastnictvím Deutsche Bahn AG. Přesto není zcela svázán s tarifním systémem DB.
Linky
V současné době je v provozu 15 linek. Číslování linek je v protikladu k berlínské podzemní dráze (U-Bahn) velmi flexibilní. Nezřídka mění linky své trasy.
Obecně jsou všechny linky v provozu přibližně od 4 do 1 h v dvacetiminutovém intervalu, ve špičce většinou zkracovaném na desetiminutový. Pouze jednokolejný úsek Strausberg - Strausberg Nord je provozován ve 40-minutovém taktu. Od roku 2003 je v nocích z pátku na sobotu zaveden provoz v 30-minutovém, resp. na okružních linkách v 15-minutovém intervalu.
Linka | Trasa | Stanic | Takt |
---|---|---|---|
Wannsee – Frohnau – Oranienburg | 35 | 10 min (Wannsee–Frohnau) 20 min (Frohnau–Oranienburg) | |
Blankenfelde (Kr. Teltow-Fläming) – Lichtenrade – Buch – Bernau | 28 | 20 min (Blankenfelde–Lichtenrade) 10 min (Lichtenrade–Buch) 20 min (Buch–Bernau) | |
Teltow Stadt – Lichterfelde Süd – Potsdamer Platz – Hennigsdorf | 27 | 20 min (Teltow Stadt–Lichterfelde Süd) 10 min (Lichterfelde Süd–Potsdamer Pl.) 20 min (Potsdamer Pl.–Hennigsdorf) | |
Spandau – Friedrichshagen – Erkner | 30 | 20 min (Spandau-Ostbahnhof) 10 min (Ostbahnhof–Friedrichshagen) 20 min (Friedrichshagen–Erkner) | |
Gesundbrunnen – Ostkreuz – Südkreuz – Westkreuz – Gesundbrunnen | 28 | 10 min | |
Gesundbrunnen – Westkreuz – Südkreuz – Ostkreuz – Gesundbrunnen | 28 | 10 min | |
Flughafen Schönefeld – Südkreuz ( - Bundesplatz) | 15 | 20 min jen po-pá | |
Königs Wusterhausen – Westend | 23 | 20 min | |
Spindlersfeld – Hermannstraße ( - Südkreuz) | 9 | 20 min (Spindlersfeld–Südkreuz) některé vlaky (Südkreuz–Bundesplatz) | |
Westkreuz – Warschauer Straße – Mahlsdorf – Strausberg – Strausberg Nord | 30 | 10 min (Westkreuz–Warschauer Straße) 10 min (Warschauer Straße–Mahlsdorf) 20 min (Mahlsdorf–Strausberg) 40 min (Strausberg–Strausberg Nord) | |
Potsdam Hauptbahnhof – Ahrensfelde | 29 | 10 min | |
Spandau – Warschauer Straße – Wartenberg | 27 | 20 min (Spandau–Warschauer Str.) 10 min (Warschauer Str.–Wartenberg) | |
(Zeuthen –) Grünau – Hohen Neuendorf | 24 | 20 min (Zeuthen–Grünau, jen HVZ) 20 min (Grünau–Hohen Neuendorf) | |
(Grünau –) Schöneweide – Waidmannslust | 20 | 20 min (Grünau–Schöneweide, jen HVZ) 20 min (Schöneweide–Waidmannslust) | |
Flughafen Schönefeld – Blankenburg | 20 | 20 min |
(Stav: 01.09.2009)
Historie
První předměstské tratě
Ve 30. let 19. století započalo budování železničních tratí spojujících Berlín s okolním světem. Podle tehdejších způsobů byla každá z budovaných tratí zakončena v Berlíně koncovým nádražím. V roce 1846 jich bylo již pět a přibývaly další. V roce 1851 proto byla na místě stržených městských hradeb vybudována třičtvrtěkruhová trať spojující štětínské, hamburské, postupimské, anhaltské a frankfurtské nádraží. Trvale stoupající objem dopravy, tehdy zejména vojenské, si vynutil velkorysejší řešení. V letech 1870 - 1877 byla vybudována nová okružní dráha daleko za hranicemi tehdejšího osídlení. V roce 1882 propojila městská dráha vedená po viaduktu Charlottenburg a slezské (dnes východní) nádraží.
I na hlavních tratích způsoboval nárůst příměstské dopravy kapacitní problémy. Proto zde započalo budování samostatných kolejí pro příměstskou dopravu - nejprve v roce 1891 na trati do Wannsee. Postupně přibývaly samostatné koleje pro příměstskou dopravu i na ostatních tratích - např. směr Bernau, Königs Wusterhausen a další.
Ani tato opatření nestačila, provoz v parní trakci byl na hranici svých možností. V roce 1910 bylo proto rozhodnuto o elektrifikaci. Předpokládal se provoz vlaků tažených lokomotivami s napájením z trakčního vedení. Tyto plány přerušila 1. světová válka.
Velká elektrizace (1924–1933)
Po 1. světové válce se úvahy o elektrizaci (tehdejší termín) objevily znovu. Původní předpoklad napájení z trakčního vedení systémem 15 kV, 162/3 Hz byl přehodnocen a jako hospodárnější byl zvolen systém napájení 750 V ss postranní přívodní kolejnicí. Namísto vlaků tažených lokomotivami bylo rozhodnuto o pořízení elektrických jednotek. DRG objednalo u AEG šest zkušebních elektrických vozů označených A až F. Pro zkoušky byly vybrány severní, méně zatížené tratě. 8. srpna 1924 byla uvedena do provozu první z nich - štětínské nádraží - Bernau. Zbývající dvě trati byly elektrifikovány do roku 1927.
První jednotky pro pravidelný provoz typu Bernau (pozdější řada ET 169) byly spíše zkušebními vozidly než soupravami pro každodenní provoz. Mezi dvěma hnacími vozy byly připojeny tři kratší vložené vozy. Toto uspořádání bylo použito již u zkušebních jednotek.
Již o rok později započala výroba jednotek typu Oranienburg (pozdější řada ET 168), se kterými přišlo nové uspořádání jednotek, které se udržuje doposud: Dva pevně spojené vozy - motorový + vložený, případně řídící - tvoří základní jednotku - tzv. čtvrtvlak (Viertelzug). Tyto jednotky jsou (až na malé výjimky) provozovány ve dvojicích (tzv. půlvlak - Halbzug), trojicích (třičtvrtěvlak - Dreiviertelzug) nebo čtveřicích (celý - Vollzug). Délka půlvlaku odpovídala délce 5-vozové jednotky Bernau. Avšak ani s novými jednotkami nebyly DR spokojené.
Roku 1927 byly dodány první jednotky typu Stadtbahn (pozdější řada ET 165). Do roku 1932 bylo dodáno celkem 638 těchto čtvrtvlaků. Jednotky obdržely své označení podle městské dráhy, na které byl 11. června 1928 zahájen elektrický provoz. Zároveň musela být upravena výška nástupišť ze 760 na 960 mm, kolejiště i zabezpečovací zařízení. Elektrizace pokračovala rychlým tempem, jen v roce 1928 bylo elektrifikováno 115 km tratí. Na počátku 30. let tak měl Berlín jeden z nejmodernějších dopravních systémů pro městskou a příměstskou dopravu. K 1. prosinci 1930 byly všechny příměstské a městské železnice zahrnuty do systému s označením S-Bahn. Jeho symbolem se stalo velké bílé S v zeleném poli.
Světová hospodářská krize nezastavila pokračující elektrizaci, ta však tou dobou již byla za zenitem a základní síť již byla hotova. V roce 1930 již byly všechny tratě kromě tratě do Wannsee elektrifikovány. V roce 1933 byla první předměstská trať zdvojena - koleje pro dálkovou dopravu byly mezi postupimským nádražím a Zehlendorfem opatřeny také napájecí kolejnicí pro provoz zrychlených spojů. Pro tento Express-S-Bahn bylo pořízeno 51 čtvrtvlaků typu 1935 (od roku 1941 ET 125). Tyto jednotky přezdívané "bankéřské vlaky" měly výkonnější motory i brzdu a dosahovaly rychlosti 120 km/h. Na pohled se od starších jednotek lišily nápadně zaobleným tvarem čela a většími okny. Ze stanice Zehlendorf pokračovaly tyto spoje jako normální S-Bahn dále do Wannsee a Postupimi.
Tím byla ukončena první fáze budování S-Bahnu. Do roku 1933 byly uvedeny do provozu tyto úseky:
Datum | Úsek | Délka km |
---|---|---|
08.08.1924 | Stettiner Vorortbahnhof – Bernau | 22,73 |
05.06.1925 | Gesundbrunnen – Birkenwerder | 18,23 |
04.10.1925 | Birkenwerder – Oranienburg | 8,01 |
16.03.1927 | Schönholz-Reinickendorf – Velten | 21,51 |
11.07.1928 | Potsdam – Stadtbahn – Erkner | 57,20 |
10.07.1928 | Wannsee – Stahnsdorf | 4,24 |
23.08.1928 | Charlottenburg – Spandau West | 10,00 |
06.11.1928 | Charlottenburg – Südring – Grünau | 27,50 |
Neukölln – Warschauer Straße | 5,20 | |
Schlesischer Bahnhof – Kaulsdorf | 11,07 | |
01.02.1929 | Charlottenburg – Nordring – Baumschulenweg | 25,79 |
Frankfurter Allee – Warschauer Straße | 0,73 | |
Niederschöneweide-Johannisthal – Spindlersfeld | 4,05 | |
18.04.1929 | Potsdamer Ringbahnhof – Papestraße | 3,39 |
Potsdamer Ringbahnhof – Ebersstraße | 1,07 | |
Halensee – Westend | 2,72 | |
02.07.1929 | Potsdamer Ringbahnhof – Lichterfelde Ost | 8,07 |
18.12.1929 | Jungfernheide – Gartenfeld | 4,46 |
15.12.1930 | Kaulsdorf – Mahlsdorf | 1,59 |
15.05.1933 | Potsdamer Wannseebahnhof – Wannsee | 18,61 |
Potsdamer Bahnhof – Zehlendorf Mitte (koleje dálkové dopravy) |
12,06 | |
Spojení kolejí dálkové dopravy – s dráhou do Wannsee v Zehlendorf Mitte | 1,04 |
S-Bahn v Třetí říši
Berlínský S-Bahn byl provozován Německými drahami. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se objevily rozsáhlé plány na rozšíření sítě, které souvisely s plány na proměnu Berlína ve světové hlavní město Germania. Součástí těchto plánů bylo rozšíření sítě do širokého okolí, výstavba tří podzemních úseků v centru - dvě severo-jižní větve a jedna trasa východo-západní a doplnění sítě dálkových tras. Uskutečněna byla nakonec pouze část těchto plánů - severo-jižní tunel mezi severním a anhaltským nádražím, elektrifikace anhaltské příměstské dráhy a úseku trati Berlin - Drážďany v jižní části města.
Poválečná doba
Na konci druhé světové války byl odstřelen tunel u Landwehrkanalu a severo-jižní tunel zaplavila voda. Spojovacími průchody na Friedrichstraße protekla voda i do stanice podzemní dráhy linky C (dnes U6) a postupně zaplavila velkou část sítě. Protože tunely sloužily obyvatelům Berlína jako protiletecký kryt, vyžádala si tato pohroma mnoho obětí na životech. Zjistit alespoň přibližný počet mrtvých nebylo možné, odhady udávají nejčastěji počet 400 mrtvých.
Po skončení války obdržely východoněmecké Deutsche Reichsbahn oprávnění k provozování železniční dopravy na celé berlínské síti. Tím se stal S-Bahn terčem konfliktů mezi Východem a Západem. Přesto byly válečné škody poměrně rychle odstraněny, především zásluhou dlouholetého pracovníka a ředitele S-Bahnu Friedricha Kittlause, který dokázal přes obrovské potíže s dodávkami materiálu stabilizovat provoz. Navíc byl S-Bahn dále rozšiřován a doprava mezi sektory byla poměrně bez překážek. Vzhledem k omezenému množství automobilů a nepříliš rozsáhlé síti podzemní dráhy byl počet cestujících v 50. letech poměrně vysoký.
Berlínská zeď postavená v roce 1961 vedla politiky v Západním Berlíně k výzvě k bojkotu S-Bahnu s hesly jako „Cestující v S-Bahnu platí ostnatý drát“ nebo „Ani pfennig pro Ulbrichta“. Bez ohledu na to jezdil S-Bahn v Západním Berlíně i nadále. Rozdělení Berlína však mělo za následek opuštění některých pod východním sektorem umístěných stanic na "západních" linkách.
Následkem těchto událostí počty cestujících v Západním Berlíně prudce klesly. Koncem 60. a počátkem 70. let sice došlo k mírnému nárůstu počtu cestujících, ale zvýšení cen jízdného v roce 1972 vedlo k jejich opětovnému odlivu. Provoz S-Bahnu v Západním Berlíně tak byl silně ztrátový a tomu odpovídala i péče o tratě a vozidla.
V roce 1976 nastala první omezení. Na tratích do Wannsee a Spandau byl 10-minutový interval omezen pouze na přepravní špičky.
Na jaře 1980 chtěly německé dráhy v Západním Berlíně provozovat linky S-Bahnu ve 40-minutovém intervalu. Po protestech veřejnosti představily na podzim nový jízdní řád, který předpokládal s výjimkou okružní, městské a severo-jižní dráhy provoz pouze mezi 5. a 21. hodinou. To mělo za následek ztrátu příplatků zaměstnanců, což spolu s dalšími ústrky vedlo ke druhé stávce. Následkem chybějící politické podpory nebyla tato stávka úspěšná. Následkem bylo propuštění většiny západoberlínských pracovníků a snížení počtu linek z deseti na tři, z toho dvě na severo-jižní dráze. Nepotřebné vozy byly převezeny do Východního Berlína, kde byly vítanou posilou pro zajištění provozu na nově otevřených tratích do Ahrensfelde a Wartenbergu. Z 248 čtvrtvlaků ve stavu v roce 1972 jich v Západním Berlíně zbylo 93.
Oproti tomu ve Východním Berlíně zůstal S-Bahn nejdůležitějším dopravním prostředkem. Kromě dodávek nových souprav dnešní řady 485 se rozvíjela i síť:
- 1962 trať na letiště Schönefeld
- 1976 - 1982 trať přes sídliště Marzahn do Ahrensfelde
- 1984 - 1985 trať přes Hohenschönhausen do Wartenbergu
9. ledna 1984 převzaly Berlínské dopravní podniky (BVG) z pověření berlínského senátu chátrající síť a 114 čtvrtvlaků. Tomu předcházely jednání západoberlínského senátu a východoněmecké vlády po předchozím souhlase spojenců. Tento okamžik znamenal v podstatě znovuzrození západoberlínského S-Bahnu. Nejprve byly provozovány pouze trati mezi anhaltským nádražím a Lichtenrade a mezi Friedrichstraße a Charlottenburgem - celkem 21 km. Na zbytku sítě byl zastaven provoz. Po znovuotevření úseků Charlottenburg – Wannsee (1. května 1984) a trati do Frohnau (část 1. května a zbytek 1. října 1984) začaly počty cestujících prudce vzrůstat. 1. února 1985 byl znovu zaveden provoz s cestujícími na trati mezi anhaltským nádražím a Wannsee jako S1. Tato trať byla předtím v provozu pouze pro služební účely - ve Wannsee se nacházely jediné dílny v západním sektoru. Na základě objednávky BVG byly zkonstruovány nové jednotky ř. 480.
Ještě před pádem berlínské zdi, ve druhé polovině 80. let, začali západoberlíňané požadovat zprovoznění sítě S-Bahnu. Na základě občanské iniciativy a referenda započala na jaře 1989 obnova jižní části okružní dráhy.
Pád zdi a jeho důsledky
Po pádu berlínské zdi bylo vynaloženo mnoho úsilí o zprovoznění celé západoberlínské sítě a její napojení na východoberlínskou. Prvními opatřeními bylo znovuotevření opuštěných stanic pod východním sektorem - 2. července 1990 Oranienburger Straße, 2. září Nordbahnhof a Unter den Linden. Zároveň byl od 2. července obnoven provoz na městské trati bez přerušení na Friedrichstraße.
Založení S-Bahn Berlin GmbH
Od 1. ledna 1995 provozuje berlínský S-Bahn společnost S-Bahn Berlin GmbH, dceřiná společnost Deutsche Bahn. Právo na provozování S-Bahnu přešlo na tuto společnost od BVG přes DB - nástupnickou společnost DR. Dnes (2008) provozuje S-Bahn Berlin 15 linek. Původní vozidla z 20. a 30. let byla vyřazena z provozu v roce 2003. Počty přepravených cestujících stále stoupají - zatímco v roce 1991 přepravil S-Bahn 193 milionů cestujících, v roce 2007 to bylo již 371 milionů.
Přehled dalších znovuzprovozněných úseků
Datum | Úsek | Délka km |
---|---|---|
1. dubna 1992 | Wannsee – Potsdam Hauptbahnhof | 8,95 |
31. května 1992 | Frohnau – Hohen Neuendorf | 4,50 |
31. srpna 1992 | Lichtenrade – Blankenfelde | 5,70 |
17. prosince 1993 | Westend – Baumschulenweg | 18,40 |
28. května 1995 | Schönholz – Tegel | 7,00 |
Priesterweg – Lichterfelde Ost | 4,00 | |
15. dubna 1997 | Westend – Jungfernheide | 2,50 |
18. prosince 1997 | Neukölln – Treptower Park | 3,30 |
16. ledna 1998 | Westkreuz – Pichelsberg | 5,50 |
25. září 1998 | Lichterfelde Ost – Lichterfelde Süd | 2,40 |
15. prosince 1998 | Tegel – Hennigsdorf | 8,50 |
30. prosince 1998 | Pichelsberg – Spandau | 4,60 |
19. prosince 1999 | Jungfernheide – Westhafen | 1,70 |
17. září 2001 | Pankow – Gesundbrunnen | 2,60 |
Schönhauser Allee – Gesundbrunnen | 1,70 | |
16. června 2002 | Westhafen – Gesundbrunnen | 3,50 |
Data elektrifikace
Následující tabulka obsahuje první uvedení jednotlivých úseků do provozu.
|
|
Plánované stavby a rekonstrukce
Základním cílem zůstává obnova sítě do stavu v roce 1961. Tento cíl je stanoven spíše symbolicky, protože síť se rozvíjí, vznikají nové tratě a ani původní by nebylo vždy účelné nebo možné obnovovat v původní trase. Aktuálně probíhá od roku 2007 rekonstrukce stanice Ostkreuz s přesměrováním vlaků ve spodním patře tak, aby z nástupiště D odjížděly vlaky do centra a z nástupiště E z centra. Dále probíhá od roku 2006 rekonstrukce úseku Baumschulenweg–Adlershof.
Ve střednědobém horizontu je plánována výstavba částečně tunelové trasy S21 ze severní části okružní trati (obousměrné napojení ze stanic Westhafen a Wedding) přes Perleberger Brücke, hlavní nádraží, Reichstag, Potsdamer Platz, Gleisdreieck, Yorckstraße (Großgörschenstraße) a přes znovuzřízený oblouk Cheruskerkurve připojení do jižní části okružní linky. Dále je plánována reaktivace Siemensbahn, ale jen po „Wasserstadt Spandau“, neboť dále pokrývá přepravní potřeby linka U7.
Další uvažovaná prodloužení jsou Spandau–Falkensee/Finkenkrug, Blankenfelde-Rangsdorf, Hennigsdorf–Velten (obnovení původní trasy), Wartenberg–Karower Kreuz, Schönefeld–Flughafen BBI (propojení původního a plánovaného letiště Berlin Brandenburg International).
Z dalších rekonstrukcí je žádoucí zdvojkolejnění některých jednokolejných úseků a postupné rekonstrukce stanic se zřizováním bezbariérových přístupů.
Změny v řízení a zabezpečení provozu
Nová výprava vlaků
Před několika lety se začalo zavádět vypravování vlaků strojvedoucím. Do té doby vypravoval vlaky dozorčí stanice. Nyní strojvůdce sám zjistí, zda již cestující nastoupili, spustí hlášení "In Richtung xyz zurückbleiben, bitte" (doslovný překlad "ve směru xyz zůstaňte dále, prosím") a sám zavře dveře. Pro větší přehlednost jsou ve stanicích instalovány kamery a zrcadla. Strojvedoucí je o novém způsobu odbavení informován tabulkou Zugabfertigung durch den Triebfahrzeugführer (ZAT). Staniční dozorci zůstanou i nadále pouze ve stanicích s velkým turistickým ruchem.
-
klasická výprava
-
tabulka pro výpravu strojvedoucím
-
výprava strojvedoucím
Nový informační systém pro cestující
Od roku 2007 se postupně, nejprve na okružní trati, nahrazují dosavadní překlápěcí ukazatele směru novými LCD tabulemi. Cestující navíc dostane informace o čase do odjezdu následujícího spoje i několika dalších a místě zastavení v případě krátkého vlaku.
-
Překlápěcí ukazatel
-
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=S-Bahn_v_Berlíně
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk