A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Bulharský státní znak | |
---|---|
Informace | |
Subjekty oprávněné užívat znak | Bulharsko |
Přijato | 31. července 1997 |
Heslo | СЪЕДИНЕНИЕТО ПРАВИ СИЛАТА (bulharsky) (česky V jednotě je síla) |
Státní znak Bulharska je tvořen červeným štítem, na kterém je položen zlatý, korunovaný lev. Štítonoši jsou další dva, zlatí, korunovaní lvi. Nad znakem je koruna bulharského cara Ivana Šišmana. Pod štítem jsou zkřížené dubové ratolesti se žaludy, přes ně červeno-zeleno-bílo-zeleno-červená stuha s bulharským heslem СЪЕДИНЕНИЕТО ПРАВИ СИЛАТА (česky V jednotě je síla).[1][2]
Lev je starý bulharský národní symbol představující sílu, odvahu a hrdinství.
Historie
Od roku 1396 bylo bulharské území součástí Osmanské říše. Po Rusko-turecké válce vzniklo roku 1878 samostatné Bulharské knížectví, které však bylo de facto ruským protektorátem. Oficiálním bulharským emblémem se stal roku 1879 lev. Teprve v roce 1908 vzniklo (již nezávislé) Bulharské carství. V této souvislosti byl zaveden státní znak, tvořený červeným štítem, na který byl položen korunovaný zlatý lev. Další dva zlatí, korunovaní lvi podpírali štít (jako štítonoši) po stranách. Na štít byla položena carská koruna, pod ní byly dvě zlaté, zkřížené ratolesti s bílou stuhou s bulharským heslem Съединението Прави Силата (česky V jednotě je síla). Malý státní znak byl bez štítonošů, ratolestí a stuhy.[1]
-
Státní znak Bulharského knížectví (1881–1908) a Bulharského carství (1908–1927)
-
Státní znak Bulharského carství (1927–1946)
V roce 1946 byl v zemi proveden levicový převrat a poslední bulharsky car Simeon II. byl nucen odejít do exilu. Od roku 1948 (až do roku 1990) byl do horního rohu bulharské vlajky (do jejího bílého pruhu) umisťován znak. V roce 1948 to byl zlatý, nekorunovaný lev na (zřejmě červeném), později modrém štítu. Štít byl obklopen věncem z pšeničných klasů, převázaný v dolní části červenou stuhou s datem 9 IX 1944 (povstání v Sofii). Nad štítem byla červená, zlatě lemovaná, pěticípá hvězda. Od 27. ledna 1948 do 30. března se užíval kartušový tvar štítu, poté oválný. Do spodní části bylo také přidáno ozubené kolo, hvězda pozbyla zlatého lemu a konce stuhy dostaly barvy bulharské trikolóry.[1]
V roce 1967 došlo k drobným (barevným) úpravám znaku.[1]
V roce 1971 (21. května) došlo k zásadnějším změnám. Znak dostal zlatou kresbu, barva lva, klasů a ozubeného kola byla změněna na stříbrnou, změnil se tvar stuhy a nápis na ní byl změněn na 681 a 1944. Letopočty na stuze odkazovaly na založení prvního bulharského státu a na vítězství socialistické revoluce.[1] Ozubené kolo symbolizovalo dělnictvo, rudá pěticípá hvězda ideje komunismu a solidaritu bulharského lidu s pracujícími celého světa.[3]
V polovině 80. let se v různých publikacích objevila varianta výtvarného pojetí znaku se zlatým lvem, stříbrnými klasy a ozubeným kolem.[1]
-
Bulharský znak (1946–1948)
-
Státní znak BLR (1948)
-
Státní znak BLR (1948–1967)
-
Státní znak BLR (1967–1971)
-
Státní znak BLR (1971–1990)
Po pádu socialismu v roce 1989 a následné demokratizaci byl změněn název země na Bulharská republika a 22. listopadu 1990 byla opětovně přijata vlajka z roku 1878, tedy bílo-zeleno-červená trikolóra bez znaku. Až do schválení znaku Národním shromážděním (31. července 1997) bylo Bulharsko (z důvodu politických tahanic) prakticky bez státního znaku. Nový znak vychází z carského znaku před rokem 1947, je však celkově graficky zjednodušen. Koruna posledního cara byla zaměněna korunou bulharského cara/krále Ivana Šišmana (vládl ve 14. století).[1] Znak byl přijat zásluhou prezidenta Petara Stojanova.
Další použití znaku
V období socialismu se státní znak umísťoval do bílého pruhu bulharské státní vlajky. Dnes již na vlajce není. Po schválení znaku byl tento zaveden i na vlajku prezidenta a předsedy vlády.[1]
-
Vlajka bulharského prezidenta
Poměr stran: 3:5
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h Zpravodaj Vexilolog č. 3, leden 2002
- ↑ BROŽEK, Aleš. Lexikon vlajek a znaků zemí světa. Praha: Kartografie Praha, 2003. ISBN 80-7011-776-1. Kapitola Bulharsko, s. 45.
- ↑ MUCHA, Ludvík. Vlajky a Znaky zemí světa. Praha: GKP, 1987 (3. vydání). Kapitola Bulharsko, s. 33.
Literatura
- BROŽEK, Aleš. Lexikon vlajek a znaků zemí světa. Praha: Kartografie, 2003. 223 s. ISBN 80-7011-776-1.
- MUCHA, Ludvík. Vlajky a Znaky zemí světa. Praha: GKP, 1987 (3. vydání). 215 s.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Státní znak Bulharska na Wikimedia Commons
- Bulgarian Heraldry and Vexillology Society (bulharsky), (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk