A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Teddy Riner | |
|---|---|
 | |
| Osobní informace | |
| Rodné jméno | Teddy Pierre-Marie Riner |
| Datum narození | 7. dubna 1989 (35 let) |
| Místo narození | Les Abymes,  Francie |
| Stát | Francie |
| Výška | 204 cm |
| Hmotnost | 126,8 kg (OH 2008) 135 kg (2015) až 160 kg (2018-19) |
| Sportovní informace | |
| Klub / Dojo | JC Bolivar (zač.) Lagardère Paris Racing Levallois-Perret (od 2009) Paris Saint-Germain (od 2017) |
| Rezort | INSEP |
| Trenéři | Alain Perriot (zač.) Patrick Rosso Stéphane Frémont Christian Chaumont (od 2009) Benoît Campargue (od 2009) Franck Chambilly (od 2012) |
| Kategorie | těžká váha |
| Úchop | pravý |
| Oblíbená technika | o-soto-gari, harai-goši, uči-mata, hikikomi-gaeši |
| Účast na LOH | 2008, 2012, 2016, 2020 |
| Údaje v infoboxu aktuální k září 2017 | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Judo na LOH
| ||
| zlato | LOH 2020 | smíšené družstvo |
| zlato | LOH 2012 Londýn | těžká váha |
| zlato | LOH 2016 Rio | těžká váha |
| bronz | LOH 2008 Peking | těžká váha |
| bronz | LOH 2020 Tokio | těžká váha |
| Mistrovství světa v judu | ||
| zlato | MS 2007 Rio | těžká váha |
| zlato | MS 2009 Rotterdam | těžká váha |
| zlato | MS 2010 Tokio | těžká váha |
| zlato | MS 2011 Paříž | těžká váha |
| zlato | MS 2013 Rio | těžká váha |
| zlato | MS 2014 Kazaň | těžká váha |
| zlato | MS 2015 Astana | těžká váha |
| zlato | MS 2017 Budapešť | těžká váha |
| zlato | MS 2023 Dauhá | těžká váha |
| Mistrovství Evropy v judu | ||
| zlato | ME 2007 Bělehrad | těžká váha |
| zlato | ME 2011 Istanbul | těžká váha |
| zlato | ME 2013 Budapešť | těžká váha |
| zlato | ME 2014 Montpellier | těžká váha |
| zlato | ME 2016 Kazaň | těžká váha |
| MS v judu - bez rozdílu vah | ||
| zlato | MSbrv 2008 | bez rozdílu vah |
| zlato | MSbrv 2017 | bez rozdílu vah |
| stříbro | MSbrv 2010 | bez rozdílu vah |
Teddy Riner (* 7. dubna 1989 Les Abymes, Guadeloupe) je francouzský zápasník – judista afro-karibského původu. Je majitelem zlatých olympijských medailí z let 2012 a 2016. Je osminásobným mistrem světa v těžké váze. V letech 2010 – 2020 nepřetržitě neprohrál ve 154 soutěžních zápasech.
Sportovní kariéra
S judem začínal v 5 letech v pařížské čtvrti Quartier de la Chapelle. Do svých 15 let se připravoval v klubu Bolivar pod vedením Alaina Perriota. V mládí se věnoval několika kolektivním sportům, především basketbalu. Kvůli individuálnímu zaměření však zvolil judo. Vrcholově se začal judu věnovat v pařížském tréninkovém centru mládeže INSEP. Členem širší francouzské reprezentace se stal v roce 2006. V roce 2007 přestoupil do profesionálního klubu Lagardère Paris Racing, kde se připravoval pod trenérskou dvojicí Patrick Rosso, Stéphane Frémont a dosáhl prvních mezinárodních úspěchů. Po olympijských hrách v Pekingu přestoupil do klubu v Levallois-Perret a připravoval se pod vedením trenérské dvojice Christian Chaumont, Benoît Campargue. Od roku 2012 spolupracoval s Franckem Chambillym.
Se svými rozměry (výška 204 cm, váha mírně pod 130 kg) poutal od dorosteneckých let pozornost trenérů. Jeho mimořádné silové dispozice byly podpořeny i schopností na sobě tvrdě pracovat a vůlí vítězit. Po technické stránce vyspěl kolem roku 2011 v jednoho z technicky nejlepších judistů světa. V začátcích své sportovní kariéry soupěře především zalamoval chvaty ko-soto-gari(gake) a o-uči-gari. Tyto nožní techniky provádí na pravou, ale v případě nutnosti i na levou stranu. Techniky které v průběhu své sportovní kariéry vyladil téměř k dokonalosti jsou z pravého úchopu harai-goši, uči-mata a o-soto-gari. Často tyto tři chvaty dokončuje strhy joko-sutemi-waza –> harai-makikomi, uči-mata-makikomi a o-soto-makikomi. Ze strhů ma-sutemi-waza u něho dominuje specifický chvat podobný sumi-gaeši zvaný lidově "Chabareli", japonskou terminologií hikikomi-gaeši. Z kombinací je pro něj netypičtější chvat o-uči-gari dokončený ko-soto-gake nebo o-soto-gari dokončené technikou aši-guruma. Od roku 2016 přidal do své sbírky chvatů techniky sasae-curikomi-aši a hiza-guruma. V poslední řadě se nezdráhá souboji na zemi, ve kterém převládají technicky znehybnění (držení) osae-komi-waza a škrcení šime-waza. Své souboje zvládá i po taktické stránce. Často kvůli tomuto čelí kritice z řad sportovních fanoušků, která ve finálovém zápase olympijských her (nejsledovanější zápasy) očekává ukončení zápasu stylově na ippon. Riner však všechny své dosavadní olympijská vystoupení podřídil taktice a zisku olympijské medaile pro Francii bez riskování.
Od svého debutu ve francouzské reprezentaci v roce 2005 prakticky přeskočil dorosteneckou věkovou kategorii. V roce 2006 poprvé startoval na mezinárodním turnaji nižší kategorie s muži v belgickém Visé. Třetím místem si řekl o start na prvním světovém poháru počítaném do evropského rankingu v Leondingu, kde skončil na děleném pátém místě. O pozici francouzské reprezentační jedničky v těžké váze nad 100 kg si řekl v roce 2007 v 18 letech výsledky na zimních turnajích. V dubnu se stal poprvé mistrem Evropy v srbském Bělehradě a v září se stal poprvé mistrem světa mezi muži v brazilském Riu.
V roce 2008 patřil k favoritům na zisk zlaté olympijské medaile na olympijských hrách v Pekingu. Ve čtvrtfinále se utkal s Uzbekem Abdullou Tangrievem. Taktická bitva bez náznaků bodované techniky pro něho skončila nešťastně. Minutu před koncem prodloužení prohrál souboj o úchop a za stahování obdržel trestný bod. Přes opravy však postoupil do souboje o třetí místo proti Gruzínci Lašovi Gudžedžijanimu. Minutu před koncem podrazil Gudžedžijaniho technikou o-soto-gari a po následném držení zápas ukončil před časovým limitem. Získal bronzovou olympijskou medaili.
v roce 2009 začal spolupracovat s trenérem Benoîtem Camparguem pod jehož vedením vyzrál v prakticky neporazitelného judistu. V září 2010 prohrál na dlouhých skoro 10 let poslední soutěžní zápas po verdiktu na praporky (hantei) s Japoncem Daiki Kamikawou na turnaji mistrovství světa v neolympijské kategorii bez rozdílu vah.[1] V roce 2011 poprvé předváděl na velkých turnajích dominantní výkon plný krásných technických hodů. Žádný z jeho soupeřů s ním na tatami nevydržel celou hrací dobu. V únoru 2012 se na pařížském turnaji prezentoval ve výborném světle, na srpnových olympijských hrách v Londýně však styl boje plně podřídil taktice. V turnaji předvedl jediný bodovaný hod, když ve druhém kole v závěru poslal za rozhodnutého stavu Tunisana Fajsala Džáballáha uči-matou na ippon. Ve finále proti Rusu Alexandru Michajlinovi se pouze přetlačoval v boji o úchop a zvítězil na nižší počet napomenutí (šido). Získal zlatou olympijskou medaili.
Období od roku 2013 je pro jeho sportovní kariéru charakteristické minimalizováním startů na turnajích. V tomto období změnil osobního trenéra, kterým se stal Franck Chambilly, přibral na váze cca 10 kg a začal trpět různými zdravotními neduhy. V roce 2015 na mistrovství světa v kazašské Astaně (Nur-Sultanu) jen s problémy ustál ve finále chvat o-uči-gari Japonce Rjú Šičinoheho. Na olympijských hrách v Riu se opět neprezentoval v optimální formě. V semifinále urval v posledních sekundách vítězství technikou hikikomi-gaeši proti Izraelci Orimu Sasonovi, když v průběhu zápasu s problémy odrazil dva Sasonovy výpady sode-curikomi-goši. Ve finále proti Japonci Hisajoši Harasawovi se hned v úvodu dostal do výhody na šido po stahování soupeře a udržovací taktikou dovedl zápas do vítězného konce na nižší počet trestů. Získal druhou zlatou olympijskou medaili.
Svůj čtvrtý olympijský cyklus začal na podzim 2017 vystoupením na mistrovství světa v maďarské Budapešti a získal osmý titul mistra světa v těžké váze nad 100 kg. Stále častěji se však omílala otázka jeho další porážky. Na tu si dělala zálusk celá řada judistů, mimo jiné i Čech Lukáš Krpálek. Sezonu 2018 vynechal z neznámých důvodů, pravděpodobně kvůli zranění. V tomto období narostla jeho váha až k 160 kg. V roce 2019 se očekával jeho návrat na turnaje z důvodu výrazného propadu rankingem (žebříčkem) IJF. K návratu si zvolil menší turnaj Grand Prix v kanadském Montréalu počátkem června a na podzim turnaj v brazilském hlavním městě Brasílii. Oba turnaje vyhrál, ale několikrát byl v situaci, kdy na něm soupeř skoro získal technické body. V Brasilii dokonce ve čtvrtfinále s Inalem Tasojevem rozhodčí zahlásil proti němu wazari, ale videorozhodčí bodovaní posléze zrušil. Zářijové Mistrovství světa v Tokiu vynechal.
Na grandslamu v Paříži 9. února 2020 po více než devíti letech a 154 zápasech skončila jeho vítězná série bez porážky. V osmifinále prohrál v prodloužení s Japoncem Kokoro Kageurou kontrachvatem uči-mata-sukaši.[2]
Vítězství
- 2008 – 1× světový pohár (Paříž)
- 2009 – 1× světový pohár (Paříž)
- 2010 – 2× světový pohár (Paříž, Lisabon), turnaj mistrů (Suwon)
- 2011 – 1× světový pohár (Paříž), turnaj mistrů (Baku)
- 2012 – 2× světový pohár (Paříž, Lisabon)
- 2013 – 1× světový pohár (Paříž)
- 2014 – 1× světový pohár (Čedžu)
- 2015 – 2× světový pohár (Čching-tao, Čedžu), turnaj mistrů (Rabat)
- 2016 – 1× světový pohár (Samsun)
- 2017 – 1× světový pohár (Záhřeb)
- 2019 – 2× světový pohár (Montreal, Brasilia)
Výsledky
Váhové kategorie
| Turnaj | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | ||||||||
| těžká váha | ||||||||||||||||||||||||
| Olympijské hry | 3. | 1. | 1. | |||||||||||||||||||||
| Mistrovství světa | — | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. | — | — | |||||||||||||
| Evropské hry | — | — | ||||||||||||||||||||||
| Mistrovství Evropy | — | — | 1. | — | — | — | 1. | — | 1. | 1. | 1. | — | — | — | — | — | ||||||||
| Středomořské hry | — | 1. | — | — | — | |||||||||||||||||||
| Turnaj mistrů | 1. | 1. | — | — | 1. | — | — | — | — | — | 1. | |||||||||||||
| VC Francie | — | — | 3. | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. | 1. | — | — | — | — | — | — | úč. | — | |||||||
| MS juniorů | 1. | 1. | ||||||||||||||||||||||
| ME juniorů | 3. | 1. | — | — | ||||||||||||||||||||
Bez rozdílu vah
| Turnaj | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | |
| Mistrovství světa | — | — | 1. | 2. | — | 1. | |||||||
