A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Transmigrace byl v 18. století eufemismus pro násilné deportace v rámci území Habsburské monarchie. Za vlády Marie Terezie a později i Josefa II. byly na území jednoho mnohonárodnostního státu násilně přesídleny celé skupiny nežádoucích osob a to do Uherska,[1] Banátu či Sedmihradska.[2] Hlavním důvodem k deportaci bylo praktikování státem netolerovaného náboženství. Transmigrace probíhaly v letech 1734–1737, další vlna proběhla v letech 1752–1756, kdy bylo například násilně vysídleno 1700 štýrských a korutanských evangelíků a peníze získané prodejem jejich majetku (po odečtení daně a nákladů na deportaci) byly poslány za nimi.[3] Deportovány bývaly i prostitutky a romské skupiny, děti odebrané vyhnancům byly dány k převychově. Transmigrace byly definitivně zastaveny dva roky po vydání tolerančního patentu dvorským dekretem ze dne 10. 6. 1783.[4]
Cílové země transmigrace
Banát i Sedmihradsko ležely v blízkosti hranic Osmanské říše a čelily nájezdům cizích vojsk nejen v Rakousko-turecké válce; dále se potýkaly s následky morových epidemií, vnitřních konfliktů a hladomoru. Výhodnými pobídkami se Habsburkové pokoušeli přilákat na toto území německy mluvící kolonisty, kteří by řídce osídlenou oblast uvedli v zájmu hospodářské prosperity do žádoucího stavu. Habsburkové slíbili novým osadníkům (zvaným například Siebenbürger Landler) náboženskou svobodu. Tato území však nebyla nikdy rekatolizována,[5] Sem začali být deportováni „kacíři“, ale na své vlastní náklady, bez pobídek a bez možnosti návratu. Bylo to ekonomicky výhodnější než dosavadní nátlakové praktiky. Do Zemplínské župy, jež ležela daleko od moravských hranic v Uhersku, byli transmigrováni i vyhnanci z Čech i Moravy. V Uhrách existovaly artikulární kostely, kam tajní evangelíci docházeli a hledali v jejich okolí útočiště.[1]
Transmigrovaní Češi a Moravané si prokazatelně založili své obce Svatá Helena a Vojvodovo.[4]
Češi a Moravané
Obyvatelstvo Čech a Moravy bylo sice „zrekatolizované“, ale kryptoprotestanti (tajní evangelíci) i sektáři dál pořádali své konventikly, tajně docházeli na bohoslužby do artikulárních kostelů i do exulantských sborů v Pruském Slezsku, dál se skrývali před místními udavači a utíkali ze země. Jezuitský řád byl sice v roce 1773 zrušen, ale jeho bývalí členové se nezměnili. V roce 1777 Jan Kořistka, Petr Jiříček a Petr Sašina (kdysi jezuité) procházeli Valašskem a se zlým úmyslem přesvědčili zdejší obyvatelstvo o existenci falešného, jimi vymyšleného, tolerančního patentu. Stalo se to, co nikdo nečekal. K evangelické víře se na Valašsku postupně úřadům přihlásilo 15 000 lidí. Následovalo vyšetřování, zastrašování, zatýkání, týrání, věznění... a transmigrace. Deportací do Sedmihradska byla nejvíce zastižena obec Hošťálková.[5] Po vydání skutečného tolerančního patentu (1781) se ke své víře přihlásili i Blouznivci (různé sekty) zejména z východních Čech. Protože sektáři odmítali vládou tolerovaná náboženství, bylo tisíc deistů z Chrudimského kraje deportováno v roce 1783 do pohraničí monarchie. V květnu 1783 bylo dekretem z Vídně ustanoveno, že deisté už nemají být vyhledáváni. Stát nepotřeboval další mučedníky a uchýlil se k taktice „likvidace mlčením“. Dekret o deistech z června téhož roku stanovil příslušné tresty, jimiž byly: 24 ran holí pro toho, kdo se z vlastní iniciativy přihlásí úředně k deistům. Úředníkovi, který by deisty aktivně vyhledával hrozilo sesazení. Udavače čekalo místo odměny 12 ran holí. V druhém pololetí 1783 transmigrace nežádoucích osob na území habsburské monarchie ustaly.[6]
Reference
- ↑ a b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2005. 143 pages s. ISBN 80-7017-022-0, ISBN 978-80-7017-022-9. OCLC 67292942 S. 117–118.
- ↑ NEŠPOR, Zdeněk. České migrace 19. a 20. století a jejich dosavadní studium . Soudobé dějiny XII/2, 2005 . S. 248. Dostupné online.
- ↑ https://dvojka.rozhlas.cz/555-schuzka-svet-je-ted-tak-povrchni-tak-malo-dobromyslny-7939128
- ↑ a b NEŠPOR, Zdeněk. Banátští Češi jako potomci tolerančních sektářu . 1999 . Dostupné online.
- ↑ a b MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. Vyd. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 238 pages, 8 unnumbered pages of plates s. ISBN 80-204-0741-3. OCLC 42020288 S. 11, 90–94.
- ↑ MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 238 s. ISBN 80-204-0741-3. OCLC 42020288 S. 171–175.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk