A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Vladimír Sychra | |
---|---|
Narození | 28. ledna 1903 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. února 1963 (ve věku 60 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | malíř, ilustrátor, grafik, vysokoškolský učitel, kreslíř, učitel a kurátor |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vladimír Sychra (28. ledna 1903 Praha[2] – 20. února 1963 Praha) byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog, jenž tvořil především během první poloviny 20. století.[3]
Biografie
Narodil se do umělecké rodiny. Jeho otec, sám akademický malíř, vyučoval kreslení na karlínské reálce. Vladimír Sychra vystudoval pod odborným vedením profesora Emanuela Dítěte pražskou Uměleckoprůmyslovou školu (UMPRUM) a dále též pražskou Akademii výtvarných umění (AVU), kde jej připravoval Max Švabinský.[3]
Během druhé světové války Sychra vyučoval ve Škole Mánesa a mezi roky 1947 a 1963 pak pedagogicky působil na Speciální malířské škole AVU v Praze. Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes) a od roku 1929 spolu s ním vystavoval svoji tvorbu. Během života také uskutečnil zahraniční cesty, a sice do Nizozemska, Francie, Itálie a Spojeného království.[3]
Dílo
Ve své tvorbě se zaměřil na krajinomalbu, zátiší a portréty. Jeho díla se vyjadřovala, pro něho typickou, prostorovou hloubkou. Během dvacátých let 20. století převažuje v jeho tvorbě tematika periférie a sociálních vyděděnců. Následující dekáda se nesla ve znamení tvorby portrétů, ženských polofigur či figurálních kompozic, ale také motivy únosů a dějinných zápasů. Roku 1937 zpracoval na přání Emila Františka Buriana oponu pro jeho divadlo ke komornímu večeru Josefa Hory.[3]
Ve čtyřicátých letech 20. století zobrazovaly jeho malby portréty, zátiší, ale zachycovaly také například věštkyně nebo cikánky. Po druhé světové válce tvořil monumentální kompozice a realizace. Roku 1951 například navrhoval úpravu interiérů Karolina v Praze, kde se podílel na tapiseriích, kovaných mřížích, úpravě a výzdobě kruchty s varhanami, a dále spolu s Janem Laudou na bronzových figurálních dveřích či středověkých nástropních znacích. V letech 1953 až 1955 tvořil výzdobu Národního památníku na Vítkově, pro nějž připravil mozaiky, podlahy, stropy i gobelín Jízda králů a spolu s Karlem Pokorným se podílel na návrzích sochařské výzdoby.[3]
Během padesátých let 20. století tvořil intimní obrazy, v nichž se objevují stejné motivy jako v jeho předválečné tvorbě, a dále k plastickým aktům, ve kterých výrazně pracoval se stříbřitou barvou.[3]
Vytvořil také kamennou mozaiku, která je od roku 1990 umístěna v památníku v Ležákách.[4] Další oblastí Sychrovy tvorby byla ilustrace knih. Nejznámější jsou jeho kresby k novele Guy de Maupassanta nazvané Miláček.[3]
Sychrovo dílo je možné nalézt ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzea umění v Olomouci, Moravské galerie v Brně, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Oblastní galerie Liberec či Alšovy jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ hrob malíře Vladimíra Sychry na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-06.
- ↑ Kulturně politický kalendář. Literární noviny. 4/1953, s. 9. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Vladimír Sychra . Nové Město na Moravě: Horácká galerie v Novém Městě na Moravě . Dostupné online.
- ↑ Pardubický kraj – turistický katalog. Pardubice: Destinační společnost Východní Čechy, 2012. 104 s. Heslo Pietní území Ležáky, s. 44.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Sychra na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Sychra
- Vladimír Sychra v informačním systému abART
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk