A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Vojta Beneš | |
---|---|
Vojta Beneš | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1925 – 1935 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1936 | |
Poslanec Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | čs. soc. dem. |
Rodné jméno | Vojtěch Beneš |
Narození | 11. května 1878 Kožlany Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. listopadu 1951 (ve věku 73 let) South Bend USA |
Místo pohřbení | Střešovický hřbitov |
Choť | Emilie Benešová, rozená Řezáčová |
Děti | Hana Klenková a Václav Ladislav Beneš a Alice “Swan” Vlčková a Miluše Pekárková |
Příbuzní |
|
Profese | pedagog, spisovatel literatury faktu, politik, spisovatel a učitel |
Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy in memoriam (1992) |
Commons | Vojta Beneš |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vojta Beneš (vlastním jménem Vojtěch Beneš; 11. května 1878 Kožlany[1][pozn 1] – 20. listopadu 1951 South Bend[2]) byl československý politik, člen prvního československého odboje a tajného spolku Maffie, a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Byl bratrem prezidenta Edvarda Beneše a Václava Beneše.
Biografie
Vojta Beneš (pokřtěn jako Vojtěch)[1] se narodil v Kožlanech[3] na severním Plzeňsku jako syn (8. dítě) rolníka Matěje Beneše (1843–1910), původem z Tříman, a jeho manželky Anny Petronily, roz. Benešové (1840–1909). Maturoval na učitelském ústavu v Praze. V období let 1897–1908 byl pedagogem na obecné škole v Čakovicích, od roku 1908 učil na měšťanské škole v Brandýse nad Labem. V letech 1911–1914 pracoval na českých krajanských školách v USA. Krátce před začátkem první světové války se vrátil do vlasti. V létě roku 1915 ale opět odjel do USA. Zapojil se do československého odboje (tajný spolek Maffie)[4] a agitoval ve prospěch zahraničního exilu mezi krajany. Do Československa se vrátil roku 1919. V roce 1920 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání.[1] V letech 1919–1920 zastával funkci ředitele měšťanské školy v Brandýse nad Labem, v období let 1920–1922 byl okresním školním inspektorem v Praze a od roku 1922 do roku 1925 zemským školním inspektorem v Čechách. Působil jako místopředseda Československé obce legionářské. Byl též předsedou Zemského ústředí péče o mládež v Čechách a funkcionářem Svazu československého učitelstva,[5] přičemž v letech 1928–1932 byl jeho předsedou. Angažoval se v přípravě reformy československého školství.[6] Vydal četné odborné studie na téma organizace učitelské práce.[7]
Členem sociální demokracie byl od roku 1897,[8] v rámci sociální demokracie vydával měsíčník Červánky.[9] Plně se zapojil do politiky po vzniku Československa. V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1929 obhájil. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do října 1936, kdy se vzdal mandátu a nastoupil místo něj František Müller.[10]
Během druhé světové války opět odešel do USA.[8] Po válce ještě zasedal v letech 1946–1948 v Ústavodárném Národním shromáždění.[11] Během únorového převratu roku 1948 vyzýval svého bratra Edvarda k razantnějšímu postoji ke komunistickému tlaku.[8] V březnu 1948 rezignoval na poslanecký post a odešel opět do exilu.[7] Po smrti byly jeho ostatky převezeny do Prahy a uloženy do hrobky na Střešovickém hřbitově (v jihovýchodním koutě u zdi) v Praze 6.
Byl ženatý a měl čtyři děti. Syn Václav Ladislav Beneš (1910–1972) byl profesorem politických věd na Indiana University Bloomington.[12] Starší dcera Hana Klenková (rozená Jana Benešová) byla spisovatelkou.[13] Synovec Bohuš (1901–1977) byl diplomatem a novinářem, jeho dcerou je sochařka Emilie Benes Brzezinski, manželka Zbigniewa Brzezinského.
Pamětní deska na vinořské faře
Pamětní deska se symbolickým reliéfem[14] na budově vinořské fary připomíná protikomunistický odboj. Je věnována JUDr. Miladě Horákové, Vojtovi Benešovi, Vojtěchu Jandečkovi, Josefu Nestávalovi, Zdeňku Peškovi a řádovým kněžím. Deska byla odhalena 24. října 2002 a nachází se vpravo od vchodu do farního úřadu ve Vinoři na adrese: Vinořské náměstí 16, 190 17 Praha 9. (GPS souřadnice: 50°08′35″ s. š., 14°34′48″ v. d.) Výše jmenovaní bývalí funkcionáři českých nekomunistických stran (Horáková a Nestával za národní socialisty a zároveň byli i členy národněsocialistické „politické šestky“;[15] Beneš a Peška za sociální demokraty; Jandečka za stranu lidovou) se zde sešli dne 25. září 1948 aby projednali otázku možné koordinace politických aktivit jednotlivých stran. Jediný závěr, ke kterému dospěli bylo konstatování, že každá strana bude i nadále vyvíjet politickou činnost samostatně a vzájemné informování bude probíhat v individuální rovině. Tato vinořská schůzka byla jedním z ústředních bodů konstrukce a posléze i obžaloby v procesu, v němž byli komunistickým režimem odsouzeni: Milada Horáková, Josef Nestával a Zdeněk Peška (Vojtěch Jandečka byl zatčen a souzen se skupinou funkcionářů spolku Orel, Vojta Beneš odešel na jaře 1949 do exilu). Řádový dům salesiánů Dona Bosca ve Vinoři byl zlikvidován komunistickým režimem (v noci ze 13. na 14. dubna 1950) v rámci tzv. Akce K spolu s dalšími kláštery a mužskými řeholními řády.[16]
V ZÁŘÍ ROKU 1948 SE NA TÉTO FAŘE SEŠLI PŘEDSTAVITELÉ
PROTIKOMUNISTICKÉHO PODZEMÍ:
VOJTA BENEŠ (1878–1951)
MILADA HORÁKOVÁ (1901–1950)
VOJTĚCH JANDEČKA (1914–1973)
JOSEF NESTÁVAL (1900–1976)
ZDENĚK PEŠKA (1900–1970)
V TÉTO DOBĚ NA FAŘE PŮSOBILI SALESIÁNI DONA BOSCA
P. METODĚJ HASILÍK, P. AUGUSTIN HOLÍK A P. FRANTIŠEK MIKULÍK.
NEZAPOMENEME NA TY, KDO SE POSTAVILI NA ODPOR PROTI
ZVŮLI KOMUNISTICKÉHO REŽIMU!
Odkazy
Poznámky
- ↑ V literatuře uváděno datum narození 17. května 1878, matriční zápis ovšem uvádí 11. května 1878.
Reference
- ↑ a b c Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 28. Dále jen: Kdo byl kdo.
- ↑ ROD BENEŠŮ :: Městské muzeum Kožlany. www.muzeumkozlany.cz . . Dostupné online.
- ↑ BENEŠ Vojta 17.5.1878-20.11.1951 – Personal. biography.hiu.cas.cz . . Dostupné online.
- ↑ 1. schůze, přípis volebního soudu ze dne 23. listopadu 1929, č. 222/29 o částečné verifikaci voleb . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ Beneš, Vojta . csds.cz . Dostupné online.
- ↑ a b Vojta Beneš byl víc než jen prezidentův bratr . radio.cz . Dostupné online.
- ↑ a b c Kdo byl kdo. 28
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 700.
- ↑ jmenný rejstřík . Senát Parlamentu České republiky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-14.
- ↑ Vojta Beneš . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ MEMORIAL RESOLUTION ON THE DEATH OF VACLAV L. BENES . Bloomington Faculty Council Minutes -- Indiana University . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hana KLENKOVÁ . Slovník české literatury po roce 1945 on-line . Dostupné online.
- ↑ a b SCHŮZKA PŘEDSTAVITELŮ PROTIKOMUNISTICKÉHO PODZEMÍ - Na budově fary na Vinořském náměstí 16 Praha 9 Vinoř . Pamětní desky v Praze cit. 2016-01-17. Dostupné v archivu.
- ↑ -KJ-. Dr. Horáková Milada a spol. - politický monstrproces se členy nekomunistických stran online. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) cit. 2016-01-17. Dostupné online.
- ↑ a b Praha 9 - Pamětní deska JUDr. Miladě Horákové a řádovým kněžím online. cit. 2016-01-16. Dostupné online.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 46.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 82.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 397–398.
- PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. Karviná: Paris, 2019. 219 s. ISBN 978-80-87173-47-3, str. 118-119, 151-152
- LOVČÍ, Radovan: Ohlédnutí za Vojtou Benešem. In: BENEŠ, Vojta: Mé Kožlany. Praha: powerprint, 2023, s. 5–22, ISBN 978-80-75685-74-2
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojta Beneš na Wikimedia Commons
- Osoba Vojta Beneš ve Wikicitátech
- Autor Vojta Beneš ve Wikizdrojích (anglicky)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojta Beneš
- Vojta Beneš v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Vojta Beneš Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- Projev Vojty Beneše v Národním shromáždění roku 1933
- Bratr prezidenta třikrát emigroval a proti komunistům chtěl postupovat razantně Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě Vojty Beneše, záznam jeho hlasu, ukázky z knih.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk