Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998 - Zákldné pojmy z elektrotechniky

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998
Stát	Česko
Druh voleb	parlamentní
Volební termín	19. a 20. června 1998
Předchozí volby	1996
Následující volby	2002
Volební účast	74,03 %
Počet kandidátů	18
Výsledky
	strany, které dosáhly na státní příspěvek (alespoň 3 %).
Premiér
Před volbami	Josef Tošovský,; nestraník
Po volbách	Miloš Zeman,; ČSSD

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998 se uskutečnily v pátek 19. června od 14:00 do 22:00 a sobotu 20. června od 8:00 do 14:00. O 200 míst v Poslanecké sněmovně se ucházelo 18 stran a hnutí. Šlo o předčasné volby, protože předchozí se konaly jen o dva roky dříve. Čtyřleté volební období Poslanecké sněmovny ale bylo zkráceno zvláštním ústavním zákonem č. 69/1998 Sb.^{[pozn. 1]}

Hlasování se zúčastnilo 74,03 % oprávněných voličů, z nichž 99,58 % (5 969 505) hlasovalo platně. Ve volbách zvítězila ČSSD následovaná ODS, s výrazným odstupem pak následovala KSČM, KDU-ČSL a Unie svobody. Po neúspěchu jednání o vzniku možné koaliční vlády, tak nakonec menšinovou vládu vytvořila na základě takzvané Opoziční smlouvy ČSSD za podpory ODS.

Výsledky

	ČSSD	ODS	KSČM	KDU-ČSL	US
Volební lídr	Miloš Zeman	Václav Klaus	Miroslav Grebeníček	Josef Lux	Jan Ruml
Hlasů	1 928 660	1 656 011	658 550	537 013	513 596
Procent	32,31 % ▲	27,74 % ▼	11,03 % ▲	9,00 % ▲	8,60 % ▬
Mandátů	74	63	24	20	19
Předchozí volby (1996)	26,44 % (61)	29,62 % (68)	10,33 % (22)	8,08 % (18)	nová strana

Celkové výsledky

Subjekt		Hlasy		Mandáty

Subjekt		Počet	%	Počet	±
	Česká strana sociálně demokratická	1 928 660	32,31	74	+13
	Občanská demokratická strana	1 656 011	27,74	63	-5
	Komunistická strana Čech a Moravy	658 550	11,03	24	+2
	Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová	537 013	9,00	20	+2
	Unie svobody	513 596	8,60	19	+19
	Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa	232 965	3,90	0	-18
	Důchodci za životní jistoty	182 900	3,06	0	-
	Demokratická unie	86 431	1,45	0	-
	Strana zelených	67 143	1,12	0	-
	Nezávislí	51 981	0,87	0	-
	Moravská demokratická strana	22 282	0,37	0	-
	Česká strana národně sociální	17 185	0,29	0	-
	Občanská koalice – Politický klub	14 788	0,25	0	-
Celkem		5 969 505	100	–	200	–

Podrobné výsledky

Výsledky podle volebních krajů (v procentech)

^[2]

	ČSSD	ODS	KSČM	KDU-ČSL	US	SPR-RSČ	DŽJ
Praha	23,44	42,45	6,99	6,15	13,38	2,15	1,79
Středočeský kraj	32,70	29,94	11,52	6,50	7,90	3,89	3,37
Jihočeský kraj	31,11	28,34	11,50	9,89	8,54	3,41	2,91
Západočeský kraj	32,73	27,74	11,73	6,82	8,37	4,26	3,92
Severočeský kraj	34,71	26,26	12,59	4,14	7,80	6,11	3,97
Východočeský kraj	29,94	27,73	10,00	11,56	9,07	3,68	3,28
Jihomoravský kraj	31,81	22,99	12,34	13,50	8,52	3,56	2,89
Severomoravský kraj	38,98	22,56	11,26	9,14	6,25	4,34	2,92

Rozdělení mandátů podle krajů

Kraj	ČSSD	ODS	KSČM	KDU-ČSL	US	celkem
Praha	6	11	1	1	3	22
Středočeský kraj	8	7	2	1	2	20
Jihočeský kraj	5	4	1	1	1	12
Západočeský kraj	6	5	2	1	1	15
Severočeský kraj	8	6	3	1	2	20
Východočeský kraj	8	8	2	3	2	23
Jihomoravský kraj	14	10	5	6	4	39
Severomoravský kraj	16	9	4	3	2	34
II. skrutinium	3	3	4	3	2	15

Mapy výsledků

Mapy výsledků pěti subjektů, které se dostaly do nové sněmovny.

Povolební situace

Po volbách se nejsilnější stranou stala ČSSD pod vedením MIloše Zemana se 74 mandáty. Prezident Václav Havel pověřil Miloše Zemana sestavením vlády. Ten se nejprve pokusil o vládu s KDU-ČSL a Unií svobody, která by disponovala bezpečnou většinou 113 mandátů. Avšak předseda US Jan Ruml tuto možnost okamžitě odmítl kvůli svým osobním nesympatiím k Miloši Zemanovi.

Miloš Zeman tak učinil US nabídku, že se předsedou vlády stane předseda KDU-ČSL Josef Lux a Miloš Zeman se stane předsedou sněmovny, kterým už ostatně byl. I tuto nabídku koaliční spolupráce US odmítla. Naopak možnost pravostředové koalice (s těsnou většinou 102 mandátů) zhatily vážné osobní rozpory mezi představiteli OSD a US.

Zeman se tak v této patové situaci rozhodl už s US nevyjednávat a učinil nečekaný krok- začal vyjednávání s Václavem Klausem a Občanskou demokratickou stranou. A vyjednávání byla úspěšná, vznikla menšinová vláda ČSSD v čele s Milošem Zemanem tolerovaná ODS v poměru 137/200 (Opoziční smlouva). Václav Klaus se stal předsedou PSP ČR a Unie svobody, KDU-ČSL i KSČM přešly do opozice.

Kandidující subjekty

Do Poslanecké sněmovny kandidovaly tyto subjekty, podle abecedy:

Název	Logo	Lídr	Foto	Poznámka
Česká strana národně sociální		Miroslav Tampír
Česká strana sociálně demokratická		Miloš Zeman
Demokratická unie		Ratibor Majzlík
Důchodci za životní jistoty		Eduard Kremlička
Komunistická strana Čech a Moravy		Miroslav Grebeníček
Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová		Josef Lux
Moravská demokratická strana		Ivan Dřímal
Nezávislí		František Zwyrtek
Občanská demokratická strana		Václav Klaus
Občanská koalice - Politický klub
Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa		Miroslav Sládek
Strana zelených		Emil Zeman
Unie svobody		Jan Ruml

Odkazy

Poznámky

↑ Na rozdíl od Ústavním soudem zrušených předčasných voleb v roce 2009, které se měly konat na základě zvláštního ústavního zákona, kterým se zkracovalo 5. volební období Poslanecké sněmovny, v roce 1998 nikdo nenavrhl Ústavnímu soudu zrušení zvláštního ústavního zákona o zkrácení 2. volebního období Poslanecké sněmovny.
Možnost samorozpuštění Poslanecké sněmovny byla do Ústavy přidána až ústavním zákonem č. 319/2009 Sb.

Reference

↑ Až do změny ke dni 29. 1. 2002 (Zákon č. 37/2002 Sb.) byla hranice pro udělení příspěvku 3 %.
↑ Výsledky hlasování za volební kraje

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Volby_do_Poslanecké_sněmovny_Parlamentu_České_republiky_1998
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[2] Na rozdíl od Ústavním soudem zrušených předčasných voleb v roce 2009, které se měly konat na základě zvláštního ústavního zákona, kterým se zkracovalo 5. volební období Poslanecké sněmovny, v roce 1998 nikdo nenavrhl Ústavnímu soudu zrušení zvláštního ústavního zákona o zkrácení 2. volebního období Poslanecké sněmovny.
Možnost samorozpuštění Poslanecké sněmovny byla do Ústavy přidána až ústavním zákonem č. 319/2009 Sb.

[1] Až do změny ke dni 29. 1. 2002 (Zákon č. 37/2002 Sb.) byla hranice pro udělení příspěvku 3 %.

[3] Výsledky hlasování za volební kraje

[1]

[pozn. 1]

[2]