A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Christopher Kelk Ingold | |
---|---|
Rodné jméno | Christopher Kelk Ingold |
Narození | 28. října 1893 Forest Gate |
Úmrtí | 8. prosince 1970 (ve věku 77 let) Edgware |
Alma mater | Imperial College London Londýnská univerzita |
Povolání | chemik |
Zaměstnavatelé | Univerzita v Leedsu (1924–1930) University College London |
Ocenění | Meldola Medal and Prize (1922) společník Královské společnosti (1924) Bakerian Lecture (1938) Davyho medaile (1946) Longstaff Prize (1951) … více na Wikidatech |
Děti | K. U. Ingold |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Christopher Kelk Ingold (28. října 1893 v Londýně – 8. prosince 1970 v Londýně) byl britský organický chemik a profesor University College London.[1] Zabýval se především mechanismem organických reakcí a mezomerií. Je považován za jednoho z hlavních průkopníků fyzikální organické chemie.[2][3][4]
Jeho práce ve 20.-30. letech 20. století o reakčních mechanismech a elektronové struktuře organických sloučenin zavedla pojmy jako nukleofil, elektrofil, induktivní a rezonanční efekty, substituční reakce SN1, SN2 a eliminační reakce E1 a E2.
Christopher Kelk Ingold je autorem a spoluautorem 443 článků. Mezi jeho významné studenty patří Peter de la Mare, Ronald Gillespie a Ronald Nyholm.[5][6]
Vzdělání a kariera
Christopher Kelk Ingold se narodil 28. října 1893 v Londýně obchodníkovi s hedvábím, který zemřel na tuberkulózu, když mu bylo pět let. Svá vědecká studia zahájil na Hartley University College v Southamptonu (nyní Southampton University) a v roce 1913 získal externí bakalářský titul na Londýnské univerzitě.
V roce 1913 nastoupil do laboratoře Jocelyn Field Thorpeho[7] na Imperial College v Londýně s krátkou přestávkou v letech 1918-1920, během níž prováděl výzkum chemických zbraní a výroby jedovatých plynů v Cassel Chemical v Glasgow.[8]
V roce 1918 mu byl udělen titul PhD. V roce 1920 získal titul MSc na University of London a vrátil se na Imperial College, aby opět pracoval s Jocelyn Field Thorpem. V roce 1921 získal titul DSc a v následujících letech pracoval jako lektor organické chemie.
V roce 1924 se přestěhoval na univerzitu v Leedsu, kde strávil šest let jako profesor organické chemie po boku své manželky Dr. Edith Hildy Ingold. V roce 1930 se vrátil do Londýna, kde byl v letech 1937 až 1961 vedoucím katedry chemie na University College London (UCL). Do důchodu odešel v roce 1961 a v roce 1970 zemřel.
Výzkum
- Během svého studia alkylhalogenidů našel Ingold důkazy o dvou možných reakčních mechanismech nukleofilních substitučních reakcí. Zjistil, že primární a sekundární alkylhalogenidy prošly jednostupňovým mechanismem (SN2), zatímco terciární alkylhalogenidy prošly dvoustupňovým mechanismem (SN1). Zjistil také, že reakce primárních a sekundárních alkylhalogenidů s nukleofily závisí jak na koncentraci alkylhalogenidu, tak na koncentraci nukleofilu. Naopak reakce terciárních alkylhalogenidů s nukleofily byly závislé pouze na koncentraci alkylhalogenidu.
- Je spoluautorem Cahn-Ingold-Prelog (CIP) prioritních pravidel v organické chemii, která jsou pojmenovaná po Robertu Sidney Cahnovi, Christopheru Kelkovi Ingoldovi a Vladimiru Prelogovi. Tato pravidla popisují standardní proces pro úplné a jednoznačné pojmenování stereoizomeru molekuly a jsou unikátním systémem pro pojmenování stereocenter chirálních molekul. Pravidla CIP přiřazují nomenklaturu R a S sloučeninám s jedním stereocentrem a nomenklaturu E a Z sloučeninám s dvojnými vazbami. Tímto způsobem mohou být celé molekuly jednoznačně specifikovány.
- Je spoluautorem Hughesových-Ingoldových symbolů, které popisují různé reakční mechanismy. Systém je pojmenován po britských chemicích Edwardu D. Hughesovi a Christopheru Kelkovi Ingoldovi. Například reakce SN2 je substituční reakce (S) s nukleofilním procesem (N), který je bimolekulární (2 zapojené molekulární entity). Reakce SE2 znamená elektrofilní substituci.[9] Naproti tomu reakce E2 je eliminační reakce.
- V roce 1915 se stal spoluautorem Thorpe-Ingoldova efektu, což je úhlová komprese při cyklických reakcích, kdy velké substituenty podporují uzavření kruhu a intramolekulární reakce.[10]
- V roce 1953 vydal učebnici Struktura a mechanismus v organické chemii, která je považována za základní kámen organické chemie. Zabývá se strukturou organických molekul a reakcemi elektrofilní aromatické substituce, nukleofilní alifatické substituce, adice, eliminace a přesmyky.
Vyznamenání
- V roce 1920 byl Ingold vyznamenán Medailí britského impéria (British Empire Medal, BEM) za svůj válečný výzkum, který zahrnoval velkou odvahu při provádění práce v jedovatém ovzduší a riskování svého života při několika příležitostech při prevenci vážných nehod, ačkoli o tomto ocenění ani o tomto období svého života nikdy nemluvil.[11]
- V roce 1924 byl zvolen členem Královské společnosti (Royal Society for the Improvement of Natural Knowledge).[12]
- V roce 1951 obdržel Longstaffovu medaili Královské chemické společnosti, v roce 1952 Královskou medaili a v roce 1958 byl povýšen do rytířského stavu.
- V roce 1958 byl zvolen do Americké akademie umění a věd.
- V roce 1969 byla budova Katedry chemie University College London pojmenována Sir Christopher Ingold.
- Několikrát byl nominován na Nobelovu cenu za chemii, ale nikdy ji nezískal.
Osobní život
V roce 1923 se oženil s Dr. Edith Hildou Ingold (rodné jméno Usherwood). Byla to kolegyně chemička, se kterou spolupracoval. Měli spolu dvě dcery a syna Keitha Ingolda, který je známým chemikem pracujícím v Kanadě.[13] Ingold zemřel v Londýně v roce 1970 ve věku 77 let.
Spisy
- Struktura a mechanismus v organické chemii. Cornell University Press, 1953.
- Principy elektronové teorie organických reakcí. Chemical Reviews, sv. 15, 1934, s. 238–274.
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ SHOPPEE, C. W. Christopher Kelk Ingold. 1893-1970. Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society. 1972, s. 348–411. DOI 10.1098/rsbm.1972.0012.
- ↑ SALTZMAN, M. D. The development of physical organic chemistry in the United States and the United Kingdom: 1919–1939, parallels and contrasts. Journal of Chemical Education. 1986, s. 588. DOI 10.1021/ed063p588. Bibcode 1986JChEd..63..588S.Šablona:Subscription required
- ↑ Ingold, C. K. Structure and Mechanism in Organic Chemistry. Ithaca, New York: Cornell University Press, 1953. Dostupné online. ISBN 0-8014-0499-1.
- ↑ Ingold, Christopher K. Principles of an Electronic Theory of Organic Reactions. Chemical Reviews. 1934, s. 238–274. DOI 10.1021/cr60051a003.
- ↑ Saltzman, Martin D. C. K. Ingold's Development of the Concept of Mesomerism. Bulletin for the History of Chemistry. 1996, s. 25–32. Dostupné online.
- ↑ CAMBIE, R.C.; DAVIS, B.R. A century of chemistry at the University of Auckland 1883–1983. Auckland: Percival, 1983. S. 35–37.
- ↑ INGOLD, C. K. Jocelyn Field Thorpe. 1872–1939. Obituary Notices of Fellows of the Royal Society. 1941, s. 530–544. DOI 10.1098/rsbm.1941.0020. JSTOR 769165. S2CID 178487429.
- ↑ RIDD, John. Historical Profile - Organic Pioneer. Chemistry World. December 2008, s. 50–53. Dostupné online.
- ↑ Absence of SN1 Involvement in the Solvolysis of Secondary Alkyl Compounds, T. J. Murphy, J. Chem. Educ.; 2009; 86(4) pp 519–24; (Article) doi: 10.1021/ed041p678
- ↑ SALTZMAN, M. D. The Robinson-Ingold controversy: Precedence in the electronic theory of organic reactions. Journal of Chemical Education. 1980, s. 484. DOI 10.1021/ed057p484. Bibcode 1980JChEd..57..484S.
- ↑ Šablona:London Gazette
- ↑ Chemistry World, Organic Pioneer, published December 2008
- ↑ Nye, Mary Jo. From Chemical Philosophy to Theoretical Chemistry. : University of California Press, 1994. Dostupné online. ISBN 978-0-520-08210-6. S. 197–198.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Christopher Kelk Ingold na anglické Wikipedii a Christopher Kelk Ingold na německé Wikipedii.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk