A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
François Jacob | |
---|---|
Narození | 17. června 1920 Nancy |
Úmrtí | 20. dubna 2013 (ve věku 92 let) 14. pařížský obvod |
Alma mater | Lékařská fakulta v Paříži (do 1947) Carnotovo lyceum |
Pracoviště | Francouzská kolej (1964–1991) |
Obor | mikrobiologie |
Ocenění | Mendel Medal (1962) Cena Charlese Léopolda Mayera (1962) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1965) zahraniční člen Královské společnosti (1973) Arnold-Reymond prize (1974) … více na Wikidatech |
Děti | Odile Jacob |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
François Jacob (17. června 1920 Nancy – 19. dubna 2013 Paříž) byl francouzský lékař, fyziolog a genetik, který společně s J. Monodem vytvořil model operonu. Tento model, nazývaný také Jacob-Monodův model, popisuje výstavbu prokaryotických genů a vysvětluje, jak je jejich aktivita regulována. Za to obdržel Jacob roku 1965 společně s Monodem a André Lwoffem Nobelovu cenu za lékařství.
Život
Vystudoval Lycée Carnot v Paříži a začal studovat medicínu na Sorbonně. Roku 1940 však studium přerušil a odjel do Londýna, kde se připojil k hnutí Svobodné Francie. Jako zdravotnický důstojník se účastnil bojů v severní Africe, kde byl zraněn. Byl pak zařazen ke druhé obrněné brigádě a v srpnu 1944 byl za invaze v Normandii opět těžce zraněn. Byl vyznamenán Řádem osvobození, nejvyšším válečným vyznamenáním za této války. Po sedmi měsících v nemocnici se vrátil do Paříže a roku 1947 dokončil studium medicíny, kvůli svým zraněním však nemohl pracovat jako chirurg, jak původně zamýšlel. Oženil se s klavíristkou Lisou Bloch a měl s ní čtyři děti. Začal studovat biologii, roku 1950 nastoupil do Pasteurova institutu v Paříži, kde pracoval u dr. André Lwoffa, a roku 1954 obhájil doktorát na téma "Lysogonické baktérie a koncept proviru". Roku 1956 se stal vedoucím laboratoře a roku 1960 samostatného oddělení buněčné genetiky na Pasteurově institutu. Roku 1964 byl jmenován profesorem na Collège de France.[1]
Dílo
Zabýval se zejména genetickými mechanismy v bakteriích a bakteriofázích a biochemickými účinky mutací. Studoval nejprve lysogenické bakterie a prokázal jejich schopnost inhibovat aktivitu genů profága. Od roku 1954 spolupracoval s Elie Wollmanem a snažili se zjistit povahu vztahů mezi profágem a genetickým materiálem bakterie. Práce vedla k definici bakteriální konjugace a umožnila zkoumání genetického materiálu bakterie. Vznikla tak řada nových konceptů například orientovaného genetického přenosu ze samečka na samičku, cirkularity bakteriálního chromosomu a koncept episomu. Výsledky shrnuli v knize "Sexualita a genetika bakterií".
Od roku 1958 společně s J. Monodem studoval přenosy genetické informace a regulační cesty, které přizpůsobují aktivitu a synétu makromolekul v bakteriích. Roku 1963 společně se S. Brennerem předložil hypotézu replikonu, aby vysvětlil některé stránky buněčného dělení bakterií, a věnoval se tomuto dělení u bakterií, později i u buněk savců. Z těchto výzkumů vzešla řada nových konceptů, například messenger RNA (mRNA), regulátorových genů, operonů a alosterických proteinů. Roku 1970 publikoval knihu "Logika živého: dějiny dědičnosti", kde popsal dějiny biologického myšlení od 16. století až po molekulární genetiku.[1]
Ocenění
Byl nositelem mnoha vědeckých cen a čestných doktorátů a byl členem řady vědeckých akademií. Byl vyznamenán velkým křížem Čestné legie a roku 1996 zvolen členem Francouzské akademie.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Nobelprize.org
Literatura
- F. Jacob, Hra s možnostmi: esej o různosti života. Praha: Karolinum 1999
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu François Jacob na Wikimedia Commons
- Osoba François Jacob ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je François Jacob
- (anglicky) Životopis na stránkách Nobelprize.org
- (francouzsky) Na stránkách Francouzské akademie
38. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Jean-Louis Curtis |
1996–2013 François Jacob |
Nástupce: Marc Lambron |
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antény
Chemické zdroje elektriny
Chladenie v elektrotechnike
Elektrická sústava automobilu
Elektrická trakcia
Elektrické prístroje
Elektrické súčiastky
Elektrické spotrebiče
Elektrické stroje
Čítanie (elektrotechnika)
Činný výkon
Štatistická dynamika
Živý vodič
Admitancia
Antiparalelné zapojenie
Asynchrónny motor
Blúdivý prúd
Bočník (elektrotechnika)
Diak (polovodičový prvok)
Displej s kvapalnými kryštálmi
Elektrická inštalácia
Elektrická rezonancia
Elektrická sila
Elektrická vodivosť
Elektrické zariadenie
Elektrický obvod
Elektrický zvonec
Elektroenergetika
Elektromer
Elektrometer
Elektromobil
Elektromotor
Elektromotorické napätie
Elektrotechnický náučný slovník
Elektrotechnika
Elektrotechnológia
Fázor
Faradayova klietka
Frekvencia (fyzika)
Graetzov mostík
Impedancia
Indukčnosť
Induktancia
Istič
Izolácia (elektrotechnika)
Izolant
Jadro vodiča
Jednobran
Jednosmerný prúd
Joulovo teplo
Katóda
Koaxiálny kábel
Kompenzácia účinníka
Konduktometria
Konektor (elektrotechnika)
Korónový výboj
Lanko (elektrotechnika)
Leptanie
Logické hradlo
Magnetická susceptibilita
Magnetizácia (veličina)
Merný elektrický odpor
Mobilné zariadenie
Napájací zdroj
Napäťový chránič
Napäťový násobič
Nortonova veta
Odpínač
Odpojovač
OLED
Olovený akumulátor
Paralelné zapojenie
Peltierov článok
Plošná hustota elektrického prúdu
Poistka (elektrotechnika)
Posuvný prúd
Prúdový chránič
Prenosové médium
Prieletový klystrón
Primárny elektrochemický článok
Reaktancia
Rekuperácia (dopravný prostriedok)
Relé
Reproduktorová výhybka
Rezistancia
Rozhranie (interface)
Sériové zapojenie
Seebeckov jav
Sekundárny elektrochemický článok
Settopbox
Skrat
Sonar
Spínač
Spínaný zdroj
Straty v mikropásikových vedeniach
Striedavý prúd
Stupeň ochrany krytom
Svetelná výbojka
Symetrizačný člen
Technická normalizácia
Tepelné relé
Tepelne vodivostný detektor
Termočlánok
Théveninova veta
Transformátor
Transformátor s fázovou reguláciou
Trojfázová sústava
Tuhá fáza (elektronika)
Tyratrón
Usmerňovač (elektrotechnika)
Uzemnenie
Uzol (vodiče)
Vírivý prúd
Výbojka
Varistor
Ventilátor
Vodič (elektrotechnika)
Voltov stĺp
Vstavaný systém
Zásuvka (elektrotechnika)
Zdroj (elektrotechnika)
Zisk antény
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk